Květen v kostce ....

Na otázku  "  Jak se vůbec máš ? ", ze mne vypadlo bezprostřední, lítám jako pták. Mám rozevřená křídla na maximum, letím nad krajinou. Vychutnávám si komfort dlouhého dne, probouzí mne ptáci a večer unavená ulehám. Tolik světla, slunce vlévá do žil potřebný náboj.
V měsíci lásky jsem stihla skutečně letět a posunula jsem své vjemy zase o kousek dál. Madeira, ostrov k neuvěření, ráj, kus nedotčené přírody. Vidět květiny z miniaturních květináčů v našich hobbymarketech, které ve volné přírodě prosperují do výše několika metrů, ochutnat plody, na které má ústa nezapomenou. Letěla jsem za dobrodružství úplně sama, poznala jsem báječné lidi, kteří obohatili můj pobyt, vyladili do dokonalosti. Ta skvělá parta lidí se pak na letišti objímala a cítila jsem, že každý si chtěl tu chvíli protáhnout, prodloužit a uchovat vzpomínku na náhodné cestovatele.
Zpráva o stavu lidstva - jsme na tom báječně, dokážeme se bavit, seznamovat, družit bez profitu, nehledat skryté záměry, jsme si skoro cizí a přesto se dokážeme společně skvěle smát, poznávat a cestovat.
Pro každého, kdo se bojí, cestovat je skvělé a pouštět do svých životů nové osobnosti, je ještě lepší.
Můj Soptíček se také nezdráhá a telefonuje dešťové víle. Chodí v klobouku, holínkách s kabelkou a do telefonu zcela vážně diskutuje, jaké bude počasí a co si má vzít druhý den do školky na sebe.
Ke svátku dostala své první kolo a k velké spokojenosti tatínka ním odřela zrenovované parkety. Nefalšované nadšení, radost, halasení jsem přerušila výbuchem zářivých konfet do prostoru.
Takže pokud používáte to vtipné o tchyni a uzeném, určitě by mne partner mé dcery viděl zauzenou nejméně pět metrů pod těmi parketami. Alespoň ty ksichty tomu naznačovaly a druhou dávku jsem si odvezla domů, jistě se najde důvod, vyhodit do vzduchu tisíce flitrů a konfet. / neříkejte nahlas, že jsem neřízená střela ! /
Zda to bude při kolaudaci ? Je to možné, ráda potěším dalším výbuchem paní z územního plánování.
Předpokládám, že má špatné spaní, jen co slyší mé jméno.
Už vím, jaké je to, šourat se !  Lidé s naturelem atomového reaktoru neumí žít pomalu, nedýchají pomalu, jsou věčně rozjetí, nastartovaní. V den, kdy mi vjel na zahradu první traktor, krumpáč zabořil hrot do jílovité zeminy, jsem se šourala. Prohlížela jsem si díry v jiných plotech, diskutovala s několika sousedy - důchodci o problematice zácpy a zda Guttalax nebo švestky ? Jak ovšem vysvětlit, že mne díky nervovému vypětí a strachu o zahradu trápí spíš opak .. jestli plenky s kraječkou nebo bez ní. Týden mám za sebou, 55 tun materiálu na místě a pokud přežiju tohle, mohu příští rok cestovatelsky rozcápnout svá letecká křídla, snesu i Sibiř, vydržím i mužíky s vodkou.
Loučím se s měsícem, který provoněl naše dny sladkými jahodami, šťavnatý meloun láká k ochutnání a s příslibem léta na rtech kouzlí úsměvy. Vysedáváme na předzahrádkách, terasách, živě diskutujeme, že náš hokej není vůbec špatný a co na tom, že jsme na začátku měsíce běhali v žabkách, v polovině v kozačkách a nyní v holínkách, máme to pestré, že :-)
Nadevírám měsíci, který jsem jako dítě milovala. Už jsme se jen ve škole poflakovali, výletovali, psali si zamilovaná psaníčka a šíleně se těšili na prázdniny. A vidíte, zase důvod, proč si bouchnout nějakou tu konfetu nebo rychlý špunt, za rohem je léto. Pokud někam letíte, příjemný let, ať už jako pták a nebo třeba jako pan Tau ...krásné léto.

KDYŽ PŘIJEDE TRAKTOR ...

Můj nejmilejší bývalý manžel zpíval ... Je to traktor, je to Zetor, jede do hor, kopat brambor.
Když vjel manipulátor do mé zahrady, vzpomněla jsem si na tento popěvek, tak snad to na ty brambory záhy nebude.