sobota 20. března 2021

Z deníku staré rockové babičky ...


Kde jsou ty časy, kdy jsem každý týden brázdila dálnici jako Emerson Fittipaldi z bodu A do bodu B, 
abych vyzvedla po obídku svou vnučku ? / školka je zavřená, takřka stále /
Kde jsou ty tísnivé stavy, kdy mne můj poklad zazdil? 
Řekl, že nejsem její babička a já vypadala jako oblastní úchyl, který obráží předškolní zařízení ? / půl roku jsem nebyla u kadeřníka, na kosmetice, takže fotografie v občance je diametrálně odlišná než můj opravdový vzhled ! /
Kam se podělily ty skvostné okamžiky, kdy jsme se kavárensky a hlavně promiskuitně vyvalovaly v obrovských barevných křeslech, požitkářsky upíjely kávičku nebo levandulovou limonádu a tlačily do sebe pohárek s vanilkovou zmrzlinou zalitou slaným karamelem, mňam ? / naší nej kavárnu definitivně zavřeli /
Proč už se v noci nedívám na dlouhé stíny na zdi, z jedné strany se na mne mačkají všechny tři kočky a na obličeji mám jednu malou ruku s kytičkovým náramkem a spoustu dlouhých vlasů a já držím a držím?  / noci nespím, protože mne trápí  nedostatek ornice na terénní úpravu zahrady /
Svět zážitků, svět dotyků se smrskl na jednu obrazovku.
Nejdříve jsem se přežírala a brečela. 
Samozřejmě, že né kvůli tomu, že mám jen jednu obrazovku a že chci víc obrazovek.
Pak jsem se přežírala a občas opíjela, pak jsem brečela ještě víc. 
Roky opakuji, že my ženy neumíme pít, ta rána jsou nepříjemná, ba tragická.
/ a nespraví to ani šíleně drahé bublinky /
Někdy byla i ta jedna obrazovka nad mé síly.
Začala bych po dvaceti letech kouřit, abych si zpestřila volné chvilky extrovertně laděné choleričky se sklonem k patosu, které vygradují až do hysterického záchvatu.
Pak mi cuká i víčko :)
Od tohoto kroku mne odradila cena cigaret v přepočtu na kusy jarních cibulovin, vyhrála zahrada.
/ poslední krabičku cigaret Petra jsem dokouřila za 16 korun, dnes je ta cenová hladina zhruba 6x vyšší /
A vyhrála má vnučka.
To ona mi dala obrovskou lekci o tom, co je pokora a hlavně naděje.
Nejenže nezapomněla na naše dovolené, na chvíle prožité na zahradě, na všechna divadelní představení, která jsme navštívily, na rána u lívanců a pohádek z Ledového království, ale ..
Častokrát jsem si všimla, že sedí u monitoru a drží plátěnou kytičkovou tašku, do které přidává knihy, hračky, pejsky či jiné nesmírně důležité hračky, o tom žádná.
A naopak z tašky ještě důležitější proprietky vyndavá.
V čem tkví tajemství nikoliv proutěného košíku našeho mladí, ale jedné obyčejné plátěné tašky ?
Má Sofinka si do ní už několik měsíců připravuje věci, které si sebou za mnou přiveze.
To pohne každým skeptikem, každým pochybovačem, že zima nikdy neskončí, že  " nemoc " nikdy neskončí, že se od té obrazovky snad nikdy neodpoutáme.
Ta kytičková plátěná taška je jasným důkazem, že svět dětí tyhle pohnuté chvíle absolutně netrápí a světlo na konci tunelu září. 
I pro staré, pochybovačné rockové babky :))



73 komentářů:

  1. Holky, moc vám přeji; aby se vaše návštěva brzy stala realitou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bylo by fajn se vrátit do světa, který jsme si vzájemně vytvořily, čas je neúprosný a třeba to vyzvedávání ze školky po obídku nezvládneme, pokud půjde Sofinka v září do školy.

