neděle 3. března 2019

Vláďou Mišíkem to končilo ....


Vykoupat, musím se vykoupat. Musím se vyvonět.
Za mlada jsem voněla jako chloramin, to všechny zdravotní sestry. Nyní, když se vracím z práce jsem pochodující špekáček.
A nebo anglická slaninka ?  Každý pes, kočka i masožrout  se rád tulí.
Foukací kulmou si honím vlasy zprava, vlevo se dělá koudel chlupů, až bude Troška angažovat čarodějnice, jdu do toho. První, peroxidová, první opravdová.

Dívám se do zrcadla a ...
Jsem spokojená. Na své dlouhé blonďaté ofině mám vytvořený okap, z kulmy se kouřilo jako o život.
Černá silná linka kopíruje spodní víčko. Řasy lehce slepené, špendlíkem je dělím.
V džínovém zapadám do zakouřeného prostředí.
Putyka páté cenové skupiny, kouř, smrad zpocených těl. Do rytmu se třesou mladá těla, dlouhé vlasy létají vzduchem a zakázané songy chrochtají ze starých repráků.
U pípy stojí dva příslušníci, pijí oranžádu / s vodkou /, kouří a těší se, až večer vklouznou pod peřinu za jejich tělnatou mamkou. Všechny přítomné živly již legitimovali, je čas dát si právě tu točenou.
Končíme, končíme, mládeži, zavíráme. A na závěr tu naší, zní z mikrofonu, zpěvák se usmívá a s prvními tóny běží do našich srdcí .... Usínám a chtěl bych se vrátit, o nějak ten rok zpátky, bejt zase malým klukem, kterej si rád hraje a který je s tebou ....
Svět mániček, svět dlouhých vlasů, zaprané džínoviny. Jak krásně se ploužilo na Blue Effect.

Co na sebe ? Stojím u almary, bože, těch hadrů.
Čím více jich je, tím horší je výběr. Kdy jsem se dopracovala k tak narvané skříni, jedné, druhé.
Stydím se, jaký konzum žiji, ale tuhle sukni jsem tam nemohla nechat, ta over size halena byla za hubičku. Nemám svědomí a vlastně proč ? 

Nechápu, proč jsem si v chodbě prosadila tu skříň se zrcadlem přes celou zeď. Dívám se na sebe kritickým okem a mám velikou prdel. 
Né prdel, ale takové ty pecny, které přetékají z džín. Z podprdy mi tečou kojením vytahané prsy a vlasy mám z domácího barvení lehce do oranžova. No co, no. 
Do časopisu mne fotit nebudou. Věším po bytě barevné medvídky s nápisem Veselé narozeniny, rozhazuji konfety. V mikrovlnce bublá pátý popcorn, chystám tabuli plnou kelímků, talířků a umělohmotných příborů. Na všech se usmívá dokonalá Barbie.
Za stolem sedí otrávené babičky a pomlouvají mojí jablečnou buchtu, málo cukru, hodně čokolády.
Štěstí, nemusím se prokazovat občanským průkazem.
Uprostřed obýváku tančí skupina holčiček, sukýnky vlají, hoši pobíhají s vrtulníky v ruce.
Miláčci, zlatíčka, budeme končit. A na závěr tu naší.
Z kazeťáku zní .... Chytila jsem na pasece žížalu, žížalu, žížalu, to protože utíkala pomalu, velmi pomalu.
Svět malých řádkovaných punčocháčů, svět krupicové kaše. Jak nádherně se trsalo na Dádu Patrasovou.

Jsem oblečená, nalíčená. Vůbec se mi nikam nechce.
Slavit kulatiny, rok od roku jich je víc. 
Beru kytici, plnou cigaret, čokolády, oslavenec miluje obé. Nevoním jako buřt, voní jako Julia Roberts, voním životem.

