čtvrtek 30. října 2014

Zelená oáza v totálním chaosu...

....vést polemiku, zda bych chtěla žít v Praze, no...vzhledem k faktu, že zde několik let žije a pracuje moje dcera, víceméně mi nezbývá než naši metropoli navštěvovat a držet hubu a krok. Někdy to sedne, někdy se šíleně těším domů, Praha je hektická, chaotická a stále se mi nevpila pod kůži. To že má tolik památek je fajn, ale má tisíce turistů, kteří ten správný " Chocholouškov " jen podtrhnou.
....a přesto všechno jsem o víkendu zažila něco osvěžujícího, něco velice příjemného...Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze Na Slupi. Konala se zde výstava orchidejí, docela se jako pravidelný vymetač skleníků stydím, ale byla jsem zde poprvé a mile mě toto prostředí překvapilo...


....skleníky naší nejstarší univerzity jsou nádherně opečovávané, stávající rostliny vypadají v ohromné kondici a byť se nacházejí ve středu města, vyznačují se klidem a pohodou, kterou jen občas přeruší průjezd tramvaje...


... hned u vstupu do botanické zahrady se pozornosti dožadoval nádherný papoušek, byl to ohromný estrádník, ve voliéře tančil, nadával a svého parťáka ignoroval, vždy kdy ke kleci přišel muž, začal se natřásat a jinak na sebe upozorňovat, prostě ženské nebyly v kurzu...



....expozice orchidejí byla hodně bohatá, bohužel takřka všechny rostliny byly uskladněny v prosklených vitrínách. Celkem to chápu, návštevníci si rádi sáhnou a brzy by z květů vůbec nic nezbylo. Máme sklony na vše neznámé a nové sahat...bohužel přes sklo se špatně fotí....


....to že je nevlídný podzim evokovalo jen listí mezi exponáty, krásně to tu vonělo a bylo všechno barevné, citrusovníky byly obsypané plody a přes skla z venku na chvíli prosvítalo sluníčko, co víc si přát....
....v jeden moment se procházíte v zelené oáze, pak vyjdete, projdete tři ulice a najednou se na vás valí zástupy fotografujících turistů, okamžitě si začnete držet kabelku a je po ptákách, ten zážitek z kusu exotiky raději utíkáte vstřebat domů....

pondělí 27. října 2014

Asistent blogera....

.....máme dva kocoury a jednu kočku a o té dnes bude řeč. Každý z těch třech je naprosto jiný, každý je osobitý / kočky jsou obrovské osobnosti /, každý z nich má své libůstky, každý z nich má úplně jiné náladičky a dělá úplně jiné blbosti / k mé radosti /. Oba pánové se doplňují a kočičí dáma je skutečně soliter, který nezapadá. Od prvního okamžiku, když jsme ji dovezli, začala se projevovat dle svého, nic se na tom nezměnilo za celé čtyři roky. Nevím ,do jaké míry se na tom podepsal fakt, že měla od malička obrovské problémy se zuby a bolavé problémy, prostě naše Rozinka má v tlamičce celkem čtyři zuby a to od roka. Musela se s tím naučit žít a tímto asi ke mě přilnula, pečovala jsem o ní, ostatní totiž ignoruje. Pohladit se nechá pouze ode mě, od ostatních zřídka, pokud má náladu, pokud né, zasyčí a uteče. Je to komické, má totiž strašně ráda mazlení a hlazení, ale jen když ona dovolí.....


.....každý poslanec má asistenta, každý ředitel má několik asistentů, každý prezident má desítky asistentů, no a já má Rozinku. V momentě, když začnu něco psát nebo upravovat fotky , vyskočí kočičí dáma na okraj křesla, nechá si tam dát polštář, pokukuje, usíná, občas zasyčí, když někdo z kolegů by rád taky přispěl, ale u žádného blogu ne66666666666666666665 .......a to je právě moment, kdy se aktivně připojila, je na Vás, co si v jejím sdělení přečtete...

pátek 24. října 2014

Pro potěchu oka....

