čtvrtek 6. února 2020

O fantazii, růžových kalhotkách a fyzice ...



Tak u nás poprvé sněžilo.
Na začátek února slušný výkon, těšila jsem se, že plynule přejdu do žabek.
Místo odlehčené verze obuvi se zablokovala dálnice D8 a my dneska jdeme po " O ".
Natankovat benzín, osedlat oře a  ... nic.
Nádrž plná, peněženka prázdná. Nevadí, zaplatím kartou.
První pokus, zamítnuto.
Druhý pokus, opět zamítnuto, již mi na zádech vyperlila první krůpěj potu.
Třetí pokus, zamítnuto.
Obličej se barví jako právě oloupané růžové pomelo a já koktám, že peníze mám. Ale doma.
Levá srdeční komora říká té pravé, že dnes není vhodný čas na infarkt myokardu, jako dokonalejší termín si zvolí třeba příští týden, kdy nevyzvedávám vnučku ve školce po obědě. 
Jen kdyby ta školka nebyla od čerpací stanice sto kilometrů. Má strategie úplně blbé blondýny zabrala, čerpadláři jsem peníze dovezla a vyrazila kosmickou rychlostí vyzvednout klenot z výchovného zařízení.
Radost byla oboustranná, se Soptíčkem v náručí jsem zapomněla na všechny křivdy současné i minulé.
A tak jsem se dozvěděla, že Timík měl taky neštovičky, Inka spadla v jídelně, Kubík zlobí a Kačenka snědla Emičce mandarinku omylem.
Najednou se má vnučka zatvářila tajuplně a požádala mne o diskrétní monolog přímo do ucha:
" Babičko, já mám nové a krásné růžové kalhotky. " 
Usmívám se na malou parádnici, pohladím hlavičku a ta mi do ucha šeptá : " Babičko, já mám moc krásné kalhotky, ale mám na nich vzadu hnědý pruh. "
Dusím se. 
Vím, že musím udržet tuto intimní chvilku pod pokličkou. Udržet poker face, za každou cenu.
Má vnučka tichým hláskem  dokončuje své sdělení :  "  Už jsi taky měla na kalhotkách vzadu ten hnědý pruh ? "
A né jednou, moje milá :-)
Držíme se za ruce, drtíme si je vzájemným zjištěním, že ať malý či velký, pruhy nosíme na spodkách většinou vzadu a kdo říká, že né ... ten pěkně kecá.
Já uprostřed návsi u místního kačáku zjišťuji, že mám opět na botách návleky. 
Tentokrát na jedné noze modrý, na druhé zelený.
Zelená, modrá, pro blázna dobrá. Kdy se mi konečně podaří ze školky odejít bez návleků ?
Mezi dveřmi se na mne usmívá naprosto cizí tatínek a ujišťuje mne, že s nimi jednou seděl i obývacím pokoji, byl pátek a byl přetažený.
Čest každému, kdo přizná, že chybovat je lidské a nebo zastírá fakt, že manželka má uklízecí obsedantní poruchu a v každé místnosti mají malé umyvadlo s chloraminem.
Omýváme zadeček a při výměně  kalhotek spoďárkových  / tento výraz používá fotograf Jan Saudek a já ho s láskou přijala / cítím kromě tělového mýdla také dopad genetického fondu naší rodiny.
Má babička se drbnou narodila, má matka šla v jejích šlépějích. Já jsem od útlého dětství zásobovala celou ulici, sousedy, učitele ve škole příběhy, scénkami či zapeklitými situacemi.
Kupříkladu jsem nemohla vynechat skvělou vánoční atmosféru, kdy moje italská, hodně korpuletní matka po subtilním otci hodila pětikilový broušený popelník, ten svým celým obvodem udělal díru do elektrické trouby. Místo světýlek a prskavek jsme nahlíželi do zkratujících  vnitřností elektrických rozvodů.
Díky mé neskonalé potřebě sdílet celý příběh i s komentářem, že si to ten starý vůl zasloužil, věděla celá naše ulice, přilehlé uličky, že díra v kamnech byla fakt veliká.
Soptíček svou vnímavost okořeněnou velkou dávkou drbničky první třídy dostal do vínku a rodová linie tímto nevymře, naopak znatelně posílí.
" Babičko, já mám tu fantazii. Víš a mám jí velikou. A já pak z ní blbnu, víš! "
Volně přeloženo ... máma s tátou povídali o mé strachu ve tmě, kdy se bojím chodit čůrat, že ten lampionový průvod nebyl dobrý nápad, ty pohádky v televizi taky nebyly dobrý nápad.
To kdybych já měla fantazii, nekoktala bych na procházce, proč na jedné a té samé obloze svítí sluníčko a kousek od něj měsíček.
Samozřejmě, že jsem mohla naznačit, že nám NASA lže a Země je opravdu placatá.
Musela jsem přiznat, že nemám velikou fantazii a navíc mne fyzika zoufale nebavila, že paní profesorko Pecková !
Sedíme spolu v křesle, máme kalhotky bez pruhů, mizerné znalosti fyziky a fantazie má občas dovolenou.
Její dlouhé kudrlinky mne šimrají na tváři, vnímám tlukot toho malého srdíčka a přála bych si, ten okamžik zakonzervovat, udržet a nepustit.
Roztomilými sykavkami vybroušený projev a tlumeným hlasem mi vypraví pohádku O pejskovi a kočičce, slovo od slova, přesně jak jí napsal pan Čapek. Intonací vyjadřuje radost, bolest, strach a já se ze všeho na světě nejvíc bojím, kdy mi čas ukradne tyhle vzácné chvilky.
Ty naše chvilky po " O ", protože od podzimu už bude předškoláček ... ach jo.




