pátek 10. července 2015

O Martě....

...dlouhých dvacet let potkávám na sídlišti ženu jménem Marta. Byla pro mě vždy synonynem dokonale upravené ženy, při pohledu na její oční linky jsem pochybovala, že je malovala lidská ruka, byly dokonale rovné, vždy dokonalý měla make up, vždy dokonale měla upravené nehty, její oblečení bylo bez chyby, nažehlené a bez faldíčků. Celá rodina budila dojem, že právě vyskočila z reklamy na Perwoll. Obě dcery nosily domů na vysvědčení samé jedničky, celý týden navštěvovaly kroužky, aby byly připravené na život po všech směrech.
Jen jednou jsem byla u Marty na návštěvě, u bytu byly návleky, které jsme vyfasovali, obuv jsme odkládali každý zvlášť, já na ženský úsek, manžel na mužský úsek. V obývacím pokoji jsme dostali ubrousky do každé ruky a velkou útěrku, abychom nic nepotřísnili. Kávu jsem neměla nikdy tak rychle vypitou, cítila jsem se jako na trní a těšila jsem se do našeho normálního domova. Ten Marty byl dokonalý, vše naleštěné, vše vydezinfikované, vše několikrát denně vyluxované, všude umělé květiny, na parapetech umělé rostliny a všudypřítomný odér dezinfekčního prostředku Savo.
První od Marty utekla starší dcera, za několik let jí následovala mladší dcera, do finále utekl manžel, kterého jsem často viděla v podnapilém stavu bloumat po městě, několikrát jsem si říkala, jak moc byl ty dlouhé roky vedle Marty statečný a nyní dohání ztracené roky. Když jsem s Martou náhodně jela autobusem nebo trojbusem, stěžovala si na spoustu nemocí, bolestí, strádání, přesto i nadále byla dokonalá.
....před dvěma lety jsem Martu poprvé potkala s pěti malými romskými dětmi, ten nejmenší se na mě culil z kočárku a všichni se překřikovali a Martu oslovovali " teto ". Zírala jsem, nechápala a záhy jsem se dozvěděla vše podstatné. Marta dělá v Klokánku a stará se o skupinku malých, vesměs romských dětí. Vyprávěla mi s jiskrou v oku, v jakém stavu tam děti přijdou, jak odcházejí, jak se těší na své celý den zfetované matky, jak vidí poprvé za život zubní kartáček, jak se učí základním hygienickým návykům...stála tam ale jiná Marta. Pořád pěkná ženská, ale normální, s jakým nábojem mi vyprávěla svůj obyčejný život bez příkras, bez dokonalostí.
Ty letošní vánoce jsem Martu zahlédla šťastně zavěšenou s úsměvem do svého manžela a z jara tlačila kočárek s malou vnučkou.
A proč vlastně píšu o Martě ? Dnes jsem četla pojednání, jak důležitá je individuální péče v takových zařízeních jako jsou Klokánky, já se k takovým názorům také přikláním a zároveň znám jeden lidský příběh, kdy zařízení starající se o týrané, nechtěné děti, zachránilo jednu zbytečnou ženskou nad propastí dokonalosti.
A Marta...nedávno se řítila s malou romskou holčičkou po chodníku a obě mi hlásily, že běží do kina, ve kterém ta malá bude poprvé a strašně si to přála k narozeninám...jo a Marta se smála, až jí tekla oční linka....

21 komentářů:

  1. Tak jsem ráda, že je u nás všechno tak hezky nedokonalé, nejen doma , ale i na zahrádce Je bezva, že Klokánek nezachraňuje jenom děti, ale pomohl i Martě Pěkný příběh s krásným koncem

    OdpovědětVymazat
  2. Taky jsem z takových "dokonalých" lidí na rozpacích, většinou bývají i dokonale nudní, chybí tam to člověčenství! Taky si myslím, že Klokánek je dobrá věc, paní Vodičková tomu obětovala život a bývá mi jí líto, když do ní šijí různí pseudohumanisté a ona musí plýtvat energií na obhajoby!

    OdpovědětVymazat
  3. Hezký příběh. Je dobře, že Marta konečně poznala co je  v životě důležité.

    OdpovědětVymazat
  4. Život píše příběhy. Kdybys jí to řekla před 20 lety, jak se jednou bude chovat a co bude dělat, nevěřila by Ti.

    OdpovědětVymazat
  5. Je to moc pěkný, až dojemný příběh, Simi.

    OdpovědětVymazat
  6. To je moooc pěkný příběh, taky jsem ráda, že paní Martě Klokánek pomohl   

    OdpovědětVymazat
  7. Simi, to je krásný článek. Velmi pozitivní.

    OdpovědětVymazat
  8. Nádherný příběh 🌞 Jsem z něj dojatá🌞

    OdpovědětVymazat
  9. [1]: Já i celá naše rodině má také do dokonalosti daleko a díky bohu

    OdpovědětVymazat
  10. [3]: Myslím, že mnoha z nás život napsal taková pojednání, že před lety bychom nechápali a křečovitě se bránili

    OdpovědětVymazat
  11. [5]:Hani, děkuji, Marta je dnes jiný člověk, myslím, že dnes skutečně žije a její mozoly od Sava jí jsou k smíchu

    OdpovědětVymazat
  12. [7]: Maruško, děkuji, je příběh pravdivý, napsalo ho sídliště a život v něm

    OdpovědětVymazat
  13. Pár "dokonalých" žen taky znám a pro ty co s nimi musí žít je to peklo. Ale neznám žádnou která by to pochopila a šla do sebe jako Marta

    OdpovědětVymazat
  14. Krásně napsaný, nadějeplný příběh...

    OdpovědětVymazat
  15. [14]: Skutečně jsem přemýšlela, jestli samota nebo někdo jiný Martě oči otevřel, to už zůstane navěky skryté, důležitý je výsledek

    OdpovědětVymazat
  16. A hele, pak že se lidi nedokážou změnit, jak je mi doma furt tvrzeno. A navíc k lepšímu... neznám nikoho takovýho osobně bohužel. Marta má můj obdiv.

    OdpovědětVymazat
  17. Ještě, že netoužím po dokonalosti, děkuji nahoru.. Marta měla kliku, že ještě stačila prohlédnout...     

    OdpovědětVymazat
  18. Moc pěkně jsi popsala životní příběh Marty s dobrým koncem!

    OdpovědětVymazat
  19. Klárka - Spolu u stolu27. července 2015 12:14

    Nádherný příběh! Znám podobné lidi, jen zatím bez toho pozitivního konce....

    OdpovědětVymazat
  20. Tak tenhle příběh má šťastný konec

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.