neděle 7. června 2015

Zapomněla , vážení, na jahody mražený....

...na jahody mražený, v igelitu balený....pamatujete, jak jsme na to trsali při nedělních čajích...
Včera byl den, tak akorát strčit hlavu do mražáku a schroustat pytel mražených jahod. Když jsem si zahradu pořizovala, odmítla jsem běhat kolem lánů brambor, ale pořídila jsem si převislé jahody, které nám začaly dělat chutné pomyšlení...


....naše české jahody jsou plné sluníčka, vláhy a mají diametálně odlišnou chuť od těch dovozových, pěstovaných ve skleníku, no jsou prostě naše...


.....moje dcera dostala pro mě od tchýně lesní jahody a i ty se začervenaly....ta vůně plodů, ale i listů je neuvěřitelná, neustále k nim chodím přičichávat, připomínají mi dobu dávno minulou, jako dítě jsem je chodila na naší zahrádce doma otrhávat a často jsem k nim voněla...

středa 3. června 2015

Ze života chalupáře...

....když jsem toužila, sháněla, pídila se....tenkrát jsem si myslela, že budu běhat po zahradě lovit fotky...a jaká je realita ? Přijedeme na zahradu, připravím si foťák, pohltí mě práce a večer fotoaparát zase uklízím do košíčku a vezu ho domů. Prostě slušnou fotku jsem ještě neuděla, nikdo mi to nevěří, všichni mě znají s foťákem u obličeje, ještěže mám mobil.



.....během posledních týdnů se mi podařilo seštábnit jezírko. Bývalá paní majitelka se rozhodla šetřit, nepouštěla filtraci a když jsem zahradu přebírala, byl to nevzhledný zelený kačák, ve kterém nebyly ryby vidět. Zadařilo se, už je v jezírku vidět krásně rejdit rybičky, dokonce se nám už vytřela malá rodinka, takže mi přibylo pár strávníků. Taky se k nám nastěhoval žabák Ferda a přímo v altánku na keři se nám usadila paní kosová a poctivě sedí na vejcích...



.....v rámci rekonstrukce chaty došlo k sekání elekrických rozvodů, které jsou úplně nové, kamarádi elektrikáři si dělali srandu, že můžeme zapojit i orloj. Čekáme na nová okna a mezitím se řeší zdi a podlahy...prachu a odpadu je bohatě...




......sekačka nakonec vyhrála elektická, naše budoucí maminka se zamilovala do elektrických tvarovacích nůžek a celý den upravuje keře a stromky / byla, je a bude vždy z naší rodiny nejvíc kreativní / a já ?....spotřebovala jsem už zhruba 600l mulčovací kůry a stále je to málo, okopávám, ryju, pleju, zalévám a sázím....no a nejvíc se mi líbí v zahradnictvích a hobbymarketech....

čtvrtek 28. května 2015

Každý může mít svých 15 minut slávy...

....co má společného slavný citát Andy Warhola s babincem ?
O víkendu jsme se zase sešly v hojném počtu / jsem strašně vděčná, že každá z nás si najde čas a přijede / na babinci opět v matičce Praze. Bohužel jsme ve věku, kdy nás navždy opouštějí rodiče, rodí se nám vnoučata a čas letí jako bláznivý a mi nestačíme otáčet listy v kalendáři. Tato setkání jsou pro mě nesmírně cenná a moc si jich vážím, ještě víc mě těší, že je spojíme s nějakou fajn kulturou.
První zastaveníčko byla výstava Andy Warhola...vypisovat, kdo je, co je , nebudu, internet dokáže odpovědět na každou otázku. Tato výstava se mi líbila, obrazy mi byly hodně blízké, vesměs hodně známé a tzv. profláklé.


.....druhá výstava byla zasvědcena bratrům Saudkům a jejich 80.narozeninám. Mám ráda fotky Jana Saudka, když jsem zhlédla film " Fotograf ", byla jsem na výstavu ještě víc zvědavá. Fotky byly vybrány velice decentní, vesměs hodně rodinného rázu a další část byla věnována komiksové tvorbě Káji Saudka....