Vcházím do nazdobené restaurace. Ahoj, čau, dobrý den, jak se máte, jé vy vypadá skvěle.
Ty vole, ta je tlustá jako bedna kytu. Jo vona se rozvedla, aha. 
Stoly plné jídla a co můj žlučník ? Naštěstí, mám sebou léky. 
Oslavenec se směje, pije s každým, tančí s každým, každou. Děti se mísí s vnoučaty, vnoučata čumí do mobilů. Fotíme se zleva, zprava, na Instáč letí miliarda fotek, FB zažívá každou půlhodinu jiný status. Střízlivý, střízlivá, babička s dědečkem z máminy strany, milenka Pepíka z Oseka.
Tančíme, třeseme tělem, divoce rozhazujeme rukama, pot stříká.
Tam někde na pozadí běží v písních náš život. Smějeme se rokům dlouhých vlasů, připomínáme si  dětské mejdany se šumivým vínem tropického ovoce a konfet, drncání kočárků, kupování aut, bytů.
Odcházíme na ránem a na celé sídliště zpíváme ... Skončili jsme jasná zpráva, není komu z okna mávat víc, jasná zpráva rub, co nemá líc.
Otevírá se okno a sídlištěm zní ... Zavřete tu hubu nebo zavoláme policajty.
Svět kulatých narozenin, svět nás všech a zase konečně mohu ukázat tu občanku ... jak božsky se prokazuje totožnost narušitele veřejného klidu s Olympic  ... a svět je náš !





38 komentářů:

  1. Milá Simi, hezky sis zavzpomínala i srovnala s realitou dneška.. Co bylo lepší?? úlety, zálety, mejdany?? nebo všechny ty instagramy a fejsbúčky?? Já miluju Mišíka a např jeho Sluneční hrob, ten když si pustím v autě, oujéééé :). Je to moje mládí. Jinak já to s tím oblečením a vůněmi měla naopak, celý život kostým, účes, vyvoněná bloncka. Hovory na úrovni.. Která se nemohla dočkat, až odjede na hory, natáhne tepláky a gumáky, ponoří ruce do hlíny, nebo obuje pohory a ujde kilometry kroků po lese a dá si pivo s těmi správnými horaly a dřevorubci.. Hold rovnováha muší bejt.. Měj se hezky, Lenka kočka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se přiznám, že v mé případě a při mé povaze je dobře, že jsem svá divoká léta prožila v socialistickém a hlavně sešněrovaném Československu, být to obráceně, byla bych už mrtvá. Režim mému temperamentu stanovil hranici, nikoliv pomyslnou a mělo to tak být.
      Je báječné, že jsi našla balanc, mnoho lidí tohle neumí a gumáky nedokáží v čas nandat a pak nestačí hasit požáry kolem sebe.
      Já za sebe bych neměnila, nevyměnila bych ani jeden den mého dospívání za ten současný, žili jsme si podstatně spokojeněji.

      Vymazat
  2. Já přemýšlím, že mi vlastně žádné oslavy v hlavě moc neutkvěly. Asi proto, že nerada slavím... Asi jsem trochu divná ;-)
    Měj se pěkně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Každý to máme jinak, jsme každý jinak povahově naladěni.
      Nejsi divná, jsi svá.

      Vymazat
  3. Krásný vzpomínání!
    Mně když napochoduje do kanceláře kolegyně z pultů, vždy dokáži určit, co zrovna dělala. Nejraději mám, když se hrabe v pochoutkovém salátu :D.
    Blue Effect a Slunečný hrob, bože, mám chuť si je pustit :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dosah této hudby si člověk uvědomí, alespoň já to tak mám, když potřebuješ pohladit duši, zpamatovat se z průseru a nebo se jen tak nechat pohupovat na vlně sentimentu.

      Vymazat
  4. Jeden čas jsem Mišíka nenáviděla abych se o něco později zbláznila do Variace na renesanční téma a do již zmiňovaného Slunečního hrobu. Vždycky v tom měla prsty láska. Ta mne dovedla i k jiným žánrům, třeba swingu anebo písním Čechomoru. Všechno bylo v mém životě provázané se vším i ty moje lásky se občas spolu setkaly jako ty písně, aniž tušily že jsou mými láskami....a mejdany, zábavy a různá posezení s kytarami.... jó, to bylo mládí a život! Žádný civění do mobilu, statusy se čmáraly na zdi nebo cudně skrývaly ve stránkách deníčků. Ale ŽILI jsme naplno!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Psala jsem to už výše, já bych neměnila. Neměli jsme takové možnosti, ale žili jsme své dospívání, své životy naplno a opravdově.
      Hudba k životu a k láskám patří, mnoho skladeb i interpretů si člověk spojí s určitým obdobím, je skvělé nezapomínat ... když bylo krásně!

