čtvrtek 24. října 2019

O něm ...


Já a on.
Přitahoval mne od prvního okamžiku, kdy jsem ho uviděla.
Ani setinu vteřiny jsem neuvažovala, že bych ho přenechala jiné ženě.
Nebyl výjimečný, nebyl atraktivní, ano, byl obyčejný.
V momentě, kdy mne poprvé objal, obkroužil kolem mé kůže, cítila jsem spojení.
Žádná zbytečná gesta, žádná marnivost, pomalá, klidná fascinace.
Nekousal. Neškrabal. Neobtěžoval.
Pustila jsem ho do svého života a odmítla se o něj dělit.
Ani má jediná dcera neuspěla, prahla po něm. Slyšela rezolutní NE.
Dny, týdny, roky a my dva stále spolu. Sounáležitost získaná, hýčkaná, protěžovaná.
Když jsem potřebovala svobodu, vyvětrat jiné, laskat se s jinými, trpělivě čekal.
Navoněný, hebký a stále fešný. Bez známek žárlivosti, hašteření, bez napětí.
Netuším, kdy se stal nejdůležitějším.
Talisman, držák, podporovatel, věrný kámoš ?
Dívám se na fotky z Říma, je tam. Listuji albem z Madridu, je tam.
Piju kávu s vnučkou na letišti, je tam. Nemohla jsem najít lepšího.
Hladím ruku příteli, je tam a nežárlí. Tiše přihlíží a hřeje.
Sedím ve vlaku, pozoruji krajinu a jako dítě se nemohu dočkat svého rodného města. Jasně, je tam.
Hlídá mne, střeží mou roztěkanou duši, nejednou jsem ho ponechala osudu.
Nevzdal to, vždy se mi vrátil do života.
Je mou součástí a až mne jednou opustí, bojím se, ztratím jistotu.
Co když ten nový nebude důstojný nástupce ?  Co když bude kousat a nepůjde prát na 40 °C ?
Já a on. Můj černý svetr.




Jsem ženou marnivou, kterou občas převálcuje konzumní společnost.
Musím mít skvělou náladu, plnou peněženku, dobré boty a pocit, že zbořím svět.
Pak mohu nakupovat, shopovat a být promiskuitní nakupovačkou.
Prohlížím regály, pulty. Zkouším, oblékám, svlékám, lobuji a nechávám se zdolat jako nejvyšší hora světa. Laškuji s personálem butiků, rozšafně koketuji a svádivě přihlížím do velikých zrcadel, zda ten Milan vyleze nebo ho pěkně schovám.
A proč to vůbec dělám ? Proč nakupuji, proč se pídím po obchodech ? Proč plním almary nebo botníky ?
Dívám se na fotky hor, od moře, z letiště. Prohlížím si album z útesů plných tropických rostlin, listuji
snímky z cest a dovolených.
A všechny mají společný jmenovatel, společné pojítko. Sedí, stojí, leží tam blondýna a má černý svetr.
Vůbec netuším, kdy se můj společník stal sázkou na jistotu, kdy mi začal evokovat pohodu, komfort a stal se nepostradatelným. Mám mnoho svetrů, svetříků, pulovrů a jen jeden je cestovatel.
Tahám po světě těžké kufry, tašky plné oblečení, platím za nadváhu zavazadel a vůbec netuším,
proč ?
Někdo si na krk pověsí amulet, do kapsy schová pro štěstí kamínek, kaštan, utrhne na louce čtyřlístek. Oblékám bez patosu, vždy na jistotu, černý svetr.
Já, on a náš je svět.

37 komentářů:

  1. Ano je to tak. Některý kousek oděvu se stane láskou na dlouhou dobu. Člověk ví, že se na něj může spolehnout, že se v něm cítí dobře. Mám takové triko. Je letité a drží se mne jako klíště :-).
    Svetřík Ti sluší!
    Hezký den!
    Hanka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Když v televizi vždy říkají, že součástí šatníku mají být malé černé večerní, já mám malý černý svetr :-)

      Smazat
  2. Simi, moc Ti sluší. Takovou lásku měl můj muž, černý svetr, kterého se za boha nechtěl vzdát. Pátrala jsem po všech možných obchodech, chtěla jsem mu udělat radost novým svetrem, ale podobný jsem nikde nenašla.
    Měj krásný den. Růža

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To já si fixaci na něj uvědomila až podle fotek dřív mne to skutečně nenapadlo.

