středa 31. prosince 2014

Ten poslední...

....ano, je tu poslední den v roce, někým milován, někým zatracován...každopádně den bilanční, kdy si podtrhneme a sečteme, co nám uplynulý rok dal a co vzal.
Měla jsem moc pěkný rok, bohatý na pevné zdraví celé rodiny, přetékal milými a hodnými přáteli a blízkými, daroval mi hodně poznání a zážitků na cestách po zemi české i té zahraniční, nechyběla ani láska partnerská, přátelská, mateřská, sem tam se přehnala bouřka našimi životy, ale nic zásadního, nic bolestivého...na rok 2014 budu vzpomínat jen v dobrém a přeci...dal mi jednu lekci a ponaučení...
V běhu dní a že já běhám hodně a často, přemýšlím, koordinuji a moc si nevšímám, né že bych byla lhostejná, ale abych neměla hlavu jako pátrací balon, vypouštím.Zhruba před půl rokem jsem si všimnula každé ráno kousek od našeho domu šedovlasé starší dámy, která se ohýbala k cestě. Po čase jsem zjistila, že paní chodí denně krmit kočky bez domova, sama ze svého skromného důchodu nedokáže hledět na ta chlupatá stvoření bez lásky a pohlazení, která většinou svým páníčkům nechybí. Začalo to jedním pytlíkem a zakotvilo na pravidelné podpoře, když vidím akci v obchodě, najisto nezapomenu něco koupit holkám venku.O Zlaté neděli jsem ve schránce našla vánoční pohlednici s poděkováním od kočiček z venku a vehnalo mi to do očí slzy. Když jsme si osobně přály, uvědomila jsem si, že paní vypadá jako babička z pohádky, z té hodné a s dobrým koncem. Pokud bude takových pohádkových bytostí mezi námi hodně, máme šanci obstát v sebehorších časech.
Přeji Vám všem hodně milých a hodných lidí kolem sebe, pevné zdraví a krásný, sluncem zalitý rok 2015.

neděle 28. prosince 2014

Jak se mění tradice....

....máme lehce po vánočních svátcích, někdo lehčí, někdo těžší, někdo šťastný, někdo smutný...
Jako malá holka jsem se sice na stromeček těšila, ale to ranní povlékání, zdobení stromku, vytírání celého domu...tak to mě fakt nebralo, nestihla jsem pohádky a raději než povlékání postele bych seděla s cukrovím.
A tak jako každý ....až budu velká, budu to dělat jinak a toho se skutečně držím. Žádné lítání po bytě, žádné uklízení, žádné zdobení, u nás se už na Štědrý den jen bavíme, koukáme na pohádky, jíme cukroví a....
....ráno na Štědrý den se celá naše rodina sejdeme v zoologické zahradě, kde podle časového rozvrhu nadělují zvířátkům dárečky a je to neskutečná paráda, taková opice když si rozbaluje dáreček plný ovoce a zeleniny, to je radosti...


.....když mají všechna zvířátka rozbalené dárečky a plná bříška, tak pak vyrazíme do kostela , kde je celé vánoce výstava betlémů. Letos se vydařila, betlémů bylo rekordně a jeden hezčí než druhý....


..... při odchodu z kostela si do lucerny každý vezmeme betlémské světlo a naše svíčky pak celý den svítí a svítí tím nekrásnějším světlem.
A skutečně platí...jaké si to uděláš, takové to máš....ikdyž jsem se nejméně stokrát přistihnula, že opakuji chyby svých rodičů, u nás máme Štědrý den jiný....

neděle 21. prosince 2014

Kam se chodím kochat...

.....je to místo, kde mi to pokaždé nádherně voní a kde se cítím pokaždé jako v ráji. Tento voňavý, věčně barevný svět mě nesmírně nabíjí a inspiruje, byť nejsem vůbec tvořivá....dokážu se hodiny dívat na ruce floristů, co dokáží, abychom i my ostatní měli radost. A tak si Vás dnes dovoluji na poslední adventní neděli pozvat do malého obchůdku, kde kralují dvě Veroniky / maminka s dcerou /, které jsou nejen moje prima kámošky, jsou i mými sousedkami a když se to na mě valí... utíkám do říše květin....




......pevně věřím, že jsem Vás nijak nezatížila, naopak odlehčila od koštěte a hadru....už skončete honičku, mají to být svátky klidu a pohody, nikoliv dostihová dráha....

středa 17. prosince 2014

Z naší prosincové zahrádky.....

vážená paní/slečno, náhodou jsem narazil na Váš blog,Vaše orchideje v panelákovém prostředí jsou úžasné, smekám a pa- lec nahoru. Přeji Vám, ať se dál takto daří. Petr

.....takové pěkné povídání mi nedávno přišlo na email, nebudu zastírat, že mě potěšilo a navíc si nelze nevšimnout, že pán je v oslovení skutečně gentleman. A tak jsem si udělala chvilku a vyběhla na zahrádku, nafotit něco málo ve vánočním shonu.
....první orchidej je MAXILLARIA VARIABILIS... u ní je vždy zajímavé, že si kvete podle svého, kdy chce a jak se jí líbí, květů si vždy všimnu na poslední chvíli, jsou maličkaté, mají s bídou 1cm....


