úterý 14. ledna 2020

Přírodně na depku ....


Že pod svícnem bývá tma, mne přesvědčil můj manžel. 
V dobách prudce totalitních byl vyzván jako kapelník a frontman rockové formace, aby na okresním oddělení veřejné bezpečnosti vyjasnil rvačku. K bitce došlo v ranních hodinách na tancovačce, kdy vesnická omladina měla již bytelně naváto, městský dorost také, zábava vázla. Během pár minut sálem lítaly židle, okna se za obrovského rachotu sypala na miliardy střípků. Rozmlácený sál někdo zaplatit musel.
S monoklem pod okem můj muž vyrazil s celou kapelou podat svědectví, že oni tam skoro ani nebyli ???  Vlastně tam jenom trochu hráli. Vyšetřovatel byl starý dobrák, který udělal bubu .... a příště kluci hrajte méně hlasitě, mladí nejsou pak tak agresivní.
Že budu já agresivní, o tom  nepochyboval. Jeho nejmilejší a nejkrásnější manželka.
Žádná kytice narvaná v cizí zahradě, žádné udobřování za svítání, tentokrát šok.
Uprostřed našeho obývacího pokoje seděl můj muž pod obrovským banánovníkem. Rostlině chybělo do stropu pár centimetrů, jednotlivé listy nasedaly do sebe v šíři až metr a půl.
Poprvé za dobu našeho manželství jsem nemohla vypustit z úst ani slovo, protože ta tropická krása mi vyrazila dech. V časech, kdy se na banány stály fronty, já měla v sídlištním panelákovém bytě celou skvostně zelenou rostlinu.
Se slzou v oku jsme si vyslechla, jak ten banánovník stál tak sám a opuštěný na chodbě  u těch policajtů a přeci ho tam nemohl nechat ... a počkej, mámo, až si utrhneš první banán.


pátek 10. ledna 2020

Devítka ...


Můj blogový koráb proplouvá světem už devět let.
Ráda bych s humorem, s nadhledem, možná i věcným zamyšlením těch devět let připodobnila k výchově dítěte.
A co by mělo v tomto věku umět, jaké dovednosti je potřeba mu předat, jak zacílit, aby se z něho stal poplatný člen nejen blogové společnosti, posuďte sami.

1.  Dívky a chlapci jsou si rovni. Respektuj je oba.

Respekt je kvalita, bez ohledu na pohlaví i věk.
Že jsou v blogovém světě muži sortiment omezený, tudíž hýčkaný je prostě svatá pravda. Mužský svět má přitažlivé odstíny a když je podán inteligentně, s vtipem, nadsázkou ... bonus nemalé hodnoty. Musíme si ty kluky občas pomazlit, aby neutekli jinam :-)
Co mne, ale už roky přitahuje ... neomezená věková rozmanitost obou pohlaví. Čtete příběhy, příspěvky starších se stejným zaujetím jako od dívky těsně po maturitě, hranice věku neexistuje.
Sdělení poplatná pro všechny generace, od mladých se učím porozumět znova mladým, od vrstevníků se dobíjím stejnými průšvihy a ještě si poradíme, jak se nezbláznit. Od starších přejímám vize, leckdy se bojím přijímat a hlavně přijmout, že tam prostě musíme všichni.

2. Neboj se dělat chyby, dělá je každý, poučme se z nich.

Začnu těmi pravopisnými. Mě x mně, inu přátelé, kalamita. Přečetla jsem si mnoho pouček, našla spoustu pomůcek a stále mám plný mobil taháků. A stále nevím, stále píši jako trumpetka.
Interpunkce mi dává zabrat ... bychom, by jsme ...  mne doslova ubíjí. Závidím každému talentovanému češtinářskému umělci, já trpím. Než vydám článek, hodinu si čtu to samé stále dokola, až mi můj článek leze krkem a to je čerstvý.
Porážka přestává být porážkou ve chvíli, když z ní vytěžíme ponaučení.
V jedno období jsem se stala mistrem a valila články denně. Stala jsem se otrokem, svým vlastním a přiznám se, že kvalita pokulhávala, kvantita dusila.
Ponaučila jsem se, píši daleko méně a chci do svých sdělení dát vždy kvalitu, která se ode mne očekává a taky kus sebe.