      Vymazat
  5. Simi, Tvoje vzpomínky mě vrátily do doby, kdy jsme ploužili na píseň Je T'aime, která byla v naší době velkým hitem. Nosily se minisukně, široké kalhoty. My ještě chodili na čaje. Po základce jsme měli bezvadnou partu, moc ráda na tu dobu vzpomínám. Slavili jsme na chatě rodičů jedné z nás. U ohníčku s kytarou. Pak jsme párkrát jeli i s dětmi. Časem se naše parta bohužel rozpadla, ale zůstaly hezké vzpomínky. Žili jsme bez mobilů, sociálních sítí a byly to krásné časy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také jsem chodila na čaje o páté,byla to skvělá alternativa pro puberťáky, jak časově, tak pro rodiče.
      Vzpomínky si člověk musí hýčkat, jen si vezmi, když si člověk nemá co oprašovat ?

      Vymazat
  6. Zlé jazyky o mně říkají, že jsem prý zakázal kolegům v práci slavit moje padesátiny, i když je to v pracovním kolektivu zvykem. To ale není pravda, všem jsem naopak výslovně řekl, že si moje narozeniny můžou slavit, jak chtějí, ale já jdu domů :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nepřijde mi to divné, je spousta lidí, kteří svá výročí touží slavit komorně nebo vůbec. A je skvělé, když to okolí akceptuje, není nic horšího než zpruzelý oslavenec.

      Vymazat
  7. Simi, krásné vzpomínky. Hned jsem si vzpomněla na naše diskotéky v neděli od 17 hodin. A pak před dvacátou na autobus a dvě hoďky cesty na intr. Jó, to byly časy.
    Měj prima dny. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koukám, že čajové dýchánky byly hodně oblíbená aktivita puberťáků v dobách socialistických, dnes asi k smíchu, ovšem pro nás mají neskutečnou hodnotu.

      Vymazat
  8. Simi, ty vzpomínky, viď.... Narozeninové oslavy, ty mne, coby mladou, nějak minuly. Vlastně mě míjejí i dosud. Tedy ne, že bychom si nepopřáli. Jen nějak neslavíme "ve velkém". To naše děti už to mají jinak. Ty to umí rozjet i za nás :o)
    Simčo, měj prima dny, Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Každá lidská etapa přináší kus radosti, kus starosti. Jsou lidé, kteří svůj život proslaví, pak jsou ti, kteří to nevyhledávají. Navíc, občas je to opruz a nuda.
      Nemám ráda takové ty z povinnosti, bohužel, i těm se člověk nevyhne.

      Vymazat
  9. Jó, vzpomínky jsou někdy fajn, někdy vrátka do kalamit...stejně jako některé oslavy. Když já to mám poslední roky tak, že slavit se má když je chuť a ne, když to hlásí kalendář...
    Tak ať je hlavně aspoň občas chuť a s kým slavit cokoliv, co stojí za to si pamatovat ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Až jednou budu sedět v důchoďáku, budu mít nad čím přemýšlet, nač vzpomínat.
      Je určitě skvělé, když se člověk pobaví jen tak bezprostředně, bohužel doba tomu moc nenahrává. Máme v genech se radovat, těšit, třeba to nebude vždy k zapamatování, ale tyhle malé obřady radosti do našich životů přirozeně patří.

      Vymazat
  10. Tiež rada spomínam ... na oslavy zvlášť ... domáce, trochu komorné ... a potom na tie v práci, alebo s priateľmi ... tie sú už akčnejšie ... ako tvoje ... hi hi ... Simi, prajem ti krásne dni ... L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dělat si radost, být s přáteli a těšit se, i tohle je koření života.
      Bylo by fádní, kdybychom si navzájem neprojevili radost, nepotěšili se a hlavně, skvělé je, když to sedne a člověk vypustí páru.

      Vymazat
  11. Simi, početla jsem si, jako vždy! Žádná oslava asi nebyla tak strhující, že bych si ji pamatovala, ale vzpomněla jsem si, jak jsem manželovi k 30 narozeninám koupila lístek na Pink Floyd na Strahově...
    Považ 650 Kč!!! Udělala jsem mu nesmírnou radost....to byla pořádná oslava!
    Měj pohodové pondělí, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprosto chápu, že tohle byla oslava první třídy. V dobách po revoluci znal každý z nás interprety pouze z kazeťáku nebo z vinylu a když pak přišlo na živé vystoupení, člověk tu situaci prožíval, jako by ho vystřelili na Mars.

