sobota 15. června 2019

Když žena se ženou snídá ....


Vcházím do malé a útulné kavárničky.
Intimitu prostředí, tak důležitou pro dostaveníčka, garantují vzrostlé lípy.
Voní, vše tak kouzelně voní.
Můj krok svižně ukrajuje z cesty a já ? Já se těším.
Políbíme se a obejmeme. Silně, jak jen to jde.
Jak jen se dokáží obejmout dvě ženy, mezi kterými je pevný vztah.
Zbrkle, bez rozvážení, bez taktu, pod tlakem jako sifonová bombička vystřelím otázku.
Tak co ?
V jejích tmavých očích svítí jako maják dvě obrovská světýlka a radostně oznámí.
Poslední ozářka.

Šest měsíců uteklo jako voda, šest měsíců, kdy se střídala naděje se smutkem, slzami.
Sledovala jsem boj ženy, která je součástí mého života, je má rodina.
Vzpomněla jsem si, jak jsme spolu seděly v únoru na zahradě. A sněžilo.
Jak jsme spolu chodily ulicemi a hledaly odpovědi na otázky, které vedly slepými cestičkami, bez značek, bez retardérů, bez světel, bez naděje.
Jak jsem na chodbách onkologických klinik cítila smrt na každém milimetru, jak se mi žaludek vzpíral, jak prosil o pomoc.
Jak jsem na chodbě mamologického centra viděla, co nikdy nezapomenu.
Bojovnice v šátcích na hlavách, pěšáky se zbraní u pasu, to, o čem jsem jen četla.
V reálném životě jiná dimenze, která už navždy změnila můj postoj k životu.

Servírka přináší snídani.
Sedím jako kníže Rohan. Vkládám si do úst kusy jahod se šlehačkou, máčím si ananas do
hořké čokolády a zapíjím to celé kávou.
Teď, ano, právě nyní jsem neskonale šťastná.
Dívám se na ní. Je uvolněná, je spokojená, je bojovnice, kterou nesrazila nemoc.
Prošla peklem nemocnic, čekáren, ozářek, injekcí s hormony.
Trpělivě pečovala o spálenou a černou kůži, ani jedinkrát si nepostekla.
Teď vyhrála, teď slaví.
S Damoklovým mečem po zbytek svých dní bude usínat, ale právě teď a tady slaví vítězství.

Jsem bezvěrec. Neumím se modlit, Otčenáš si pamatuji úplně stejně jako ruskou hymnu.
Automaticky a z nutnosti.
A přeci ... tolik svíček, ve všech kostelích, které jsem za poslední půlrok rozsvítila.
Dívala jsem se za barevné oltáře, někam tam dozadu a jediná má myšlenka měla společný jmenovatel.
Prosila jsem za zdraví své, za zdraví své rodiny. V každé té svíčce jsem ukryla strach, zapečetila bolest a beznaděj. Jak malí jsme v životě, jak velcí jsme ve svých přáních.

Přeji vám krásný víkend, posnídejte se svými blízkými, je jahodová sezóna ...




 

41 komentářů:

  1. Simonko, často jsem vzpomínala, jak se Tvé příbuzné daří. A moc ráda slyším, že má za sebou nelehkou dobu léčby. Držím jí pěsti, aby se ta noční můra už nevrátila. Vím, že bude muset chodit na kontroly, bude pod dohledem lékařů.
    Moje sestra měla nádor děložního hrdla, když to lékaři zjistili, byl už neoperovatelný. Prodělala sérii vnějšího a vnitřního ozařovaní, s následky se pak dlouho prala. Následovaly kontroly. Léčby jí zachránila a prodloužila život. Vždycky, když slyším o někom, kdo se s rakovinou pere, tak si na ni vzpomenu. Proto jsem to napsala i dnes do komentáře.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přijde mi, že už nikdy nebude žít bez pocitu strachu, ale nyní si to své vítězství vyboxovala a já jsem její věrný fanda.

      Vymazat
  2. Jsem celá bolavá, protože má kamarádka neměla ani šanci zabojovat, během měsíce odešla. Proto přeji ať můžete spolu snídat, obědvat, večeřet, procházet se, objímat se, hovořit, ať vítězství je trvalé...
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věřím, že jsi bolavá. Pro mne to byl též šílený šok a bolestné zjištění, že by třeba moji synovci přišli o maminku, brácha o milovanou ženu.
      Modlím se, byť to neumím, toužím, aby žila bez strachu, bez pocitu marnosti a dlouho.

