pondělí 25. května 2020

Uplakaná Milada ...



Padal ozdravný déšť. Snesl se na nás vítaný, smyl pachuť pandemie a žlutou pylovou nálož.
Mezi dvěma dešti se nám podařilo udělat si procházku kolem jezera Milada.
Druhé největší severočeské jezero vzniklo na místě těžebního hnědouhelného dolu Chabařovice u Ústí nad Labem. Vzniklo včas, částečně smylo z nás obyvatel špinavého kraje vizitku, kterou jsme si nezasloužili. Umožnilo nám, prožívat chvilky odpočinku v přírodě a netísnit se u prochlorovaného bazénu, chytat plíseň v nemytých sprchách a dýchat si se sousedem na záda.
Na kole, na bruslích, plaveckými tempy, pěšky, jakkoliv naše tělo a duše žádá, můžeme do sebe vtahovat kouzlo tohoto místa.
Přeji vám příjemný týden a pokud kapky deště dál skrápějí naší zem, jen tak dál a víc. Není nic krásnějšího než do plic vdechnout vzduch prosycený vodou a nemít na ústech kus hadru.
Hodně vody a zdraví pro nás všechny.



















pátek 22. května 2020

Můj faktor 50 plus ...



Janě jsem vždy záviděla štíhlou postavu, dlouhé nohy, gazelí chůzi a opálenou pokožku celého těla od jara do podzimu.
Já jsem měla plnoštíhlou postavu, nohy od pasu dolů, lachtaní chůzi a bílou pokožku od hlavy až k patě celoročně. Pobyty u moře jsem trávila pod slunečníkem, mazala se ochranným slunečním  faktorem 50+ a polykala slzy v letadle. To, když můj soused šeptal své ženě ... hele, mámo, to je ta ženská, co chodí i do moře v tričku. Ukazoval na mne, měl pravdu.
Erika si ráno lehla na lehátko, vystavila své tělo paprskům a večer odcházela s přenádhernou barvou, co většinou mívají jen obchodníci s orientálními koberci v Marrakéši.
Já jsem si lehla na slunce celý den jen jednou. Večer mne odvážel soused svou starou Fabií. Na úpal jsem si vzala Acylpyrin, který u mne vyvolal silnou alergickou reakci, při které jsem se dusila. Pomohla mi až calciová injekce do žíly a kilo bílého smetanového jogurtu a půl kila plnotučného tvarohu na durch spálené tělo.
Luďka se natírala maximálně Nubianem, její hedvábně lesklé, kakaové tělo muže přitahovalo jako magnet.
Já jsem při pobytu na Kanárský ostrovech lehce zariskovala, natřela nižším faktorem a druhý den jsem přitahovala jen španělského lékaře, který dokola opakoval ... solar ekzem, solar ekzem.
Namíchal mi koktejl kortikoidů, steroidů, sedativ, antihistaminik. Půl dne jsem ležela totálně zhulená mimo sebe pod slunečníkem, druhou půlku jsem plenila švédské stoly v jídelně. Po týdenní terapii se divím, že mi sociálka neodebrala na letišti dítě,  osobní váha mi ukázala plus pět kilo.
/ paellu jsem prý při večeři jedla naběračkou ?? /
Tři smyslné bohyně s luxusně opálenou kůží a já ředitelka vápenky s obličejem plným pih a věčně spáleným nosem. Kamarádky, které se vždy rády sešly u sklenky šumivého moku.
Uteklo spousty a spousty vody v řekách.
Přestala jsem tam uvnitř sebe řešit, že nikdy nebudu čokoládově opálená, že vždy budu plážový outsider, který plave v tričku. Má tváře spálené a v dekoltu červenou krupičku.
A co mé tři Grácie ?
Jana se před půl rokem vrátila z protialkoholního léčení v psychiatrické léčebně. Už se jí tolik neklepou ruce, má odoperované žaludeční vředy a strašně smutný oči. V úvodu jsem vám totiž zamlčela malý detail. Jana svou celoroční opálenou barvu získávala v zahrádkách restauračních zařízení.
Erika se stala obchodním zástupcem farmaceutického koncernu, chodí z protekce každého půl roku na výplně kyselinou hyaluronovou, v létě se schovává pod apartním slunečníkem a pěstuje si průhledně bílou pokožku jako filmová superstar.
Luďce při pravidelné kožní kontrole lékařka mezi milionem mateřských znamínek našla to jedno, kterým ten kolotoč nepříjemných zpráv začíná. Čeká na výsledky histologie.
A já ?
Jsem z nás čtyř od jara do zimy přenádherně opálená.
Už.
Přestala jsem se mazat faktorem 50+. A přijala do svého života s pokorou faktor 50 plus.
U moře čekám na východ a západ slunce, v jeho odlescích mám duši nejšťastnější. Na své zahradě ohýbám hřbet a zcela přirozeně při pohybu zlátnu. Nehoním se za barvou, vlastně v životě není vůbec důležitá.
A pro muže, nejsem tak průhledná jako jiné polonahé ženy, pod tím tričkem mám spoustu tajemství, při kterých zkrásníte, když si do života pustíte faktor 50 plus ....



