středa 22. května 2019

Monology bez hranic ....


PÁTEK

Soptíček :  Dneska mě moje babička vezla autem. Opravdu hodně to tam smrdělo. Měla jsem na hlavě čepici, i když svítilo sluníčko a všichni chodili s holým zadkem, jak trefně říká babička Simča.
Hodně jsme zpívaly, ze stanice trolejbusu nám mávali lidi, asi se jim to moc líbilo. 
Jedeme spolu na hrad, tak jen doufám, že tam nemají pavouky. Já pavouky právě nerada, když ho vidím, hned pištím. Obličejem dělám takové ksichtíky, pozor, aby mne babička nerozmačkala, když mne chrání. 
Dostala jsem jahodovou zmrzlinu, dala jsem i Fíkovi. Já bych zmrzlinu mohla ráno, v poledne i k večeři. Tak proč mi pořád nutí maso, zeleninu nebo ovoce ? Takové ovocné Lipo má vitamínů !
Navíc já je dobře slyšela, jak si povídají o těch mých holoubcích. Vytahuji si je tajně, když se nikdo nedívá a s takovou chutí se s nimi těším. Babička mi při koupání říkala, že jsem čuník.
To nevadí, já jí dneska naučím před spaním novou hru.

Já :  Roztrhnout, zabít, zastřelit ! To jsem nemohla porodit ?
Proč mi moje jediné dítě dá do auta poblitou dětskou sedačku, kterou vyčistí jedlou sodou a octem ? Chemická reakce těchto sloučenin je tak třaskavá, že po městě jezdíme se všemi staženými okny.
Musíme zpívat, Soptíčkovi se chce spát. Když usne teď, bude lítat po kvartýru ještě o půlnoci.
U kávy na hradě Střekově zjišťuji, jsem mladá, krásná, svěží, věkový průměr německých turistů se pohybuje kolem sta let, večer mohou běhat po cimbuří. Kéž by mi to vydrželo fakt dlouho.
Ten malý hajzlík nejí mango, doma mlaská. Nejí kiwi, doma achá. 
Výborně, sice to není výchovné, ale u pohádky jí. Už nebudu protáčet panenky v sloup, dělám to taky. 
Ležíme vedle sebe a hrajeme Soptíčkovu hru. Ke slovu chodící přidáváme veselá slova. Chodící skříň, smích, chodící oko, smích, chodící vlasy, smích, chodící pastelka, smích, chodící pindík, obrovský smích. Proboha, kdy začíná puberta ?





SOBOTA

Soptíček :  Nebudu se oblékat, nebudu se umývat, nebudu jíst, já nebudu dělat nic. Ať se snaží !
Sice mi babička slíbila, že pojedu lanovkou a pak mne vezme na pizzu, mňam, tu já miluju.
Musí se víc snažit, víc mne hladit, víc slibovat. Jo, na koloběžku, mmmh, tak to se asi obléknu.
Kubík nás ve školce při spaní naučil fajn větu ... Ty jsi ale prdlá ! 
A tak říkám babičce, že je prdlá celý den. Nejvíc nadšená byla, když jsme jeli lanovkou a všichni se tam smáli. Mám prdlou babičku.
Nechápu, že když jezdím na koloběžce, babička mne nestíhá. Komicky běží, na zádech jí lítá ruksak, je celá červená, zpocená a zase jsem jí slyšela, že říkala to zakázané slovo, prý se na to vysere.
Musím se zeptat Kubíka, ten se vyzná, co vlastně babička bude dělat.

Já :  Pane bože, za co ?  Nic nechce, oblékání prokládáme pexesem, umývání zpěvem, při snídani modelujeme modelínou, nevýchovné, tragické, k pláči ! Na schůzku se švagrovou a synovcem přijdeme o hodinu později.
Nesnáším nedochvilnost, je to jedno. Džíny mám polité džusem, boty mám od kečupu, na hrudníku rozmazané jahody. Na parkovišti jsem zapomněla tašku.
Proč prší ? Proč lije jako z konve ? Běžím se Soptíčkem v náručí, koloběžku v ruce do prvního průjezdu. Do minuty jsme na kost, z vlasů mi stékají studené kapky, mačkám prokřehlého Soptíčka v náručí a ten se mi odmění ... ty jsi ale prdlá !!!