.....třetím dostaveníčkem s kulturou byla výstava katalánského malíře Salvador Felip Jacint Dalí i Domènech - Salvador Dalí, který se proslavil svými surrealistickými díly. Budu naprosto upřímná, zde jsem to nepojala, nic mi to neříkalo a možná jsem ještě nedospěla , abych toto dílo pochopila.


.......u jahodového pohárku v cukrárně na Staroměstském náměstí jsme poseděly a popovídaly a hlavně nanesly otázku, zda jsme už ve svém životě svých 15 minut slávy zažily nebo nezažily....cestou vlakem domů jsem přemýšlela a vlastně jsem zjistila, že já si na těch svých 15 minut ještě chvilku musím počkat.....

pondělí 25. května 2015

Vážně ???...

.....tak nějak jsem reagovala u veterinárního lékaře...ale postupně..
Psala jsem, že naší kočičí slečnu postihla nemilá situace s průjmy a svěděním kůže, ani po podávání léků a dietních preparátů nedošlo k výrazné změně stavu, na veterině jsem si připadala jako doma a finančně už to začínalo být neúnosné.
Veterinární lékařka vzala v patrnost moje nadávání, že peníze netisknu a navrhnula poslední alternativu...testy na potravinovou alergii. Odebrala kočce krev a tři týdny jsme čekali na výsledek. V momentě, kdy mělo dojít na diagnozu, jsem nervozně těkala očima po ordinaci / bylo by potřeba vymalovat, loupal se strop /, hledala odpověď mezi dešťovými kapičkami na okenní tabuli, přepočítávala lahvičky s léky v lékárně a oddalovala verdikt....VAŠE KOČKA JE ALERGICKÁ NA KUKUŘICI.....bože můj, lékařka požila, lékařka se mi směje, lékařka musí být mimo.....VÁŽNĚ ?????.....ano, to bylo jediné nač jsem se jako idiot zmohla, musela jsem vypadat stupidně.
Cestou domů jsem propukala v nekoordinovaný hysterický smích, já jsem přeci své kočce v životě kukuřici nedala....do momentu než jsem si vzala první balení krmiva...na prvním místě jako složka kukuřice, druhé balení to samé, třetí balení obsahuje kukuřičný lepek, konzervičky obsahují kukuřičný šrot...nenašla jsem doma jediné balení kočičího jídla ve kterém by nebyla jako bohatě zastoupená kukuřice, kukuřičný lepek nebo šrot...
Už se nedivím, že domácí zvířata v zastoupení kočky a psy trpí obezitou a nemocemi spojenými s nadbytečnými kilogramy, když je ládujeme jako prase na výkrm šrotem. Neděla jsem si iluze, že vše obsahuje jen maso a zase maso, jistě...to je finančně někde jinde / ikdyž jsem pak byla mile překvapená, že se dá koupit kvalitní granule na internetu za slušný peníz /.
Trvalo mi několik hodin než jsem byla schopná najít krmivo, které neobsahuje kukuřici, ale to jen díky internetu, protože i hypoalergenní kočičí strava náš alergen obsahuje.
Dnešní svět nám přináší ohromné spektrum možností a s ním spojená úskalí, že už i zvířata mají onemocnění jako my lidé a kdypak začnou oni být alergičtí na nás, na lidský rod ???
No....máme to už pod kontrolou, kočičí slečna Rozinka je už fit, jen jsem jí zakázala večerní návštěvy kina , přeci jen ten popcorn tak krásně voní....

sobota 23. května 2015

Z květnové zahrádky...

....květen se nám chýlí ke konci a je třeba představit pár rozkvetlých zástupců z orchidejové zahrádky, z té skutečné by bylo také co, ale práce se sekačkou se špatně fotí...
...první je PHALAENOPSIS LINDENII....je to docela maličkatý fešáček, jehož listy jsou pouze 15cm dlouhé, nádherně zeleně žíhané, skutečně zabere velice málo místa na rozdíl od klasických gigantických phalů. Jeho domovinou je Tchaj-wan a Filipíny, u nás sedí na jižním okně s přistíněním. Kvete mi poprvé, začalo se mu v zimě nádherně dařit při umělém svícení.
Květy jsou o proti celé rostlině veliké, skoro 4cm, nevoní , dnes jsem se dočetla, že má raději chladnější podmínky, ale i mému panelákovému klimatu se celkem podvolil bez velkých křečí...