      Smazat
  3. Zdá se to být moc dobrý výsledek darwinovského přirozeného výběru. Chápu, že veškerý obsah zbytečné zavazadlové nadváhy musí na někoho takového žárlit :-).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ve skutečnosti bych si podle této rovnice pak mohla odpustit všechny ty průšvihy při odbavování, protože málokdy se mi podaří odletět a nemít nadváhu.

      Smazat
  4. A great post! I love your blog. Your content is very interesting < 3
    I am following you and invite you to me
    https://milentry-blog.blogspot.com

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ježiši, dítě zlaté, kdybys na mne rusky, to bych ti ještě rozuměla :-)

      Smazat
    2. Jak bezpečné bylo, když ještě třeba českoslovenští politici uměli / a jen někteří / a jen lámaně rusky...

      A jak se to pak strmě změnilo, když v devadesátých letech minulého století vylezl poprvé na finančním sumitu v Davosu tehdy ještě neznámý indžinýr Klaus, a na otázku německého novináře, jak se česká delegace pouř čila z jednání, řekl hlasitě a srozumitelně do mikrofonu svou cirkusovou pražskou angličtinou:

      My jsme se sem nepřijeli učit, my jsme vám sem přišli přednášet !!

      Sál ztrnul divným tichem, pak se ozval nějaký slabý vyděšený smích, a ještě dva dny poté si zahraniční novináři na kongresovém WC vlhčili u pisoárů puky při tě zmínce na tu událost.

      Tehdejší německý politik Klaus Kinkel, jmenovec našeho slavného pana prezidenta to pak komentoval v Deutsche Zeitung nezapomenutelnými slovy:

      Každý národ má nárok na určité procento idiotů...

      Smazat
    3. Myslím, že černý svetr svědčí o Vaší současné profesionalitě. Každá jiná amatérka by ve Vašem věku a postavení již dávno skolila nějakého dvacetiletého dědice světového hotelového impéria, francouzského prezidenta, a nebo naopak se nechala inspirovat Ivanou Gottovou, a udělala totéž s nějakým prokazatelně nemocným reprezentačně vyhlížejícím pětasedumdesátníkem, a spokojila se pak skromě po eutanázii s jeho téměř miliardovým finančním kontem.

      N.

      Smazat
  5. Simi, já si myslím, že je to krapet jinak, on si vybral tebe!, a to proto, že věděl, že na tobě vynikne, že ho umíš nosit, že bude mít léta úspěch, že ho neodložíš po 5 měsících.
    Jiřina z N.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Kdyby dávno, jsem si s dcerou každá koupila jeden, ona ho nechala někde na oslavě a už se s ním nepotkala. Snažila se mne o něj připravit.
      Že jsme se spolu hledali, až jsme se našli, jsem si uvědomila skutečně až podle fotografií, vypadá to, že všechny kufry vozím zbytečně.

      Smazat
    2. Simi, já jsem odmalinka měla ráda boty a kabelky a později jsem přibrala do oblíbených i klobouky a rukavičky.
      Jiřina z N.

      Smazat
  6. Tak trochu přemítám, zda mám nějaký tolik oblíbený svetr - nemám! Ale v mé mysli jsem našla informaci o černých botách. Jsou již tak letité, obyčejné jarní botky, s báječným širším podpatkem, kožené, laskavé k mému vbočenému palci, nošené od počátku bez otlaků a puchýřů, tolikrát již nesené do opravny a stále jsou v mém botníku. Já se jich prostě nedokáži vzdát!
    Simi, jak ti rozumím.
    Krásné dny ti přeji.
    Ála

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Boty jsou kapitola sama o sobě, protože když se zadaří, je to úspěch.
      Já osobně když mi boty sedí, utratím nemalý peníz, je to investice do zdraví.
      Když pak člověk déle chodí, cítí ten luxus a chůzi si užívá.

      Smazat
  7. Mám to s oblečením podobně, jakmile se do něčeho zamiluji, nedám na to dopustit a kupuji třeba hned několik barevných variant najednou :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Než fascinace, spíš mne napadlo, že zbytečně utrácím, na všech fotkách jsem pořád v tom samém.