....krátí se den, je málo sluníčka a mě v orchidejové zahrádce rozkvetly krasavice z mého oblíbeného rodu. Jsou to ještě pozůstatky z období, kdy sluneční paprsky hýčkaly všechny rostliny na mém parapetu...
...první je Coelogyne ovalis...před rokem na jaře se na rostlině vyřádila sviluška a několikrát opakované postřiky se na rostlině a její vitalitě podepsaly. Také květů bylo daleko méně, přesto jsem ráda, že to coelogyne " rozchodila " a vypadá, že příští rok bude úspěšnější. Mám ji postavenou na parapetu západního okna, kde dostává přiměřeně světla bez přímých slunečních paprsků, takže nemusím přistiňovat. Na rozdíl od svých " kolegyň " je vůně květů velice neobvyklá, lze ji přirovnat k jemnému houbovému odéru....


....další zástupkyní je Coelogyne speciosa. Ta nyní kvete již letos potřetí, je to velice produktivní rostlina, která má své místo na parapetu jižního okna již několik let. Na rozdíl od předchozí nádherně voní a když tu vůni podpoří sluníčko, je to dokonalé. Krása , jemnost a nesmírná křehkost těchto květů je bohužel chvilková a velice pomíjivá, květenství vydrží v kondici zhruba týden...


.....vzhledem k faktu, že mé zastoupení tohoto výhradně asijského rodu je veliké, co nevidět přibudou další květy na dalších rostlinách, takže podzim bude provoněný těmito dutojazýčky, což je doslovný český překlad " Coelogyne "....

čtvrtek 23. října 2014

Slevy naruby....

....už několikrát jsem psala, že nejsem " samožer " a dnešními fotkami to jen potvrdím....
....minulý týden v Tescu mě překvapily slevy / ty jsou všude celkem normální, vždy si pak každý udělá obrázek, jakou má zboží opravdu hodnotu /, ale na začátku zimy prodávat rukavice, čepice a šály za 20 kč, to už nebývá ani na tržnicích / kam nechodím, protože tam prodávají zboží na jedno použití /... v koších jsem našla modely, které se ani nedivím, že nikdo nekupuje a houkla jsem od cedule na dceru...pro slzy smíchu nebyla schopná ani fotit...


....když se vidím na fotografii, moc mě mrzí, že jsem si apartní čepičku nekoupila, byla za 15kč a té parády.....

úterý 21. října 2014

Na podzimní louce...

....podle předpovědi počasí vše krásné a barevné v přírodě pomalu končí, tak jsem o víkendu snažila o pár fotek v trávě u Karlštejna...


....u nás bylo celou neděli zataženo, pošmourno, pár kilometrů jižněji krásně svítilo sluníčko a v trávě se všechno lesklo v ranní rose..



...takto vypadá člověk, spokojený člověk, který poprvé v životě sám odřídil 300 km, nikoho nezabil, ani sebe, člověk, který ještě před rokem odmítal řídit vše kromě nákupního košíku...

neděle 19. října 2014

Catasetum pileatum Oro Verde....

....začínám se nenápadně přiklánět k teoriím zajetých orchideářů, že rostlina začne kvést a dobře reagovat po dvou letech pěstování, možná je toto časové období důležité k aklimatizaci, nevím, toto catasetum rozkvetlo po dvou letech na mém parapetu...


...cataseta jsou rostliny ideální na panelákový parapet, protože jsou tzv. skladná. Na podzim nebo kolem zimy tyto rostliny shodí listy a celou zimu se nemusí zalévat. Pahlízy nedostatkem vody scvrknou a odpočívají, důležité je toto vydržet a nezalévat. Já jednou za měsíc substrát lehce porosím, máme skutečně sucho....


....na jaře se u starých pahlíz objeví zelené výhonky a to je signál, že rostlina vstává a je odpočinutá. Když se začnou tvořit kořeny, začne se rosit substrát a postupně zalévat. V případě úspěchu se objeví květy a na podzim se začne celý cyklus opakovat. Rostliny posbírám, postavím na místo, kde nepřekážejí a uvolní pro jiné, které přes zimu bojují o každý paprsek sluníčka...