      Vymazat
  12. Jo,jo- čaje! Načinčaly jsme se a vyrazily. Na stole před sebou oranžovu nebo žlutou limonádu (silnější nátury i něco jiného, pokud mu bylo prodáno). Hodně bouřlivé mládí jsem neměla, ale nikde v koutě jsem neseděla :-). Vzpomínat mám i já na co. Jen moji synové měli jiný názor, když jsem sem tam před nimi zavzpomínala. Říkali: cha,cha,cha - seděli jste v kině na bedýnkách od zeleniny, tak co jste asi tak mohli dělat :-). Byla jiná doba, ale užívali jsme si taky. Možná v něčem i lépe a víc.
    Hezký den,Simi!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Občas mne ten despekt překvapí, ale prostě si myslím, že ledacos jsme žili opravdověji, mezilidské vztahy byly víc intenzivnější a statusy nebyly třeba, řeklo se to do očí.

      Vymazat
  13. Hezké vzpomínky! My chodili na "dýzu" do Strahovských kolejí, nejlepší byla sedmička a jedenáctka, to byla čísla bloků kde se pořádaly. Doba od sedmi do jedenácti :-) A cestou domů nás skoro vždy kontrolovala policie.
    Naučili jsme se znát lidi a zacházení s nimi...to co možná chybí dnes. Na sociálních sítích jsou všichni krásní a úžasní, když někdo uráží, tak se zablokuje a je to..Dřív se s tím musel člověk vypořádat osobně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na strahovských kolejích bydlí můj synovec se svou dívkou, tak se poptám, zda tam trsají :)
      Já nemám ráda takové to za nás bylo lépe, ale mezilidské vztahy měli maličko jinou hodnotu, přesně jak píšeš. Bylo třeba se porvat s názorem z očí do očí, samozřejmě každý to neuměl, také se falešně přitakávalo, intrikovalo, ale zablokovat se nedalo.

      Vymazat
  14. Blondýnko, trošku jsem si zavzpomínala s tebou, i když moje minulost sahá mnohem dál :-) Měj se krásně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já si myslím, že to vůbec nevadí, jsi duchem mladší než jiní :)

      Vymazat
  15. Já mám svoje písničky rozvodový a po rozvodový...:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Právě na té poslední oslavě kulatin mne kámoš upozornil, že při jedné skladbě nevypadám zrovna ready, prý zda není rozvodová ... a to bylo tolik vidět ???? :) :)

      Vymazat
  16. Každá životní etapa má svůj hit... Vzpomínky časem zvolna létají (Citron).
    Mám oslavy ráda, sejdou se na nich totiž lidičky, co mám ráda...
    Chudobka 1970

    OdpovědětVymazat
  17. No jo, ty moje rockerko, vždy si na tebe u řízné hudby vzpomenu !!!
    Já se také nebráním, protože tam, kde nejsou fajn lidi, tam už nechodím, také proč ??

    OdpovědětVymazat
  18. Pamatuji si o nějaký ten pátek víc, ale nedělní odpolední čaje byly hodně oblíbené, ty jsme si nenechali ujít snad nikdy. Živá hudba, ploužení po parketu bylo obzvlášť oblíbené. Jó, to už ani není pravda. Oslavy už dneska moc nevyhledávám, ale když se podaří nějaká sešlost, tak je to super i pro nás starší a pokročilé ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
  19. Zjišťuji, že jsme o prse před několika generacemi, my jsme to mládí prostě proploužili.
    Myslím, že na věku vůbec nezáleží, důležití jsou lidé !!!

    OdpovědětVymazat
  20. Simi, krásně živě barevně sepsáno! Jako bys to viděla dnes, že?
    Taky mám písničky, které se mi pojí k určitým událostem, vždy se mi ty události vybaví. Jo, rodinné oslavy, něco člověk musí přetrpět, ve skutečnosti své oslavy dělá pro ostatní, že?

    OdpovědětVymazat
  21. Svět krupicové kaše, to slovní spojení mě úplně dostalo! :-) Což mi připomíná, že letos budu mít ve svém okolí jedny opravdu významné a blízké kulatiny...

    OdpovědětVymazat
  22. Milá Simčo, excelentně napsané. Díky Tvým slovům jsem se zamyslela a musím vyházet plno krámů ze skříně. Říkám si, kde se to v ženských bere, mít nové a nové kousky ve skříni...až nevíme co si vzít? Prostě bere a je to tak. To nás dělá ženskými.
    Přeji fajn dny. Věrka

    OdpovědětVymazat
  23. Také rád vzpomínám, Blue Effect jsem viděl jednou, ale to už tam V. Mišík nezpíval, viděl jsem ho v sestavě s Oldřichem Veselým a Leškem Semelkou. Ale Radim Hladík a Oldřich Veselý už nežijí a ne tak dávno zemřela další legenda - slovenský klávesista Marian Varga.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.