úterý 29. října 2019

Jak se brousí křišťál ....


 " Babičko, já za tebou přijedu na prázdniny ".  
Fotografie, kde stojí Soptíček a na zádech má batoh týden dopředu, značily, že portál Kudy z nudy nebude třeba provětrávat. Každý den se měnil podle situace seznam plyšáků, některý vyhovoval víc, jiný méně, maličko mi to připomíná situaci na Hradě.
Neštěstí nechodí po horách, chodí po lidech / zvířatech /. V den příjezdu nejmilejší vnučky musel můj kočičí senior podstoupit náhlou operaci. 
Vysvětlit Soptíčkovi, že nemůže hrát na flétničku, ale ani na harmoniku, lítat, dupat, zpívat a tančit, nadlidský výkon. Za kategorii  " Šeptáme " se nechám nominovat na Nobelovu cenu míru, podobalo se to tanci na hodně tenkém ledě. Krize nastala mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní. 
Kdo má kočky, tak potvrdí, že co skutečně neumí, je dávení.  Kočičák Eda jako čerstvý operant začal zvracet uprostřed mé obrovské postele. Zvuky drastické, které vyvěrají od morku kosti. 
Soptíček se dožadoval kokosového mléka. Pokud nemám kokosové, skvělé je mandlové.
Jiné než kravské mi lednička vydat odmítala.
Produkce gradovala, jednou rukou jsem napájela vnučku, druhou klidnila unavené a zničené zvíře.
Totálně na plech, vycucaná jsem seděla na pelesti lůžka a sežrala půl kilové balení vánočních rumových perníčků z NDR. Fuj, stydím se. 
Deskové společenské hry pro děti je kategorie, u které si troufám říct, že na 100 % ukáže, kdo proti vám skutečně sedí. Oblíbené pexeso mi moc nejde, protože všichni ti krtečci, žabičky a myšky mi přijdou na jedno brdo. Člověče, nezlob se, tak to je můj šálek kávy. 
Pokud Soptíček vyhrává, vše je zalité sluncem. Do momentu, kdy přestanou padat šestky, začnou vzduchem létat figurky včetně kostky. Hromy blesky na starou bábu, která se pod fousy usmívá, ale vyhrát nenechá. Naopak si vážně popovídám se švagrovou, se synovcem, se všemi, kteří nechávají našeho drahouška vyhrát. Prohrávat se každý z nás musí naučit. 
Vzduchem letěla celá hra, já se uklidňovala luxováním, Soptíček seděl vytočeně pod stolem.
Každý i harmonický vztah má své vrcholy i propady, čím dřív se naučí dítě prohrát, tím snadněji se bude životem pohybovat a proplouvat, opičí láska se rovná pomalé maceraci.
Cestou podzimní hřbitovní alejí jsme si za nádherného slunečného dne notovali, prohlíželi ozdobené hroby a debatovali, kudy ty dušičky chodí do malých okének a proč nejsou vyrobené větší.
U hrobu mojí drahé generálky si chtěla vnučka poprvé škrtnout zápalkami, okamžitě se mi vyjevil obrovský vykřičník / mami, díky /, tohle prvenství necháme na jindy. Vykecala jsem se milosrdnou lží, zapalovat se může až od patnácti let. Otázkou zůstává, jakou hranici stanoví jiní rodiče či prarodiče a já budu za senilního kecala, který si nechce dělat známost s místním hasičským sborem. 
/ nevím, nevím, zda bych s takovou křišťálově čistou lží obstála, že pane Stando ?? /
Bodové skóre v můj prospěch se mi podařilo vyrovnat v obchodním řetězci v úseku maso-uzeniny.
S prosbou  " To mi moje maminka nekupuje ", pořídili balení prudce bio párků, bez konzervantů, bez éček. Soptíček si je po dobu nákupu držel na malém hrudníčku a nesmírně se těšil na večeři.
Paní prodavačka na pokladně chápavě pokyvovala hlavou a v duchu si říkala, chudák dítě, ani najíst mu nedají.
Po přednášce, že uzeniny škodí, se zakousl do šťavnatého párku a oči svítily na kilometry jako dva radary. Výjimečnost situace jsme si zdůvodnili, že další opakování takového prohřešku zařadíme do programu v dalším roce, ale vážení přátelé, znáte krásnější křupnutí než do voňavého a teplého párku? 
V zoologické zahradě ve sloním pavilonu jsme si vysvětlovali, že ve dvou se to lépe táhne a samotnému slonovi bývá hlavně večer smutno.  Představení Sváťova divadélka nás inspirovalo k velkému potlesku, protože za skvělou pohádku se patří poděkovat. 
V kině, ve velké tmě, když nám spadne popcorn, nemusíme se stydět, ale je fajn to po sobě uklidit.
Brousíme tuhý a tvrdý křemen. Než budou všechny hrany řádně zarovnány, vyleštěny a drahokam se rozzáří v plném lesku a síle, uteče mnoho času. Ukápne nejedna slzička, vztek mnohokrát vyhraje nad rozvahou, temperament roztančí nervová zakončení, ale nikdo není dokonalý.
Za větu " Babičko, mně se po tobě bude stýskat ", tak za tu stojí žít. / a to i v případě, že vám kolem hlavy letí součást společenské hry  :-)  /