      Vymazat
  2. Simi, děti jsou čisté duše a je báječné, že si nepřipouští blíž naše strasti a starosti. Proto se říká, že dětství je šťastné.
    Dnešní den je Mezinárodním dnem štěstí. 🍀
    Musíme doufat, že se dočkáme toho, až budeme zase moci obejmout svá vnoučata a své děti, aniž bychom měli pocit, že je můžeme ohrozit, nebo že oni ohrozí nás.
    Sofinka už má připravenou tašku, až ta doba nastane.
    Kéž by byla co nejkratší. 🍀💓

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nepřipouští a i tak snad stokrát padla věta .. až skončí ta nemoc, já přijedu.
      S tou taškou mne rozbila a skutečně dojala.
      Snažím se být skutečně silná, ale třeba minulý týden mi dcera poslala fotky z minulého roku a já probrečela celé odpoledne.
      Je to vše dlouhé, únavné a to štěstí bychom potřebovali úplně všichni, bez výjimek, bez rozdílu.

      Vymazat
  3. Děti jsou takovým zvláštním lékem, který mě dokáže vytáhnout i z té největší letargie. Pokaždé na to jdou jinak, ve výsledku zuřím, brečím, mlátím se smíchy, rozněžněle objímám a pusinkuju, a já jsem nesmírně vděčná za to, že to dělají přesně takhle. Vím, že žiju a že žít musím, pro ně, a že jednou zase musí být dobře :).

    Moc ti přeju, abyste se zase brzy shledaly :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Narodila jsem jako žena, které děti budou životem procházet, ovlivňovat ho a budou jeho součástí. Už strašně mladá jsem po dítěti toužila, přesto respektuji, že to má někdo jinak.
      Přesně jak píšeš, den stojí doslova za hovno a já vidím dceru, Sofinku nebo toho malého v bříšku a je to o poznání lepší.

      Vymazat
  4. Simonko zase jsi to moc hezky až dojemně, napsala. Já jsem vnučky z Liberce neviděla od léta a strašně se mi stýská. Už jsou sice veliké Andrejce příští měsíc 17 a Anetce bylo 14. Na Vánoce nemohly přijet...měly obě covid. Nejstarší vnučka (26) a vnuk (24) jsou také po covidu a tady zdejší rovněž. Nevidíme se. Stýská se mi. Musíme vydržet. Přeji si teplo, přeji si objetí všech ostatních členů rodiny a doufám...doufám, že všechno jednou skončí a začne něco nového. hezkého. Přeji všem, ať je ta doba čekání na blízká setkání co nejkratší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je mi smutno, když čtu tvůj komentář, já vím, jak se všichni snaží, jak bojují, ale tam uvnitř, tam to tolik bolí.
      Neřešit, nevnímat, ale jak ? Mysl strašně trpí, děláme a žijeme náhradní život a už to trvá dlouho.
      Taky si přeju teplo, protože minulý rok s ním přišla naděje, lepší život a možnost být zase se svými milými.

      Vymazat
  5. Když jsou nejbližší daleko, není to lehké - chybí pohlazení, objetí, bezprostřednost... Ale ona tahle divná doba skončí...
    Měj se fajn

    OdpovědětVymazat
  6. Tahle doba je fakt hnusná, dceru jsem neviděla už rok, kamarádky také už pěkně dlouho a navíc jsme pořád většinou doma, což už mi vážně leze na mozek. Nemůžeme ani na chatu, a to vadí jak mě, tak manželovi. Je to děs, pořád doufám, že se situace brzo změní a nebudeme si připadat jako psi uvázaní u boudy. Měj se krásně ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přiznám se, že přesně jak píšeš, že žiju život někoho jiného.
      Staticky chodím do práce, z práce a strašně dlouho, opravdu strašně dlouho jsem necítila pocit štěstí.
      A přesto jsem za práci nesmírně vděčná, kdybych měla sedět jen doma, netuším, jak bych to zvládla.
      S tou chatou, je mi to líto, určitě by vám zvedla práce venku náladu, posílila psychiku.

      Vymazat
  7. Simonko, krásně jsi vyjádřila, co cítí většina z nás. Touhu vidět své blízké a moci je obejmout. V týdnu mi kurýr doručil krásnou kytici růží. V hlavě mi šrotovalo, kdo mi je poslal a pak jsem si přečetla lístek. Bylo v něm, že mi Venda a Verunka dodatečně přejí k svátku všechno nejlepší. Byl to nápad naší snachy, že mi kytička udělá radost, když se nemůžeme vidět. Byla jsem mile překvapená a dojatá. Tak ráda bych děti objala a dala si se synem a snachou kafíčko. Doufám, že očkování pomůže a za čas se zase budeme moci vídat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je nádhera, věřím, že tohle člověka potěší a nedovolí klesnout na mysli.
      Kytička pro babičku, kytička pro radost.
      No očkování, s tímhle tempem asi tak za rok, v mém případě netuším, jak další zvládnu :)