úterý 19. května 2020

Co na mně miluje má vnučka ....



Jitka Zelenková za dob normalizačních zpívala houpavý hit  "  Když se narodíme ".
Autor textu několikrát v refrénu opakuje slovní spojení ... chvátá to, chvátá.
Nemohu než souhlasit, svou rodinu jsem neviděla dlouhé týdny.
Vyzbrojena malými kuřecími řízky, malinovým dortem s delikátní bílou čokoládou, melounem, jahodami, s tím vším jsem přešlapovala jako před první schůzkou s mužem na inzerát.
Dvakrát jsem se pro svěží pocit vysprchovala, pak nemám mít nedoplatek za vodu.
Dvakrát jsem se přetřela deodorantem, bohužel stále s hliníkem.
Převlékla šaty za halenku, halenku za svetřík, abych do finále opět skončila v těch původních šatech.
Ještě štěstí, že nenosím paruku a musím si vystačit se svou čerstvě ostříhanou hlavou, přebírala bych ještě nyní.
Přijde vám to k smíchu, no upřímně, mně už taky :-)
Když jsem jí uviděla, jak ve svých malých rukách nese fialové skalničkové karafiátky, cukaly mi koutky.
Do očí se hrnuly slzy a mé druhé já alarmovalo na poplach ... hlavně neřvi, ty hysterko, koukej se ukáznit, ukaž svůj porcelánový chrup v hodnotě ojetého vozu a usmívej se jako by nic.
Toto předsevzetí silné ženy mi zůstalo do okamžiku než malý blonďatý poklad vtiskl do mé ruky dárek, políbil mne a pošeptal to sladké ... stýskalo se mi, babičko.
A v náručí mi poprvé pohladila nikoliv tvář, nikoliv ruku nebo paži, zajela malými dlaněmi do dekoltu a se spokojeným úsměvem zjistila, že po dvou měsících mám svá prsa ve stejné poloze.
Jako úvodní prolomení ledů, které nebylo potřeba lámat, krev není voda, no prostě úvod na vysoké státní úrovni.
Pevně věřím, že kdyby se všechny státní a mezistátní delegace pěkně pozdravili, políbili a ještě pohladili ňadra, nebylo by konfliktů, nebylo by válek.
Pověšená na krku mi má vnučka vyprávěla, jak jí chybí Inka ze školky, Kubík z patra, jak když má tatínek mítink, musí být potichu, jak namalovala spoustu obrázků.
Upekla spoustu dortů ... a dobrých, babi.
Mezitím pištěla u každého pavoučka, který přeběhl kolem. Obdivovala každého ptáčka, který se přiletěl napít k jezírku.
Pochlubila se, že na svém novém kole ujela už krásných 40 km, já neujela ani metr, protože to neumím. To, že neumím šlapat na kole, nebyla schopna svou malou hlavičkou pojmout.
Pod tíhou dětských argumentů, že kolo je boží, jsem přislíbila, že se zamyslím.
Budu doufat, že si zamilujeme novou sportovní disciplínu. Třeba ...
Jako kavárenskému povaleči brzy otevřou lokály, takže opět spolu se Sofinkou započneme degustace různých druhů kávy, šlehačkových pohárů, skvělých italských dortů či zmrzlin. Zde tuším svůj obrovských sportovní potenciál.
Ukončila jsem jedno z nejsmutnějších období mého života, kdy jsem si hledala malé radosti, jednou obrovskou. Objala jsem svou rodinu.
Paní Zelenková, máte svatou pravdu, chvátá to, chvátá ... a je s námi spousta práce, jenže pojďme dál, život náš se tím začíná.
Jako žena marnivá jsem vždy toužila mít krásná a nová prsa na tom správném místě.
Musím si počkat, snad v tom dalším životě, má vnučka s největší pravděpodobností ještě hodně dlouho bude potřebovat mít jistotu, že je mám.
Že v mé teplé náruči najde lásku, porozumění, nu a hlavně vše na svém místě  :-)