      Vymazat
  3. Simi, jsem moc ráda, že vše dobře dopadlo, s touto nemocí se špatně bojuje, ale v hodně případech se to naštěstí daří. Nezbývá než věřit ... a nevzdávat to. U vás se to povedlo, četla jsem příběh Alenky a tam to bohužel nedopadlo. Je to moc bolestivé a i tvá příbuzná si prošla asi očistcem. Přeji jí už jen pevné zdraví. Čím dál víc si uvědomuji, a určitě nejen já, že zdraví je to nejdůležitější, co máme. Vše ostatní je jen na nás. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem hodně přehodnotila a celá situace nás nesmírně stmelila, našly jsme se a rozumíme si, jak nikdy, asi to tak mělo být ...

      Vymazat
  4. Simi, opravdu ze srdce gratuluji!
    Helena

    OdpovědětVymazat
  5. Simi, jsem ráda, že tenhle boj dopadl dobře a že si můžete užívat jedna druhé i života.
    Hezké dny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co já, ale ona a dnes už skutečně vím, že ráno se člověk směje a večer pláče slzy, které rozhodně nečekal. Život je boj, ale když přijde vítězství, třeba malé, doakáže zahřát.

      Vymazat
  6. Simi, přeji vám oběma, abyste se takto šťastně mohly scházet co nejvíc let. Zdraví je určitě hodnota, kterou člověk ocení, až je ohrožené. Jsem ráda, že o tom můžeš takto psát. A bojovnici přeji klidné dny a roky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Scházíme se třicet let, moje dcera měla rok, když si brácha svoji ženu přivedl a jsem ráda, že tak tomu bude i dál.

      Vymazat
  7. To je skvělá zpráva, je to holka statečná...!
    Já jdu na snídani příští týden do Zmrzlinového salónu s Kristinou a její šestiletou dcerou Efkou, která je stejný kavárenský povaleč jako její matka...těším se moc, i když jsem na řadě s placením...:-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je statečná, viděla jsem jí plakat tak málo, víc jsem kníkala já.
      Dej si do trumpety, budeš mít navíc skvělou společnost.

      Vymazat
  8. Je hrozné, že dosud se nic spolehlivého na tuto nemoc nenašlo a vše probíhá drastickými postupy, které musí být psychicky nesmírně náročné.
    Ať je vše definitivně vyléčeno.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když čtu Brownovi knihy, vždy se zabývá nebo alespoň naznačuje, že je nás na této planetě mnoho. A já kolikrát říkám, co když už dávno něco k léčení existuje a je to jen regulace, abychom se sem vešli. Vím, může to být utopie, může to být k smíchu, ale mnohokrát mne právě toto napadlo....

      Vymazat
  9. Tak to je moc dobrá zpráva! Moc přeji Tvé blízké příbuzné ať už je vše jen a jen OK.
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A dobrých zpráv není nikdy dost a je třeba je vytroubit do světa :-)

      Vymazat
  10. Uběhl rok a fous od poslední ozářky. Už skoro rok jsem opět v práci. Stejně se před každou kontrolou třepu jak ratlík.
    Je bezva si číst, že tvoje příbuzná to zvládla. Moc jí blahopřeju. Moc :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Renčo, budete a jste na tom stejně. Do konce života, při všech vyšetřeních bude mít strach, bude se bát, třást a říkat si, proč zrovna já a né Pepa od vedle, který chlastá, kouří a je tlustý jako prase.

      Vymazat
  11. Zatím je všechno O.K. a to je naprosto úžasné. Ale s tím Damoklovým mečem máš pravdu, někdy to je i on, kdo ubližuje, když ne nemoc. Přeju ať je všechno jen a jen ozářené, ale už jen sluníčkem a láskou, která zmůže strašně moc. Držím palce ať všechno opravdu má dobrý konec.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pamatuji si, jak jí všichni kladli na srdce, aby se vyklidnila, připravila na terapii, na operaci a copak to jde ?
      Prostě lidsky se třeseme, bojíme a čím vším musí člověk s touto diagnozou projít, hrůza.
      A děkuju, protože sluníčko a láska jsou nedocenitelná deviza, s tím se žije skutečně nadpozemsky.