49 komentářů:

  1. Dobrý den,co na to napsat?Jsem babička a mám stejné zkušenosti.Ale...je to nádherné.Mějte se krásně.JP

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ona ne každá to umí tak skvěle popsat...!
      Ještě že tu Blondýnku máme, můžeme se tady zasmát.

      Smazat
    2. Každá role v životě má jiný důraz, jinou polohu.
      Já jsem nesmírně vděčná, že jsem babičkou, jsem v kondici a netrpím opičí láskou, ale citem, o kterém jsem netušila, jsem moc ráda, že přišel.
      Každý nemá to štěstí, tak si ho užívejme.

      Smazat
    3. Já se směju až PO, některé situace mne hodně zaskočí, s některými bojuji a ta noc, kdy oba řvali v ložnici, tak ta byla na kulomet :-)

      Smazat
  2. Na babičkovskou roli se nesmírně těším! Je fakt, že si ještě pár let počkám, ale to nevadí, čas si s polovičákem krátíme tím, jak našim dětem vykládáme, co s vnoučátky budeme provádět :D.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak ty si skutečně ještě chvíli počkáš, ale to tvoření potom, to bude :-)

      Smazat
  3. Ó jé, koho mi to jen připomíná :-D Můj křišťál není dočištěn, stále se rozčiluju při hraní. A jak... Držím palce, aby to u vás bylo jiné :-) Ať to ale dopadne jakkoli, je vždycky radost vidět, jak krásný vztah spolu máte :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já jsem nikdy nebyla soutěživý typ, nechávala jsem bráchu vyhrát, neunesl by prohru. A zcela po právu, já jsem ten silnější kus, většinou se před brodem pose... na rozdíl ode mne. / já až pak :-) /
      Snažím se, aby měla Sofinka babičku, jakou jsem já nikdy nezažila, přála bych si, aby měla vzpomínky, já jich bohužel moc nemám.

      Smazat
  4. Simi, já tě obdivuji. Nevím, zda bych s klidem přihlížela, jak letí kostky, figurky i celá hra. Udělal to vnuk jednou a hru jsem schovala a nehrála. Vůbec mi nezajímá, že doma všichni chlapečka nechávají vyhrát. Možná mi nebudeš věřit, ale od té doby to neudělal. Přeji hezké podzimní dny.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Netřeba obdivu, málem jsem jí jednu lískla, musela jsem se hodně ovládat, jsem prudká a neumím ovládat emoce. Ale pak jsem si řekla, že se mnou cvičit nebude, nejsem její opička.
      A vyhrávat u mne bude, když to bude podle pravidel.

      Smazat
  5. Simčo, tiše závidím, já se těch vnoučat asi nedožiju. Nebo už budu natolik dementní, že si ani neuvědomím, že nějaké mám. Beru to ale pragmaticky, co se má stát, to se stane. Moc zdravím ☺☺☺

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Evi, rozumím ti. Sofinka má samozřejmě i druhou babičku, která je pomalu o 20 let starší a prostě na to nemá. Má ještě další dvě vnoučata, kterým se věnovala před lety a nyní už nemá ani chuť lítat jako pošuk.
      Tak držím moc palce.

