Šťavnaté  ...

Sedávala jsem u vlakového okénka, stereotypně okopávala nohou už nefunkční topení a zakusovala chléb s máslem a turistickým salámem. Ta malá blonďatá hlava dostávala během dlouhé cesty na Moravu pár záhlavců, protože to okénko jsem leckdy svým mlsným jazykem ochutnávala, spíše olizovala.
Kolem běžela krajina a čím blíže k cíli, tím více polí, lánů, remízků, ale i potůčků. Sady obtěžkané plody a lesy v dáli sytě zelené. Když jsme na vesnici u babičky s bratranci řádili, vše to vonělo. Louky vyšňořené, plné barev a rty potřené malinami.
V páté třídě jsem do slohové práce napsala, že u mojí babičky je všechno šťavnaté. Kantorka, tedy soudružka učitelka se mne zeptala, co tím myslím. Všichni se mému obratu strašně smáli a já to neuměla pojmenovat, já to cítila. Když zavřu oči, vyskočí vjem, který mám spojený s úrodnou a krásnou Hanou.
Uběhlo půl století, přičichla jsem opět k půdě, obalila si v ní vrásčité ruce a dávno zapomněla, jak trefně jsem pojmenovala emoci spojenou s časovým údobím mně ohromně příjemným.
Probuzený zemědělec vztahoval oči k obloze, čekal ranní rosu a naučil se být vděčným za každou kapku z nebe seslanou. Kdy se stalo, že jsem přestala vnímat, že z naší krajiny mizí remízky, potůčky, malé bystřinky, po nichž zůstala jen prázdná koryta? Musela jsem vlastnit kus půdy, abych si všimla, jak hospodaříme s vodou ? Asi ano.
Počkej, až uvidíš Madeiru, slýchala jsem od přátel, kteří již zažili. Zblázníš se.
A víte co, měli pravdu. Nikdy jsem neviděla takový skvost, přírodu, kterou nezlikvidoval člověk. Místa, kde lidská noha naopak našlapuje potichu, zlehka, protože se bojí dodýchnout, aby se ta krása neztratila, nevypařila, aby to nebyl pouze přelud. Od rána do večera jsem vdechovala do plicních sklípků čerstvost, svěžest a oči kroužily po květinách, které už nikdy neuvidí.
Nejsem závistivá, přej a bude ti přáno. A přesto jsem jeden osten vpíchla přímo do svého nitra.
Lidé na tomto ostrově se po staletí naučili hospodařit s vodou. Díky zavlažovacím kanálům, levádám, spojili oblasti s přebytkem a posílají ji do míst, kde není. Subtropický jih je spojený díky tomu například s náhorními plošinami, s horami a vody je všude nadbytek. Voda, křišťálově čistá, pramenitá, teče celým ostrovem, zásobuje ho a hýčká. O zavlažovací kanály se vzorně stará stát.
Vrátila jsem se ze sytě zelené a bolestivě zaregistrovala tu paralelu, kterou nikdy předtím.
Paní učitelko, já bych vám ráda řekla, že co je šťavnaté, voní po vodě. A nám všem bych moc přála, abychom uměli s vodou hospodařit, nedívali se na zatopená či vyprahlá území, tak doufejme ... že ještě máme šanci ....