NEDĚLE 

Soptíček  :  Já jsem se tak nádherně vyspala, spaly se mnou všechny kočičky, plyšové i živé.
Ke snídani chci palačinky se sirůpkem. Ke snídani chci lívanečky. Nechci vůbec nic ... a nebo jenom s pohádkou. Babička se drží za hlavu a říká, že tohle je konec světa.
Taky jsme se spolu hádaly, že na písek nepůjdu v šatech. Já chci šaty, já chci šaty. Žádné tepláčky, žádné legínky, chci šaty. Pěkně jsem si zadupala, zařvala, zasoptila. Sice mi omývala obličej studenou vodou, ale mám šaty. Konečně ví, kdo je tady ředitel.
Jééé, to je super, moje babička přestala nosit boty.

Já :   Chci umřít !  Celou noc jsem nespala. Na obrovské posteli se stěhovala po směru hodinových ručiček  moje vnučka, všechny tři kočky a jako řetězová reakce všechna plyšová zvířata. 
Ve čtyři Soptík spadl z postele a až do rána jsem sledovala, zda dýchá, zda nevykazuje známky otřesu mozku. Jedna káva, druhá káva. Vítězství 14 : 3. Soptík spal 14 hodin, já 3. 
Zažila jsem nefalšovaný grupáč, musím vyvětrat, ložnice je vyfuněná.
Já chci palačinky, já chci lívance ... já chci umřít. Kde je ta veselá, optimistická a krásná babička ?
Před zrcadlem stojí troska a má kruhy pod očima. Já chci šaty, já chci, já chci....
Děti jsou radost, děti jsou naše budoucnost ... tak proč proboha stojím před zamčeným bytem jen v ponožkách ?




37 komentářů:

  1. Simi, u Tebe si téměř vždycky prodloužím život. Smála jsem se nahlas jako prdlá. Jako babička dvou dárečků podobné situace znám. Když jsme hlídali vnoučka, tak jsem byla v noci okopaná jak řádek brambor. Občas jsem se vzbudila a měla u nosu jeho chodila. Po čase už spal na válendě sám. Také znám, když z postele spadl a já ho do rána hlídala. On spal jako dudek a já v hlavě přebírala všechny možné scénáře.
    Teď hlídáme oba a tak jsme dětem koupili na spaní pohovku. Okopávají se navzájem a já je jen v noci přikrývám. Vnučka je kapitola sama pro sebe. Sice vypadá jako víla Amálka, jak jednou poznamenal pradědeček, ale jinak to je ďáblík a někdy jí říkáme vztekluška. A také má oblíbená slovíčka, občas jsem "blbka" a mám si trhnout nohou. Ještě neumí vyslovovat R a tak, když mě nedávno do telefonu nedávno pozdravila "ahoj džko", tak jsem jí nerozuměla a syn mi říkal, že mi to snad ani nemůže říct. Oba je moc miluju a zapomínám s nimi na všechny trable.
    Měj se krásně.:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S dětmi, hlavně vnoučaty se na trable skutečně dobře zapomíná, protože je člověk může na rozdíl od vlastních dětí vrátit. Jen co Sofinka povyroste, hned dostane své spaní, to vím určitě, protože společné spaní na velké posteli k cestování po jejím obvodě vybízí.

      Vymazat
  2. Simi, skvělý článek. Počkej tak 15 let a bude to jiné. Ale bude se ti po tomhle stýskat!!!
    Mladší vnučka nosila přes ,,veškeré,, oblečení ( i v zimě ) strakatou sukni do gumy. Třebas přes oteplovačky. Jak pravila dcera: máme jediné romské dítě v obci.
    Marnivost jí zůstala, příští měsíc jí bude 13. O chlapech teď pořád říká, že je to týpek! Kde to vzala, nevím.
    Na Střekov taky rádi lezeme. Naposledy loni na konci prázdnin.
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nechci žádná období vynechávat, protože jsou nesmírně důležitá. Měla jsem dvě babičky, jednu zlou a lakomou, druhou starou a unavenou dřinou. Mám na ně smíšené vzpomínky a ty mne jako člověka formovali, abych nedělala to, co mne jako malé děvče ovlivňovalo.