52 komentářů:

  1. Podobné zážitky prožívá moje kamarádka se dvěma nejmladšími vnučkami, jsou od sebe pouhý měsíc a já se občas nestačím divit, co ty holky (příští měsíc jim budou čtyři roky) už umí a co se jim v těch hlavičkách honí. Je fakt zajímavé pozorovat jejich pokroky ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přiznám se, že při té recitaci pejska a kočičky jsem nemohla ani dodýchnout, protože tak malé dítě a taková paměť, neskutečné.

      Vymazat
  2. Tak Simi by chtěla tankovat, když má jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou? No, tys měla štěstí! :-)
    A kdo zamotal hlavu tvý kartě? Nebo někdo zamotal hlavu tobě a tys popletla PIN?? ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doktůrková, ani jedno, ani druhé.
      Jako provozovatel několika platebních terminálů ti mohu říci, že na té čerpací stanici byl problém v příjmu internetového spojení a hodně podřadného terminálu.
      Každý peněžní ústav nabízí různou kvalitu platebních terminálů a od toho se to odvíjí. Podobný problém jsem zažila sama u sebe a vím, kolik nasraných lidí odešlo a nikdy se nevrátilo. A já jsem za to nemohla.

      Vymazat
    2. Jo, tak vidíš, to nevím (právě z tohohle důvodu žádné karty zatím nevlastním). Ale jednou mě to určitě stejně nemine... :-)

      Vymazat
  3. No jo, děti (tedy v tvém příapdě vnučka) rostou ani nevíme jak. Strašně to utíká.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nedávno jsem viděla první ultrazvuk, kdy fazole měla pár mm, nyní je to ženská s růžovými kalhotkami a já stárnu.

      Vymazat
  4. Simi, strašně ten čas utíká - předškoláček, školáček, puberťačka, malá slečna, velká slečna...Užívej si krásné chvilky... A u nás zase nesněžilo, ani nesněží, ach jo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musím říct, že jsme náš vztah vybrousily do neskutečného diamantu a je to úplně jiné než třeba před dvěma roky. Máme skvělý vztah, myslím, že mne má ráda a těší se z mé přítomnosti a já z její.
      Až bude mít sourozence, jsem zvědavá. Moje máma furt říkala, první vnouče je nejvíc, bohužel to říká i mé okolí, kamarádky to vždy potvrdí.

      Vymazat
  5. To tedy nerozumím, co může člověka na fyzice nebavit :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bylo mi trapně, já to prostě neuměla vysvětlit. Třeba po " dětsku ", ale nějak to okecat, paní profesorka se na obláčku musí skutečně bavit !!

      Vymazat
  6. Blondýnko, ano utíká to rychle, před chvíli mimina... Krásně jsi to napsala. Měj pěkný den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že žiju plodně, ale hrozně rychle.
      Čím jsem starší, tím rychleji, musím se podívat, za kolik jsou plenky pro penzisty :-)

      Vymazat
  7. Jednu malou drbničku taky máme. Když je na zahradě, tak číhá na sousedy, aby jim mohla něco sdělit nebo se na něco zeptat. Jednou se ptala sousedky, jestli má taky vyndávací zuby. A spoďárky (to slovo mám ráda) si vybírá podle barvy. Babi ty ne, ty druhé. I ona bude od podzimu předškoláček. Hrozně to letí a čas nezastavíme ani na chvíli i když si to někdy moc přejeme.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Miluji kalhotky spoďárkové a ještě od takového kance jako je Saudek :-)
      Vím, že má matka dala všem zákaz přede mnou mluvit a něco podobného je i má vnučka, to je neskutečná drbnička.

