Válka partají ...

Pro stěhovavé ptáky nemyslitelné. Bydlím třicet let v jednom bytě.

Ve stejném domě potkávám stejné patrioty po celé období, změny obličejů 

minimální.

Narodily se zde naše děti, které mají už svoje děti. Na chodbě v prvním jsem sousedce polámala žebra při resuscitaci, ve čtvrtém jsme skoro mezi botníky porodili. Malý "chodbař "  má dva metry, 

neopomene při pozdravu podotknout, že místo ven jsem ho cpala dovnitř. Humorista. 

Rojnicí v keřích odchytávali moji vyděšenou kočku, nechyběl jediný člověk z domu včetně nejstarší 80 leté babičky Zahrádkové, která u každého keře sprostě klela a plivala tabák ze startek. Čarodějná babička.

Po čerstvém vymalování kluci z přízemí podpalovačem Pepo začoudili chodbu tak, že nebylo ani vidět, ani slyšet, jejich otec se vzteky klepal jako drahý pes. Neurotik na pochodu.

Když si děvčata mezi patry měnila své recepty, jedné vypadla hadice z vany a celá vyvářka upravila byt pod inkriminovanou domácností. Ze zdí se kouřilo, ze sedačky se kouřilo, z koberce se kouřilo.

Celý obývací pokoj byl vyvařen takřka sterilně. Do čista čistě. 

Požádat o pomoc, běžné.

Odnosit ženě, cizí, ze sklepa náhradní pneumatiky, normální.

Řešit nesmrtelnost chrousta na schodech u kávy, nutné, ba nepostradatelné.

Až do minulého týdne.

Žiji v zóně válečného napětí.

Na schůzi společenstva vlastníků vystoupil hasič, který doporučil, přestat zamykat oba vchody.

Jedná se o jediné únikové cesty.

V případě požáru obrovská komplikace, která pak udělá z domu hořící past.

Během pár sekund vznikly dva tábory.

Ortodoxní zamykači, kteří argumentují, že dům v životě nevykradl jediný zloděj, protože je celodenně zamčený.

Opozice vytáhla se zbraněmi těžkého kalibru, jak hledat klíče v začouzeném bytě a rychle odemykat.

A válečná vřava včetně originálních výrazových prostředků, dva tábory plné jistých závěrů.

Sprostá slova, urážky, kopnutí do lavičky, vyzvání k souboji.

Bez kordu, tělo na tělo, pupek na pupek.

Soused proti sousedovi, co na tom, že včera fandili při hokeji. Nezdraví se.

V domě je ticho. Hrobové.

Zamykači trvají na ubedněném domě, nezamykači chtějí své únikové cesty.

V koalicích se zdraví, na nepřítele se ani nepodívám, nepozdravím a za rohem ukážu ....

Válka partají, střet názorů.

Zamykat a nebo nezamykat ?  Na jazyk se dere shakespearovské být či nebýt ?

Sama se v tom plácám, sama tápu.

Čekat na zloděje s čerstvě upečeným chlebem, solí a potěšit ho společným tancem ?

Nebo stát uvězněná v zamčeném pekle, když hledám klíče permanentně i bez kouře ?

Fakt nevím ...

Každopádně jsem si cvičně zkusila nacpat tři kočky do dvou přepravek a dva dny se mnou žádná nemluvila. Simulace požárové situace dopadla nevalně. 

Doma mám ticho, na chodbě mám ticho. 

A to jsme si všichni tak krásně žili ...