....celý tento rod je pro hodně lidí nestravitelný, protože se projevuje skutečně bizardními květy, není to tak líbivé jako komerční phaly / když jsem posílala foto dceři, prohlásila, že větší UFO jsme na parapetu ještě neměli /....
Příroda není a nebude nikdy uchopitelná, naštěstí a mě vždy potěší, když mi některý její otisk vykvete, jen mě maličko mrzelo, že málo voněl o proti jiným, kteří u nás provoněly celý byt....

pátek 17. října 2014

Stálice....

...zavítal podzim a mě nádherně nakvétá orchidejová zahrádka. Na parapetu jižního okna mi stojí nenápadná rostlinka, po pěti letech už pěkně narostlá, s hodně netradičními květy.....Encyclia cochleata.
Proč stálice ?....velice jednoduché, přežila se mnou všechny průšvihy, moje pády a vzlety v orchidejové říši, vyučila jsem se právě na takových jako je ona, když člověku přestanou stačit phalíky za oknem, hledá, tápe a na tuhle jsem zcela omylem / botanika se většinou v marketech neprodává / narazila v OBI, když jsem dělala nájezdy na regály s orchidejemi. Vydržela moje přešlapy, takže pokud se vám phalíky jednou zají, tuto rostlinu vřele doporučuji pro svou nenáročnost.
Encyclia je zasazená do středně hrubé borové kůry na drenáži z keramzitu, koupu až po vyschnutí v destilované vodě s kapkou hnojiva / Orchimix / a pravidelně se na začátku školního roku objeví květní stvoly....tak doufám, že mě bude provázet ještě hodně dlouho a ovoní náš parapet jemnou květinovou vůní....

středa 15. října 2014

Už je to za dveřmi....

...poslední dny, kdy je nádherně teplo, svítí sluníčko, na parapetech kvetou muškáty, no nic tentokrát nenahrává faktu, že se blíží vánoce. To že v marketech oblbují už od září s výzdobou, čokoládovými figurkami a balícím papírem, tak to mě nechává chladnou. Existuje ovšem profese, která má tuto přípravu povinnou a hodně dopředu a to jsou floristi...


....mám mezi floristy pár kamarádů, kteří mě sebou berou na různá setkání, soutěže, workshopy....mám tento svět strašně ráda, byť nejsem tvůrčí typ, jsem docela kopyto, proto ocením krásné aranže, vazby. Navíc je všude hodně barev, hodně světla a velice příjemná atmosféra. Tito lidé si mezi sebou umí předávat informace, pochlubí se výsledky či novinkami....


....na dušičkovou a vánoční výzdobu se floristi připravují už od léta, kdy sbírají makovice, šišky, mech, prostě přírodniny na výrobu věnců. A pak to pokračuje právě předváděcími akcemi, kde se nakupuje, diskutuje, tvoří a vznikají díla od předních floristů. Je něco úplně jiného vidět to v časopisu a něco jiného ve skutečnosti, laik stojí a " čumí "....


.....v neděli jsem ráda nakoukla do tvůrčího světa plného barev, mašlí, tavících pistolí. Tvořili zde na ukázku dva mistři floristi, paní zastupovala Polsko a pán Česko, takže díky tlumočení a někdy i nedostatku slovíček vznikaly hodně komické situace, které vyvolaly lavinu smíchu, prostě bylo veselo. Ikdyž mě něco neoslovilo, nenadchlo / paní z Polska to měla takové všechno hodně zlaté /....vůně jehličí, skořice, svíček mi připoměla, že máme vánoce za dveřmi, ať se nám to líbí nebo ne....

úterý 14. října 2014

Taky názor....

....v rámci volební taškařice oslovoval místní plátek děti a zde je názor mého synovce Vojtíška, který chodí do 1.třídy....

sobota 11. října 2014

Do naha....

