pátek 21. června 2019

Mateřídouška ....


Stárnu. Prý se to má s grácií, ale já se tuhle lekla.
V předklonu má kolena naznala tvaru tlamky šarpeje. Kde se vzala ta přebytečná
kůže kolem kloubů, jestli mi ji v noci někdo nevyměnil ?
Skvělý nápad udělat si přes celou předsíň zrcadla jsem oceňovala před dvaceti lety, dnes proběhnu rychle obalená od hlavy až k patě, nechci polemizovat podle čeho sochali kyprou Věstonickou Venuši.
Bože, kudy chodíš ? Zvolala jsem při posezení u kávy, kde jsem zahlédla své dvě brady.
Jak mám nabalit chlapa, když mám ovar kolem krku ? Kamarádka vtipně poznamenala, že když on bude mít tři, nebudou mu vadit mé dvě. Brady, jasně. / evidentně skvělá matematika /
A jak su stará, tak su blbá.
Hlídali jsme se. Já a Soptíček.
Začali jsme spolu být trapně sehraná dvojka, bez průšvihů, bez excesů. Nahlas jsem si posteskla, o čem by jednou měla být ta naše kniha, když nejsme skandální ?
Vnučku už nezajímá na veřejnosti mé povadlé poprsí, v italské restauraci nesbíráme pizzu z podlahy, na záchod nedobíháme s náloží, hrad Střekov jsme tentokrát prošli od sklepa až na půdu  a Soptíček jen odfukoval a nahlas komentoval slovy ... to je hustý.
Jsme harmonie, jsme soulad a jsme zaběhnutý kolektiv.
Na cestu vlakem za maminkou jsme si koupili časopis, bude nám cesta lépe ubíhat.
Soptíček byl vyzván k volbě, nebudu vnucovat dítěti svou podobu kultury. Holčička se dívala do vyšších pater, kde se prsí dámy z Playboy, to by nebylo vhodné v útlém věku, že ?
Vyhrál časopis Mateřídouška, kde se na titulní straně proháněli malí barevní poníci.
Uhnízdili jsme se vedle sebe v příjemných sedačkách, zakousli se do jablka a netrpělivě otevřeli dětský časopis.
První stránka nás čtenáře zvala na  muzikál pana doktora Janečka. Mhhh, no jo.
Otáčíme stránku a vida, reklama na batůžky. Třetí stránka, hurá, komiks.
Hlavní hrdinka, kouzelná blondýna s předimenzovaným poprsím a pasem jako vosička.
Samozřejmě, také chci mít krásné trojky u brady místo věšáků, jenže já už jsem velká holka.
Já jsem žena, co má odžito. Jak si s takovou normou poradí malá holčička ?
Co když nebude mít prsa skoro žádná ? Co když bude mít prsa obrovská a prostornější zadek ?
Jak obstojí její psychika, když nebude komiksově akurátní ?
Lékaři psychiatrických ambulancí, kteří dnes a denně řeší poruchy stravovacích návyků, ano, přesně oni musí při pohledu do dětského časopisu protáčet oči v sloup.
Listujeme raději dál. Nudíte se, nekupujte si medvídka mývala, ale zajeďte do liberecké zoologické zahrady. Sofinka začíná znuděně okopávat má svěšená kolena.
Nezajímá jí další reklama České televize na páteční pohádku, nafukovací kruh a jiné nabízené letní zboží už máme doma.
A pozor, hlavní dvojstrana ... Adolf Hitler v nadživotní velikosti, tanky, kulomety, samopaly.
A nejvyšší čas si vysvětlit slovo Totalita.
/ časopis je určen malým předškolákům a školáčkům, připravit budoucí voliče je nelehký úkol /
Sedím jako opařená a dvě veliká modrá kukadla se tážou .... kde jsou ti malí barevní poníci, já si chci o nich číst ? Tak poníci se nám do dětského čtení nevešli, protože jsem napočítala celkem osm stránek reklamy. Vztekle jsem časopisem plácla do příručního zavazadla a zábavu jsme si udělali bez poutačů na zboží, filmy, muzikály a jiné nesmysly.
Při zpáteční cestě mi to nedalo a znova jsem se na dětský časopis zahleděla s nadějí, že najdu něco vhodného, něco dětského, něco povznášejícího. A nenašla.
Za 36 korun českých netřeba.
Kolem mne utíkala krajina, scenérie skoro letní přírody se mi podbízela.
Kde já jsem se zasekla ? Proč hledám v dětském časopisu pohádky, básničky, obrázky ?
Proč hledám dětský svět, jeho podmanivé kouzlo, jeho nedotčenost a vnucuje se mi svět komerce, poživačnosti, občas i nechutnosti.
Jak su stará, tak su blbá ... to šli všichni princové a princezny do důchodu, pejsek s kočičkou už nevaří dort a Rákosníček netančí na zamrzlé hladině svého jezírka ... není to škoda ?
PS.  Vzkaz pro paní Líbu Šmuclerovou :  " Až jednou budete sedět se svou vnučkou ve vlaku a budete si prohlížet dětský časopis, možná by nebylo od věci nabízet kalová čerpadla vhodná k septikům. I takové zboží se musí prodat, ať si děti na tu žumpu zvykají už od malička ! "


