středa 13. května 2015

Překrásná sedmnáctka.....

.....svou docela první cigaretu jsem si zapálila s bratrancem a sestřenicí v první třídě, abychom nebyli cítit, zajedli jsme to angreštem a všichni tři jsme celý den zvraceli.
.....svou docela druhou cigaretu jsem si zapálila v sedmé třídě a byla pro mě nejzásadnější...nekouřila jsem totiž z frajeřiny, ale mě to zoufale chutnalo, brzy jsem se stala závislou. Moje máma mi myšlenky na cigaretu chtěla z těla vymlátit, zlomila o dřevěné ramínko, zbila mě bráchovými punčocháči z čerstvě vypraného prádla, hodila po mě ozdobnou mísu a já kouřila vesele dál, prostě sem to potřebovala. Peníze z brigád jsem prokouřila.
.....v době těhotenství mi cigarety nechutnaly, zvedal se mi žaludek a kouřit jsem začala až po kojení. Své dítě jsem milovala a bylo vymodlené, tudíž zatěžovat mu zdraví mojí závislostí jsem odmítala. Chodili jsme s manželem kouřit na balkon, nejméně mi kouření chutnalo v zimě....
....svoji docela poslední cigaretu jsem si zapálila v květnu před 17lety.....byla jsem právě po operaci obou nohou, když jsem přišla z nemocnice, klepaly se mi ruce, jakou chuť jsem měla na cigaretku, jenže...nikdo vám neřekne, zda kouřit můžete nebo né....a tak jsem si zapálila, dostala strach a típla to.....a tak jsem si zapálila, dostala strach a típla to....toto jsem dělala celé dopoledne, strach o mě se mísil se závislostí a najednou jsem prozřela....CO TO PROBOHA DĚLÁM....vzala jsem krabičku, švihla s ní do odpadků a už jsem si nezapálila...
....hýčkám si svou překrásnou sedmnáctku, jsem vděčná za každý den, kdy nekouřím, kdy neutrácím peníze za cigarety, kdy nemusím potupně stát v mrazu na balkoně, kdy se nemusím klepat, jestli už letadlo přistane a já si budu moct zapálit, kdy budu v restauraci u jídla obtěžovat okolí smradem, kdy mi oblečení bude smrdět kouřem...
....A PŘESTO....i když je má sedmnáctka vymazlená, opečovaná a hýčkaná....tabákový a cigaretový kouř mi nesmírně voní, nejsem typický předělaný nekuřák, já společnost kuřáků vyhledávám, protože mohu sosat a natahovat jako pasivní kuřák, navíc se mi zdají živé sny, kdy náruživě pokuřuji...i po tolika letech nemám vyhráno a budu se moc snažit, abych si zase nehřála na prsou hada a nevyhrála závislost....

26 komentářů:

  1. Já jsem to taky několikrát zkoušela, poprvé s bráchou, vyhrožovali nám doma vypumpováním žaludku      Brácha kouří dodnes a já nikdy nezačala, nikdy mi to nechutnalo    a z frajeřiny jsem říkala, že to dělat nebudu    To už bude nejméně 30 let, co jsem to zkusila naposledy.....

    OdpovědětVymazat
  2. To je hezký příběh. Mně ze začátku, když jsem přestala kouřit, kuřácí také nevadili, také jsem s nimi klidně seděla, ve společnosti to bylo něco jiného, než stát na zastávce. Ale přesně, jak píšeš to osvobození se od starostí, jestli mám zapalovač, na jak dlouho mi vystačí ty cigarety v krabičce, kde si když tak koupím nové, jak dlouho mám při přestupu pauzu, zda se může kouřit tam či onde, to je bezvadné. Vlastně mi kuřáci ani tak nevadí dodnes, ale co mně nadzvedne, když si někteří kuřáci myslí, že nekuřáci omezují kuřáky. Už jsem takové názory četla.

    OdpovědětVymazat
  3. Já si to moc neumím představit, nikdy jsem na ničem závislá nebyla (alespoň doufám...), ale chápu, že je hrozně snadné do toho kdykoli znovu spadnout. A proto držím palce, ať tě osud pokouší co nejméně!

    OdpovědětVymazat
  4. Gratuluju k 17 a přeju mnoho sil do dalších let! Věřím, že někdy to může být hodně těžké...

    OdpovědětVymazat
  5. To je moc pěkná zpověď, Simi, a taky ukázka hodně silné vůle.

    OdpovědětVymazat
  6. Tohle vůbec neznám, odolala jsem jako puberťačka všem nástrahám, i když kolem mě všichni kouřili a v jednom kuse mě k tomu přemlouvali a přímo mě to nutili...