      Vymazat
  8. Bobule místo kalhotky nebo spoďárky tvrdošíjně téhle části garderóby říká trenky. Jen místo toho, že by se svěřila s hnědým pruhem, tak se občas svěří že bylo cvrky, cvrk. Ne že by tam měla cvrčka, ale že si učůrnula. V zápalu boje totiž občas ještě zapomene že se jí chce čůrat.Na bobek, jako správná estétka, si samozřejmě čas udělá, ten musí jet tobogánem do světa...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Estét nestét, když se ve školce maká a spěchá, špatně utře zadeček, je čárka do hněda a nic s tím nesvedeš :-)

      Vymazat
  9. A co karta? Mně se to jednou stalo ve spořitelně v bankomatu a nějaký pán mi poradil ať přetřu kapesníkem ten čip. Pomohlo. To prý byla jeho zkušenost a nyní i moje. Někdy se stane, i když nosím kartu v obalu. Vy jste se Doptíčkem fakt správné dvojka. Užívej si to. Moje vnučky jsou fajn, ale už mají své zájmy a babičku tolik nepotřebují.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Karta není problém, ten je jinde. V nekvalitní terminálu.
      Různé peněžní ústavy nabízí různé terminály a velice záleží, jak do nich investují. Pokud nakoupí levné čínské zmetky, jsou problémy na denním pořádku. Ve své provozovně jsem to zažila a dokonce odešla od banky po dvaceti letech. Ale nasraný zákazník je špatná vizitka.
      Užívám, čas letí a první vnouče je prostě první vnouče, třeba to další mi prodlouží mládí :-)

      Vymazat
  10. To jsem se zase tady u Tebe pobavila. Ano,ano važ si těchto chvilek se Sofinkou, utečou velmi rychle.
    Fyzika mne taky nebavila- vůbec. :-)
    Měj se hezky, Simi!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už nyní to je úplně jiné, zklidnila se, je rozumná a chvílemi doslova k sežrání, už to není Soptíček v tom pravém smyslu slova.

      Vymazat
  11. To je tak krásně a dojemně napsaný! Takovéhle chvilky si ještě užívám s Matýskem, ale co si budeme, bude mít svoje první kulatiny a už se mi sotva vejde na klín. On se tedy hodně snaží, aby se tam vešel, pořád je to mazlík, pořád vede roztomilý řeči. A stejně, jako ty, se děsím chvíle, kdy tohle všechno přestane. Pak mi nezbude nic jiného, než si pořídit nějakou tu chlupatou zvířenu nebo si počkat na vnoučátka :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ani se nemusím snažit, píše se to samo. Vždy, když jí vidím, uvědomím si, jaké pokroky udělala, jak je šikovná a pak se podívám do zrcadla a tam taky vidím. Jak mi ksicht spadl dolů, vypelichané obočí a vějířky vrásek kolem celé huby, to tak je smutný a tak málo dojemný !!! :-)

      Vymazat
  12. Blondýnko, moc hezky jsi napsala.Užívej si vnučky.Já mám 4 dospělé a jednu prvňačku.A už to není co bejvalo.Moc času na nás nemají.Hezký den přeji.Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, vždyť já vím, já to na sobě vidím. Jak moc bych chtěla a místo toho večer usnu u televize :-) :-)

      Vymazat
  13. Moc krásně a dojemně napsáno :-) A s tou fyzikou to máme dost podobně. Jednou se mě neteř, když měla kdysi vesmírnou mánii, zeptala, jak je možný, že na Venuši je větší horko než na Merkuru, když je přece od toho Slunce dál? No, zaváhala jsem, ale naštěstí jsem se vzpamatovala docela rychle a pak jí dalších několik minut vysvětlovala, co je to atmosféra :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nalijeme si čistého vína, milá Verunko, v osmé třídě jsem měla na vysvědčení jednu dvojku z chemie a jednu dvojku z fyziky, jinak samé jedničky, víš, jak mi to pokazilo renomééééé.

      Vymazat
  14. To je tak krásné, tak dojemné, tak pomíjivé... S dětmi platí víc než jidne - užívat si každý den, každou chvilku...
    Simi, moc ti to přeji! Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ba né, Heli, to není pomíjivé. To zůstane uvnitř.
      Já jsem nikdy nezažila to pravé babičkovské pohlazení a to každému chybí.
      Sofince se nebojím ho dopřát, aby třeba jednou mohla napsat, zažila jsem pohlazení od mé babičky a nikdy na to nezapomenu.

      Vymazat
  15. Moc vám to, Simonko, na snímku sluší.Takový dlouhý nohy!
    Vnoučátka jsou super a čas s nimi obvykle nejlépe strávený, má to výhodu, dají se vrátit rodičům.
    A ty jejich řeči: kamarádka dělala ve školce a nejzajímavější dotaz byl: co dělá vítr, když nefouká.
    Opatruj se. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dlouhé nohy jsou samozřejmě deviza, ale když jedeš 18 hodin k moři a nemáš je kam strčit, raději bys je okamžitě zrušila. :-)
      A my jsme se Sofinkou snažily je mít fakt dlouhý.
      A co teda dělá ten vítr, mne by to taky zajímalo ???