      Smazat
  6. Ježíš, to je taková NÁDHERA...:)
    Já se na Tebe, babičko, naopak moc těším...!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Je to fakt nádhera, když mluví, je jí plný byt, spousta emocí a sladili jsme spolu dokonale piáno, tudíž naše akordy většinou zní vesele a nemusíme věčně ladit. Je to kouzelné období a nejvíc mne baví pohádky v kině s popcornem :-)
      I já se moc těším !!!

      Smazat
  7. Já už jsem za broušením křišťálu. Už víc z mé strany to nejde :-). Už mne mají moje vnoučata na háku.
    Tvoje opět prima povídání mi vyvolalo vzpomínky na nějaký ten rok zpátky. Užívala jsem si stejně jako Ty! A bavilo mne to. :-)
    Hanka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já si to právě užívám, jsem si vědoma, že pak už nebude zájem, přesto kolem sebe vídám, že mají prarodiče krásné vztahy i s dospělými vnoučaty, tak snad to zvládneme i u nás.

      Smazat
  8. Je vidět, že jste si prázdniny užily. Obě. Vzdor broušení

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Náš vztah se broušením posiluje, cítím to a jsem na to pyšná.

      Smazat
  9. Čtu si Tvůj bezvadný článek a vedle v pokoji usínají naši dva "dárečci". Holčičce se chtělo v 7 hodin hrozně spát, ale pak ožila a ještě nespí. U nás dnes nelítaly figurky, protože vyhrála(babička je slaboch), ale stavebnice. Manžel šel zrovna nakoupit a zvonil od spodu, co se jí stalo,že tak řve a je jí slyšet až o dvě patra níž. Někdy je to broušení drahokamů o nervy, ale na druhou stranu jsem šťastná, že je máme. Růža

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak stavebnice, no, taky šikulka.
      U nás to neplatí, dělala jsem spoustu chyb u dcery, nebudu je opakovat u vnučky. Možná to zní drsně, ale jednou mi za to poděkuje.
      A vy si to užijte !!!

      Smazat
  10. Pro nesmírně užitečné lekce v prohrávání je "Člověče" optimální. Taky mi to ovšem jako dítěti nešlo úplně pod vousy :-).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak u tebe mne to překvapuje, čekala bych, že to ustojíš :-)

      Smazat
    2. Neříkám, že figurky u mne létaly vzduchem, ale chuť k tomu byla nesčíslněkrát. Naštěstí si spoustu věcí dovedu odehrát jen ve fantazii, takže je pak nemusím skutečně provést :-).

      Smazat
  11. Usmívám se, zatím se mě to netýká... Snad, až to přijde budu mít dost sil. První a poslední věta zažene veškerou únavu, myslím. Prostě láska!
    Simi, měj hezké dny, Helena

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jsem vděčná, že sílu mám a lásku na rozdávání také.
      Ten věk hraje nemalou úlohu, jinak se běhá po hřišti v 50, jinak v 60 a o pozdějším věku ani nepřemýšlím :-)

      Smazat
  12. Broušení je věc záslužná, učí mě trpělivosti, nadhledu, klidu. Samozřejmě, ne vždycky nadhled a klid vydrží :o). Až tu bude to naše čertisko s kouzelným pohledem a slovy ,,babičko, mám tě rád" ráda si připomenu, že ne všechny děti jsou ty klidné a poslušné. Výbuchy, nafouknutí, herecké kousky o neštěstí nesplněného, to nám přináší následně vzpomínky úsměvné a poučné. Učíme se oba, já i děda. Je to tak jiné a krásné být prarodič.
    Měj hezké dny. J.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Je to zásadně jiné, to máš pravdu.
      Já jsem nerváček, musím se hodně ovládat, hodně ladit, ale za ty čtyři roky jsme to hodně poladili a hodně obrousili.
      Všechny životní role jsou kouzelné, manželská, milenecká, rodičovská a ta babičkovská a dědečkovská má skutečně úplně jiný rozměr.