      Vymazat
  8. Simi, Tys to tak pěkně napsala. Vidíš, Sofinka už se připravuje ! Já jsem telefonovala s mamkou Aničky, mojí vnučky a ta se Aničky ptala, jestli mi chce něco říct. Anička na to, že ani ne. Bylo mi to líto a povídám jí: "Aničko, Ty už si na mě ani nevzdychneš, viď ? A Anička : Babi, to bys koukala, jak po Tobě vzdychám a brečím..." Zdraví Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ach jo, čím více čtu komentáře, tím víc mi to přijde jako hodně nablblý film, ze kterého bych se chtěla co nejdříve s vámi všemi probudit.
      Věřím, že to člověku u srdíčka dělá bolest a všem bez rozdílu přeju zase kus štěstí a radosti, prostě nám to chybí.

      Vymazat
  9. To je tak dojemné a milé zároveň. Držím palce, ať se kytičková taška u Tebe co nejdřív už vybalí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro mne je ta taška s kytičkami synonymem shledání a navždy zůstane.
      Nyní vím, že právě ten kus látky je o veliké naději, ona ji cítí a to je daleko víc než to moje pesimistické remcání.

      Vymazat
  10. Blondýnko, popsala jsi i mé pocity a u věty: babi, až přijedeme, pojedeme zase na výlet tam a tam? bych ronila krokodýlí slzy. Měj pokud možno klidnou neděli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nikdy bych nevěřila, co všechno si děti dokáží uchovat ve svých vzpomínkách, jak je dokáží přiživovat a těšit se z nich. Vždy to skutečně pohladí.
      Tolik bych nám všem přála, aby to nebyly jen naděje, aby ta objetí byla trvalá a nejen vzpomínková.
      Ale ta taška, ty batůžky, to je skutečná naděje ..

      Vymazat
  11. Co k tomu napsat - žádná útěšná slova nenahradí objímání, tulení a mazlení.
    Moc vám přeju, ať se brzo shledáte!
    Simi, navzdory všemu měj hezkou neděli, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Navzdory sněhovým bouřím, navzdory citovým bouřím, nezbývá než hurá do života.
      Jen kdyby to tak nevázlo ..

      Vymazat
  12. Simčo, věřím, že všechno zlé jednou skončí. Mrzuté je, že v Sofinky věku se nic nedá opakovat. Ale budou jiné chvíle. Místo ze školky ji vyzvedneš po obědě ze školy, místo spinkání po O oželí odpolední družinu. Užijete si to i tak. A zase budou poháry a malá dlaň schovaná v té větší. Vydrž, prťka, vydrž. Tenhle hnus už snad nemůže dlouho trvat. Neměl by!
    Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, to mne mrzí, život strašně rychle běží.
      Vlastní děti jsme si nestačili pořádně užít, u vnoučat je to diametrálně odlišné.
      Tam už člověk jen hýčká a užívá, nikam notoricky nespěchá a to je klad tohoto období, který nám bohužel protéká mezi prsty.
      Tak snad to doženu s tím dalším, co je v bříšku :)

      Vymazat
  13. Ach jo. Co dodat. Dříve jsme si přáli zdraví tak nějak formálně, ze slušnosti, dneska máme radost, když slyšíme, že rodina v jiném okrese je v pořádku, že rodina ve městě má covidové zkušenosti za sebou, spadne nám kámen ze srdce, když slyšíme pozitivní zprávu o negativním výsledku testů. Zdraví, zdraví, zdraví. Umřel taxikář, co mne občas vzak na zahrádku.... Bratr nemůže za přítelkyni, protože bydlí v jiném kraji a už vůbec k nám, na hrob řidičů, protože žije v jiném státě. My stáří tohle neseme těžce. Stát se může cokoli a ani se nerozloučime....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Izolace, to je to slovo, které nás dnes a denně brzdí.
      Pokud rodina nežije v jednom domě a je rozsetá po městech, těžce se shání dohromady.
      A většinou se snaží ty starší ochránit a předejít možnému problému.
      Bohužel, ta poslední věta je na tom to nejhorší, nestačíme se ani rozloučit, švagrová dělá na covidáriu, je to silná ženská, ale minule hovořila tak pohnutě, že jí to všechno dohnalo, citově je úplně v prdeli, když tu hrůzu vidí dnes a denně. A pak si na druhou stránku přečteš v novinách, jak se kreténi ožírají po barech, to budeme v těch respirátorech navždy.