3. Nedělej věci jen proto, že je po tobě chtějí .

Seděla jsem u blogů, kde byl sněhobíle dokonalý desing, nikde ani smítko prachu, vše dotažené do posledního detailu a proklatě sterilní. Já taková nejsem, nejsem sněhobílá.
Trápilo mne, že se nemohu prezentovat otevřeně, bez příkras a cpu se do pózy, která mi nevyhovuje.
Já jsem barevný člověk, někdy smutný, jindy veselý a potřebuji o tom psát.
Začaly vznikat články ze života, otevřené, plné lásky, bolesti a upřímnosti
Vypreparovat morek od kosti, napsat natvrdo, že mi do života vstoupily drogy, alkohol, deprese, chce koule a já se přestala bát, o nich psát. / a odložila suspenzor /
Odešli lidé, kterým má syrovost, reálný pohled na život a vztahy nevyhovoval.
Popularita není ta nejdůležitější věc na světě, nelze se zalíbit druhým, ale dívat se dnes a denně na sebe v zrcadle a nelhat si, to je můj top.

4. Neboj se říct NE, když se ti něco skutečně nelíbí.

Mít někde domov, komunitu lidí a mnoho společného, je zavazující.
Opustit zázemí, zabydlenou adresu a vrhnout se do nových, neprobádaných míst se mnohdy jeví jako drzost, která se neodpouští. Jsem citlivka, obrečela jsem odchod.
Vám všem, kteří chcete změnit svou blogovou adresu, své působiště, nebojte se.
Lidé nechodí za adresou, je podružná, příznivci si vás vyšťourají z meziplanetární mlhoviny, protože prostě jim budete chybět. Když se mi do života, srdce zapíše člověk, nemohu ho zapudit pouze a jen kvůli nevhodnému působišti. Dostala jsem od něj dar, invenci a ta se neopouští.

5. Hlavní je znalost, ne známka.

Komentáře pod článkem jsou kořením, které dochutí, dosladí, zpestří, ale i okyselí článek.
Správná odezva autora povzbudí, počechrá mu ego, někdy sníží citlivost na minimum.
Dát do komentáře kus sebe, svůj postoj, ale i věcný  názor je meta největší.
Napsat pár nic neříkajících slov, věřte mi nebo né, to každý pozná. Daleko nejhorší na stupnici od nuly do deseti je fakt, že i z těch minimálních slov poznáte, že dotyčný ani článek nečetl, smutné, že ?
Mám ráda komentáře od srdce, se zkušeností, která obohatí.
A proto, prosím, nekomentujte, nepište, když nečtete.

6. Vždy řekni, když je ti špatně.

Sdílená i sdělená bolest, poloviční bolest ? Určitě.
Přesvědčila jsem se několikrát, jakou má slovo sílu, dopad na jednotlivce. Povzbudí, stejně jako za pár minut pošlape veškeré sebevědomí na minimum. Někoho potěšit ve vypjaté situaci nic nestojí, nejsou to body do pomyslného skóre, jen prostě a jednoduše vyhraje lidství.
Neztrácíme se v internetovém matrixu, kde je důležitý like.
Blogový svět mi dal tak pestrou paletu lidí do vínku, kteří mne inspirují, motivují a posouvají dál.
Jejich fotografie, články, výrobky, mnohdy i citová investice mají přesah přes virtuální pozadí, mají tvář, mají občanský průkaz a je s nimi fajn.
Jo a ještě jednou veliký dík za slova podpory v okamžicích, když jsem s Přemyslem Oráčem plužila v hlubokých brázdách svou hubou, vyčnívaly mi pouze ušní boltce a nevěděla jsem, zda tu orbu vůbec přežiju. Díky, slova mají sílu !