úterý 18. června 2019

Má typická letnička ...


Snese holomráz, nevadí sníh, silný sluneční úpal, neskloní se před drsnými a nemilosrdnými kroupami, to vše a ještě víc mi nabízí má nejoblíbenější letnička ... NETŘESK.
Má zahrada mi již několikrát dala najevo, co jí vyhovuje, co ráda nemá. Naučila jsem se poslouchat, žít v souladu a harmonii a hlavně, netrápit rostliny, kterým se na celodenním úpalu nedaří. / proto je zde třeba vysvětlit, že pro mne netřesk skutečně znamená letničku, neboť nemám pěstební podmínky pro hýčkání dokonalých letních květů, neuzalévala bych je /
Mezi kameny, oblázky, kačírkem si lebedí krásně barevné netřesky a každý rok se mi odměňují za lásku a péči květy. Paleta barev květů je nepřeberná, od světle růžové do tmavě fialové, citronově žluté do tmavě červené.
Na námitky, že po odkvětu zůstane díra, reaguji rychle. Netřesky kvetou týdny a po odkvětu květní stvol jemně odstraním a na místo okamžitě dosadím novou růžici. Dosahuji tím velikých a kompaktních rostlin a jejich variabilitu obměním, nebojím se do sebe sázet i jiné druhy. Výsledkem jsou mi rok, co rok, stovky květních stvolů, které rozsvítí skalky, mísy, koryta.
Netřesky kromě mne miluje hmyz, motýlci a letní scéna může zažít ...


sobota 15. června 2019

Když žena se ženou snídá ....


Vcházím do malé a útulné kavárničky.
Intimitu prostředí, tak důležitou pro dostaveníčka, garantují vzrostlé lípy.
Voní, vše tak kouzelně voní.
Můj krok svižně ukrajuje z cesty a já ? Já se těším.
Políbíme se a obejmeme. Silně, jak jen to jde.
Jak jen se dokáží obejmout dvě ženy, mezi kterými je pevný vztah.
Zbrkle, bez rozvážení, bez taktu, pod tlakem jako sifonová bombička vystřelím otázku.
Tak co ?
V jejích tmavých očích svítí jako maják dvě obrovská světýlka a radostně oznámí.
Poslední ozářka.

Šest měsíců uteklo jako voda, šest měsíců, kdy se střídala naděje se smutkem, slzami.
Sledovala jsem boj ženy, která je součástí mého života, je má rodina.
Vzpomněla jsem si, jak jsme spolu seděly v únoru na zahradě. A sněžilo.
Jak jsme spolu chodily ulicemi a hledaly odpovědi na otázky, které vedly slepými cestičkami, bez značek, bez retardérů, bez světel, bez naděje.
Jak jsem na chodbách onkologických klinik cítila smrt na každém milimetru, jak se mi žaludek vzpíral, jak prosil o pomoc.
Jak jsem na chodbě mamologického centra viděla, co nikdy nezapomenu.
Bojovnice v šátcích na hlavách, pěšáky se zbraní u pasu, to, o čem jsem jen četla.
V reálném životě jiná dimenze, která už navždy změnila můj postoj k životu.