      Vymazat
  14. Já se držím zuby nehty své jedné večerní sklínky. Musím, protože jak píšeš, rána jsou hodně zlá, byť si člověk naléval ten nejlepší a nejkvalitnější alkohol. Já mám oproti tobě sice velkou výhodu v tom, že mám holky za kopcem i když v jiném okrese, ale dcera je doma, zeťák i já se musíme pravidelně v práci testovat, nikam mezi lidi nechodím, jen jednou za týden do poloprázdných obchodů takže jednou za čtrnáct dní přijede z důvodu péče o osobu blízkou (ještě že má muž ta zlomená žebra) ale stejně to je málo. Ty neviděné chvíle, to jak se Bobule sama naučila frčet na kole jak ďas, jak drandí s kopce na koloběžce, a další a další mi navždy utekly. Jedno záchodové vyznání lásky je strašně málo za všechny ty ukradené chvíle kdy jsme mohli být pohromadě. Ale zaplať bůh aspoň za to jedno. Bobule si nebalí, ale schovává si okamžiky které musí babičkám říct a které by babičky měly vidět. A já jí pořád slibuju, že až to půjde může tady spát. Může si vytáhnout barbínky, svoje pidi hračky z kinder vajíček, všechno co bude chtít....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já ti nemusím tu sklenku, mám nějak odpito.
      Já se spíše musím ovládat kvůli sladkému, to bych nyní žrala na metráky.
      Sofinka mi hodně často volá a žárlivě si bere pak počítač do pokojíčku, aby mne měla pro sebe, dceru tam nenechá mluvit, žárlí.
      Jsou od podzimu zavření doma, ale na druhou stránku, posílala mi video z ultrazvuku, ten malý makáč dře rukama, nohama, jen na nás stále vystrkuje zadek, obličej neukáže. :)))
      Já jsem vděčná za každé vyznání, to tvoje záchodové mne fakt dojalo !!

      Vymazat
  15. Simi, "Roky opakuji, že my ženy neumíme pít, ta rána jsou nepříjemná, ba tragická." Tak tohle pro mě neplatí, dobré víno, jedna lahev a i třeba víc...a druhý den se probouzím šťastně. To asi proto, že popíjím pro radost, ne na smutek a systematicky, jsem navyklá.

    Z bodu A do bodu B se dneska sice nedostaneš, ale my se v rámci rodiny běžně navštěvujeme. Mám 11 vnoučat a nevídám pravidelně jen jedno, protože je za hranicemi nejen okresu. A i kdyby byl strach, stačí před návštěvou přece nechat si udělat testy...ale možná je tu něco, o čem nevím.

    Držím Ti moc palce ve všech Tvých konáních, brzy se oteplí a vir se někam přikrčí. I se zeminou Ti držím palce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když se pořádně podíváš na ten obrázek, uvidíš tam pět měsíců staré bříško, v něm spokojeně odpočívá malý piškůtek.
      Chodím do práce a díky profesi jsem tzv. v první linii, nemohu zůstat doma a nechodit do práce.
      Pokud by dcera neměla na začátku hodně divoké těhotenství, asi bychom neřešili.
      A právě z tohoto důvodu se úplně izolovali a já to nejen respektuji, ale i podporuji. Nyní je prvořadé donosit zdravé dítě.
      Dělí nás sto kilometrů, které v běžné praxi nic neznamenají, nyní jsou nepřekonatelné.
      Jsi výjimka, většinou se setkávám s ženami, které pít neumí, jsou plačtivé, lítostivé a tragické :)

      Vymazat
    2. Naprosto chápu, Simi, tušila jsem, že mi něco uniká. Vydrž!

      Vymazat
    3. Klííííd.
      Tady skutečně nyní jako prvořadé vidím donosit zdravé dítě a pak uspokojovat smutnou náladu babky od Labe :))
      Když jsem viděla v týdnu ultrazvuk, všechny chmury musím uzavřít a vydržet.

