pátek 15. března 2019

Ach, ten je ale přítulný ...


Přichází pod rouškou tmy. Po špičkách, bez baletních piškotů.
Vilně se usmívá.
Krouží jako upír nad svou obětí, mne si štíhlé, rachitické prsty.
Jeho dlaně spokojeně šustí.
Tolik let jsem čekal, těšil se na setkání.
Jak mocně jsi mne vzrušovala, přilévala olej do plamene naší lásky,
nyní tě ním spálím celou beze zbytku.
Přitulí se, svádivě se nakloní, hladí mé tělo.
Cpe se, dere se pod pokrývku, teplo.
Cítí lidské teplo, zpomalený klidný dech, odpočívající srdce.
Co bych to byl za milence, říká si. Chci tě a celou !
V atakách doráží, ve vlnách surfuje.
Bubnuje na poplach, chce vyvrcholit. Jednou, stokrát, tisíckrát ..
S věrnou družkou bolestí se zaháčkuje a nepustí.
Klidná noc ? Och nezdravé !
Proč bys chtěla spát, má drahá ? Jsem tu já, tvůj žlučník !

Sedím a zevluji.
Dopíjím kávu, dojídám banán a zapíjím vše vodou.
Jak zvrhlé, jak nemístné v ráji přežíraní, v mekáči v pražských Holešovicích.
Čekám na svůj doprovod a přemítám, jak si káva poradí s rozbouřeným žlučníkem.
Jo, zatím to vypadá skvěle, kávička a můj nový milenec se snesou na výbornou.
Sedím a očumuji.
Vpravo sedí fešák. Stylové oblečení, stylové brýle, dokonalý účes.
Je celý, celičký dokonalý. Usmívá se do mobilu a lehce si pohrává s vlásky malé holčičky.
Jeho malá, také stylová princezna snídá hranolky. Mňam.
Sedím a nestačím se divit.
O kus dál se pitvoří dovádivý taťulda. Má kolem krku šálu, usmívá se od ucha k uchu.
Jezdí autíčkem se svým synem mezi podnosy. A ten, světe div se, snídá hranolky. Mňam.
Sedím, kdyby nepršelo, odejdu. Raději.
Hned za mým krkem létají sprostá slova. Neurotický otec kárá své dva potomky.
Já jsem sprostá, já jsem hodně sprostá, muž má většinovou převahu.
Vulgarismy nade mnou, na svými potomky vším.
A že nevíte, co ráno v devět hodin snídají jeho dvě malé děti ?
Hranolky, kečup, tatarku a promaštěný hambáč. Mňam.
Cítíte tam z mé strany závist ?  Zášť nebo nepochopení ?
Ale kdepak ! Roste mi tu nová generace kamarádů, s těmi já pak budu ležet na chirurgiích.
No s nimi já si pak budu vyměňovat recepty na pooperační dietu.
Já taky nesnáším ty eko - matky s obilnými klíčky a sójovým mlékem.
Pořádně si nacpat pupík na snídani prosolenými hranolky a nebudeme se bát vlka nic !
Je třeba podporovat podhoubí, hýčkat novou generaci.
A pak budeme moci všichni svorně vyrazit do ulic.
Poneseme transparent Žlučníkáři, všech zemí, spojme se !

Poslechni, kdepak jsi se seznámila s tím přítulným fešákem, táže se kamarádka.
Vaše láska bude asi opravdová, když ti s takovou něhou tlačí hlavu do záchodové mísy.
Ale stejně nechápu, že se tě drží ?
Nepiješ. Nefetuješ. Nekouříš. Vlákninou se cpeš na tuny, jsi trapná.
Hele a ten jeden šlehačkový pohár za měsíc, no jsi k smíchu, děvče.
Přátelé jsou fajn, že :)
Jenže ono tomu tak celý život nebylo. Jako střadatel jsem do své kampeličky nakládala, nakládala.
Všechny ty kávy s cigaretkou místo snídaně. V poledne to samé a na večer vyluxovat ledničku.
Jak s čím kdo zachází, tím také schází.
Jen kdyby nebyl tak přítulný, můj drahý ....