    OdpovědětVymazat
  7. [1]: A to je fajn, mě totiž přijde naprosto mimo mísu, když si někdo huntuje zdraví pouze z frajeřiny, aby se mohl předvést.

    OdpovědětVymazat
  8. [3]: Jsi šťastný člověk a máš pohodlný život, nemusíš totiž denně bojovat s nástrahami a se svědomím

    OdpovědětVymazat
  9. [5]: Hanko, určitě to dokázalo i hodně chlapů. Silnou vůli mám, to asi jo, ale i ohromný pud sebezáchovy, navíc mě přijde, že vždy rozhodne, jak se o sebe bojím, evidentní je to při redukci váhy i následně při nekouření

    OdpovědětVymazat
  10. [6]: Jsi šikovná a udrž si bez bodové skore, budeš mít lehčí a spokojenější život.

    OdpovědětVymazat
  11. Já jsem kouřila i 60 denně, kdysi. Potom mi táta (když jsem čekala dceru) zemřel na rakovinu plic a jeho poslední přání bylo, abych přestala kouřit.  Přestala jsem ze dne na den a dnes jsem tzv. poturčenec, horší turka, cigaretový kouř vyloženě nesnáším, ještě snad víc než lidé, kteří nikdy nekouřili.

    OdpovědětVymazat
  12. [10]: Silnou vůli ti závidím, Simi, a věřím, že další sedmnáctku určitě dáš!

    OdpovědětVymazat
  13. [12]:      ..musím se smát, mám takovou známou, je alergická na kuřáky, kdyby mohla, střílela by je na počkání.

    OdpovědětVymazat
  14. [13]: Hani, já jsem jednou ze srandy říkala, že začnu kouřit, až budou cigára za 100kaček, tak mám ještě chvíli čas         

    OdpovědětVymazat
  15. [16]: No, jenom aby ses nepřepočítala, Simi!

    OdpovědětVymazat
  16. Naštěstí mě tento zlozvyk zatím nepotkal. A doufám, že ani nepotká. Protože když slyším, kolik peněz za měsíc kuřáci prokouří, jen obracím oči...

    OdpovědětVymazat
  17. Obdivuji tě já kouřím a opravdu nevím jak přestat ale moc bych chtěla Seš fakt dobrá PÁ   

    OdpovědětVymazat
  18. Senzační sedmnáctka! Já hulím od čtrnácti a před pár lety mi to začalo strašně vadit...jak jsem páchla a lezlo to do peňěz a pořád myslet na to, aby mi náhodou nedošly a tak jsem zkusila nejdřív elektronické, s tím, že pomalu přestanu kouřit úplně... A tak mi to zachutnalo, že asi nepřestanu. Ale nepáchnu...

    OdpovědětVymazat
  19. Blahopřeji k sedmnáctce! Já naštěstí nikdy nepotřebovala.

    OdpovědětVymazat
  20. Nádherně upřímný článek! Gratuluji a přeji hodně pevné vůle! Já nikdy kouřit nezačala - nechutnalo mi to a už jako "mládeži" mi za to bylo líto peněz! Zase mám jiné závislosti - kafíčko a červené vínko v rozumné míře!

    OdpovědětVymazat
  21. [18]: Buď ráda, je to dnes hodně drahá sranda

    OdpovědětVymazat
  22. Krásně napsané a gratuluji. Toto je velký krok. Já kouřila asi 2 roky. Přítel chtěl abych toho nechala, ale vždy jsem si někde zapálila. Nakonec to řekl mému tatínkovi a to byla trefa do černého. Paradox je, že přítel(nyní už 26 let manžel)kouřil a kouří doposud a hodně. Zkoušel skončit, byl i na nějakých odvykacích blbostech, ale nic. Moje maminka přestala až po těžkém infarktu (1995) a manželovo maminka si zapálila poslední cigaretu když spadla z plaťáku na voj a než jsme jí odvezli do nemocnice (8/1989).

    OdpovědětVymazat
  23. [24]: Prostě každá cigareta je průšvih, jenže na druhou stránku....já jsem tak labužnicky kouřila, že můj přítel žárlil na naše cigaretové dýchánky se švagrem, vždycky říkal, že jsme mi kuřáci v komplotu vůči nekuřákům, že vypadáme daleko spokojeněji       

    OdpovědětVymazat
  24. Já přestala asi před 6ti lety, přišla jsem si odporná už sama sobě. To je ten nejlepší popud, když to jde nějak z člověka. Přestala jsem naráz, jenomže jsem přibrala asi 7 kilo, což mě dost sejří. Tak, čekám, až si zase budu odporná skrz kila navíc a budu mít tudíž vůli se zhubnout...

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.