      Smazat
  13. Blondýnko, děláš to správně. My jsme nenechali vyhrávat ani naše malé děti. Upřimnost ve všem, a když jsme je to chtěli naučit žít v pravdě, museli jsme samozřejmě začít sami u sebe. Babičko, my tě máme moc rádi a ještě neodjížděj či já chci ještě zůstat u tebe, je to nejkrásnější, co člověk může slyšet. Holky, užily jste si to spolu. Měj pěkný den.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já jsem chybovala, já jsem umetala, zahrnovala opičí láskou, ale jsem už poučená, co jsem dělala špatně u dcery, neopakuji u vnučky.
      Pokud je projev lásky od srdce, nikoliv strojený a povinný, je to bonus, pro který skutečně nějaké nepohodlí, či stres stojí.

      Smazat
  14. Brousit se musí hned od mala. Naštěstí Bobule, byť je pro mámu jedináček (nevlastní brácha patří tátovi, a je to právě ten příklad dítěte kterému se o vše stará maminka s babičkou a kluk si našel první opravdové kamarády až v deseti letech když jezdí za tátou do Litomyšle, hrát si s více dětmi se naučil až ve škole) není ten jedináček hejčkaný, ale naštěstí! vychovávaný v tom, že vztekání a přehnané požadavky, vybírání v jídle a podobné věci které děti zkouší od ranného věku prostě neprojdou.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, jen se bohužel pak mnohým prarodičům stává, že děti k nim nechtějí, protože zde musí dodržovat určitý řád a musí poslouchat, což není v rámci trendu liberální výchovy.
      Stalo se to mé kamarádce, kdy pubertální vnučka stávkuje, protože s babičkou nemůže celý den sedět u pc, ale chodí se do přírody, věř, je to pak velice smutné.

      Smazat
  15. Naproti dvouleté Anežce ležím se zavřenýma očima, snad proto, abych večer navodila tu správnou atmosféru klidného spánku. Cítím, jak mi dětská ručka lehce přejede po vlasech, po tváři, dotýká se jen letmo... A nakonec mě pohladí po ruce, od ramene až po prsty. A já stále dělám, že spím. Přitom se mi srdce může rozskočit blahem. Máme ty vnučky za odměnu, babi Simčo:-)
    Jindra

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mám tvou návštěvu za odměnu, okamžitě se kolem mne rozhostilo příjemno, útulno a vědomí, že mi moc chybíš. Ale respektuji a stále se těším, že přijde plodné období, tvé plodné období, máš co nabídnout.
      Ano, děti jsou za odměnu, protože vždy v životě při letech nahoru i dolů, musí přijít odměna nebo měla by přijít odměna.
      Krásné podzimní dny, babi Jindro :-)

      Smazat
  16. Simi, máš rozkošnú vnučku ... Ja ešte babka nie som, a ako rada by som bola ... no, nedarí sa mladým ... Pekne s ľahkosťou a vtipom si zdokumentovala váš spoločný deň ... Mám tvoje príspevky zanedbané, budem postupne čítať a oddychovať pri nich ... teším sa ... Maj sa dobre, pozdravujem ... pa L.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Lauro, zanedbané, děvče, měla jsi úplně jiné a důležitější věci na programu života. Mimochodem, držím moc palce, ať se s tím ve zdraví poperete.
      Za jeden den bychom toho tolik nestihly, Sofinka tu byla déle a skutečně jsme se užily, rodiče k tomu nepotřebujeme.
      Dcera mojí kamarádka dlouho nemohla otěhotnět, nevypadalo to nijak skvěle, příroda stávkovala, nu a během dvou let mají páreček, nevědí, kde jim hlava stojí, ale jsou za ten dar vděční.

      Smazat
  17. Zatím jsem obrušovala jen synky, prozatím musím zaklepat, že se povedlo. Taky jsem si občas "dovolila" vyhrát v Člověku (ano, měli jsme doma, ryze český). Pak se jim to překousnute zklamání hodilo, hráli fotbal a oba coby brankáři, tam nebylo o zklamání nouze :-)
    Zato když se vyhraje vlastní zásluhou, je sodisfakce určitě mnohokrát větší!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jsem téhož názoru, protože život se s tím skutečně nepáře a štěstí a úspěch náleží připraveným.