/ za snímek děkuji Jonny Lidnerovi z Pixabay, mou podobu vystihl dokonale /
 

35 komentářů:

  1. Simi, moc mě mrzí, že tě pořád trápí!!! Vím, jaké to je, měla jsem pár záchvatů, vždycky tedy spíš z nervů než jako důsledek dietních chyb. Teď už je roky v klidu.
    A stravování dětí - to mě fakt děsí, i když je mám dospělé a vnoučata v nedohlednu. On člověk nemusí do fast foodu, stačí se podívat na jídelní lístky restaurací. To fakt jediné, co dovedou vymyslet a děti akceptovat jsou hranolky s kečupem!!!??? Tyhle návyky se jen těžko odbourávají, doktoři budou mít co dělat.
    Přeji klidné dny a hlavně noci.
    Helena

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já si nechci hrát na moralistu, každý je zodpovědný za to, co svému dítěti naloží. Pak mne osobně ale žere, že píší, děti tloustnou. Ať se zajdou ráno !!!! podívat do mekáče.
      Kdyby v poledne nebo odpoledne, jednou za čas, ale jako dětská snídaně, no prostě fakt jsem moc nechápala. Přijde mi to jako dobytčárna, já bych své dceři či vnučce tohle nedala.

      Smazat
  2. Tak nevím, jestli jsem neudělala chybu, když jsem holčičce dala k snídani kuličky s mlíčkem. No, hranůlky, jak říkají naše vnoučata, bych jí na snídani určitě nedala i kdyby se vztekala sebevíc. Což ona umí.
    Mrzí mě, že Ti žlučník nedal pokoj, vím, jak to je nepříjemné. Ultrazvuk nikdy nic neukázala a občas mi něco nesedne a on se ozve.
    Držím pěsti, aby bylo brzy líp. Růža

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Moje vnučka taky snídá kuličky nebo něco podobného, hranolky to nejsou.
      Zcela výjimečně si občas zajdeme do italské na pizzu, kterou miluje, ale fakt jednou za čas, v mekáči nesnídáme.

      Smazat
  3. Žlučník je prevít. On se totiž může ozvat i když člověk jí tak nějak normálně. Mně se ozval ve druhém těhotenství. To jsem ještě nevěděla, že to je žlučník, kdo mi přivolal děsnou bolest v noci a jako porodní bolesti to nevypadalo. A chytlo mne to i před porodem. A když už byl synek na světě další záchvaty na sebe nedaly čekat. Moje mamka na to kápla. Děvče to máš žlučník ( sama byla po operaci). A byl. Žežloutla jsem a frrrrrr do nemocnice. Vyšetření bylo rozpačité. Domů jsem jela s tím, že v případě opakování operace. Primař mi tenkrát pravil, že žlučník se dědí z matky na dceru :-). Můj žlučník si dal najednou říci a na dlouhá léta jsem měla pokoj ( po návratu z nemocnice jsem rok držela fakt přísnou dietu- takový kapr dušený na vodě na Vánoce mne děsí ještě teď). No a když se ozval už v mých létech stárnoucí dámy, tak laparoskopie- a mám pokoj!
    Moc Ti přeju, aby se vše vyřešilo k dobrému.
    Hanka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Je mnoho onemocnění, která si člověk nese jako výbavu do svého života, já například po otci. A pak ovšem velice ovlivňuje svým stravováním a životním stylem, jak se ta případná onemocnění projevují.
      Já jsem se k svému tělu chovala jako kretén, inu pak se nesmím divit !!!

      Smazat
  4. Nooo, tak tohoto milence ti teda vážně nepřeji. Tohle je vážně špatný společník v kteroukoliv dobu.
    Jinak v "Mekáči" to máme podobně, taky do tam připadám jako mimozemšťan.
    Zajímalo by mě, co ty dětičky pak můžou jíst před den, když tohle snídají?!
    No nic, ale zase, vždyť jim to formě my, dospělí :-(.
    Přeji moc, aby jsi vyměnila tlačící břicho za pocit, kdy nebudeš žádnou bolest vnímat a bude ti fajn.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tato zařízení patří ke konzumnímu životu, prostě společnost je potřebuje, vyhledává a je těžké s tím bojovat. Nevystupuji vůči nim nijak vyhrazeně, ať se každý narve, kde touží.
      Jen já bych své dítě ráno hranolky necpala, ale určitě se objeví mnoho lidí, kteří to tak nevidí. Možná mají zdraví svých dětí u zadku, já sice nesnídala taková zvěrstva, ale jinými jsem si vydatně ubližovala a jak ráda bych to dnes napravila, už to nejde !

      Smazat
  5. Ajaj, žlučník, to je prevít. Je mi to moc líto, že máš takové potíže. Já zatím, klepu to, ťuky ťuk, jeho um nepoznala, doufám, že ani nepoznám...I když, ta má strava taky ideální není. Sice hranolky nesnídám, ale o dietní či zdravé stravě taky nemůže být řeč.... No, uvidíme.
    Ty se drž, ať tě to brzo přejde.
    Petra

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jen ťukej, já měla zažívání jako orloj a mohla jsi si řídit hodinky.
      Dneska jsem hodně při zdi, hodně.