......COELOGYNE CELEBENSIS se na letošní vánoce rozhodla ke kvetení trochu po partyzánsku, kvete většinou celé léto, v zimě ještě za celých pět let našeho soužití nekvetla...


.....tak tento jeden z posledních mých marketových phalíku se už roky drží statečně jako Mohykán mezi botanikou a jeho kvetení mě vždy potěší....


......COELOGYNE USITANA patří jednoznačnačně mezi nejproduktivnější rostliny ze zahrady, kvete celý rok a z jedné pahlízy vyprodukuje i pět květů, letos stačila i novou pahlízu, takže počet květů dvakrát. Myslím, že mi několikrát i kvetení uniklo. Velice špatně se fotí, květ je otočený dolů, visí jako na tkaničce...


.....každé moje focení zakončí " šéf bulvárního protokolu ", strčí do objektivu svůj chlupatý profil a nehne se, dokud se nevyfotí, takže na závěr MÍŠA SLEPIČÍ PRDELKA....

neděle 14. prosince 2014

Modré letní retro...

....všude se peče, zdobí, leští, uklízí....samozřejmě i u nás, přesto na mě v jedné složce vykouknul tento závan teplého léta a nešlo odolat. Myslím, že je to příjemná změna, tak proč si nezavzpomínat na dobu, kdy bylo plno sluníčka, teplé moře a hlavně ty barvy !!!!!




......tato nádherná zvířata jsem nafotila letos na podzim v Turecku, vzhledem k faktu, že jsem neustále očumovala v moři, jestli nějakého delfíního fešáka nepotkám, nepotkala jsem, nezbylo než se vydat za nimi. Při prohlížení fotek jsem si vzpomněla, jak jsme se všichni malí, velcí, tencí, silní to přestavení užili, jak se v mém oku zaleskla slza dojetí , prostě to nemělo chybu....

středa 10. prosince 2014

Myšlenková rehabilitace...

....aneb jak se mi maličko rozsvítilo a nebylo to ani na adventní věnci, ani na mé orchidejové zahrádce.
Minulý týden jsem se na spřáteleném blogu dočetla o velké kočičí vánoční soutěži a okamžitě jsem se začala radovat, vybírat fotku, upravovat, třídit a pořád jsem si nebyla jistá, že jsem vybrala tu správnou. Vybrala, upravila a poslala.
Když přišlo první semifinálové kolo, okamžitě jsem se pýchou dmula, že až tam bude ta naše fotka, tak ta na 100% vyhraje, protože co do kvality, jooo, jsme o prsa vepředu. Druhý den se zopakovalo to samé, přibyly fotografie a najednou jsem si uvědomila, jak jsem byla hloupá a naivní. Dívala jsem se na obrázky zvířat, které byly co do kvality jinde, ale ty příběhy zvířat v popiskách, brrrr....kočička, která byla tak týraná, že se bojí vlastního stínu, vyhozená zvířata do popelnic, zachráněná z černých velkochovů, tak silné příběhy lidí a zvířat, že mi moje fotografie byla najednou úplně lhostejná.
...týraná, opuštěná a nechtěná zvířata, co mi lidé dokážeme...v mém okolí jsem si všimnula starší paní, která krmí u nás opuštěné kočky. Na vlastní náklady nechala vyrobit zateplenou boudičku, aby to měly kočičandy v zimě lehčí.Druhý den jí našla rozsekanou v popelnici.Tolik ta zvířata lidem překážela, tak proč jim to znova neosladit? A tak koupím tu pytel krmení, tu nějaké kapsičky, aby to měly ty venkovní slečny alespoň s plným bříškem, když né v teple.
...píšete, že jste před svátky na měkko, tu slza ukápne a tak....když budete chtít rozchodit vánoční menu, vezměte třeba jen jeden pytel krmení a odneste ho do útulku nebo stacionáře, vánoční svátky jsou přeci i o tom se podělit, udělat radost. Přiznám se, že nejsem příznivcem peněžních darů, nevěřím, že vždy skončí, jak mají. Krmení nebo stelivo udělá radost všude, tředa v našem útulku byl nedostatek pokrývek, když byly šílené mrazy a každá stará deka měla cenu obrovskou.
....naivně bych si přála, aby se všichni naši kočičí přátelé měli dobře, nejde to, ale na Štědrý den si procházku protáhneme celá rodina o jednu návštěvu....

pondělí 8. prosince 2014

Pražákům těm je tu hej....

