úterý 29. července 2014

Bulharsko včera a dnes....

....vše posuzováno a viděno očima pubertačky a zralé ženy, tedy náhled v rozmezí 34let...
Při mé první návštěvě mi bylo 14 let, tedy ukřivděný puberťák a občas taky na pěst, viděla jsem moře poprvé a zdálo se mi šíleně slané.Každé ráno jsme vydávali s bratrem na pobřeží a nacházeli obrovské mušle. Všude přítomná bulharská keramika, která se vozila jako prezent. Celé okolí bylo provoněné růžovým olejem a největší radost nám udělal táta nákupem námořnického trika. K večeři byly ryby, které jsem už nikdy nejedla, alespoň tak dobře upravené, no a jako bonus jsme získali výživný cestovatelský průjem, takže věrným přítelem byl Endiaron.
Při mé druhé návštěvě mi bylo 48 let, tedy zralá žena a občas taky na pěst, viděla jsem moře nepočítaně a už se mi nezdálo tak šíleně slané. Brácha má taky o 34let více i o tolik kilo navíc a mušle sbírat nechce!!! Bulharská keramika už není na každém rohu a je problém ji sehnat, stejně tak námořnická trička z kvalitní bavlny už zmizela a prodávájí se nekvalitní napodobeniny. K večeři byly také ryby, které už nejím a jíst nebudu neb pangas má do ryby skutečně daleko a i ten bonus s Endiaronem se dostavil.
Takže co se změnilo...vlastně je to jako s prvním vztahem, prvním dítětem...byl to první let letadlem, první moře v životě. Bulharsko je pořád stejně krásné, pořád stejně pomalé, neuspěchané a lidé jsou stejně milí jako tenkrát.
....a přeci se něco podstatně změnilo, moje tělesná schránka. Tenkrát nám stačil krém na denní použití maximálně doplněný olivovým olejem, no a dnes bez ochranného faktoru nejméně 30 bych nevylezla ani před barák...

čtvrtek 17. července 2014

V zdravém těle zdravý duch.....

....tak nějak jsem si zdůvodnila přihlášení na kurz zážitkové jogy v Jeseníkách. V běžném týdnu docházím na power jogu, chi-toning a pilates, takže výběr kurzu byl jasný a navíc jsem nikdy nebyla v Jeseníkách, tudíž i velký kus zvědavosti. Souběžně jsme se sešli i s dalšími účastníky, kteří buď provozovali turistiku v okolí Kralického Sněžníku a nebo se pod vedením lektora učili malovat pravou hemisférou./ taky velice zajímavé, když jsem viděla obrázky a malby z prvního dne a posledního dne, ten rozdíl byl obrovský /.
Vzhledem k faktu, že jsme se sešli na zážitkové joze lidé různě zdatní a věkově rozdílní, lektorka se rozhodla pro spíše méně náročný, ale velice očistný a meditační průběh. Poprvé jsem zažila párové uvolňovací cvičení, poprvé jsem cvičila bosa v nedotčené přírodě, poprvé jsem si máchala nohy v potoku a nebála se, že budu mít " rýmičku ", poprvé jsem "kořenila" na obrovské louce, poprvé jsem si uvolnila mysl natolik, že jsem zapomněla na hektický život města.
A že těch poprvé bylo, inu bylo...jenže dnes se člověk bojí šlápnout holou nohou na trávu, že se potká s klíštětem, se zvířecím exkrementem nebo injekční stříkačkou. Také chápu, proč jsou v zahraničí podobná setkání povinná pro vedoucí pracovníky, protože výsledkem je totálně vyčištěná hlava, tedy na chvíli....a hurá do procesu.
...a kam se poděl můj orchidejový svět ? Vypověděla mi službu technika a nemám čím fotit právě kvetoucí rostlinky, budu doufat, že se oprava zadaří...

středa 9. července 2014

Na horách...

....vzduch je príma a to klíma na horách...
Když se podaří vypnout pracovní telefon, zaobstarat tři chlupaté Krakeny a nechat všední starosti doma, pak je vynikající si obout cvičební obuv " Jarmilky " / výborně se mi v nich řídí a mohu si vzpomenout na léta školní, ovšem když zapomenu se přezout, vzbuzuji hlavně u pánů úsměv, zrovna jednomu se moje obutí na benzínové pumpě tolik líbilo, že mě pochválil / a vyrazit si užít super víkend. Když se zadaří i luxusní počasí, pak jen zbývá proběhnout všechna oblíbená místa a na tachometru lýtkových svalů naskočí číslo kolem 25 km. Mám moc ráda Harrachov a několikrát ročně si ho musím oživit, tentokrát jsem si z něho i kousek přivezla. Na náletové louce jsem si posbírala mladé výhonky smrků a pak doma z nich po vylouhování uvařila medík, který chutná nesmírně luxusně a díky silicím krásně voní lesem.
Cestou domů jsem nemohla a ani nechtěla vynechat botanickou zahradu v Liberci, ikdyž se " účastníci zájezdu " bouřili, stěžovali si na bolavé nohy, je to povinnost zjistit,co nového kvete. A že toho bylo, orchidejí hlavně sbírkových coelogyní bylo neuvěřitelně nakvetlo, vůně i přes sklo šílená. Pro každého bylo něco na pokoukání a relax...
....tak zase na podzim , je třeba zkontrolovat to klíma....