středa 31. prosince 2014

Ten poslední...

....ano, je tu poslední den v roce, někým milován, někým zatracován...každopádně den bilanční, kdy si podtrhneme a sečteme, co nám uplynulý rok dal a co vzal.
Měla jsem moc pěkný rok, bohatý na pevné zdraví celé rodiny, přetékal milými a hodnými přáteli a blízkými, daroval mi hodně poznání a zážitků na cestách po zemi české i té zahraniční, nechyběla ani láska partnerská, přátelská, mateřská, sem tam se přehnala bouřka našimi životy, ale nic zásadního, nic bolestivého...na rok 2014 budu vzpomínat jen v dobrém a přeci...dal mi jednu lekci a ponaučení...
V běhu dní a že já běhám hodně a často, přemýšlím, koordinuji a moc si nevšímám, né že bych byla lhostejná, ale abych neměla hlavu jako pátrací balon, vypouštím.Zhruba před půl rokem jsem si všimnula každé ráno kousek od našeho domu šedovlasé starší dámy, která se ohýbala k cestě. Po čase jsem zjistila, že paní chodí denně krmit kočky bez domova, sama ze svého skromného důchodu nedokáže hledět na ta chlupatá stvoření bez lásky a pohlazení, která většinou svým páníčkům nechybí. Začalo to jedním pytlíkem a zakotvilo na pravidelné podpoře, když vidím akci v obchodě, najisto nezapomenu něco koupit holkám venku.O Zlaté neděli jsem ve schránce našla vánoční pohlednici s poděkováním od kočiček z venku a vehnalo mi to do očí slzy. Když jsme si osobně přály, uvědomila jsem si, že paní vypadá jako babička z pohádky, z té hodné a s dobrým koncem. Pokud bude takových pohádkových bytostí mezi námi hodně, máme šanci obstát v sebehorších časech.
Přeji Vám všem hodně milých a hodných lidí kolem sebe, pevné zdraví a krásný, sluncem zalitý rok 2015.

neděle 28. prosince 2014

Jak se mění tradice....

....máme lehce po vánočních svátcích, někdo lehčí, někdo těžší, někdo šťastný, někdo smutný...
Jako malá holka jsem se sice na stromeček těšila, ale to ranní povlékání, zdobení stromku, vytírání celého domu...tak to mě fakt nebralo, nestihla jsem pohádky a raději než povlékání postele bych seděla s cukrovím.
A tak jako každý ....až budu velká, budu to dělat jinak a toho se skutečně držím. Žádné lítání po bytě, žádné uklízení, žádné zdobení, u nás se už na Štědrý den jen bavíme, koukáme na pohádky, jíme cukroví a....
....ráno na Štědrý den se celá naše rodina sejdeme v zoologické zahradě, kde podle časového rozvrhu nadělují zvířátkům dárečky a je to neskutečná paráda, taková opice když si rozbaluje dáreček plný ovoce a zeleniny, to je radosti...


.....když mají všechna zvířátka rozbalené dárečky a plná bříška, tak pak vyrazíme do kostela , kde je celé vánoce výstava betlémů. Letos se vydařila, betlémů bylo rekordně a jeden hezčí než druhý....


..... při odchodu z kostela si do lucerny každý vezmeme betlémské světlo a naše svíčky pak celý den svítí a svítí tím nekrásnějším světlem.
A skutečně platí...jaké si to uděláš, takové to máš....ikdyž jsem se nejméně stokrát přistihnula, že opakuji chyby svých rodičů, u nás máme Štědrý den jiný....

neděle 21. prosince 2014

Kam se chodím kochat...

.....je to místo, kde mi to pokaždé nádherně voní a kde se cítím pokaždé jako v ráji. Tento voňavý, věčně barevný svět mě nesmírně nabíjí a inspiruje, byť nejsem vůbec tvořivá....dokážu se hodiny dívat na ruce floristů, co dokáží, abychom i my ostatní měli radost. A tak si Vás dnes dovoluji na poslední adventní neděli pozvat do malého obchůdku, kde kralují dvě Veroniky / maminka s dcerou /, které jsou nejen moje prima kámošky, jsou i mými sousedkami a když se to na mě valí... utíkám do říše květin....




