Sievekingia fimbriata...

....tuto méně zastoupenou orchidej v běžných sbírkách jsem si vyhlédla na jednom foru, kde paní rostlina přišla omylem. Já jsem si ji vybrala záměrně, jen mi dva roky trvalo než jsem ji sehnala. Náš vztah je po půl roce ve fázi oťukávání, vím jen, že ji vyhovuje vlhčí prostředí, nemá ráda přímé slunce, tudíž jsem zvolila přistíněný východ. Zasazenou ji mám do květníku pro vodní rostliny, který je vyložený kokosovým vláknem, substrát je jemnější s velice bohatou příměsí rašeliníku, aby udržoval vlhkost, nemá ráda vyschnutí. Rostlina na jaře velice bohatě nasadila nové pahlízy a mezi nimi se objevil i jeden květní stvol. Květenství velikosti 1 - 1,5 cm vydrželo dělat radost tři dny, nijak výrazně nevonělo a budu se těšit na další.....

Nevadí...

....začnu citátem slavné Marilyn Monroe " Nevadí mi žít v mužském světě, pokud v něm mohu být ženou " a zárověň konstatováním, že se pod něj mohu podepsat.

V mužském světě jsem se ocitla záměrně a to tak, že jsem se rozhodla oprášit dvacet let staré řidičské oprávnění, abych mohla být méně závislá na svém okolí. Začala jsem navštěvovat autoškolu, protože mi nepřišlo správné huntovat naše nové auto a chtěla jsem se učit vše podle předpisů a né podle návyků /někdy i špatných/ zaběhlých řidičů. Když opadl počáteční stres a přidal se sem tam nějaký úspěch a maličká pochvala pana instruktora, byla jsem ráda, že jsem se na ten boj dala....ovšem všeho do času. Tuto neděli tekly z nebe provazy vody, bylo zataženo a pan instruktor byl silně bez nálady. Na jedné z hodně strmých křižovatek jsem se nemohla za boha rozjet do kopce /jinak se zde rozjíždím naprosto v pohodě /, pánové za mnou začali troubit jako o život , pán vedle mě začal být nerudný a mě se chtělo utéct a nechat je v jejich světě motorů a hlavně ve světě totální dokonalosti.

Měla jsem zkaženou náladu a přemýšlela jsem, jestli ti všichni dokonalí muži za volantem jsou i tak dokonalými v životě. Přesto toho dne zasvítilo sluníčko a při návštěvě zahradnického podniku jsem si za hubičku / 110kč/ koupila tři obrovské muškáty, znichž každý zaplnil jeden truhlík. Květy jsou nebývale obrovské a krvavě červené.

A poučení...pevně věřím, že budu ženou nejen u truhlíků, ale i za volantem.....

Louka v dlani....

....nemám ráda řezané kytky, ale paradoxně mám ve svém blízkém okolí hodně známých a kamarádů floristů. Díky nim se dostávám do skleníků, květinových farem a i když nechci, tento svět mě přitahuje, obdivuji ho a ráda se v něm pohybuji. V tomto týdnu se konala v jižním křídle děčínského zámku a přilehlých zahradách nejprestižnější floristická soutěž v České republice " Děčínská kotva 2014 ". Téma tohoto ročníku bylo evidentně nasměrováno k návratu k přírodě, takže soutěžní zadání bylo pro vypichovaný věnec - Letní slunovrat a kytice pro nevěsty - Louka v dlani. Bylo skutečně nač koukat a musím uznat, že některá dílka byla hodně povedená a někdy jsem nechápala,jak se může něco podobného zadařit lidským rukám.

Na závěrečný galavečer byl předepsaný dress code causal a mohu jen naznačit, že některé modní kreace mě nutily lapat po dechu, jooo...umělci! I já jsem byla předpisově oblečená a vybavená podpatky / nosím pouze na svatby a pohřby /. Během vyhlašování výsledků se o kulturní zážitky kromě hejna starostů, hejtmanů a ministrů přes všechno starali naši umělci, ovšem při pěveckém vystoupení pana Harapese, jsem si kladla stále dokola jednu otázku ...."Proč proboha ?? " ....né nadarmo se říká " Ševče,drž se svého kopyta".