...ty nikam nezablouděj,
s batohem na zádech sám
na strejdu Karla se ptám.
Tu Želivského, tam Celetná,
jak se v tom country teď vyznat mám,
Podolí, Strahov, Anděl o, jé
už mě tu víckrát neuviděj....

...na úvod jsem si vypůjčila text skupiny Pražský Výběr a stejný pocit jako Franta Ringo Čech, pobíhající po Praze s kozou, tak nějak se cítím, když přijedu do naší metropole.


.....mám pět kamarádek z celých Čech a jednou za měsíc se scházíme na pokec právě v Praze, je to pro nás všechny napůl cesty a nikdo není handikepovaný, že to má dál nebo blíž. Tuto adventní sobotu jsme se opět sešly, abychom probraly vše co se událo, co se děje a co se teprve stane, prostě řádný babinec.
Podívat se do Prahy a neočumit stromek, věřte nebo né, oželela bych to...přes ty šílené davy tomu chyběl smysl, poetika, místo vůně se linul smrad ze spálených klobás a lidi se cpali přes sebe, tlačili a z vánoční romantiky měli radost zloději a chmatáci, měli to pěkně na jedné hromadě a bez práce....


....mise byla splněna, probráno a snězeno, co šlo a hlavně nádherně strávené hodiny plné smíchu, pohody. Při procházce kolem Národního divadla jsme si koupily lístky na operu a tak mě to naše velkoměsto nemine.
Cestou na vlak jsem míjela muzeum a tato fotka mi utkvěla z celé soboty nejvíc...

pátek 5. prosince 2014

Budiž světlo...

.... v tento požehnaný čas....nezbláznila jsem se, ale mám radost a šílenou...
Když jsem si před 9 lety přinesla svůj první bílý phal z květinářství, vůbec jsem nevěděla, jak to změní moje trávení volného času a jaký se z toho stane kůň, doslova Šemík. Přes narvané parapety phaly po pozvolné nakupování botaniky se vyvíjel vztah k těmto nádherným rostlinám, nevděčím jim jen za nádherná kvetení, ale naučily mne trpělivosti, která mě celý život velmi chyběla. Samozřejmě... hodně jsem jich utýrala velkou láskou a velkou péčí, hodně jsem se vyučila a dnes už nejsem takovým škodič a snažím se jim porozumnět. Moje malá sbírečka čítá kolem 90 rostlin.
Mým velkým snem bylo alespoň jedno okno rozsvítit, protože orchideje v zimním čase strádají nedostatkem slunce a krátkým dnem. Trpěla jsem pocitem zmaru, když mi poupata zežloutla nebo se vůbec kvůli nedostatku světla nevyvinula nebo opadala, což je u rostliny, která kvete jednou za rok smutný příběh.
Pro všechny neznalé, ikdyž by vám přišlo, že v dnešní době není nic problém, tak sehnat vhodné osvětlení, které má smysl, je skutečně oříšek, protože se tímto nikdo nezaobírá. Po dvou letech sbírání informací o vhodných parametrech zářivek / tímto velice děkuji panu Mílovi Jeřábkovi /, sestavení tělesa / koupeno v Bánské Bystrici /, až po celkovou realizaci včetně sekání elektrických rozvodů, jen na zářivková tělesa s účinným spektrem jsem čekala dva měsíce.
A tak svítím, okamžitě jsem pod světlo dala rostliny, kterým lezou květní stvoly, abych jim pomohla, protože u nás sluníčko nebylo už tři týdny a je neustále inverzní tma. Ještě zbývá vychytat vzdálenost rostlin, dobu svícení / hned druhý den po instalaci začal klackovat časový spínač /, ale to podstatné...svítím...

pondělí 1. prosince 2014

V záři první svíčky....

.....ano, včera jsme na adventním věnci rozsvítili první svíčku, tak nějak v očekávání dalších dní a týdnů, kdy si k tomu všemu rozsvítíme stromeček. Celý víkend byl provoněný vanilkou, skořicí a díky kočičákům máme mouku a moučkový cukr všude, ale když se peče, musí bez rozdílu všichni...


.....v adventní čas si každý rok slíbíme, jak to bude vše probíhat v pohodě a bez shonu, tak proč neosedlat vůz a neudělat si malý výlet. Na adventních trzích v Drážďanech jsem z celé rodiny nebyla jen já a tak jsme si s dcerou udělaly po celodenním pečení jen dámskou jízdu. U teplé kávičky a luxusní štoly člověk zapomene na shon a strkanice, vařící svařáček zahřeje a že tam byly davy....byly, ale lidé se k sobě chovali svátečně, usmívali se, atmosféra přenádherná....