.....druhou rostlinkou je COELOGYNE CELEBENSIS....tak to je držák neuvěřitelný, za tolik let, co ho mám, tak nikdy nezklamal, kvete si vesele celý rok...nyní několika květy i po přesazení. Má rád teplo, visí u jižního okna a je opět přistíněný, přímé slunce nemusí. Zasazený je do střední až spíše jemnější borové kůry, má jemnější kořeny. Květensvtví jsou vždy samostatná, objevuje se jeden květ za druhým. Květy jsou poměrně veliké, někdy slabě voní...


....třetí je SEDIREA JAPONICA....jedná se o monotypický rod, to znanemá, že má pouze jednoho zástupce. Jejím domovem je Čína, Korea, Japonsko tam roste na listnatých stromech, u mě na kuchyňském parapetu jižního okna. Opět se jedná o malou rostlinku s velkými, nádherně voňavými květy, řekla bych, že je to jedna z nejkrásnějších orchidejových vůní, není vtíravá a osvěžuje s nádechem citronu. Vždy když rozkvete, těším se právě na tu vůní, kousek od ní mi dvanácti stvoly kvete voskovka a to je šílený, zabijácký odér...


.....přeji všem krásný zbytek května, brzy se nám bude hlásit o slovo léto a dovolené, takže hodně květů, hodně sluníčka, všem bohatou úrodu...

sobota 16. května 2015

" Hujerovic " na ultrazvuku...

....na úvod musím podotknout jsem dojímající typ / jinak lidově plačka /...dojme mě reklama s koťátkem, reklama s maminkou a dcerou s bonboniérou, dojme mě miminečko, dojme mě vítání na letišti, na nádraží...co si budeme nalhávat, nuda se mnou není..
...když za mnou přišla dcera, že si přeje, abych s nimi šla na ultrazvuk, odzbrojila mě a já už od začátku měla hrůzu, abych zase neřvala jako stará želva. Nastal den D, já se vyzbrojila několika baleními kapesníků a zároveň se prala s šílenou dávkou neznámých emocí. Naštěstí zdravotní sestra u dceřina gynekologa je moje dlouholetá kamarádka a kolegyně z nemocnice, takže jsem byla jištěná ze všech možných i nemožných stran.
Pan doktor nás krásně uvítal, posadil do křesílka a začala produkce, která v mém dosavadním životě neměla obdobu. Pustil hudbu, pustil monitor a hodinu a půl nám ukazoval naší holčičku ze všech možných a nemožných stran, k tomu nám povídal a povídal, žertoval, vzpomínal...povídal si nejen s námi, povídal si s budoucí maminkou a povídal si i miminkem. Atmosféra byla uvolněná, smáli jsme se, mávali si s miminkem....a mě neupadla jediná slza, bylo to tak silné a přesto bezprostřední, nádherné...
...zavzpomínala jsem si, jaké to bylo, když jsem byla těhotná já a jaká krásná doba je nyní. I když jsem byla zdravotní sestra, těhotenství je zásadní změna, na kterou nepřipraví žádná škola, žádná publikace. Díky fantastickému přístupu lékaře, vidím, jak je celé dceřino těhotenství uvolněné, pohodové a hlavně otec dítěte není na druhé koleji jako dříve, naopak od začátku si buduje celá rodina k sobě vztah...
....vnučka mi ukázala, jak umí pěkně už nyní mávat, jak se dokáže labužnicky protahovat ...no a já jsem po dlouhé době nenadávala na moderní technologie, na moderní svět, protože některé nás hodně sbližují, dokážou nás potěšit a nejsou jen pro zlost...