      Vymazat
  3. Jasná odpověď: jako správná moderní babička propaguješ barefoot a dbáš na svoje nožní klenby! ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje dcera by měla obrovskou radost, je propagátorka barefoot, bohužel mi nevyhovuje, mám už nohy a plosky zničené, potřebuji silnou podestýlku, jako slepice :-)

      Vymazat
  4. Ještě nemám vnoučata. Těším se až jednou budou a zárověň se po přečtení takových článků bojím :o) Je to velký rozdíl, vlastní děti a vnoučata, viď?! Myslím v náhledu toho, jak se k nim dospělák staví, chová....
    Simčo, pobavila jsem se jako vždy, díky :)
    Měj prima dny, Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obrovský rozdíl, ta láska a ten vztah je diametrálně odlišný.
      Máš čas, nejsi zaměřená na to odvádět výkony, tvá péče je naprosto jiná.
      Dítě musíš formovat, vnouče sice také, pokud nejsi jednoduché povahy a neprezentuješ se ... po nás potopa.
      Každou z mých dvou dívek, dceru a vnučku vnímám jinak, miluji jinak a každá je od plenek jiná. Takže pestré a inspirativní.

      Vymazat
  5. Moc jsem se nasmála! Ty asi o něco méně, viď? Krásný příběh pohledu na svět očima dvou generací :-)
    Myslím, že přesně tak to chodí :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, takto to chodí. Jsem ráda, že mi je, kolik mi je, protože bych toto aktivní vnoučecí období za 15 let nedala. Duševní i fyzické síly jsou potřeba na maximum.

      Vymazat
  6. Simi, je vidět, jak si s vnučkou užíváš. A dovedeš si představit, že tam máš tři Soptíky najednou? Já ano. Mám ale výčitky, že jsem daleko přísnější. Ono to jinak se třemi ani nejde. Přeji hodně takových veselých dní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pavlí, já jsem ráda, že to mám po jednom. Mám na ni čas a nemusíme ho dělit.
      Pokud bych hlídala tři, musela bych být důrazná a přísná, protože násobeno třikrát ani jinak nejde.

      Vymazat
  7. Simčo, se Soptíčkem si ještě užijete, ale je úžasná. Bavím se.
    Přeji krásné dny. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Užívají si rodiče, já jen jako pozorovatel, občas hlídatel.
      Ale ano, její nespoutaný a živelný temperament se otiskl přesně přes generaci a je to jako vymalované přes kopírák.

      Vymazat
  8. Simi, opět jsi nezklamala :-)
    Tomu říkám zažít víkend na maximum. Tak si tak říkám, že na jednu stranu možná pro tebe dobře, že nejsi denní babička:-):-). Myslím, že takový kvapík bys asi těžko dávala. Ideálně občas, na víkend a pak zase vrátit :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Při mém pracovním i soukromém nasazení nejde být babička denně. Můj den je rozparcelovan na mnoho částí a zvládám ho s odřeným zadkem.
      Pro Sofinku dělám, co mohu a co umím, myslím, že se od jejího narození snažím, být aktivní, ta , o které jednou bude moci říct, svou babičku jsem si užila a zažila :-)

      Vymazat
  9. Simi, článek beru jako vzdělávací kurs, co mne v budoucnu (možná) čeká. Je ovšem otázka, jestli se dítě nerozmnoží až ve chvíli, kdy budu k opečovávání už i já ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, věk je průser, já jsem vděčná, že jsem při síle, při temperamentu, protože každý rok je znám, cítit a pokud chce člověk být aktivní, no není to sranda.

      Vymazat
    2. Jo, z toho mám strach taky, když bylo mojí mámě jako teď mně, bylo Prvorozenému už deset let...:(

      Vymazat
  10. Krásně napsané, bavím se a vzpomínám. Baby, ty neumíš běhat?...užívej si jedné radosti, mně se to pak zdvojnásobilo a ztrojnásobilo a to už bylo na mrtvici. To se pak ještě řeší spory mezi sourozenci. Zvláště holky si to umí mezi sebou rozdat. Moje maminka říkávala malé děti malé starosti.... a já to po ní opakuji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maruško, přesně ! Já si to užívám, protože až přijdou " kozí " roky, je to občas na pěst. Moje kamarádka, když mi vypráví, jak se vnučka ze dne na den změnila, nechce mluvit, nechce se družit a je na pěst, o to víc si těch chvilek se Sofinkou považuju.