....a tak Vám všem chci ze srdce osobně popřát, aby všechny čtyři týdny proběhly bez zbytečných nerváků, dřiny, stejně se uklízí pořád / zdravotní sestry to mají tendenci přehánět, viď Chudobko /, s pořádným mobilem a sešívačkou / viď, Kitty /, s pořádným upleteným svetrem a čepicí pro všechny milé / viď , Zdenko /, bez velkého přežíraní / ale blondýny netloustnou, že Meduňko/, u teplého čaje se vzpomínkami z mládí / že Libuško/, s nádherně umotanými věnci na dveřích / Evo, jsou moc pěkné/, občas taky nezapomenout, že si člověk může maličko přispat / ale jen chvilku, Intuice/, nenechat se nachytat a nekoupit si mizerného kapra / očekávám nějakou vhodnou recenzi od Míry/, no a jak jinak než si pořádně zashopovat / Verča díky recenzím na hrnečky, zvonečky nenechá žádnou ženskou bez odměny/ ,jestlipak si hlavní entomolog leští čočku na léto / třeba to už bude na knihu , Ajko/, u stromečku už čerstvá babička může svým blízkým koledu vymňoukat / pro Tebe Valin žádný stres/....a tak bych mohla pokračovat.....mějte se co nejlépe a nejklidněji, co advent dovolí...posílám jeden osobní promrzlý pozdrav...

pátek 28. listopadu 2014

V oboře...

....jedním z příjemných zastavení byla návštěva na zámku v Blatné. Protože jsem na zámku spala a moc se mi tam líbilo, bylo těžké vzít na milost další. Mě se víc než celý zámek, který byl plný loveckých trofejí / majitelé byli evidentně ve střelbě zdatní /, líbila obora.


.....hned za zámkem je vedena zámecká obora plná nádherných a zdravých zvířat, která se majestátně procházejí po pozemku, občas se mezi sebou poškádlí, občas se projdou mezi lidmi, zachroupají si nabízený suchý chléb a dál se věnují svému klidnému a nerušenému životu....


.......byl tam neuvěřitelný klid a pohoda, chvílemi mi připadalo, že se zastavil čas. Lidé se chovali tiše, možná byli fascinováni okamžikem jako já, moc často kolem mě neprochází pomalu stejně velký daněk jako já. Většinou jsem tato zvířata viděla pouze zavřená v zoologické zahradě nebo se mihnout u lesa...je to přesně to místo, které si člověk zapamatuje a rád by se vracel....

pondělí 24. listopadu 2014

Podzimní mystika...

....na zámku Lnáře v okrese Strakonice. Minulý víkend jsme se s přáteli naposledy letos sešli na pokec a nějakou turistiku a alespoň já / ikdyž ostatní říkali to samé / jsem spala na zámku poprvé v životě. A že v tom kus mystiky byl, studené a nevytopené chodby s trofejemi z honů, na zdech erby různých šlechtických rodů, ovšem vše v naprosto dokonalém stavu. Každý pokoj byl zařízený jinak, jiné postele, jiné tapety, jiná světla, jídelna velká jako vstupní hala na nádraží s překrásným kazetovým stropem....a jak že se to povedlo, udržet takový velký objekt v tak nádherném stavu ? Velice jednoduchá odpověď...před revolucí toto sídlo vlastnila vláda a papaláši si to zde skutečně 20let hýčkali. Dnes má zámek 17 majitelů, no nechtěla bych být přítomna u nějakého rozhodnutí....


.....a zase jsem zažila nějaké to " poprvé "...v rámci pobytu jsme měli v programu zařízenou noční prohlídku zámku. Provázela nás místní paní učitelka, která byla naprosto dokonalá, její průvodcovství tak úžasné, neunavovala nás různými letopočty, zato nás tak parádně zapojila, že konec prohlídky mrzel. Podívejte se, v jaké nádheře si mohou nevěsty říci své ANO....


....v neděli se obloha smutně zatáhla a ukázala svou horší podobu, ale u kytary smutno rozhodně nebylo. Jen škoda, že jsem měla málo času na pořádný průzkum zahrad...


....na zámku je muzeum koček a já zarputilý kočkomil okouknula kočičáky ve všech možných i nemožných podobách...všechna sranda někdy končí, ze zámku hurá do paneláku, halt jsem se se zámeckými předky v zádech nenarodila...

pátek 21. listopadu 2014

Jak to asi voní v ráji...