      Smazat
  6. Blondýnko, ten tvůj skoro erotický úvod, promiň, mě pobavil. A vím, o čem mluvíš. Já jsem po operaci a prý to rozhodně nebylo z jídla, ale prý patřím mezi 2% procenta populace, která to má ze stresu. Tak se nežíníruj, to nepomůže. Jo a u nás, když byly děti malé, byl mekáč tak dvakrát do roka součástí třeba návštěvy divadla a děti to braly jako svátek. Jo a vím, že bolesti žlučníku jsou jedny z nejhorších. Ať je ti líp.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. A to byl záměrně, pobavit !!!
      Moralizovat umí každý, ale posypat si hlavu popelem, přiznat, že jsem své tělo huntovala jako kretén, to se prostě bojíme. Nebo stydíme ... a tak do toho šoupnu kus erotična, ať to má grády.
      Také si myslím, že se jedná o stres, poslední měsíce jsem dostala hodně naloženo.

      Smazat
  7. Děti, co snídají v Mekáči, jsou tedy dost děsivé. Zvlášť ve světle zbytku článku... tak hlavně ať je ti brzy dobře a můžeš se opět bezstarostně najíst!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děti né, jejich rodiče stojí za starou bačkoru.
      Každé dítě se na to třese, to si nebudeme nic lhát, ale snídat mekáč je prostě zvěrstvo.
      I má dcera měla tuhle vývařovnu ráda, ale jen za odměnu, aby to nebrala jako samozřejmost, myslím, že to dnes nevyhledává. Jako všichni vegetariáni.

      Smazat
  8. Já už mám žlučník venku. Na plánovanou operaci jsem čekala dva měsíce,kdy jsem jedla půl až jeden banán nebo rohlík denně ( a při tom si ověřila,že já prostě nezhubnu ničím,ani hladovkou)... Nemyslím, že bych si ho zhuntovala tak děsnou stravou. Spíš mám podezření,že mi to způsobily různé chemické sajrajty ( dochucovadla), co se používají v jídelně,kam jsem dlouhá leta chodila na oběd( školní jídelně, mimochodem!). Řekla bych,že tatínci,co snídají s dětmi ve Fast foodu budou tatínkové na víkend nebo jedno úterý v týdnu a snaží se zavděčit a být úžasní a nejlepší bez myšlenky na následky... Ivča

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. ale právě ta dochucovadla jsou součástí pokrmu, takže to v celkovém konceptu byla příčina.
      Když jsem před šesti lety zhubla, výrazně se na tom podílela změna koření, soli a dochucovadel. Vyměnila jsem je za kvalitní, vyrušila ty prasárničky, které dělají to unikátní. Dnes, když jdu do restaurace, dva dny následně trpím. Jsem nedopitá, nedojezená. A já se ráda ve společnosti najím, jen kdyby tu chuť nervali tak na sílu, ovšem to je kouzlo gastronomického byznysu.

      Smazat
  9. Super článek, já naštěstí žlučníkový záchvat neměla, ale ty moje celoživotní sladkosti! - mám taky pěkně nastřádáno!
    V Holešovicích v mekáči jsem byla párkrát ( na WC ). Děti na hranolkách, když je to často, to budou parádní nemoci!
    Simi, nemůže to být ze stresu??? - přeji ti brzké uzdravení a jen radost, nikoli bolest. Jiřina z N.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Je to ze stresu, prostě celý život jsem jedla jako prase. Rychle, narvat se, rychle a zase se narvat. Kouřila jsem 40 denně, špatně spala a tělu nakládala.

      Smazat
  10. Snídat v Mekáči? Ani za prase. Z nějakého důvodu je mi tento podnik nesympatický a za celý svůj život jsem v něm byla asi dvakrát...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. ... ale chtěla bych ho provozovat, je od rána do večera plný, to je ráj a sen každého podnikatele !!!