Servírka přináší snídani.
Sedím jako kníže Rohan. Vkládám si do úst kusy jahod se šlehačkou, máčím si ananas do
hořké čokolády a zapíjím to celé kávou.
Teď, ano, právě nyní jsem neskonale šťastná.
Dívám se na ní. Je uvolněná, je spokojená, je bojovnice, kterou nesrazila nemoc.
Prošla peklem nemocnic, čekáren, ozářek, injekcí s hormony.
Trpělivě pečovala o spálenou a černou kůži, ani jedinkrát si nepostekla.
Teď vyhrála, teď slaví.
S Damoklovým mečem po zbytek svých dní bude usínat, ale právě teď a tady slaví vítězství.

Jsem bezvěrec. Neumím se modlit, Otčenáš si pamatuji úplně stejně jako ruskou hymnu.
Automaticky a z nutnosti.
A přeci ... tolik svíček, ve všech kostelích, které jsem za poslední půlrok rozsvítila.
Dívala jsem se za barevné oltáře, někam tam dozadu a jediná má myšlenka měla společný jmenovatel.
Prosila jsem za zdraví své, za zdraví své rodiny. V každé té svíčce jsem ukryla strach, zapečetila bolest a beznaděj. Jak malí jsme v životě, jak velcí jsme ve svých přáních.

Přeji vám krásný víkend, posnídejte se svými blízkými, je jahodová sezóna ...




 

neděle 9. června 2019

Válka partají ...


Pro stěhovavé ptáky nemyslitelné. Bydlím třicet let v jednom bytě.
Ve stejném domě potkávám stejné patrioty po celé období, změny obličejů 
minimální.
Narodily se zde naše děti, které mají už svoje děti. Na chodbě v prvním jsem sousedce polámala žebra při resuscitaci, ve čtvrtém jsme skoro mezi botníky porodili. Malý "chodbař "  má dva metry, 
neopomene při pozdravu podotknout, že místo ven jsem ho cpala dovnitř. Humorista. 
Rojnicí v keřích odchytávali moji vyděšenou kočku, nechyběl jediný člověk z domu včetně nejstarší 80 leté babičky Zahrádkové, která u každého keře sprostě klela a plivala tabák ze startek. Čarodějná babička.
Po čerstvém vymalování kluci z přízemí podpalovačem Pepo začoudili chodbu tak, že nebylo ani vidět, ani slyšet, jejich otec se vzteky klepal jako drahý pes. Neurotik na pochodu.
Když si děvčata mezi patry měnila své recepty, jedné vypadla hadice z vany a celá vyvářka upravila byt pod inkriminovanou domácností. Ze zdí se kouřilo, ze sedačky se kouřilo, z koberce se kouřilo.
Celý obývací pokoj byl vyvařen takřka sterilně. Do čista čistě. 
Požádat o pomoc, běžné.
Odnosit ženě, cizí, ze sklepa náhradní pneumatiky, normální.
Řešit nesmrtelnost chrousta na schodech u kávy, nutné, ba nepostradatelné.
Až do minulého týdne.
Žiji v zóně válečného napětí.
Na schůzi společenstva vlastníků vystoupil hasič, který doporučil, přestat zamykat oba vchody.
Jedná se o jediné únikové cesty.
V případě požáru obrovská komplikace, která pak udělá z domu hořící past.
Během pár sekund vznikly dva tábory.
Ortodoxní zamykači, kteří argumentují, že dům v životě nevykradl jediný zloděj, protože je celodenně zamčený.
Opozice vytáhla se zbraněmi těžkého kalibru, jak hledat klíče v začouzeném bytě a rychle odemykat.
A válečná vřava včetně originálních výrazových prostředků, dva tábory plné jistých závěrů.
Sprostá slova, urážky, kopnutí do lavičky, vyzvání k souboji.
Bez kordu, tělo na tělo, pupek na pupek.
Soused proti sousedovi, co na tom, že včera fandili při hokeji. Nezdraví se.
V domě je ticho. Hrobové.
Zamykači trvají na ubedněném domě, nezamykači chtějí své únikové cesty.
V koalicích se zdraví, na nepřítele se ani nepodívám, nepozdravím a za rohem ukážu ....
Válka partají, střet názorů.
Zamykat a nebo nezamykat ?  Na jazyk se dere shakespearovské být či nebýt ?
Sama se v tom plácám, sama tápu.
Čekat na zloděje s čerstvě upečeným chlebem, solí a potěšit ho společným tancem ?
Nebo stát uvězněná v zamčeném pekle, když hledám klíče permanentně i bez kouře ?
Fakt nevím ...
Každopádně jsem si cvičně zkusila nacpat tři kočky do dvou přepravek a dva dny se mnou žádná nemluvila. Simulace požárové situace dopadla nevalně. 
Doma mám ticho, na chodbě mám ticho. 
A to jsme si všichni tak krásně žili ...