      Vymazat
  16. Svět se nám scvrkl, my nemůžeme ani na chalupu, protože bychom museli přejíždět hranice dvou okresů a na nich jsou prý policejní kontroly.
    A do deníku rockových koncertů také nic nepřibývá. Tohle období se nedá označit jinak než Jiráskovým názvem Temno.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A chtěl jsem jet na výstavy - do Vídně a do Prahy - a to také nejde.

      Vymazat
    2. No a to si představ, že mne ještě čeká rockový nářez, jak vytáhnu z Firo skoro čtyřicet tisíc.
      Dneska jsem četla, že jako agentura vychcaně nic platit nemusí, pokud nezkrachují, nedostaneme ani korunu, to je žrádlo, Miloši !!!
      Za měsíc bych měla letět do Anglie, což nehrozí a i kdyby, já bych neletěla, nejsem idiot.
      Výstava ?? Co to je ? To je něco k jídlu ?
      Já nechci být zlá, naopak, před nemocí pořád mám respekt a šílený strach, na druhou stranu mi kultura chybí, strašně.
      Jediné, stahuji si filmy, čtu a snažím se, nezbláznit. Což všichni a určitě si jednou kulturu vychutnáme. Doufám, i v respirátoru, klidně.

      Vymazat
    3. My jsme loni vedle našich zájezdů měli ještě dva velmi krátké s cestovkou, do Lucemburska, Wroclavi a Varšavy, které byly zrušeny, a optimisticky jsme si místo vrácení peněz nechali vystavit vouchery, že tam vyjedeme letos. Asi si ji budeme moct strčit za klobouk.
      Přeji ti, aby s Firotourem to dobře dopadlo, taková částka by už byla citelnou ztrátou.

      Vymazat
    4. Udělala jsem také zásadní chybu, místo zrušení jsem to přehodila na letošní rok v domnění, že budeme zase žít normálně.
      Omyl.

      Vymazat
  17. Blondy... vnučka je zodpovědná a přijede, až domeček bude totálně hotový😉.(a ví, že život patří připraveným)
    Zatím přeji získej kvalitní ornici, aby jsi měla zase na čem cvičit😂

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám strašně ráda tvůj nadhled, humor.
      Vlastně to bývá i plné dvojsmyslů, skvělých nápadů.
      S tebou není šance se nudit !
      Do měsíce se bude možné nastěhovat, tak pak už je to jen otázka, jak pustí okresy a budou vycházet testy.

      Vymazat
  18. Naprosto Tě chápu. Doba covidových opatření je už přeci jenom dlouhá. Ale je dobře,že máš naději a přímo kytičkovanou. Nechce se mi nějak tady psát sáhodlouhé věty, ale moc bych Ti přála být co nejdříve zase babičkou na živo a ne jen přes obrazovku počítače. Jak se zmiňuješ jsou opravdu skutečnosti, které se nezopakují. Musíš si ale říkat, přijdou další, jiné a bude to zase fajn.
    Klidnou neděli, Simi!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi určitě, ne nadarmo se říká, že když se jedny dveře zavřou, ty druhé čekají na otevření.
      Budu si říkat, že mne čeká spoustu pěkného, jen vydržet.
      A upřímně to přeji všem, když čtu komentáře, trpí odloučením mnoho z nás.
      Tak na lepší časy a nikdy jinak, další vlny bychom měli všichni za trest.

      Vymazat
  19. Poslední týdny mi připadá, že už jde opravdu hlavně o to se nezbláznit - a jak píšeš, i maličký paprsek naděje v tom dokáže sehrát obrovskou roli. Doufejme, že se brzy přidají i paprsky fyzické a s nimi to snad budeme přeci jen zvládat o poznání lépe :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já poslední týden ryju brázdu, najednou mi přijde všechno úplně na hovno.
      Snažím se nepropadat chmurům, držet se, ale nějak ta horská dráha jede v úrovni sklepa, na oblohu si budu muset počkat.
      A dneska opět v novinách psáno, že nouzový stav celý duben a už to můžeš zachránit jenom kilový polárkový dort !