čtvrtek 14. května 2020

Jak je to s čůráním uprostřed svobody ? ..



Rozvolňuji. Rozvolňuješ ? Rozvolňujeme ?
Nepopírám, trpěla jsem. Jako kovaný a profláknutý extrovert jsem se rožnila na divokém ohni pandemie.
Netmelila jsem rodinu, neutužovala jsem vztahy, jen jsem denně nosila kontaminační tašku plnou nechutných a oplzlých virů a bakterií.
Na ruce si stříkala litry lihu a peroxidu vodíku, abych své ruce shledala ve věku stoleté, vetché stařeny.
Nepekla jsem metráky buchet, nebylo pro koho.
Nešila jsem roušky, neumím to a starého psa novými kousky neznásilníš.
Do svého slovníku jsem přijala sloveso promořit, rozvolnit, separovat.
Nejkrásnější číslo nebyl úrok na mém spořícím účtu, ale reprodukční číslo.
A přesto všechno jsem jednoho rána zaslechla cinkání klíči od zahrady našich svobod a přání.
Ulehla jsem na kosmetické lůžko a hbité prsty započaly tanec proti destrukci mých obličejových kontur.
Olej slavnostně zalil úhor, drobné kuličky peelingu provětraly zanesené póry a světe div se, mám opět své obočí.
Mladší o tisíce let jsem stála na vlakovém nástupišti a země se zachvěla.
Do tlampače ženský hlas oznámil, že ke druhému nástupišti přicupitá rychlík Krušnohor.
Je to klimakterium, co mi žene slzy do očí ?
Je to nádherná a dlouhé týdny zapovězená krajina v údolí řeky Labe ?
Stékají mi slzy tygra z klece, co cítí na míle vůni svobody.
Emoční masáž přilétá na křídlech jedné malé vstupenky, která rozevírá cestu do nitra botanické zahrady v Troji.
Vlny štěstí se tříští o dlouhou a zelenou vinici sv. Kláry, záhony pivoněk alarmují všechny receptory mozkových závitů svou omamnou vůní, barevná paleta azalek a rododendronů dokoná dílo.
Šílím, běsním, nitro mám rozervané na dvě, co, na tři i čtyři půlky.
Chtěla bych poletovat jako motýl z květu na květ, sát sladký nektar, který mi odepírala karanténní uzávěra.
Čůrá motýl ?
Já ano.
A tak řeším, kam s ním ? Kam s plným močovým měchýřem ?
Vědomí, že mám plno se s každým krokem násobí, psychice nepřidá.
Žádná toaleta, žádné volné místo za stromem, holý zadek není takový hard core, jako když se odloží rouška.
Všude lidé, všude radost a nikde možnost odlevit přeplněnému rezervoáru, který tlačí, tlačí a opruzuje.
Proč to slunko tolik svítí ? Proč ty ptáci tolik zpívají ? Proč je ten svět tak křiklavě barevný, když já nemám, kde vyčůrat svou kávu, vodu, citronem ovoněnou minerálku ?
A tak jsem do svobody vstoupila tajně na jedné toaletě, po tmě. Zachránil mne rytíř, který mi svou toaletu půjčil a samozřejmě ilegálně.
Zjistím, zda motýl čůrá, každopádně já vím, že nejen království za koně, postačí i funkční WC.
Zdraví vás dostatečně rozvolněná blondýna ...









 

pondělí 11. května 2020

Bez ornice nikdy více ...