......pevně věřím, že jsem Vás nijak nezatížila, naopak odlehčila od koštěte a hadru....už skončete honičku, mají to být svátky klidu a pohody, nikoliv dostihová dráha....

středa 17. prosince 2014

Z naší prosincové zahrádky.....

vážená paní/slečno, náhodou jsem narazil na Váš blog,Vaše orchideje v panelákovém prostředí jsou úžasné, smekám a pa- lec nahoru. Přeji Vám, ať se dál takto daří. Petr

.....takové pěkné povídání mi nedávno přišlo na email, nebudu zastírat, že mě potěšilo a navíc si nelze nevšimnout, že pán je v oslovení skutečně gentleman. A tak jsem si udělala chvilku a vyběhla na zahrádku, nafotit něco málo ve vánočním shonu.
....první orchidej je MAXILLARIA VARIABILIS... u ní je vždy zajímavé, že si kvete podle svého, kdy chce a jak se jí líbí, květů si vždy všimnu na poslední chvíli, jsou maličkaté, mají s bídou 1cm....


......COELOGYNE CELEBENSIS se na letošní vánoce rozhodla ke kvetení trochu po partyzánsku, kvete většinou celé léto, v zimě ještě za celých pět let našeho soužití nekvetla...


.....tak tento jeden z posledních mých marketových phalíku se už roky drží statečně jako Mohykán mezi botanikou a jeho kvetení mě vždy potěší....


......COELOGYNE USITANA patří jednoznačnačně mezi nejproduktivnější rostliny ze zahrady, kvete celý rok a z jedné pahlízy vyprodukuje i pět květů, letos stačila i novou pahlízu, takže počet květů dvakrát. Myslím, že mi několikrát i kvetení uniklo. Velice špatně se fotí, květ je otočený dolů, visí jako na tkaničce...


.....každé moje focení zakončí " šéf bulvárního protokolu ", strčí do objektivu svůj chlupatý profil a nehne se, dokud se nevyfotí, takže na závěr MÍŠA SLEPIČÍ PRDELKA....

neděle 14. prosince 2014

Modré letní retro...

....všude se peče, zdobí, leští, uklízí....samozřejmě i u nás, přesto na mě v jedné složce vykouknul tento závan teplého léta a nešlo odolat. Myslím, že je to příjemná změna, tak proč si nezavzpomínat na dobu, kdy bylo plno sluníčka, teplé moře a hlavně ty barvy !!!!!




......tato nádherná zvířata jsem nafotila letos na podzim v Turecku, vzhledem k faktu, že jsem neustále očumovala v moři, jestli nějakého delfíního fešáka nepotkám, nepotkala jsem, nezbylo než se vydat za nimi. Při prohlížení fotek jsem si vzpomněla, jak jsme se všichni malí, velcí, tencí, silní to přestavení užili, jak se v mém oku zaleskla slza dojetí , prostě to nemělo chybu....

středa 10. prosince 2014

Myšlenková rehabilitace...