Květen ve Fata Morganě....

.....minulý víkend lze označit " Vím, že nic nevím " nebo také že nic neumím. Zúčastnila jsem fotosemináře pro amatérské fotografy v botanické zahradě našeho hlavního města pod špičkovým vedením lektora-profesionálního fotografa Topi Pigula. Počasí bylo velice nepřívětivé, pršelo, bylo zataženo a foukal silný vítr, proto bylo velice sympatické, že jsme dopoledne trávili fotografováním ve sklenících Fata Morgany, kde právě probíhala i výstava motýlů. Miluju prostředí botanických zahrad, kde tentokrát mezi lidmi létali motýli, místo fotografování jsem se kolikrát přistihla, že očumuji rostliny, motýly a zapomínám fotit. Vůbec se mi z tepla skleníku nechtělo ven, přesto musím uznat, že by mě moc mrzelo nevidět nádherně udržovanou japonskou zahradu plnou bonsají, severoamerická prérie plná kaktusů nebyla taky k zahození a vrchol byly úžasné záhony rododendronů, pivoněk a mečíků. Den v takových prostorách utekl jako voda a při teplém čaji jsme hodnotili s ostatními naše fotografické úlovky.

Strávila jsem den mezi úžasnými lidmi, ve fajn prostředí a vzhledem k faktu,že nemám ráda návody a za jeden den jsem toho díky své zálibě v zeleni moc nepochytila,příští měsíc si to ráda zopakuji, tentokrát budeme fotit na vinicích....

Coelogyne massangeana...

....v vašich dotazech na pěstování orchidejí se často objevuje, jak vhodně zvolit místo, aby rostlina prosperovala, měla bohatý kořenový bal a také aby kvetla. Já mohu posuzovat umístění na parapetu / nejsem vlastníkem skleníku ani ZZ / a ze světových stran mám možnost volit mezi východem a jihem. Když jsem před třemi lety kupovala coelogyni massangeanu zvolila jsem přistíněný jih, ovšem listy nejsou nijak malé, víceméně se jedná o obrovské " lopuchy ",které zabírají pěkný kus parapetu. Abych místo získala, orchidej jsem zavěsila ve stejné místnosti do závěsu a listy včetně pahlíz narostly menší, květenství se neobjevilo vůbec. Po návratu na původní stanoviště se stav upravil a coelogyne postupně vykvetla třemi stvoly krásně voňavých květů.

...neexistuje přesný návod kam a co postavit, prostě a jednoduše musíte své rostliny vnímat, pokud se jim daří, netřeba nic měnit. Pokud nikoliv, zvážit místo s dostatkem nebo nedostatkem světla, zvážit zálivku v závislosti na teplotě a vlhkosti vzduchu, pohybu vzduchu v místnosti a nechovat se jako slon v porcelánu, mám k tomu sklony.

...moje coelogyne si o své místo řekla sama a pokud budete své rostliny taky " poslouchat " máte šanci se radovat občas i z nějakého toho kvetení...

Velikonoční nadílka catasetinae...

.....pěstování této skupiny rostlin mi z mého osobního pohledu připomíná věčný boj s vodou. Já totiž bojuji s vodou neustále, co jsem několik rostlin " ulila ", snažím se mírnit, pomáhám si špejlemi, spíše zálivku oddálím. Catasetinae jsem od podzimu nezalévala, po odkvetení a opadu listí jsem je nechala odpočívat. V minulých letech jsem to nevydržela a občas porosila, letos jsem se striktně držela vodního půstu a rozloučila jsem se pouze s jednou poměrně mizernou rostlinou, která seschnula. Zhruba před měsícem jsem začala pozorovat zelené špičky budoucích pahlíz, začala jsem rosit povrchy substrátů a přidala rašeliník. Nyní musím vyčkat do zakořenění a pak mohu začít zalévat a hnojit,ovšem opět zase rozumně, neb tyto rostliny po přelití velice rády zahnívají... za tento věčný boj s vodou se pak do finále rostliny odmění mnohdy velice bizardními květy, které překrásně voní....