7. Važ si přírody, zvířat a světa kolem sebe.

Říká se, že k dobré povaze vede dobrá výchova. Vychovat z dítěte laskavého, milého a přívětivého člověka je fuška, která nás stojí mnohokrát rozjetou nervovou soustavu na plné obrátky.
Podobně je to i s mým devítiletým blogem.
Už dávno nenosí plenky, ale občas se smíchy počůrá. Zapomenuté a nechutné svačiny zahazuje za postel, aby je pak s fanfárami vydoloval, vytěžil a z prdu udělal kuličku.
Vnutit mu nový overal se rovná zkáze, protože ty staré vytahané tepláky hřejí a jsou pěkně pocintané od vanilkové zmrzliny. Rodičovské a pedagogické schůzky jsou zapovězeny, protože nejlépe se první cigareta kouří se spolužákem, první panák ochutnává se sousedovic Ančou a zvrací pak následně z okna. První polibky kradené za účelem nácviku lidové tvořivosti naberou na intenzitě, radost ubere pořádný beďar na nose.
Děkuji za krásných devět let, za inspiraci, za to, že jste !
Mává a zdraví Blondýna, za devítiletý blog. / puberta nám ťuká za rohem, máme se v dalších letech na co těšit /


neděle 5. ledna 2020

Jak mi do života vstoupil Jura Klásek ...


Náš vztah jsme po právní stránce zlegalizovali podpisem smlouvy a do naší domácnosti před jedenácti lety přiskákalo kotě modré britské kočky.
Symbolikou naší dlouhodobé náklonnosti se jevil skok. Vlastnit rodový erb, určitě bychom si na něm nechali namalovat díru, příkop, jámu.
K prvnímu vážnému úrazu došlo ve věku kolem půl roku, kdy se kočičák netrefil a spadl z horní příčky škrabadla. Od pasu dolů ochrnul, spodní část těla včetně tlapek za sebou bezmocně tahal.
Moc šancí na uzdravení nedostal, předpoklad nápravy spočíval v naprostém klidu. Tři měsíce jsme měli v ložnici přepravku s nemocným zvířetem a uspávací injekci se podařilo trpělivostí zneškodnit.
K druhému vážnému úrazu došlo minulý rok v létě, kdy se kočičí fešák - atlet brčko opět netrefil a spadl z horní příčky škrabadla. Pro změnu si způsobil těžké pohmoždění celého zažívacího traktu.
Díky věku opět moc šancí nebylo, trpělivě jsem á dvě hodiny krmila mléčnou kaší, prstem strkala do tlamičky. Spala na zemi, utírala zvratky a přemýšlela za co. Ve hvězdách máme oba napsáno, že kdo chce kam, pomůžeme mu tam. A tak jsme tu uspávací injekci zase s díky odmítli.
Nové stravovací návyky jsme ladili pomaloučku a polehoučku, cíl jasný - žádné zvracení.
Při vyhodnocení výsledků potravinové intolerance jsem málem omdlela, neb kočičí senior trpí těžkou alergií na kukuřici, brambory a losos. Jistě netřeba vysvětlovat, že tyto potraviny nikdy nepozřel v nám známé a populární formě, přesto se nimi láduje denně. Celý jeho život striktně dodržuji fakt, že zvíře má svou stravu, člověk svou.




Pro odlehčení by se slušelo vysvětlit, kdo je vůbec ten Jura Klásek, když se kocour fakticky jmenuje Eduard.
Jura ... vyskočil z postele jako jura, váš děda je ale jura, cítím se jako jura. Pojmenování jura, hlavně v mé moravské domovině bylo symbolem pro zdravého, svěžího, životem a optimismem překypujícího člověka. Být jurou, být mladým a svěžím, je snem každého, kdo ráno hledí v časných ranních hodinách do zrcadla.
Klásek .... symbol znázorňující obilniny. V současnosti hojně používaný, často přeškrtnutý, dávající nám najevo, že zde nám pšenka nepokvete. Že nám něco chybí, něco přebývá.
Jura Klásek .... když pan Galuška psal oblíbený seriál  " Slovácko sa nesúdí ", netušil, jak moc se mi bude v životě hodit jméno a příjmení jednoho z hlavních představitelů, Jura Klásek, v podání pana Velena, který skvěle sekundoval panu Kronerovi.