      Smazat
  18. Jsi suprová babička, hned bych byla tvojí vnučkou :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já bych byla raději u blondýny kočkou, nechala bych se hýčkat a opečovávat.:-)
      A ani by mě nemusela vracet!

      Smazat
    2. Snažím se, co mi síly stačí, ve skutečnosti to občas jde přes slzičky, ale jednou bude ona vítěz a vlastní vyšlapaná cesta bude odměnou.

      Smazat
    3. Cukříku, já se snažím starat se o svá zvířata, protože za ně cítím zodpovědnost, ale hýčkat a rozmazlovat, na to nezbývá čas.
      Mají teplo, vodu, žrádlo a pohlazení, jsou součást domácnosti, jsou rodina, mají veterinární péči a lásku, ale občas se prostě stane, že není čas. Takže fakt normál, klasika, žádná chocholouškárna.

      Smazat
  19. Takovou babičku si musí tvá dcera hodně hýčkat,
    výhodou je, že jsi plná sil a můžeš se vnučce plně věnovat.
    To je dar, který nemá každá babička a já ti ho ze srdce přeju.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Snažím se o sebe pečovat, moje dcera se o mne nebude starat, chci důchoďák oddálit, tudíž se o sebe a své síly pečlivě starám, chci zůstat dlouho fit, protože to je jediná cesta ke kvalitnímu stáří.
      Nechci se nechat zaskočit, tak se snažím, je to hodně o přístupu, když budu tlustá, špatně jíst, chlastat a kouřit, ten důchoďák bude blíž.

      Smazat
  20. Simi, jste úžasná dvojka. Soptíček je nádherný andílek, co umí občas ukázat i růžky. Ale není v tom sama, v tomto věku si tím vzdorem prochází snad všechny děti. Svoji 6ti letou neteř také nenechávám vyhrát, myslím si, že se musí naučit i prohrávat a už to zvládá dobře. Ani se nefucatí. :o)
    Přeji fajn víkend. D.

    OdpovědětSmazat
  21. Krásný živý článek. Úplně to vidím......:)

    OdpovědětSmazat
  22. s tím prohráváním naprostý souhlas! A se sirkama tedy smekám za duchapřítomnost, mě to člověče ani nenapadlo, co by to mohlo mít za následky, oba zapalujou všechno a furt už odjakživa, ale sirky jsou schované hodně vysoko, to zas jo.

    OdpovědětSmazat
  23. Moje nejdražší bloncko ( nejdražší jsi proto, že já si nechávám růst svou nynější současnou barvu, že abych po letech viděla, co vlastně na hlavě mám - hele dobrý, čekala jsem krásné interesantní šediny, a vona je to dost tmavá blond do hněda, tmavší než za mlada...), víš, že Tě sleduji okem pečlivým, neb Tě čtu velmi ráda, ale komentovat poté, co najdu všechny hydranty, autobusy, přechody... Nicméně tenhle Tvůj článek je naprosto super a báječný a nádherně napsaný. Vidím v něm Tebe i Soptíčka. A souhlasím se vším, co píšeš (teda možná já bych Soptíkovi na hřbitově ty sirky povolila).
    Krásně jsem si početla, díky; teď udělám vše proto, aby sis ten komentář mohla taky přečíst.

    OdpovědětSmazat
  24. Normálně zírám - žádný hydranty? Komentář hned přidán? (Ne že bych nenašla chybičku - ačkoliv Tě stále a "všude" odebírám, tak od září se mi na mejlu nezobrazovalo, že bys něco napsala, ale obnovila jsem všechny odběry (a upozornilo mě to - "už odebíráte a jste přihlášena"), tak se uvidí.
    Měj se moc krásně - Ty, dcera i Soptíček.

    OdpovědětSmazat
  25. Slon také potřebuje společnost a něžně se přitulit chobotem, a co teprve křehké vnouče.

    OdpovědětSmazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.