....rozhodla jsem se maličko poodhalit svou minulost, přítomnost a doufám, že i budoucnost....jdu s kůží na trh jako podpora Meduňce, která se rozhodla pro zásadní krok ve svém životě...chce zatočit se svými kilogramy a to navždy. Ze své vlastní zkušenosti vím, jak důležitá je podpora...
....vážila jsem 105kg živé váhy, nerada jsem se fotografovala, připadala jsem si obrovská. Měla jsem vysoký tlak, vysoký cholesterol, zvýšenou glykémii, vůbec...moje biochemie byla jedna hrůza. Oba vaječníky jsem měla plné cyst, o třikrát operovaných varixech nemluvě. Psychicky to byla taky tragédie, špatně jsem spala a byla jsem silně labilní a nevyrovnaná. Pohyb byl za trest, do schodů jsem funěla jako mašina, když jsem se ohýbala, ohnuly se se mnou čtyři velké gumy kolem pasu...


....utekly dva roky...mám kolem 75kg / nevážím se, poznám podle oblečení, kdy ubrat /, vysoký tlak má kompenzovaný a medikaci sníženou na minimum, biochemie je v normě. Vaječníky mám bez jediné cysty /zatím /, bohužel mě čeká čtvrtá operace varixů / pozůstatek tahání 30 pytlíků mouky na sobě navíc/. Psychicky se cítím víc vyrovnaná a daleko spokojenější. Abych si váhu udržela chodím nejméně 4x týdně cvičit / power joga, pilates, chi-toning, k2, brazil /, díky cvičení nemám nikde vytahanou kůži...


...nejsem " samožer ", který stojí s mobilem u umyvadla a fotí se na FB, ale chtěla jsem skutečně aktuální foto. Vím, že jsem zdaleka nevyhrála, vím, že je daleko důležitější váhu udržet než zhubnout, vím, že už dokonce života budu mít místo větrníku k obědu baklažánové pyré, ale stálo to za to, je neopakovatelné si zažít v obchodě nákup s velikostí 38, když vás před třemi lety posílali do úseku pro těhotné, když vám nevšímavý účetní řekne, že vám to sluší, když vám chlapi prostě lichotí....


...takže...Meduňko / nejen/ je to ve Tvých rukách a já držím všechny palce...

čtvrtek 9. října 2014

Ascocenda Strawberry Soda...

.... něco malého z orchidejové zahrádky. Doma jí důvěrně říkáme " Jahůdka ", ale to je velice ojedinělý úkaz, nejsem moc stavěná na tato pojmenovávání a hlavně při mém množství rostlin by to byla docela zábava, chodila bych na očum s navigací. Letos se květenství objevilo dřív, takže nebyl problém s rozvíjením poupat, sluníčka byl dostatek. Celé léto jsem rostlinu nechala venku, letnění jí hodně pomohlo a hlavně...na balkoně má z celého bytu nejvíc světla, které tento rod miluje, né nadarmo se jim říká "děti slunce". Po letech různých pokusů, kdy jsem ji pěstovala na volno nebo ve vázách, si ve velmi hrubé borové kůře zvykla, nádherně zakořenila a nyní i pravidelně kvete....



....náš Míša má fotografování moc rád, ale protože nebyl on za modela, sedl si před ascocendu a bylo po ptákách...

středa 8. října 2014

Na zahradě....

.....jen na maličko jiné než jsme zvyklí. Jsme prý národ kutilů, chalupářů a zahrádkářů a po delší časovém úseku se jím chci stát také, nedalo mi než zjistit, jaké je to zahrádkaření jinde.Chodila jsem kolem jedné nádherné každý den v Turecku...


....proti těm našim zahrádkám jim můžeme závidět daleko více sluníčka, daleko víc vzdušné vlhkosti, ovšem s vodou to nebude žádná sláva, protože každé ráno tam pan domácí láteřil na zavlažovacím zařízením....


.....stejně jako u nás zde bojují s nenechavými ignoranty, kteří si potřebují dokázat jací jsou machři a orvou pár větví banánovníku, jen tak pro zábavu, protože banány se jíst ještě nedají...