      Smazat
  11. O mém žlučníku,který je už na smetišti dějin jsem tu už psala. :-) Simi, nešla jsi náhodou dnes po poledni Bílinskou ul. /kolem komerčky/? Šla tam paní v černém a podle tvého fota ti byla velmi podobná :-)

    OdpovědětSmazat
  12. Jsou milenci, od kterých rychle pryč. A tohle je jeden z nich. Tak ať ti dá brzo pokoj.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Od určitého věku se přidávají jen tito drahoušci :)

      Smazat
  13. Mě tenhle milenec navštěvuje jen občas(no, který vlastně ne?) a je to vždycky když mám nějaký óbr stres (přejetí naši kocouři, polovičák a jeho exekuční dárky, nemocný Bobeš) ale pak se mě drží zuby nehty. Tak jsem si vyfasovala hromadu No-Spa a jak cítím že by se chtěl družit, začnu zobat. Naštěstí ho to spolehlivě odežene (pokud začneš včas) a klidně ho přepustím nějaké jiné, v tomhle nejsem žárlivá ani za mák!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak já to také přidávám na vrub posledním týdnům, celoživotním prasárnám, jsem prostě byla šílená. Člověk si začne sčítat 1+1, až když má věk, má odžito.
      Jsem už také vybavená, ovšem kdybychom se takto měli potkávat častěji, asi bych volila klidnější a rychlejší variantu, ven.

      Smazat
    2. No a už se doufám nikdo nediví, když jsou Češi na prvním místě v obezitě celoevropsky a za chvíli doženem i ty nenažraný Amíky, kteří neznají nic než mekáč a jiné fastfoody. Dětským lékařům stojej vlasy hrůzou, ale rodičové dál své děti krmí hranolky a podobným zvěrstvem a píší omluvenky z tělocviku....

      Smazat
  14. Měla bych to někam zaklepat, zatím se tento milenec netulí, ale není vyloučeno, že se také jednou přitulí, protože moje stravování je příšerné, nepravidelné, nezdravé, kávové, slazené... zeleninka a zdravější stravování se dostaví až v létě....Ale už pociťuji, že mi je těžko po řízkách a majonézových výrobcích a to je silné varování. Do mekáče si naštěstí nemáme kam jít, jen asi 2x do toka je to pro mojeho vnuka svátek, když nás syn veze z dovolené nebo jedou z dovolené mladí. Takže je to pro ně jako sváte, jako svátek. A jelikož je to větčšinou na nějaké velké benzíně, třeba v Olomouci, tak i ostatní strávníky považujeme za nepravidelné, sváteční. Ale jsou lidé, kteří tomuto stravován í propadli.... Ať je ti teda co nejdříve dobře. Po operaci to asi také není nic moc, když musí člověk už držet dietu a když jsem viděla seznam, co se všechno nesmí, tak spíše by měli lékaři vydávat seznam, co JEN se může.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak já jsem už s pár lidmi pokecala, co jsou po vyndaném žlučníku a že by se zrovna dietami nějak zatěžovali, tak to skutečně né. Dnes ta laparoskopická rovina tak tělo nezatěžuje, jde se do života i do práce rychleji než před lety. A smí se jíst daleko více.

      Smazat
  15. Simi, žlučník mne zatím nechytl, ale stravovací návyky mám také strašné. Celý den moc nejím a večer nevím, co bych snědla. Vím, že Ty jsi své stravovací návyky změnila a že se hodně držíš, tak jak to, že se tě ten prevít tak drží.
    Naše děti měly mekáč za odměnu, párkrát v roce a i teď v dospělosti ho navštívíme (nebo KFC) jen málokdy. Ale když vidím, kolik tam chodí dětí rovnou ze školy, koupit si sváču a nebo oběd, tak jsem z toho hotová. Jak píšeš, provozovatelé mají ale žně. A tak je jen na nás, co do té pusy strčíme.
    Přeji Ti, ať už je zase lépe. D.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. U nás byl mekáč taky za odměnu, myslím, že to tak bylo dřív normálně, jak to čtu od ostatních komentujících. Já tomu na chuť nepřišla, asi má chyba, já tam chodím jen na kávu.

      Smazat
  16. Žlučník už nemám i když občas mám pocit, že se snad nepozorovaně vrátil. Ale to už je, naštěstí, jen chvilková záležitost zřejmě také z nervů.
    Děti školou povinné navštěvují Mekáče, KFC a jiné asijské osvěžovny fakt ve velké míře. Celkem často to můžu pozorovat v nákupních centrech. Samozřejmě, že je to nezdravé, ale navíc mě zarážejí i jejich finanční možnosti, není to zrovna levná záležitost.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ta otázka finanční je také zarážející, mnoho rodin se mele s financemi a jejich děti tato zařízení navštěvují, taky mi to hlava nebere.

      Smazat
  17. "Zdraví, sílu, najdeš v sýru."

    Ale to přemýšlení, co je a není zdraví, bere radost ze života. Raději se tím nezatěžuju.

    OdpovědětSmazat
  18. On Ti ten prevít ještě nedal pokoj? To vypadá, že Ti někdo pěkně hnul žlučí...

    OdpovědětSmazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.