....aneb jak se mi maličko rozsvítilo a nebylo to ani na adventní věnci, ani na mé orchidejové zahrádce.
Minulý týden jsem se na spřáteleném blogu dočetla o velké kočičí vánoční soutěži a okamžitě jsem se začala radovat, vybírat fotku, upravovat, třídit a pořád jsem si nebyla jistá, že jsem vybrala tu správnou. Vybrala, upravila a poslala.
Když přišlo první semifinálové kolo, okamžitě jsem se pýchou dmula, že až tam bude ta naše fotka, tak ta na 100% vyhraje, protože co do kvality, jooo, jsme o prsa vepředu. Druhý den se zopakovalo to samé, přibyly fotografie a najednou jsem si uvědomila, jak jsem byla hloupá a naivní. Dívala jsem se na obrázky zvířat, které byly co do kvality jinde, ale ty příběhy zvířat v popiskách, brrrr....kočička, která byla tak týraná, že se bojí vlastního stínu, vyhozená zvířata do popelnic, zachráněná z černých velkochovů, tak silné příběhy lidí a zvířat, že mi moje fotografie byla najednou úplně lhostejná.
...týraná, opuštěná a nechtěná zvířata, co mi lidé dokážeme...v mém okolí jsem si všimnula starší paní, která krmí u nás opuštěné kočky. Na vlastní náklady nechala vyrobit zateplenou boudičku, aby to měly kočičandy v zimě lehčí.Druhý den jí našla rozsekanou v popelnici.Tolik ta zvířata lidem překážela, tak proč jim to znova neosladit? A tak koupím tu pytel krmení, tu nějaké kapsičky, aby to měly ty venkovní slečny alespoň s plným bříškem, když né v teple.
...píšete, že jste před svátky na měkko, tu slza ukápne a tak....když budete chtít rozchodit vánoční menu, vezměte třeba jen jeden pytel krmení a odneste ho do útulku nebo stacionáře, vánoční svátky jsou přeci i o tom se podělit, udělat radost. Přiznám se, že nejsem příznivcem peněžních darů, nevěřím, že vždy skončí, jak mají. Krmení nebo stelivo udělá radost všude, tředa v našem útulku byl nedostatek pokrývek, když byly šílené mrazy a každá stará deka měla cenu obrovskou.
....naivně bych si přála, aby se všichni naši kočičí přátelé měli dobře, nejde to, ale na Štědrý den si procházku protáhneme celá rodina o jednu návštěvu....

pondělí 8. prosince 2014

Pražákům těm je tu hej....

...ty nikam nezablouděj,
s batohem na zádech sám
na strejdu Karla se ptám.
Tu Želivského, tam Celetná,
jak se v tom country teď vyznat mám,
Podolí, Strahov, Anděl o, jé
už mě tu víckrát neuviděj....

...na úvod jsem si vypůjčila text skupiny Pražský Výběr a stejný pocit jako Franta Ringo Čech, pobíhající po Praze s kozou, tak nějak se cítím, když přijedu do naší metropole.


.....mám pět kamarádek z celých Čech a jednou za měsíc se scházíme na pokec právě v Praze, je to pro nás všechny napůl cesty a nikdo není handikepovaný, že to má dál nebo blíž. Tuto adventní sobotu jsme se opět sešly, abychom probraly vše co se událo, co se děje a co se teprve stane, prostě řádný babinec.
Podívat se do Prahy a neočumit stromek, věřte nebo né, oželela bych to...přes ty šílené davy tomu chyběl smysl, poetika, místo vůně se linul smrad ze spálených klobás a lidi se cpali přes sebe, tlačili a z vánoční romantiky měli radost zloději a chmatáci, měli to pěkně na jedné hromadě a bez práce....


....mise byla splněna, probráno a snězeno, co šlo a hlavně nádherně strávené hodiny plné smíchu, pohody. Při procházce kolem Národního divadla jsme si koupily lístky na operu a tak mě to naše velkoměsto nemine.
Cestou na vlak jsem míjela muzeum a tato fotka mi utkvěla z celé soboty nejvíc...

pátek 5. prosince 2014

Budiž světlo...