úterý 4. června 2019

Přesazená ...


Žena ženu pochopí, až sama vypláče potoky slz .

Malá, blonďatá a vyděšená. Sedí ve vlaku, svět kolem se míhá.
Velká, blonďatá a po tváři stékají studené, slané slzy.
Dítě tiše hledí a nechápe. Proč ?
Před chvílí se smála, křepčila, v očích jí tančily dva plamínky.
Proč maminka pláče, proč vzlyká, proč neodpovídá ?
Proč plakala babička, teta, strýc tlačil ve víčku slzu, prý průvan.
V kupé je cítit chlad, bolest je hmatatelná v každé molekule.
Jen to dítě rok co rok, půl rok co půl rok, prožívá stejné.
Z veselé mámy smutná žena. Potoky slz, otázky bez odpovědi ...

Žena ženě porozumí, až sama dozraje.

Procházím městem, kouzelným městem.
Z dlažebních kostek mne bolí nohy, páteř a duše.
Na horizontu slunce, u srdce vzpomínky.
V kašnách proteklo tolik vody. 
Znám ty ulice, pamatuji si trh, záhony pořád omamně voní.
Alej ke hřbitovu bez topolů, babiččin dům bez muškátů.
Ozvěnou se mi nese smích. To se směje moje máma.
Otvírám víčka, volám v duchu, tápu po ozvěně.
Žena, co mi dala život, tu byla šťastná.
Tančila jako víla, poletovala jako něžný motýlek. 
Navždy do sebe natáhla vůni moravské země. 
Než byla přesazená....

Žena vzhlíží k ženě, jen to pohlazení nestihly.

Když žena mému srdci blízká, navždy odešla, přišla bolest.
Přišla i úleva. Je konečně se svými.
Mnohokrát jsem si vybavovala pláč a nechápala.
Dnes už vím. Byla přesazená.
Odešla, následovala svého muže, své dítě.
Nikdy si nezvykla na studený a nehostinný sever.
Už nikdy se nesmála, tak plně, tak hřmotně, tak na celé kolo.
Tak jako doma, doma na Moravě.
Tam, kde je zem rovná, bez kopců, tam, kde jsou lidé vřelejší, milejší.
Objetí trvá dny, měsíce, roky. Pod kůží zůstává navždy.

V kolonce místo narození měla Olomouc. Je to i mé místo narození.
Naše složité životní cesty se právě přeťaly, spojily.
Sedím ve vlaku a z dáli slyším ...
Morava krásná zem,
v které sem byl zrozen
a v ní vychován, od matky pěstován.
Ta mě k srdci svému lnula mateřskému, jí buď můj život věnován. 
Ta jižní Morava je jistě krásná zem ....

Když chce žena ženě říct, mám tě ráda a už se sama vrací na sever.





pátek 31. května 2019

Květen v kostce ....