      Vymazat
  20. 1.překrásná fotka, Simonko,
    2. nekuř, případně ti to za 50,- Kč rozmluvím
    3. jsi super babička a budeš za chvíli dvojnásobná, tak se udržuj v použitelném stavu, jednou přibude další taška, ať s kytičkami nebo autíčky
    4. Máme tě rádi,
    tví blogoví obdivovatelé....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 1. Je to krystalické štěstí, opravdu, Jiřinko.
      2. Poslední cigáro jsem si zapálila v roce 1998.
      Mám obrovský pud sebezáchovy, takže se fakt o sebe bojím a i když jsem kouřila dvě krabičky denně, nyní by mně jedna cigareta urvala plíce.
      A za tu padesátku tě v lepších časech pozvu na kávu.
      3. Víš, když je všechny vidím, že jsou v pořádku, zdraví a šťastní, víc si ani nemohu přát.
      4. Děkuji, mnohokrát.
      Nějak mi dochází energie, humor a když mi to napíše tak noblesní dáma, takový bojovník, moc si toho vážím, skutečně.

      Vymazat
    2. Ovšem by mne zajímalo, kde jsou všechny ty prachy za těch let, co už nekouřím ???

      Vymazat
  21. Já se s cigaretou rozloučila před dvěma lety ale je pravda že tento stav pod názvem covid mi nevyhovuje a tlak z toho že nemůžu volně rozhodovat o tom, co chci dělat a kam a kdy chci jít mi při zlosti na to že nic nefunguje jak má přivodil chuť na cigárko a to dost silnou a dlouho trvající. Vydržela jsem ale co zabralo, byla čokoláda Milena, kterou si jednou za čas dám za odměnu po nachozených kilometrech. Každý z nás je smutný nebo naštvaný pro něco jiného. Tak nezbývá než věřit v lepší zítřky…

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Letos v květnu to bude 23 let.
      Naprosto ti rozumím, cigarety mi stále nádherně voní, zdají se mi živé sny, ve kterých kouřím a ráno se budím, netuším, kolikátá bije.
      Přesně vím, že by jedna cigareta spustila horor opětovné závislosti, já jsem kouřila ráda, hodně, vydatně. Milovala jsem ranní kávu a cigaretku :)
      Mám Milenu v lednici a ještě jsem jí neznásilnila, je otázka, kdy do ní půjdu, nouzový stav má být prý celý duben, tak opět za kamna vlezem, ach jo.

      Vymazat
    2. Já na gymplu kouřil dýmku. Tabáček DRUM voněl opojně.

      Vymazat
    3. Můj otec kouřil tabák Amphora a ten také kouzelně provoněl domácnost.

      Vymazat
  22. Na chmury je vždycky dost času. Když jsme s rodinou na dálku rušili společné Vánoce, že si je jako uděláme začátkem jara, neuměli jsme si představit, že na jaře to bude ještě horší. Takže naše Vánoce se posouvají na léto, tak si pak musíme myslet, že jsme v Karibiku, a bude to! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ovšem v parném létě vyvstane zásadní problém ohledně kvality bramborového salátu, tam pozor na salmonelu :)

      Vymazat
  23. Vydrž Prťka, vydrž! Hlavní je, že se máš na co těšit a to ty máš. Bude dobře, já tomu věřím, a ty si už za chvíli přivezeš do nového nejen Sofinku s přeplněnou plátěnou taškou, ale i dalšího pišišvora. No není na tom světě krásně?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přiznám se, milý předsedo, že jsem právě ve fázi, kdy to necítím.
      Strašně dlouho jsem necítila pocit štěstí, radosti a jedu na setrvačník.
      Ráno natáhnu klíček a jedu, jedu, jedu.
      Víš, já jsem se strašně dlouho od srdce nezasmála, fakt dlouho.

      Vymazat
  24. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale to je chyba, milá Tygřice, tvůj komentář mne potěšil a pohladil, zrovna takový jsem potřebovala. :))
      Opatruj se !

      Vymazat
  25. Čtu, věřím, že nálada 0, máme ji všichni, tobě se mocní dlouhým odloučením. Fotka je skvělá, všichni spolu, jen ten monitor dělí...
    Přeji dny ať se zlepší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná se dám na otužování, nesnáším studenou vodu a když bych vlezla do Labe, buď by mne klepla Pepka a nebo bych přestala vnímat svět úplně :))

      Vymazat
  26. Kéž by už byl konec! Já jsem ráda, i když se přesunu ze svého bytu do bytu k mámě, abych nějak narušila svoje čučení na obrazovku. Už jsem se s kamarádkou dokonce domluvila, že se hezky oblečeme a "vyrazíme do restaurace" - naši partneři si budou hrát na kuchaře a číšníky :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Říká se, že všechno špatné pro něco dobré, já to v tomto případě nebo v této situaci necítím.
      Také se modlím, také prosím a doufám.

