Pracovní sobota....

.....sice pro nás odrostlé doba minulá, když jsme v sobotu ráno napochodovali do školy, pro naše děti nemyslitelná záležitost, ovšem pro naši kočičí skupinu je právě sobota spjata s údržbou orchidejí. Na rostliny je čas, tedy probíhá očum, jestli něco pokvete, jestli k nám nezavítala návštěva v podobě svilušky či jiného příjemného hosta, koupe se, něco se porosí, něco se zaštípne, něco upraví, vybírá se možný adept na jarní přesazovaní...no a do toho si Edík lehne na prázdný parapet, odmítne ho opustit, Rozinka nenápadně odtáhne hromadu rašeliníku do mojí postele, kde si jí s chutí žužlá celé odpoledne, malý Míša popíjí zálivkovou vodu / v zimě nehnojíme,na jaře bude hůř /...sice tato činnost trvá třikrát déle než by mohla, ale tento rituál patří k našim nejoblíbenějším a tmelí kolektiv ....někteří prospí zbytek dne zmoženi pracovní sobotou...takže ČEST PRÁCI A DRÁPKŮM KLID....

Touha po změně...

....přichází, odchází, někdy jí vyslyšíme, někdy jsme vůči změnám zatvrzelí. O čem budu dnes psát.... bude to o změnách, o přechodu z hybridních rostlin na přírodní druhy. Toto téma se nedávno probíralo na orchidejovém foru a i mě donutilo se zamyslet a vybrat jednu rostlinu, kterou bych doporučila pro začátek. Fandím každému, kdo se rozhodl udělat něco pro sebe, pro svůj život a volný čas. Ten čas naplnil pěstováním zelené krásy a je v podstatě jedno, jestli jsou to hybridní nebo přírodní rostliny, každý jsme jiný, každý má práh poznání jinde. A když se dostaví ten moment...co zvolit? Co si vybrat, abychom byli schopni rostlině dopřát, co potřebuje...

Já jsem moc dlouho nemusela přemýšlet a svého začátečnického zástupce jsem měla velice rychle....jedná se o Maxillarii variabilis. Je to přírodní zástupce, který velice dobře snáší prostředí parapetu, nemá problém s panelákovým klimatem, dobře koření, rostlinka pěkně přirůstá, ale zůstává kompaktní. Její nároky na pěstování jsou prosté, zálivka měkkou vodou pravidelná, občas přestříknout povrch jemnějšího substrátu s příměsí rašeliníku, své místo má na parapetu jižního přistíněného okna. Nenáročná rostlinka se odměňuje za péči celoročně malými, drobnými kvítky, které voní po medu. Nepotřebuje žádnou klidovou fázi, žádné změny v pěstování, žádné suché periody a navíc snese i nějakou tu chybu ze strany pěstitele.

Sny jsou od toho, abychom si je plnili....pokud zatoužíte mít za oknem malý kousíček z vlhkého lesa Jižní Ameriky...do toho!!!

Coelogyne viscosa...

....tak jsem do Nového roku vstoupila naladěna do bíla, né že by venku napadl sníh, ale na okenním parapetu se rozzářila Coelogyne viscosa ze sekce Flaccidae, zástupce mého nejoblíbenějšího rodu. Tuto rostlinu jsem zakoupila na jaře z německé pěstírny, která nabízela import z Asie. S kamarádkou pěstitelkou jsme se rozhodly risknout první nezávislý nákup na překupníkovi, nebudu daleko od pravdy, že nákup byl nadějný, rostliny dorazily v pěkné v kondici, pouze tato coelogyne nebyla nijak moc na parádu. Spíš jsem počítala s odchodem do květinového nebe. Vždy je to risk, o to víc mě těší, že se aklimatizovala, no a na závěr roku se pochlapila květenstvím.

Moje rostlinka přes zimu stojí na jižním okně, na jaro ji přestěhuji na východní okno, má raději polostín, prudké slunce jí způsobuje nevratné popáleniny. Pěstuji v květináči, ale do budoucna budu uvažovat o přesazení do mělké mísy, jako již u všech ostatních tzv. utíká ven. Květy za tmavého dne jemně voní, za sluníčka je odér velice intenzivní.

V dotazech se mě ptáte, do jaké míry je vhodné a složité pěstování rostlin z tohoto rodu. Vzhledem k tomu, že se jedná o mou srdcovou záležitost, nebudu nikdy objektivní. Zásadně si vybírám rostliny, kterým vyhovuje moje teplé pěstování, né pokaždé se zadaří květem, né pokaždé rostlina okamžitě prosperuje, někomu vadí krátká doba květenství...doporučuji rozvážit, zkusit a když se nezadaří či neosloví, posunout se dál...