Dlouhé hodiny jsem trávila na internetu, abych mému zdravému-nemocnému Jurovi sehnala granule, 
přitom dodržela přeškrtnutý Klásek.
Moje zjištění o stavu zvířecího krmícího arzenálu je zoufalství, tragédie. Jistě, kočky by kupovaly Whiskas. 
Složení, levného, ale i neúměrně drahého !!!!  kočičího krmiva vykazuje ve svém složení obrovská množství kukuřice, kukuřičného škrobu, brambor, bramborového škrobu. Podíl masa ... smutný příběh. 
Doporučení veterinárních lékařů, internetových portálů, odborných publikací se shodují, že každé jednotlivé zvíře nemá být krmeno od stolu. Výdobytkem moderní společnosti se valí tuny speciálního krmiva, kterými si doma vyrábíme přecitlivělé alergiky, zatučnělá prasátka. / nekrmí se prasata kvůli výtěžnosti bramborami a kukuřicí ???? /
I já jsem si doma vychovala v dobré víře Juru Kláska, byť brambory a kukuřici v životě v klasické podobě neochutnal a zaručeně by svůj čumák o tyto potraviny neotřel. 
Slavím úspěch, podařilo se mi sehnat krmivo, které neproběhlo kolem lánů brambor a kukuřičných klasů, ale i lososového oleje. Zatím jeden, jediný druh, který není narvaný těmito komponenty.
Svatá pravda, paní doktorko Kateřino, jsme to, co jíme. Vychovala jsem si doma Juru Kláska, dokonalého vegetariána, vegana a na novou dekádu plánujeme i přechod na fruktariánství ....

čtvrtek 2. ledna 2020

Taky chci znovu motýle ...


Záměr nafotit fotografie, uložit je a po novém roce vypustit do světa, se zrodil v tropickém parku na Madeiře.
Seděla jsem, vtahovala do sebe paletu barev, atmosféru zeleně prostupující zvláštní vzdušností a vlhkostí podporovanou mořským pobřežím, toužila si zafixovat třepetání motýlích křídel, vůni exotických květin, dřevin, hlavně emoce, které pak v zimě chybí.
Šeď města bez sněhu, holé stromy, keře bez listí, bez barevných květů a zoufalý nedostatek světla.
Slunce schované za inverzí a my všichni za pecí.
První dny v novém roce jsou ve znamení předsevzetí, hledání nových cílů, zametání těch nevydařených. Chceme být krásně štíhlí, výkonní, pohybliví, mít čas na své blízké, nezapomínat na kouzla okamžiků, která zasuneme a jen těžce nacházíme.
Dovoluji si vás pozvat na malou procházku ....

neděle 29. prosince 2019

Prosinec v kostce ....