      Smazat
  8. Věděla jsem hned, že to bude něco víc než chlap...:-D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Takhle pěkně jsem o chlapech psala hodně dávno ..

      Smazat
  9. Černý svetr je stálice, co se hodí vždy. A když nekouše, tak je to výhra.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No hlavně že nekouše, to je bonus, mám několik pěkných, nenositelných ! Kůži zežerou zaživa.

      Smazat
  10. Blondýnko, já jsem vždy měla v šatníku černé kousky a i černé svetry. A pořád mám černou ráda.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Měla jsem různá barevná období, vlastně se barvám vůbec nevyhýbám, jen jako blondýna nemusím žlutou. Té se skutečně vyhýbám.

      Smazat
  11. Hádala jsem, hádala, ale černý svetr neuhodla :-) Já mám zas riflovou sukni. Přesná délka, přesně mi sedí, i když trošku přiberu - buď s páskem nebo bez - a je to také taková jistota. Ta už se mnou toho taky hodně prolítala a nalítala :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No tak hlavně přeju, aby vydržela, když mne opustí oblíbené džíny, je to smutný příběh.

      Smazat
  12. Simi, dovedu o pochopit. Asi takový nej kousek nemám, ale s oblíbeným svrškem nebo ještě hůř s botami se opravdu těžko loučím. A muž je na tom ještě hůř - oblíbil si jedny kalhoty a ty si kupuje rovnou po dvou :o)
    Měj hezkou neděli, Helena

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já se obávám, že můj svetr už nikdy nekoupím, je to fakt dlouho.
      Tvůj muž je prozíravý, myslí na budoucnost, já taky sázím na jistotu.

      Smazat
  13. Sekne ti náramně a je podle italské módy - jednoduchý a kvalitní. Lepší jeden dražší co nekouše než deset levných které pak nosíš s nechutí.

    OdpovědětSmazat
  14. Simi, a moc Ti sluší. Čekala jsem s napětím o kom píšeš a on je to svetr, svetr s krásným kulatým výstřihem. Takový nadčasový. Já černou téměř nenosím, spíše jen kalhoty.
    Měj fajn dny. D.

    OdpovědětSmazat
  15. Nejdřív jsem myslela, že je to muž, pak mě napadl kocour, svetr ani náhodou....:-):-):-)

    OdpovědětSmazat
  16. Naprosto chápu! Také mám pár držáků, na které jsem opravdu fixovaná - a až ty odejdou, bude to neštěstí, po kterém už navždycky, obávám se, zůstane díra. Ať vám to spolu ještě dlouho vydrží! :-)

    OdpovědětSmazat
  17. Tak som s kometarom nepresiel - ale tiez som myslel, ze je o o mne!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jistě, tvou přízní jsem objímaná nonstop, to žádný svetr neumí :-)

      Smazat
  18. Připomnělo mi to mého muže, koukej na fotky z léta a ten chudák už deset let chodí v jednom :o). Nemá věci takové držáky, ale ty milované koupí víckrát. Tvůj článek mě pobavil, přemýšlím, čekám a těším se na konec, rozuzlení. Ať dlouho slouží, věrný, nenáročný, objímající. J.

    OdpovědětSmazat
  19. Tak nějak jsem tušila, že nejde o muže, ale stále jsem hltala slovo za slovem, co se z toho vyklube. Nyní jsem využila obrovské slevy na fotoknihu, kterou jsem sestavovala z dovolených a výletů za roky 2013 až 2019. 100 stránková bichle. Fotky, které na blog nedávám, prostě fotky aktérů a zjistila jsem, že bych si měla koupit nová tryčka, kalhoty a pod. neboť podle oblečení se snad všechno odehrálo v jednom roce. :-D

    OdpovědětSmazat
  20. Po několika odstavcích jsem pochopil, že to nepůjde o muže, čekal jsem fotoaparát, mobil nebo kosmetiku.

    Černý svetr mám taky a vedle toho i šedý, modrý a červený. Svetr je moje uniforma. A když si občas musím vzít sako, do poslední chvíle mám kravatu stočenou v kapse a naváži si ji pak někde v umývárce.

    OdpovědětSmazat
  21. Krásně napsané! Napínavě, s láskou a humorem����

    OdpovědětSmazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.