....protože jsem v ráji zatím nikdy nebyla, moje představa je zkreslená a mlhavá. Televize se mi toto snaží zprostředkovat, já si k tomu vybavím vlahou vůni mořských dálek při dovolených a stejně zase nevím, odhaduji, hádám, představuji si a tápu a přeci....každé ráno při vstupu do jednoho našeho pokoje cítím nádhernou, atraktivní vůni, která vždy kolem poledne nabere na největší intenzitě, kam se hrabou všechny ty umělé vůně Glade a jak se to vše jmenuje.
Právě na parapetu kvete CYCNODES WINE DELIGHT...


.....jedná se o primární hybrid a díky dvěma teplomilným rodičům / nehledejte za tím nic než rostlinnou říši /, kterými jsou Mormodes a Cycnoches, lze tuto orchidej bez větších problémů pěstovat na parapetu každého okna, které má dostatek sluníčka. Pokud v zimě po odkvětu a opadu listí je zachován nulový pitný režim, na jaře rostlinka vyhodí novou pahlízu, která už vody potřebuje dostatek....


....celé léto musí být zálivka vyvážená, když se zalije moc, rostlině zahnívají kořeny, když se zalije málo, pahlíza je malá, orchidej stagnuje a nekvete. Tuto " vysokou dívčí " se roky snažím pochopit, jednou s úspěchem, jindy si pěstuju holé klacky. Letos jsem to vychytala tak napůl a odměnou mi jsou květy hluboké barvy červeného vína, na které se nedoporučuje sahat, aby se nezkrátila jejich živostnost...to bych ale doma nesměla mít tři parapetové tuláky./ všimněte si kočičích chlupů na fotografiích/
....a odpověď....v ráji to musí zaručeně vonět, protože co dokáží tři květy, je neuvěřitelné, škoda jen že ta barva nejde lépe zachytit...tak zavřete oči, posílám kousek ráje každému....

pondělí 17. listopadu 2014

Napojeni...

.....dnešní malé povídání bude o Edíkovi. Když si člověk pořizuje nové zvíře, přemýšlí, jak mu bude říkat, náš první kočičák po dlouhé pauze má v rodokmenu napsáno Eddie, sice mě běhal mráz po zádech při vyslovení " Eda " / maličko mi to asociovalo strejdu v rádiovce /, ale k našemu kočičákovi se prostě hodí. Byť má ty svoje papíry, které jsou k ničemu, pokud nevystavujete, bráno podle kritérií vystavovatelů, náš mistr nesplňoval žádná a tak jsme si ho domů dovezli jako mazlíčka.
Už cestou jsem cítila v kostech malér, dcera začala kýchat, mnout si oči a mě jako bývalé zdravotní sestře bylo jasné, že máme zaděláno na problém....alergie jako bič, nebyl to náš první kocour, vždy jsme doma nějakého měli, ovšem s Edíkem jsme si vezli domů novinku. Byla jsem na prášky, šílená, co s kocourem, dcera je přeci priorota....no dnes po 6letech máme fajn pana alergologa, dcera bere vakcínu a kočky doma prostě máme, byl to boj, hodně slz ....


.....Edík si prostě své místo vydobyl, aby záhy přišel další malér. Nenarodil se jako skákavé koťátko, nikdy to nebyl a nebude atlet, chyběla mu vždy taková ta kočičí hravost. Kolem čtvrtého měsíce jsem po příchodu ze zaměstnání našla polomrtvého kocoura pod škrabadlem, při seskoku si pravděpodobně poranil páteř. Veterinář moc šancí nedával, Edík za sebou v bolestech tahal zadní nohy. Následovaly dennodenní návštěvy, injekce, infúze a šílená hromada trpělivosti...kočičák nesměl dva měsíce spadnout, na záchodek jsem ho nosila, doma byl rozpis na péči a v noci spal vedle postele v přepravce v ložnici. Boj jsme nakonec vyhráli, Edíka zachránili a od té doby na stejném místě už šest let spí na polštáři....


.....ikdybych přišla do bytu za den 10x, vždy tam Edík čeká nebo řeže zatáčku, aby to napravil. U všeho asistuje, nikde nechybí a když už je šíleně unavený, lehne si nejblíž, aby měl přeci jen přehled a mohl sledovat dění. Díky jeho seriozní povaze, kočičímu gentlemanství věřím, že existuje mezi člověkem a zvířetem napojení a empatie...vždy když mám špatný den, není mi dobře po těle nebo duši, když mě skolí nemoc, přijde Edík, lehne si mi k nohám, přimkne se a nepustí....nikdy si takto nelehne bez důvodu a já vím, že jsme napojeni....

čtvrtek 13. listopadu 2014

Řeka čaruje...

....letošní hodně vlídný a prosluněný podzim nám dovolil ještě naposledy suchou nohou bez sněhu projít údolí řeky Mumlavy / název vznikl z německého překladu a znamená mumlat /. Na této horské říčce se nacházejí naše nejvodnatější , nejmohutnější a nejkrásnější vodopády ...