Magický, kouzelný, úžasný, prozářený, provoněný by měl být poslední měsíc roku. Podezírám své rodiče, dva skrblíky, že před mým narozením kalendář v ruce nedrželi.
Mikulášská nadílka, svátek, vánoční nadílka a narozeniny, to vše jsem jako dítě měla najednou v jednom měsíci.
Jako dospělé mi chybí oslavy za dlouhých letních večerů, grilovačky do ranních hodin, opilecké slintání do právě spadlé rosy. Mé narozeniny nikdo nechce slavit, všichni jsou přepití, přežraní a přejuchaní. Až se znova narodím a já se určitě narodím, bude to v létě :-)
Pročítala jsem na začátku adventu příspěvky na některých blozích a doslova mne nakoply, nastartovaly a jsem za to nesmírně vděčná. Cítila jsem z nich smutek, beznaděj a touhu vánoce nějak přežít. Tolik lidské rezignace v pár řádcích, prostě já to tak nechtěla.
Zdobila jsem, čančala, svítila a především se radovala. Pustila jsem k sobě kouzlo vánoc, i když už nemám malé dítě, i když se spolu netulíme s žádným Pepíkem a já bych se tulila ! Nešlo o hmotné dary, spíše ta citová investice. Cítit kolem sebe lásku, pohodu, okyselit si den řádnou slovenskou kyselicou, zavdat si šnapsu pro radost, nafotit řádně ulítlé fotky a být se svými. Tyto vánoce měly jiskru, měly šťávu a já jsem za ně nesmírně ráda. Samozřejmě, mám kolem pasu tukový prstenec, jezdí vleže nahoru, vsedě dolů, to bude zase smutný leden o vodě a okurkách, ach jo.
Jako dítě jsem se projevovala jako stará mladá v důsledku absence elementu stejně starých jedinců, prostě vyrůstala jsem přemoudřele s dospělými.
Být malým človíčkem si dovoluji se Soptíčkem, chodíme spolu do kina na ryze dětské filmy / ledové království s Elzou a Annou, no pecka /, dojatě sleduji, když malými prstíky navléká korálky na bílého andílka, protože já bych se trefila jen s lupou. Zpěv koled, zapalování Františkových šmoudíků, věšení lojových koulí pro ptáčky a hektické rozbalování dárků, o tom všem je souznění generací, chtěla bych zastavit čas, když ona se těší, jak bude veliká. Jsme stylaři, vánoční merendu jsme ukončili neštovičkovými puchýřky.
Nostalgie, obrovská, mne přepadla, když jsem si na slovenském televizním kanále pustila mou zamilovanou pohádku Anděl páně 2. Z českého jazyka byla předabovaná do slovenského.
Spadla mi sánka, bože, jeden stát rozdělený na dva a už si dabujeme filmy, už si nerozumíme, už jsou naše slovanské jazyky překážkou. Narodila jsem se na Moravě, běžně má babička hovořila slovensky, děda maďarsky a celá rodina po moravsky, s krátkým zobákem. Kdopak by mi asi překládal, kdyby ještě všichni žili ? Pan Google, pan Vocásek, to je tak smutný.
Daleko smutno - veselá je anabáze projektová, na stavební úřad jsem s projektantem nesla projektovou dokumentaci, která ke dnešnímu dni váží 15 kg. Pokud budeme pokračovat v tomto tempu, zakoupím malý kufr s kolečky, kdo to má tahat ?
V současném správním kole jsem potřebovala stanovit radonový index pozemku, jistě, chci postavit sezonní bydlení, v dalším kole jistě bude třeba zjistit, zda mohu ještě dostavět maštali pro obrovského úřednické šimlíka.
Zahrada nevypadá vůbec zimně, naopak, mnoho rostlin obráží, začínají se objevovat první nenápadní poslové jara, cibuloviny prostě raší. Ryby v jezírku zmateně vyjíždějí nahoru a dolů, odpočinek jim letos příroda nenaservírovala.
Zima, typicky dle pana Lady nám asi nehrozí, ale vrací se nám slunce, posel života a světla.
Před lety mi vynikající profesorka psychologie vysvětlila, že má skutečná radost, mé veselení a jitření je neodmyslitelně spojené se světlem, se silou slunce a den slunovratu není pouze pohanská záležitost, je to čas, kdy všichni lidé jako já upínají své myšlenky k delšímu dni, ke světelné pohodě.
Všechny ty upíjející Lucie, hodinové Hromnice mi vpouštějí do žil energii, blíží se čas, kdy vyletím ze své ulity a poletím krajem, svobodná, šťastná, neb slunce mi dává sílu a naději.
Loučím se s měsícem, který uzavírá rok ... vzal mi klidné spaní, vryl do tváře mnoho vrásek, prožila jsem svíravou bolest, ale vstala jsem a jdu dál. Tlustá čára za minulým, naděje v novém ...
Každému z vás jsem napsala velice osobní přání k vánočním svátkům, tak jak vás vnímám, jak mne život s vámi baví, čím mi ho kořeníte, potěšíte či donutíte k zamyšlení. Děkuji za podporu, vážím si jí a vím, že každé dobře míněné slovo pohladí, kritika posílí a hulváti, no, vždy se nějaký najde, že.
 / těm posílám zvláštní pozdravení v podobě působivého selfie, má generálka by tento autoportrét nazvala lidově, vypadáš jako půl prdele za plotem /
Nadevírám novému měsíci, otevře rok. Až pozvednu sklenku s šumivým mokem, popřeji nám všem pevné zdraví, kus lásky, kus naděje a především zdravou a tolerantní společnost.
Hulvátství, aroganci a nabubřelost necháme zavřené na pevný zámek ve vánočních pohádkách a když začneme lamentovat .... JAKÝ SI TO UDĚLÁŠ, TAKOVÝ TO MÁŠ !
Mávám, zdravím a těším se v Novém roce .... vaše blondýna.



pondělí 23. prosince 2019

O usmíření, důležité otázce a docela jiných vánocích ....


