Březen v kostce ...

Tenhle letošní byl prostě přepychový. Spousta sluníčka, při kávičce se vysedává již venku a proběhl první nefalšovaný špekáčkový opek. Není po zimě nic fajnovějšího než ten moment, kdy se ústa dotknou pálivého a přitom tak delikátního, špekáček na klasickém ohni bych nevyměnila za milión na grilu. Už jenom to, když si člověk ten svůj drží nad ohněm, tak trochu se bojí, aby mu nespadl...
Den je výrazně delší, atraktivnější o více světla. Když velice brzy ráno vycházím do práce, mnoho lidí ještě spí, já se usmívám. Nezbláznila jsem se, ale ten ptačí koncert je neuvěřitelný, možná poděkování za desítky kilogramů slunečnice... třeba : " Blondýno, blondýno, díky za baštu, tvá semínka mi chutnala, tak zase v zimě čauuuuů "  :)  :)
Ovšem, abych byla úplně srovnaná, kosáci na zahradě mi dokáží ze záhonů udělat kůlničku na dříví !
Bolí mne záda, klouby na rukách, několikrát jsem si opekla obličej na slunku / budu mít vrásky jako stará indiánská babička / a šíji mám už báječně opálenou, odtahala jsem kýble hlíny, substrátu, listí a zabořila ruce do hlíny, pro každého zahrádkáře dokonalá nirvána, dokonalý pocit sounáležitosti se zemí, půdou, sluncem a vodou.
Neměnila bych, tady zapomínám na průsery, tady ladím hlavu, protože po kolena v jezírkovém bahně, no prostě tam je blaze.
Tento měsíc jsme započali druhé kolo stavebního řízení, první trvalo skoro rok, tak se modlím, aby to druhé bylo rychlejší. Mé kamarádky si prohlížejí katalogy s oblečením, já prohlížím ty s betonem, střešní krytinou, střešními okny a místo půjčovny svatebních šatů hledám bagry, malé jeřáby či malá nákladní auta. Mezi námi ... třeba za rok nebo za dva nebudete chodit k blondýně, ale k blonďákovi ??
Velkého úderníka jsem našla v Soptíčkovi, bohužel vysvětlovat vnučce, že voda je cenina nedozírné hodnoty, tak na to si musím ještě hodně dlouho počkat. Je to dříč, je to makáč, který celý den nezavře pusu, na vše má tu nejrozkošnější odpověď a úsměv, který vykouzlí, škoda mluvit.
Vypráví příběhy ze školky, podrobný jídelníček, co udělala Inka, co neudělala Lucinka, že nepřišel Elík, Kubíček nesnídal a příště se snad dozvím, co manžel od paní učitelky.
Má babička byla drbna, moje generálka byla drbna, já jsem drbna, moje dcera z linie vybočuje a Soptíček je také drbna. Náš rod má prvotřídního pokračovatele, krev není voda.
Březen byl plodný na cestování. Nejdříve to byla výstava v pražské botanické zahradě, kterou hodnotím jako okouzlující a vydařenou. Aranže promyšlené a spojené se stálou expozicí, prostě ve Fata Morganě umí a další rok mne mají pojištěnou.
Zažila jsem po dlouhé době, co znamená slovní spojení " stará škola ". V Praze se koná výstava skalniček s prodejem. Na Karlově náměstí, uprostřed Prahy, v malebné zahradě jsem byla mimo sebe.
Když potkáte lidi, kteří mají nějaký ten pátek odžitý a mají vám co předat, srdce plesá. Tolik krásy a navíc jako bonus cenné rady, to vám v OBI nikdo neporadí.
A do třetice, výstava orchidejí v Německu. Exkluzivní kompozice z hybridních i botanických orchidejí a k tomu miliarda spoluobčanů  celé EU. Ochutnala jsem německý preclík, špičkový makovník s marcipánem, prolila se kávou a vyslechla nepřetržitý ohňostroj slovních spojení naší Vendy W. A ona za odměnu slyšela asi stokrát, že nemám oranžový kyblík a že ho chci také :)
Loučím se s březnem, já tedy tento měsíc za kamny neseděla, já si užívala svěží jarní vzduch, jo a skvělé sladké jahody.
Nadevírám měsíci dubnu, přeji vám krásné prožití svátků jara, pohodu, klid a když se vám bude zdát, že hůř už to nejde, tak on nás ten život odmění, pošle nám do života zase kus radosti, lásky a třeba jen dobře opečený špekáček.

První jarní ...

Stojím na křižovatce, nekonečná červená a moje oko zabloudilo k záhonu ...
Také u vás rostou takové krásné jarní kytičky  ???