Na otázku  "  Jak se vůbec máš ? ", ze mne vypadlo bezprostřední, lítám jako pták. Mám rozevřená křídla na maximum, letím nad krajinou. Vychutnávám si komfort dlouhého dne, probouzí mne ptáci a večer unavená ulehám. Tolik světla, slunce vlévá do žil potřebný náboj.
V měsíci lásky jsem stihla skutečně letět a posunula jsem své vjemy zase o kousek dál. Madeira, ostrov k neuvěření, ráj, kus nedotčené přírody. Vidět květiny z miniaturních květináčů v našich hobbymarketech, které ve volné přírodě prosperují do výše několika metrů, ochutnat plody, na které má ústa nezapomenou. Letěla jsem za dobrodružství úplně sama, poznala jsem báječné lidi, kteří obohatili můj pobyt, vyladili do dokonalosti. Ta skvělá parta lidí se pak na letišti objímala a cítila jsem, že každý si chtěl tu chvíli protáhnout, prodloužit a uchovat vzpomínku na náhodné cestovatele.
Zpráva o stavu lidstva - jsme na tom báječně, dokážeme se bavit, seznamovat, družit bez profitu, nehledat skryté záměry, jsme si skoro cizí a přesto se dokážeme společně skvěle smát, poznávat a cestovat.
Pro každého, kdo se bojí, cestovat je skvělé a pouštět do svých životů nové osobnosti, je ještě lepší.
Můj Soptíček se také nezdráhá a telefonuje dešťové víle. Chodí v klobouku, holínkách s kabelkou a do telefonu zcela vážně diskutuje, jaké bude počasí a co si má vzít druhý den do školky na sebe.
Ke svátku dostala své první kolo a k velké spokojenosti tatínka ním odřela zrenovované parkety. Nefalšované nadšení, radost, halasení jsem přerušila výbuchem zářivých konfet do prostoru.
Takže pokud používáte to vtipné o tchyni a uzeném, určitě by mne partner mé dcery viděl zauzenou nejméně pět metrů pod těmi parketami. Alespoň ty ksichty tomu naznačovaly a druhou dávku jsem si odvezla domů, jistě se najde důvod, vyhodit do vzduchu tisíce flitrů a konfet. / neříkejte nahlas, že jsem neřízená střela ! /
Zda to bude při kolaudaci ? Je to možné, ráda potěším dalším výbuchem paní z územního plánování.
Předpokládám, že má špatné spaní, jen co slyší mé jméno.
Už vím, jaké je to, šourat se !  Lidé s naturelem atomového reaktoru neumí žít pomalu, nedýchají pomalu, jsou věčně rozjetí, nastartovaní. V den, kdy mi vjel na zahradu první traktor, krumpáč zabořil hrot do jílovité zeminy, jsem se šourala. Prohlížela jsem si díry v jiných plotech, diskutovala s několika sousedy - důchodci o problematice zácpy a zda Guttalax nebo švestky ? Jak ovšem vysvětlit, že mne díky nervovému vypětí a strachu o zahradu trápí spíš opak .. jestli plenky s kraječkou nebo bez ní. Týden mám za sebou, 55 tun materiálu na místě a pokud přežiju tohle, mohu příští rok cestovatelsky rozcápnout svá letecká křídla, snesu i Sibiř, vydržím i mužíky s vodkou.
Loučím se s měsícem, který provoněl naše dny sladkými jahodami, šťavnatý meloun láká k ochutnání a s příslibem léta na rtech kouzlí úsměvy. Vysedáváme na předzahrádkách, terasách, živě diskutujeme, že náš hokej není vůbec špatný a co na tom, že jsme na začátku měsíce běhali v žabkách, v polovině v kozačkách a nyní v holínkách, máme to pestré, že :-)
Nadevírám měsíci, který jsem jako dítě milovala. Už jsme se jen ve škole poflakovali, výletovali, psali si zamilovaná psaníčka a šíleně se těšili na prázdniny. A vidíte, zase důvod, proč si bouchnout nějakou tu konfetu nebo rychlý špunt, za rohem je léto. Pokud někam letíte, příjemný let, ať už jako pták a nebo třeba jako pan Tau ...krásné léto.






KDYŽ PŘIJEDE TRAKTOR ...

Můj nejmilejší bývalý manžel zpíval ... Je to traktor, je to Zetor, jede do hor, kopat brambor.
Když vjel manipulátor do mé zahrady, vzpomněla jsem si na tento popěvek, tak snad to na ty brambory záhy nebude.