Rok, co rok jsem na internetu našla nějakou působivou báseň, nejlépe velkého českého buditele.
S ním jsem popřála třaskavé a emotivní vánoční hodokvasy, doplnila fotografií a měla hotovo.
Tak nějak splněno. 
Letošní rok se mi " vydařil " po všech směrech i laureát literárních cen by to nevyjádřil lépe než můj pan učitel ze základní školy. Vyrazily jsme si se Soptíčkem do přírodního skanzenu v Zubrnicích, nasát atmosféru, pokochat se a vyrobit si něco pěkného v dílničkách.
Sluníčko nás mimořádně laskalo, když mne někdo jemně poťukal na rameno. Modré oči v lesku adventního svitu, za desítkami malých i velkých vrásek, milý úsměv a nahrbená záda.
Učitel, strohý, věcný za mlada, vyzrálý, jemný a korektní za švihácké penze.
Podal mi ruku, popřál bohaté a klidné vánoce a mezi řečí pošeptal :  " Chci tě požádat, odpustíš mi ? "
Nechápu, netuším, s otevřenými ústy natahuji studený prosincový vzduch, v očích mám otazníky.
" Odpustíš mi. Tolikrát jsi stála na hanbě, tolikrát jsem tě vykazoval ze třídy. Já se za to stydím.
Tvé oči byly jeden vzdor, tvá ústa nespolupracovala, ty jsi byla šílený rebel ! Odpustíš mi ?
A neměl bych ti vykat, když už jsi ta babička ? "
Čekala jsem, kdy ta otázka dorazí. Rodiče žijí už zase v páru, prarodiče žijí v páru, všichni jsou tak nějak do páru. Jen já mám velkou postel bez dědečka. Hele a tři kočky, to prý mají takové ty nafuněné paničky :-)
Ležíme se Soptíčkem v posteli a pouštíme si pejska a kočičku, jak dělali narozeninový dort. Vžívám se do fenomenálního hlasu pana Högera, když v tom slyším : " Babičko, kde ty máš svého dědečka ?"
A je to tady, co já řeknu ? Co odpovím ? 
Všichni rodiče a prarodiče čekají na vzletný dotaz, jak jsem přišel na svět a já musím odpovědět, jak jsem přišla o svého dědečka, ha.
Po tváři mne hladí malá ručka a slyším : " Nebuď smutná, babičko, dědeček si pohraje a zase se vrátí, má tady svoje hračky ! " 
Místo pečení a zadělávání vánočních těst, jsem jezdila na veterinární kliniku. Stávala na kopci, dívala se na nádhernou českou krajinu a upínala myšlenky jen k jednomu, ať má kočičí senior důstojný odchod.  Neodešel, je zdravý, spokojený a mohu ho hladit, ano, mohu ho hladit.
Nepekla jsem a mám upečeno. Jedna škatulka, druhá škatulka, jedna vánoční štola, třetí škatulka, já je všechny podezřívám, že mi k vánocům koupili ještě tepláky XXL.
Úklid jsem nepodcenila, i když mnoho hospodyněk mluví o Ježíškovi a chlévě, já jako správná blondýna jsem si zakoupila nový universální prostředek se sodou a marseilles mýdlem a voskem, bohužel jsem vynechala dovětek, pouze na dřevěné podlahy. / to je důsledek spojení žena x návod /
Rázem bylo v bytě kluzko, mám všude leštěnou dlažbu. Až tak zhruba po desátém vytření mohu směle říci, máme uklizeno.
Adventní čas došel naplnění, čas odpuštění, usmíření a velkorysých počinů. Mít více času, řekla bych panu učiteli, jak moc mne vzdor formoval, jak moc mi pomohl přežít a být silnou, nezapomenout však na to podstatné, být rebel s velkým srdcem a vyznávat lidství, naučit se pokoře. 
Vážení a milí přátelé, 
až zítra usednete ke stolu štědrovečernímu, přeji pohodu, klid a mír.
Víc než nákladné dary potěší škatulky od nejmilejších darované s láskou, víc než blýskavé šperky potěší moudra našich vnoučat, víc než dokonalá domácnost s dokonalým desingem nadchne již několikrát rozebraný vánoční stromeček od zdravých kočičáků.
Krásné vánoce, kouzelný čas, sílu a slunce nám vrátí slunovrat.
Vaše blondýna.