      Vymazat
  27. Moje nálada je taky kolísavá, no spíš pod psa. Byla jsem víc jak měsíc nemocná, na záněty průdušek trpím od dětství, bohužel se čím dál častěji hůře hojí. Tentokrát mě zachránil až koupený inhalátor, vyčistil co se vyčistit dalo. Tesknila jsem také po malém princi. A konečně jej budu mít na pár dní u sebe. Pro sichr mám udělaný i covid test. Malého doveze dcerka dnes navečer, školka tak jak píšeš, zavřená imrvére, tak konečně opět pomůžu s hlídáním. Naštěstí bydlíme v jednom městě. Jen doufám, že mě nezradí únava po nemoci. Vydrž Simi, snad bude zase lépe.
    PS: Co se vzhledu týče, brzy se také v zrcadle nepoznám:-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám kamarádku, rozenou optimistku a po třech měsících jsme se setkaly.
      Přišla v lednu dva roky před důchodem o práci a vnutili jí takovou, kterou není schopna vykonávat. Je úplně s nervama v prdeli, v noci jí buší srdíčko a ta jiskra ve voku, ta už dávno zmizela. Fakt jsem se lekal.
      Koukám, že i ty jsi bojovala, zánět průdušek je skutečně vyčerpávající a nepřeháněj to, i když děti dokáží spravit náladu z 0 na 100.
      Opatruj se a užij si Malého prince.

      Vymazat
  28. Děti jsou kouzelné, jsou chodící štěstí, kterým dokážou nakazit spolehlivě své okolí. Až s tou kytičkovou taškou plnou pokladů přijede, bude to úžasné. :)

    OdpovědětVymazat
  29. Snad už to blazneni brzo skončí..

    OdpovědětVymazat
  30. Naši mladí, všichni čtyři měli "covida", tak ůdajně nejsou infekční, tak se k nám v neděli odpoledne "nakvartýrovali" na krátké kafíčko. Odešli kolem osmi večer. Zeták i dcera vyhrkli flašku kávového likéru, tak musela řídit auto vnučka, i když neměla u sebe řidičák.
    Simi, já přestal kouřit, když mi zdražili nejlevnější cigarety s filtrem - Mars.

    OdpovědětVymazat
  31. Vykašli se na ornici, zeleň si cestu najde!

    OdpovědětVymazat
  32. Simi, vydržať. Chápu, s vnučkou jsi si to všechno tak krásně užívala a teď to máš jen přes monitor (jinak moc hezká fotka).

    OdpovědětVymazat
  33. Naprosto tě chápu. Jsem neskonale vděčná za syna dočasně bydlícího se svou slečnou přes chodbu. Navštěvujeme se, zvu je občas na oběd. A tajně smutním po synovi, který se vrátil z mise a pobyl u nás skoro týden. Žije v Jindřichově Hradci, takže ho hned tak zase neuvidím...
    O situaci se vyjadřovat nebudu, páč bych se mohla rozčíli, praskla by mi cévka a já bych tahala nožičku....

    OdpovědětVymazat
  34. Simi, je to těžké, ale Sofinka je malý velký poklad. A v bříšku roste další. Věřím, že se všichni brzy uvidíte i s plnou plátěnou taškou. Přichází jaro a snad bude veseleji. Nezbývá než věřit. D.

    OdpovědětVymazat
  35. Jaká ty jsi babča a ke všemu stará? Tos mě teda nadzvedla!

    OdpovědětVymazat
  36. Tak tohle bylo krásný.
    A já vám přeju, ať si dopřejete kadeřnici, kosmetičku, manikérku, ale i kdyby ne, tak hlavně tu malou cácorku s květovanou taškou, do které si ukládá poklady na výlet k babičce...
    Moc krásné psaní.

    OdpovědětVymazat
  37. Nevěřím, že nevěříš, že bude brzo líp. Stejně máš dost podnětů a tužeb, viz třeba chybějící hlínu. Až ji přivezou, zapomeneš nějakou chvíli na stýskání a zabereš se do práce, u které uvidíš konec. Kdybychom nepoznali těžké časy, neužili bychom si třeba ani návštěvy vnučky s plnou taškou ☺

    OdpovědětVymazat
  38. Simono, přeji nalezení dřívější pohody, ať již tvé odmlčení má jakýkoliv důvod.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.