Když má strážný anděl přesčas ...

Také vám ševelí domácnost ?

Miluji napěchovat pračku, vyrovnat myčku, zapnout sušičku a mít pro sebe čas.

Uvařím si kávu, posnídám ještě v nočním úboru za rozespalé asistence chlupáčů.

Slečna Farkašová svým ladným tělem ovíjí mou nohu, elegán Míša přijde s pavoukem v tlamce a Edík přezdívaný  " mám boky jako skříň " dojíždí misky po všech ostatních.

Ještě roušky do kastrolu a hurá si přečíst, co nového přinesl svět.

Usrkávám první ranní kávu, je z celého dne nejlepší, nejchutnější. 

Ze siesty mne vyruší jako první sušička, finální melodii musel vymyslet muž.
Žena by vybrala veselejší. 

Cccc, ccc, ccc , něco mi tu mlaská mimo rytmus domácích spotřebičů. 

Rozhlížím se po místnosti a kočičáci zaujali pozice na mrtvého Milouše.
Ti to tedy nejsou.

Ccc, ccc, ccc, bystří se mi mysl, mozek vysílá signál, je tu něco jinak.

Ccc, ccc a vcházím do kuchyně, kde se mi naskytne neuvěřitelný pohled.

V prázdném kastrolu bez jediného mililitru vody tančí roušky. 

Horký vzduch ode dna vyhazuje barevné roušky, které poskakují jako právě pufující popcorn.

Přišla jsem v pravý čas, akorát pár minut před požárem.

Nepřichytily se, neztratily tvar, ani barvu a byly na tisíc procent sterilní bez křupavé kůrčičky.

Svět zaplavila pečící mánie, vraž tam kopu vajec, utluč máslo v kostku.
Dosyp mouku, pomel mák.

Proč tak fádně, že ? 

Upéct, usmažit, ugrilovat a orestovat roušku nikdo na svém instáči nenafotil, všichni jenom šijí :-)

Upřímně, já to také nestihla, kastrol i s obsahem letěl pod proud studené vody.

Vím, že průšvihy nechodí v mém životě po jednom, vždy ve dvojici, někdy jdu i do trojky.

Zbytek dne proběhl fádně, nudně a cesta domů to měla završit.

Za křižovatkou jsem se rozjela jako třetí a v docela malé rychlosti jsem projížděla kolem čerpací stanice.

A opět, za den již podruhé, se mi naskytl neuvěřitelný pohled.

U stojanu stálo černé auto.

Na světě stojí miliony černých aut.

A k němu přicházelo něco nadpozemsky krásného. 

Muž, ale jaký ? 

Boží. 

Vyzrálý jako víno s prošedivělou kšticí, ve světle modrých džínách s bílou rozevlátou košilí.

Jistý krok, jistá chůze, elegance sama.

Erotično té chůze by se dalo krájet, porcovat, sekat na milimetrové kousky.

Když před nástupem do vozu vykurtoval svůj obličej z roušky, bože, ty to vidíš. 

Ty to vidíš !!!

S tím by se hřešilo.

Střih, přátelé, já stále řídím. 

Střih.

Otáčím oči od čerpací stanice a zjišťuji, že všichni brzdí, jen já méně než ostatní.

Brzdná dráha díky malé rychlosti způsobila, že jsem si promáčkla státní poznávací značku o  kouli pro připevnění tažného zařízení.  / jen na okraj, nejvíc mám promáčknutou nulu :-) /

Řidič vozu přede mnou divoce gestikuloval, něco jako ... no nejsi ty kráva ? 

Chytal se za hlavu, chytal se za uši, vyplazoval přitom jazyk jako opička na gumě. 

A raději spěšně odjel než aby musel hledět na můj hodně blonďatý ksicht. / co si budeme nalhávat, tak nějak vznikají vtipy o blondýnách  /.

Můj anděl strážný se ten den nadřel, měl přesčas a kdopak mu ho zaplatí ?

Přeji vám krásný a slunečný den, držím se hesla ... Když do pekla, tak na pořádné kobyle a ještě si k tomu upéct několik roušek  :-)