.....přímo pod vodopádem , ale i v řečišti jsou až 6m prohlubně, kterým se říká " Čertova oka ". Mumlavské vodopády vidím několikrát do roka, ovšem tentokrát si řeka skutečně začarovala, voda v těchto místech měla půvabně zelenkavou barvu, všichni se moc snažili si to vyfotit. ...




....Harrachov je mému srdci hodně blízký, byla jsem zde ve všech měsících roku a pokaždé má Mumlava v sobě něco nového, něco překvapivého , něco neuchopitelného. V zimě ohromí ledopádem, na jaře silou a mohutností, v létě klidem a pohodou, na podzim paletou barev ....

neděle 9. listopadu 2014

Jen si tak trochu skočit...

....tento víkend jsme se jeli rozloučit s letní sezonou do Harrachova, protože Krakonoš i lyžníci si už připravují lyže a brousí hrany, aby to super svištělo po sjezdovkách. A i v takovém mezidobí si někteří z nás potřebují zvednou adrenalín hodně vysoko a užít si něco super ....



.....jsem těžký " posera s kytkou ", mám problém i s mytím oken v prvním poschodí, takže když mladík skočil, přistihla jsem se, jak stojím s otevřenou pusou a pomalu mi teče slina, nezáviděla jsem, obdivovala jsem...


....je to aktivita, po které skutečně netoužím, nejsem ten správný adrenalíňák, ale když jsem mladíka potkala po skoku pár minutek, prošli jsme proti sobě, bylo na něm vidět to uspokojení, zářil a možná překonal svůj limit, nevím, ale bylo to úžasné i pro nás čumily...


...před rokem a půl jsem zde fandila na Světovém poháru v letu na lyžích, byl to nádherný a neskutečný zážitek a letos jsem sice chyběla, přesto je v blízkosti můstků vždy nějaká zábava... prostě v Harrachově nuda nehrozí...

pátek 7. listopadu 2014

Všechno jde...

....když se chce.
Po zveřejnění článku " Do naha " mi píšete o zdravé recepty a postupy, jak na to. Každý jsme jiný, každý jsme solitér, každý má jiný metabolismus, každý má jinou psychiku a každý hlavně chce něco jiného. Nejsem výživový poradce a to co platilo na mě , neplatí na druhého. Navíc se domnívám, že zhubnout dokáže každý nebo každá, daleko důležitější mě přijde, optimální váhu udržet, to je složitější a v momentě, kdy jste na požadované váze, dostaví se šílená euforie, tak jste znova na začátku pomyslné startovní čáry. Při čtení vašich dotazů jsem si uvědomila, že se nikdo nezeptal na vhodný pohyb....


.....narodila jsem se do rodiny, kde se hodně četlo, ale kromě procházek vůbec nesportovalo. Nijak jsem si tento handicap neuvědomovala, neumím lyžovat, neumím ani jezdit na kole. Cítila jsem to v dospělém věku celkem jako problém, ale moc jsem s tím nedělala. Svoji dceru jsem ke sportu vedla a snažila se, aby nebyla takový lenoch jako já. S přibývajícími lety se začala i nenápadně na váze posouvat ručička a před dvěma lety jsem jí začala tlačit zase zpátky. Ovšem zde taky nastal ten zlom, kdy jsem si uvědomila, že to prostě bez rozumného pohybu nedám. Změnit jídelníček jde, ale pokud se nepřidá pohyb, je to o ničem...
.... když jsem šla poprvé do tělocvičny, cvičila vedle mě o generaci starší žena a já se šíleně styděla. Funěla jsem, oddychovala, láteřila, čekala každé dvě minuty infarkt / odvoz do nemocnice by mě vysvobodil z takové potupy/...a ona, cvičila, usmívala se, nefuněla a vypadala neuvěřitelně happy / jak se dnes říká /.....


.....ikdybych si sebe víc přála, moje meta není být Olgou Šípkovou /ani to nejde, jsem blondýna a tmavá mi fakt nesluší /, moje meta je váhu si udržet a hlavně udržet fyzičku, kterou jsem za ten čas dokázala získat.
Vždy a ve všem jsem razila heslo ... Než do tělocvičny, raději nebudu žrát .... Tam mě nikdo nedostane.....a jiné. Stále je to boj, stále se musím nutit zvednou zadek, stále si musím zdůvodňovat, proč to dělám. Jenže....moje tělo mě za toto neustále chválí, je spokojené, hezčí a už si o cvičení říká samo....


.......vím, že tento příběh zdaleka nekončí, bude to doživotní běh na dlouhou trasu, přesto si myslím, že není nikdy pozdě, zlomit v sobě zakořeněné, zakodované a vážit si znova sám sebe..../ Meduňko, vidíš, jak nám blondýnám zachraňuji reputaci..../

úterý 4. listopadu 2014

Až se zima zeptá....