      Vymazat
  11. Jak mám doma ještě Druhorozeného, tak zatím ani vnučku nechci...chtěla bych nejdříve synka vykopnout a mít nějaký oddechový čas, ale roky letí jako blázen...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak na to " jugoslávský " rozpis neplatí.
      Před pěti lety jsem dostala fotečku, spadla pod stůl a bylo.

      Vymazat
  12. No, měli jste opravdu mooc hezký víkend! Doufám, že nám to píšeš někde z lázní :o)
    Já a všichni ostatní se tedy řehtáme jako koně, ale ty!? Tady asi platí víc, než co jiného: když jí miluješ, není co řešit...
    Simi, měj hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nezastírám, že když malá kotrmelína odjela, seděla jsem a zbytek dne čuměla do prázdna. Ale je to dané tím, že člověk skutečně velice rychle odvykne a zvýšený strach naruší celodenní vnímání a je to jiné i věkově, ve dvaceti jsi odolnější než v padesáti.

      Vymazat
  13. Teď akorát odjela dcera s Bobulí. No, za měsíc jí jsou dva roky a začíná se opice pěkně prosazovat. Momentálně má období MOJE a MÁMA. Všechno co vezme do praciček je MOJE z těch praciček jí to vzít znamená záchvaty jeku a breku a jak dcera zmizí ze zorného pole tak spustí kolovrátek MÁMA, MÁMA .... a tak jdeme hledat mámu... ale už z hrůzou zjišťuju že začínám poznávat některé tebou popisované úkazy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dříve otcové méně pracovali a byli více doma. Dnes jsou matky ve výchově stěžejní, proto ta fixace. U nás to bylo jako přes kopírák, celý den jen máma, máma, máma.

      Vymazat
  14. Simíííí:-D:-D:-D Jsi úžasná babi. Soptíček je s tebou přímo v ráji:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V ráji asi né, ale snažím se, aby měla nač vzpomínat, já neměla aktivní prarodiče, vlastně nefungovali vůbec a podle toho to vypadalo, moc mi ten mezičlánek chyběl.

      Vymazat
  15. To mi připomíná takové ty dvě verze o rande mezi mužem a ženou, dva naprosto odlišné pohledy :D.

    Matýsek zkusil přijít jednou s tím, že chce něco jiného než to, co jsem mu za oblečení připravila. Zkusil to opravdu jen jednou :D. Nevím, co za nešvar mají dnešní holčičky s výběrem oblečení a s několikerým převlékáním za den. To bych nedalal, asi bych byla zlá máma :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale to není dětmi, to si dělají maminky samy. Dítě tahle marnivost nenapadne.
      Kdo pral v pračce Romo, ten si kurva rozmyslel dělat estrády a dvacetkrát se převlékat.
      Od generálky bych dostala po držce a bylo by po převlékání.
      Takže jak si ji naučila paní dcera, tak jí má. Já se tím zabývám daleko méně, ona denně.

      Vymazat
  16. "Věkový průměr kolem sta let," to mě pobavilo.
    Pocit, že ještě nejsem taková vykopávka, získávám při pohledu na tlupy japonských důchodců :).

    OdpovědětVymazat
  17. Blondýnko, jako by to bylo z mého života. Moc jsem se bavila :-) Měj se krásně.

    OdpovědětVymazat
  18. Nádherné monology,
    musí být úžasné mít takovou babičku,
    musí být úžasné se moci věnovat a mít takovou vnučku.
    Málokterá babička by nejen fyzicky zládla to co ty. :-)

    OdpovědětVymazat
  19. Kouzelné monology ob generaci. :-D Zavzpomínala jsem na vnučky, které také nechtěly jíst. Řešila jsem to tak, že jsem jim ze všeho dělala jednohubky, do kterých jsem zabodávala barevná napichovátky a ty dvě malé potvory pak závodily, která jich bude mít víc. Dnes už jsou velké a já totéž zažívám s malými vnoučaty, ovšem s tím rozdílem, že Bětka sní všechno. A s kým má pak její bráška závodit?

    OdpovědětVymazat
  20. Tomu říkám správně prdlá blogerka! :-)

    OdpovědětVymazat
  21. Němečtí turisté jsou nesmrtelní.
    Ať žije relativita.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.