Má švagrová si prohlížela fotografie z mé jarní zahrady a těch jejích devět praček pověšených a vyžehlených, obědy, plechy buchet, večeře .... prý za sebou takové krásné výsledky nevidí.
Vše má v životě svůj čas, jako dítě jsem práce na zahradě z povinnosti doslova nesnášela, jako produktivní matka jsem pro twist kolem domácnosti nezvládala, až nyní mohu s klidným srdcem říct, přišel čas na ornici. / takto je deklarovaná půda v mém zápisu z katastru nemovitostí /
Vendy na svém blogu mobilizovala proti covidu malými radostmi.
Má ornice mi každý den vracela chuť do života, mohla jsem chodit bez hadru na obličeji, svobodně dýchat, poslouchat ptactvo, radovat se z barev. Vnímat každý i drobný květ, díky němuž jsem se nezbláznila. Díky !























Přeji vám příjemný týden, v kterém se snad dočkáme vody. Mé zahradě chybí zelený element, trávník. Vždy dokreslil barevnost a podtrhl ráz celé zahrady. Voda není, neroste ani trávník.
Zalévat pitnou vodou odmítám a tak se dívám k nebi a prosím o závlahu.
Vaše blondýna.

pátek 8. května 2020

Oscar Wilde pravil ...

...  tragédie žen spočívá v tom, že se každá nakonec podobá své matce.



Nikdy nebudu kritizovat partnera své dcery
"  Proboha, tenhle blb mi zbouchnul moji malou holčičku ? V oku má tik, ráčkuje, šťourá se v tom bramborovém salátu a to je tam hnedle půl kila šunky. Nemá trochu větší hlavu ?
Jééé, on má moje ponožky ?  "
"  Poslechni, to chodí pořád domů pozdě ? Kdykoliv jsem tu já, dorazí pomalu v noci ?  "

Nikdy se nebudu dívat na stupidní seriály
"  Já vás zdravím. Chtěla bych se omluvit, jsem nyní zaneprázdněná schůzkou s účetním. / dělej, za chvíli to začíná /. Zhruba nějakých 55 minut, hodinu než dáme tu uzávěrku dohromady, nesedí fakturace za měsíc, vlastně za celý rok  / vyspí se doktor House už konečně s doktorkou Cuddyovou tak hlavně, aby něco nechytila, on si platí lehký holky ? /
Mnohokrát děkuji za pochopení. "

Nikdy nebudu v noci vyžírat ledničku
"  Ve své podstatě jsem zářným příkladem nového a lepšího životního stylu. Po 17 hodině zásadně ignoruji dveře ledničky.
Počkám si tak zhruba do půlnoci, po tmě strčím hlavu do ledničky. Nikdo mne nevidí, tudíž kalorie nebo jouly, jak kdo potřebuje, tak ty se na mne nelepí. "

Nikdy nebudu srovnávat své a dceřiny výchovné postoje či metody
"  No, to víš, no. Ty jsi byla v roce bez plen. Žádného dudlíka jsme nepraktikovali, taky jaké máš krásné zuby, ta rovnátka se z tohoto úhlu pohledu jeví jako omyl.
Lžičkou jsi jedla od tří měsíců, příborem od roku. 
Jasně, spala jsi celou noc, žádné řvaní, žádné vztekání, tohle já fakt neznám. Šikovnější než ty, byl jen Bill Gates. "

Nikdy nebudu zesměšňovat či zlehčovat zdravý životní styl
"  Kostka másla je kostka másla. To těsto by chtělo víc vyšlehat, aby bylo lehčí. Ty okraje, no, jsou takové vypečenější, možná trouba je blbá. Cítím tam lehkou pachuť pohanky, ale tak pro tentokrát zavřeme oči. Tak jasný, je to vláčný, to ten kefír. Co to máš za výrobce ?
Já raději od Olmy, fakt je super. A je levnější !
Ale stejně mi tam něco chybí, to je podle mého receptu ?  Zkus si to poválet na patře, něco tomu chybí ?
Už to mám, chybí tam ta kostka másla !!  "


Čau mami, no není ta karma zdarma ?
Posílám ti tam za duhu pozdravení, nepřeháněj to s tím tvým turkem, aby ti zase nehaproval tlak.
Jasný, promiň, zapomněla jsem, že máš poradu  / běží ti Mcleodovy dcery, viď :-) /
Mami, vše nejlepší, chybíš mi ...