      Vymazat
  12. Super! Bohuzial podobne strachy a radosti poznam z najblizsieho okolia - viem situaciu nalezite ocenit!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Drahý, já se bojím, ty se bojíš, všichni se bojíme, jsme konzumenti života, milujeme ho a chceme tu být co nejdéle.

      Vymazat
  13. Přeji, ať je dobře i v budoucnu. Necháváme se uchlácholit dobrými výsledky a ta svině může klidně přijít znovu. A znovu.

    Blondýnko, nedávno jsem si na tebe vzpomněla a pokaždé ti to zapomenu napsat. Mám v hlavě tvůj článek o Madeiře a o shánění deodorantu bez hliníku, který nakonec neudělal takovou službu, jakou bys chtěla. I já dlouho díky rodinné anamnéze hledala, až jsem ho našla. Jmenuje se Borotalco a je úžasnej (a že mě hned tak něco neuspokojí :D) - https://www.borotalco.cz/pure.html.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si myslím, že lidé, kteří tím prošli, už nikdy nebudou mít ten klid, co máme uvnitř, budou po zbytek života balancovat na propastí, ale v jednom jsme na tom všichni stejně, vždy nás to zastihne nepřipravené, vždy.

      Procházkovic, můj trapák z Madeiry byl Borotalco bez hliníku. Tak nevím, nevím, zda bych do toho šla zase :-)

      Vymazat
    2. Tak nic, no 😁, myslela jsem, že když to pomůže mně, co se potí jako prase, tak to pomůže každému 😁.

      Vymazat
  14. To je úžasná zpráva. Přeji tvé přítelkyni trvalé zdraví,což je to nejdůležitější. Snad se brzy najde účinná léčba pro všechny nemocné touto chorobou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky nemoci jsme se staly přítelkyně, větší, sdílnější, řekla bych, že jsme se našly, ale život nás spojil i rodinným poutem a já mu za to nesmírně děkuji.

      Vymazat
  15. Krásná zpráva. Ostatně, co jiného než zdraví si může člověk přát.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to komické, jak si přejeme to zdraví a když dojde na lámání chleba, to omšelé klišé a jak děkujeme, že ...

      Vymazat
  16. Je toho moc, s touto nemocí bojuje čím dál víc lidí. I v naší rodině, mezi přáteli atd. Chodila jsem roky rehabilitovat s páteří do onkologického ústavu a u automatu na kávu jsem si často s některou pacientkou vyprávěla. Některé příběhy jsou depresívní, jiné plné naděje. Držím tvé příbuzné palce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to daň za to, jak žijeme, jak se stravujeme, honíme za penězi, nemáme čas na děti a všude stres, stres a stres. Společnost na nás klade nároky a my žijeme na dluh, málokdo se zastaví, přibrzdí a pak už se jen modlit, aby ta diagnóza měla hladší průběh.

      Vymazat
  17. Simi ... moc krásne napísané ... Bojovnici prajem už len pevné zdravie ... a tebe samozrejme tiež ... pozdravujem ... L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky se mi to daleko lépe psalo než před půl rokem, to bylo na psychiku tragické a vůbec si nedokážu představit, co cítila za hrůzu ona.
      Děkuji, moc.

      Vymazat
  18. Moc hezky napsané a hlavně výborná zpráva! Dnes má skoro každý, když ne v rodině a u přátel, tak v okolí někoho, kdo tuto nemoc má nebo v lepším případě měl. A díky prevenci jsou statistiky přece jen méně smutné...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, prevence dokáže odhalit zázraky a také je potom úplně jiný průběh.
      Diagnostika je také na větší úrovni, lékaři vidí, co dříve neviděli.
      V případě mé švagrové byl nádor tak malý, že ho jeden lékař přehlédl, asi na další prevenci by byl problém daleko větší a bolestivější.

      Vymazat
  19. Blondýnko, čtu se zatajeným dechem. Sama na vlastní kůži jsem prožila jen malou část toho, co popisuješ, ale myslím, že tomuhle rozumí všichni i bez vlastního prožitku. Mějte se obě krásně.

    OdpovědětVymazat
  20. Temnotami, které možná skrývá budoucnost, si není třeba kazit současnou radost. Slavte, radujte se, žijte! Co je víc :-) Moc vám to přeju.

    OdpovědětVymazat
  21. Tohle jsou ty nejlepší zprávy. Jsem moc ráda, že to dopadlo dobře, určitě JE co slavit. Ať už nic podobného nemusíš řešit!
    Jindra

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.