.... v tento požehnaný čas....nezbláznila jsem se, ale mám radost a šílenou...
Když jsem si před 9 lety přinesla svůj první bílý phal z květinářství, vůbec jsem nevěděla, jak to změní moje trávení volného času a jaký se z toho stane kůň, doslova Šemík. Přes narvané parapety phaly po pozvolné nakupování botaniky se vyvíjel vztah k těmto nádherným rostlinám, nevděčím jim jen za nádherná kvetení, ale naučily mne trpělivosti, která mě celý život velmi chyběla. Samozřejmě... hodně jsem jich utýrala velkou láskou a velkou péčí, hodně jsem se vyučila a dnes už nejsem takovým škodič a snažím se jim porozumnět. Moje malá sbírečka čítá kolem 90 rostlin.
Mým velkým snem bylo alespoň jedno okno rozsvítit, protože orchideje v zimním čase strádají nedostatkem slunce a krátkým dnem. Trpěla jsem pocitem zmaru, když mi poupata zežloutla nebo se vůbec kvůli nedostatku světla nevyvinula nebo opadala, což je u rostliny, která kvete jednou za rok smutný příběh.
Pro všechny neznalé, ikdyž by vám přišlo, že v dnešní době není nic problém, tak sehnat vhodné osvětlení, které má smysl, je skutečně oříšek, protože se tímto nikdo nezaobírá. Po dvou letech sbírání informací o vhodných parametrech zářivek / tímto velice děkuji panu Mílovi Jeřábkovi /, sestavení tělesa / koupeno v Bánské Bystrici /, až po celkovou realizaci včetně sekání elektrických rozvodů, jen na zářivková tělesa s účinným spektrem jsem čekala dva měsíce.
A tak svítím, okamžitě jsem pod světlo dala rostliny, kterým lezou květní stvoly, abych jim pomohla, protože u nás sluníčko nebylo už tři týdny a je neustále inverzní tma. Ještě zbývá vychytat vzdálenost rostlin, dobu svícení / hned druhý den po instalaci začal klackovat časový spínač /, ale to podstatné...svítím...

pondělí 1. prosince 2014

V záři první svíčky....

.....ano, včera jsme na adventním věnci rozsvítili první svíčku, tak nějak v očekávání dalších dní a týdnů, kdy si k tomu všemu rozsvítíme stromeček. Celý víkend byl provoněný vanilkou, skořicí a díky kočičákům máme mouku a moučkový cukr všude, ale když se peče, musí bez rozdílu všichni...


.....v adventní čas si každý rok slíbíme, jak to bude vše probíhat v pohodě a bez shonu, tak proč neosedlat vůz a neudělat si malý výlet. Na adventních trzích v Drážďanech jsem z celé rodiny nebyla jen já a tak jsme si s dcerou udělaly po celodenním pečení jen dámskou jízdu. U teplé kávičky a luxusní štoly člověk zapomene na shon a strkanice, vařící svařáček zahřeje a že tam byly davy....byly, ale lidé se k sobě chovali svátečně, usmívali se, atmosféra přenádherná....



....a tak Vám všem chci ze srdce osobně popřát, aby všechny čtyři týdny proběhly bez zbytečných nerváků, dřiny, stejně se uklízí pořád / zdravotní sestry to mají tendenci přehánět, viď Chudobko /, s pořádným mobilem a sešívačkou / viď, Kitty /, s pořádným upleteným svetrem a čepicí pro všechny milé / viď , Zdenko /, bez velkého přežíraní / ale blondýny netloustnou, že Meduňko/, u teplého čaje se vzpomínkami z mládí / že Libuško/, s nádherně umotanými věnci na dveřích / Evo, jsou moc pěkné/, občas taky nezapomenout, že si člověk může maličko přispat / ale jen chvilku, Intuice/, nenechat se nachytat a nekoupit si mizerného kapra / očekávám nějakou vhodnou recenzi od Míry/, no a jak jinak než si pořádně zashopovat / Verča díky recenzím na hrnečky, zvonečky nenechá žádnou ženskou bez odměny/ ,jestlipak si hlavní entomolog leští čočku na léto / třeba to už bude na knihu , Ajko/, u stromečku už čerstvá babička může svým blízkým koledu vymňoukat / pro Tebe Valin žádný stres/....a tak bych mohla pokračovat.....mějte se co nejlépe a nejklidněji, co advent dovolí...posílám jeden osobní promrzlý pozdrav...