....dnes jsem slyšela v televizi poprvé vánoční koledy a usoudila, že nazrál čas uložit muškáty na zimu na zasklený balkon, asi už bude zima, která by jim mohla ublížit.Truhlíky jsou plné listů a nových květních stvolů...


.....stříhat je zatím nebudu, na balkoně je stále i v noci kolem 10 stupňů. Jediné čeho jsem si všimnula je fakt, že květy už nejsou tak krásně vybarvené, asi se na nich podepisuje absence sluníčka a kratší den...


.... truhlíky jsem osázela vřesem a na okno poslavila budku pro ptáčky. Samozřejmě se to nejvíce líbilo kočičákům, protože okamžitě začaly létat na slunečnici sýkorky...

neděle 2. listopadu 2014

Groteskně utvářené....

.....tak nějak se o převislých, hroznovitých květenstvích Gongory horrichiany píše v literatuře. Ve skutečnosti mě tato orchidej překvapila svojí produkcí květních stvolů, protože valí bez ohledu na krátký den a nedostatek světla jeden za druhým. Nejdříve se u báze rostliny objeví velice tenká " tkanička nebo nitka ", o které jsem si myslela, že je nějaký plevel, ovšem když se začaly tvořit hrozny květů, bylo po pochybách.
Vůbec první gongoru jsem viděla před rokem v botanické zahradě v Liberci a hned jsem si jí objednala. Zasadila jsem jí jako stanhopei do kokosového vlákna, ale nebyla jsem schopná udržet substrát stále vlhký. Po této zkušenosti šla i s vláknem do květníku a hned se začaly objevovat stvoly...


....označení celého rodu Gongora vzniklo jako pocta vícekráli Kolumbie a Ekvádoru donu Antoniu Caballeru....


.....moje gongora je zavěšena v blízkosti jižního okna, kde má i přes zastíněné léto dost světla. Substrát tvoří jemnější borová kůra s bohatou příměsí rašeliníku a to celé je zabalené do kokosového vlákna, vše musí zůstat stále lehce vlhké, pokud vyschne, rostlina strádá a svrkne pahlízy.Nemá ráda rosení, listy pak reagují nepěknými fleky. Květní stvoly vydrží v kondici zhruba dva týdny, pokud svítí sluníčko, velice jemně voní. Barvy květů jsou hodně syté, jakoby voskové a v pochmurné dušičkové době potěší....

čtvrtek 30. října 2014

Zelená oáza v totálním chaosu...

....vést polemiku, zda bych chtěla žít v Praze, no...vzhledem k faktu, že zde několik let žije a pracuje moje dcera, víceméně mi nezbývá než naši metropoli navštěvovat a držet hubu a krok. Někdy to sedne, někdy se šíleně těším domů, Praha je hektická, chaotická a stále se mi nevpila pod kůži. To že má tolik památek je fajn, ale má tisíce turistů, kteří ten správný " Chocholouškov " jen podtrhnou.
....a přesto všechno jsem o víkendu zažila něco osvěžujícího, něco velice příjemného...Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze Na Slupi. Konala se zde výstava orchidejí, docela se jako pravidelný vymetač skleníků stydím, ale byla jsem zde poprvé a mile mě toto prostředí překvapilo...


....skleníky naší nejstarší univerzity jsou nádherně opečovávané, stávající rostliny vypadají v ohromné kondici a byť se nacházejí ve středu města, vyznačují se klidem a pohodou, kterou jen občas přeruší průjezd tramvaje...


... hned u vstupu do botanické zahrady se pozornosti dožadoval nádherný papoušek, byl to ohromný estrádník, ve voliéře tančil, nadával a svého parťáka ignoroval, vždy kdy ke kleci přišel muž, začal se natřásat a jinak na sebe upozorňovat, prostě ženské nebyly v kurzu...



....expozice orchidejí byla hodně bohatá, bohužel takřka všechny rostliny byly uskladněny v prosklených vitrínách. Celkem to chápu, návštevníci si rádi sáhnou a brzy by z květů vůbec nic nezbylo. Máme sklony na vše neznámé a nové sahat...bohužel přes sklo se špatně fotí....


....to že je nevlídný podzim evokovalo jen listí mezi exponáty, krásně to tu vonělo a bylo všechno barevné, citrusovníky byly obsypané plody a přes skla z venku na chvíli prosvítalo sluníčko, co víc si přát....
....v jeden moment se procházíte v zelené oáze, pak vyjdete, projdete tři ulice a najednou se na vás valí zástupy fotografujících turistů, okamžitě si začnete držet kabelku a je po ptákách, ten zážitek z kusu exotiky raději utíkáte vstřebat domů....

pondělí 27. října 2014

Asistent blogera....