...no a když jsem před soumrakem viděla pana domácího sedět spokojeně před domem a pokuřovat cigárko, uvědomila jsem si, že je jedno jestli český zahrádkář u brambor nebo turecký pod banánovníkem, prostě když se dílo daří, je tak snadné mít úrodný flák země....

pondělí 6. října 2014

Lesk a bída Turecka...

...ze všech zemí, kde se vyznává islám a které jsem navštívila, se mi Turecko líbilo nejvíc. Je daleko kultivovanější než Egypt, je svižnější a čistší než Tunis, města jsou daleko udržovanější a opečovávanější než Česko. Popisovat jaké je moře, tak to si každý udělá obrázek sám, ale dotknu se jiné záležitosti, která mě doslova šokovala a na dlouho vykolejila. V ulicích se potulují tlupy bezprizorních zvířat, ať už koček nebo psů, to že jsou vyzáblá a nemocná, často s různými nádory, člověku prostě nepřidá a hlavně na to není zvyklý. Zeptala jsem delegátky a odpověď mi vyrazila dech...v Turecku útulky pro zvířata z ulice neexistují, vláda jednou za čas zvířata očipuje, odčerví, vykastruje a zase vrátí na ulici. Zde jsou ponechány osudu a dobrodiní turistů a občas i místních, není zde zvykem mít zvířata v domě nebo domácnosti, ikdyž se za poslední dva roky situace maličko změnila a místní se o zvířata učí starat i doma. Nedokážu se s veselým úsměvem dívat na hladová zvířata a tak jsem zakoupila pytel suchého krmení a každé ráno jsem vyrazila krmit místní kočičí celebrity. Těžko mohu užívat pohody, když se vedle mě potácí hladová zvířata, je to možná z mé strany alibismus, bohužel víc změnit nemohu a tak si za ty hladové krky přeju, aby se někdy měly lépe než nyní, měly své pelíšky a své páníčky.....


...zažila jsem díky bouřce i takový úkaz, že se z písčité pláže do rána udělala oblázková s hromadami kamenů, které musel traktor rozhrnovat...


...a taky nějaký ten lesk a pochvala...v Turecku si konečně někdo všimnul, že existují i jiné než ženy s mírami modelek a vytvořil takové figuríny do obchodů, nelze než chválit, hurááááá, né všechny ženy jsou modelky s mírami 90-60-90....

sobota 4. října 2014

Kde si myje nohy celý svět....

....v jedné řadě se v turecké Pamukkale procházejí Korejci, Japonci, Švédové, Němci, Indové a užívají si minerální prameny bohaté na vápník, které vytékají na povrch, jsou teplé krásných 35 stupňů...


...Pamukkale / česky Bavlněný hrad / jsem navštívila v rámci dovolené v Turecku a protože jsem byla zvědavá jako všichni, jak tato světová památka dědictví UNESCO vypadá. Předně, ráno jsme vyrazili z našeho letoviska při teplotě 29 stupňů, inu na svahu pokrytým bílým travertinem bylo pouze 9 stupňů, bohužel počasí je nevyzpytatelné, byli jsme všichni mrzlí šíleně....


....teploučká minerální voda na nohy, teplý čaj nebo kafíčko do sebe, ovšem našli se i tací, kteří vytáhli plavky a hurá se koupat, já jsem mezi nimi skutečně chyběla....


....v antických dobách se o minerální pramen lidé zajímali a vzniklo lázeňské město Hierapolis, jeho pozůstaky byly k vidění a po pravdě...díky nim jsem se slušně zahřála než jsem je obešla, nejvíce se mi líbilo antické divadlo, jen jsem stále přemýšlela, kam nacpat těch 12 tisíc lidí, které běžně pojmulo při divadelních vystoupeních....


...no a to nejlepší nakonec...majitelce jsem slíbila, že fotografie bude pouze jako předmět doličný, ale i toto můžete potkat během koupele v turecké Pamukkale...