.....máme dva kocoury a jednu kočku a o té dnes bude řeč. Každý z těch třech je naprosto jiný, každý je osobitý / kočky jsou obrovské osobnosti /, každý z nich má své libůstky, každý z nich má úplně jiné náladičky a dělá úplně jiné blbosti / k mé radosti /. Oba pánové se doplňují a kočičí dáma je skutečně soliter, který nezapadá. Od prvního okamžiku, když jsme ji dovezli, začala se projevovat dle svého, nic se na tom nezměnilo za celé čtyři roky. Nevím ,do jaké míry se na tom podepsal fakt, že měla od malička obrovské problémy se zuby a bolavé problémy, prostě naše Rozinka má v tlamičce celkem čtyři zuby a to od roka. Musela se s tím naučit žít a tímto asi ke mě přilnula, pečovala jsem o ní, ostatní totiž ignoruje. Pohladit se nechá pouze ode mě, od ostatních zřídka, pokud má náladu, pokud né, zasyčí a uteče. Je to komické, má totiž strašně ráda mazlení a hlazení, ale jen když ona dovolí.....


.....každý poslanec má asistenta, každý ředitel má několik asistentů, každý prezident má desítky asistentů, no a já má Rozinku. V momentě, když začnu něco psát nebo upravovat fotky , vyskočí kočičí dáma na okraj křesla, nechá si tam dát polštář, pokukuje, usíná, občas zasyčí, když někdo z kolegů by rád taky přispěl, ale u žádného blogu ne66666666666666666665 .......a to je právě moment, kdy se aktivně připojila, je na Vás, co si v jejím sdělení přečtete...

pátek 24. října 2014

Pro potěchu oka....

....krátí se den, je málo sluníčka a mě v orchidejové zahrádce rozkvetly krasavice z mého oblíbeného rodu. Jsou to ještě pozůstatky z období, kdy sluneční paprsky hýčkaly všechny rostliny na mém parapetu...
...první je Coelogyne ovalis...před rokem na jaře se na rostlině vyřádila sviluška a několikrát opakované postřiky se na rostlině a její vitalitě podepsaly. Také květů bylo daleko méně, přesto jsem ráda, že to coelogyne " rozchodila " a vypadá, že příští rok bude úspěšnější. Mám ji postavenou na parapetu západního okna, kde dostává přiměřeně světla bez přímých slunečních paprsků, takže nemusím přistiňovat. Na rozdíl od svých " kolegyň " je vůně květů velice neobvyklá, lze ji přirovnat k jemnému houbovému odéru....


....další zástupkyní je Coelogyne speciosa. Ta nyní kvete již letos potřetí, je to velice produktivní rostlina, která má své místo na parapetu jižního okna již několik let. Na rozdíl od předchozí nádherně voní a když tu vůni podpoří sluníčko, je to dokonalé. Krása , jemnost a nesmírná křehkost těchto květů je bohužel chvilková a velice pomíjivá, květenství vydrží v kondici zhruba týden...


.....vzhledem k faktu, že mé zastoupení tohoto výhradně asijského rodu je veliké, co nevidět přibudou další květy na dalších rostlinách, takže podzim bude provoněný těmito dutojazýčky, což je doslovný český překlad " Coelogyne "....

čtvrtek 23. října 2014

Slevy naruby....

....už několikrát jsem psala, že nejsem " samožer " a dnešními fotkami to jen potvrdím....
....minulý týden v Tescu mě překvapily slevy / ty jsou všude celkem normální, vždy si pak každý udělá obrázek, jakou má zboží opravdu hodnotu /, ale na začátku zimy prodávat rukavice, čepice a šály za 20 kč, to už nebývá ani na tržnicích / kam nechodím, protože tam prodávají zboží na jedno použití /... v koších jsem našla modely, které se ani nedivím, že nikdo nekupuje a houkla jsem od cedule na dceru...pro slzy smíchu nebyla schopná ani fotit...


....když se vidím na fotografii, moc mě mrzí, že jsem si apartní čepičku nekoupila, byla za 15kč a té parády.....

úterý 21. října 2014

Na podzimní louce...

....podle předpovědi počasí vše krásné a barevné v přírodě pomalu končí, tak jsem o víkendu snažila o pár fotek v trávě u Karlštejna...


....u nás bylo celou neděli zataženo, pošmourno, pár kilometrů jižněji krásně svítilo sluníčko a v trávě se všechno lesklo v ranní rose..



...takto vypadá člověk, spokojený člověk, který poprvé v životě sám odřídil 300 km, nikoho nezabil, ani sebe, člověk, který ještě před rokem odmítal řídit vše kromě nákupního košíku...