      Vymazat
  16. Kráčet takovou alejí je nádhera a s takovým capartem. Nádherně napsáno. Ty babičkovské povinnosti jsou nejlepší. S vlastními dětmi to člověk neměl čas tak prožívat. A navíc já tvrdím, že babičky jsou od toho, aby děti trochu rozmazlovaly a rodiče vychovávaly. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemyslím si, že by své dítě šidila, naopak, dostala ze mne maximum.
      Ale jako prarodič cítím, že tahle láska je skutečně bez podmínek.
      Záleží nám na nich, ale hlavní gard starostí padá na rodiče, máme prostor být těmi, kteří cestu ukáží, ale nemusí šlapat každý den jako věrná stráž.
      Já osobně bych to nedala, protože nejsem stará, ale už nezvládá každodenní dril.
      A vítám tě, koukám, že buduješ nové hnízdo, tak hodně štěstí.

      Vymazat
    2. Akorát mi to odkazuje na zkušební URL adresu. Nová snad bude https://novepsaniozivote.blogspot.com. Jestli se zadaří. Rozhodně bude úniková, protože na blogu se dějí zvláštní věci. Nefungují TT, nejsou vidět noví členové, nejsou vidět blogy dne, o spamech ani nemluvě a další problémy. A komunikace zavádějící.

      Vymazat
  17. To je tak hezký! Já už mám babičku jen jednu a moc ráda se za ní stavuju. Navíc teď i s jejím pravnukem. Děda umřel už před několika lety a ona rok co rok o Vánocích brblá, že už se jí taky žít nechce. A letos poprvé, s pravnukem v náručí, řekla, že by tu ráda ještě chvíli byla, aby viděla další jeho pokroky. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Celý život si člověk nese sebou buď hodnou pohádkovou babičku nebo satorii.
      Většinou když čtu odezvu na mé články, neutrál tam není.
      Tyhle ženské v našich životech hodně ovlivňují, ukazují, jak to kopírovat nebo si raději najít svou cestu.
      Ale jedno vím určitě, bez nich je život prázdný.

      Vymazat
  18. Holky, jste báječný tým a jste na sebe skvěle napojené. Zase jsem si krásně početla, chvíli trnula, to s tou platbou na benzíně, a chvíli se zase zasmála, to s tím proužkem na spoďárkách. :o) A drbny jsme všechny, nebo ne?
    Simi, přeji Ti krásnou neděli a spoustu prima chvil po "O". D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já netrnula, maximálně by zavolali policajty, to se hodilo už méně, nestihla bych jí vyzvednout a zklamat malé dítě je daleko větší průšvih.
      Drbny jsme, někdo méně, jiný více, u nás je to rodová zátěž :-)
      U mne se to věkem a prací s lidmi hodně obrousilo, spíše mne to nezajímá, tak štafetu přebrala Sofinka.

      Vymazat
  19. Krásné, ze života, k pobavení i zamyšlení. Po O je báječná věc, za odměnu pro obě. Čas letí, přijde mi, že nějak rychleji, proč ty dny tak utíkají, hlavně ty kouzelné. Ano konzervujme své krásné zážitky. Proto jsem si vytvořila fotoknihu, ale není to to úplně ono. Takže, hlavně nezapomínat, jenže mám jí občas děravou...paměť :o)
    Přeji fajne neděli, měla jsem obavu, ale už u nás leze, snad vydrží.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem zapomětlivá, ale tyhle situace nejde vytěsnit.
      Nelze zapomenout, kdy mne vnučka zazdila ve školce, kdy řekla, že nejsem její babička. Těch příběhů je tolik a díky blogu je mám všechny zapsané.

      Vymazat
  20. Bavila jsem se, smála jsem se, četla pasáže manželovi...jupíííí krása ze života. Chtěla bych být taky takovou babičkou. Škoda, že jsme se v Bad S. nepotkaly.
    Hezké dny s vnučkou. Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Učím se za pochodu, vlastně žádný mustr člověk nemá, musí tam být především srdce.
      Ale my jsme se určitě potkaly, jen jsme o sobě nevěděly, skutečně jsme se pohybovaly úplně totožně :-)

      Vymazat
  21. V tomhle věku by se děti měly na nějaký čas zastavit a užívat si to oni, rodiče i prarodiče 😊
    Co se placení kartou týče, mám vždy špatný pocit u kasy v marketu s plným košem, takže pro jistotu sebou mám i peníze 😅


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprosto souhlasím, už nejsou plenky, jí se všechno, závislost na rodičích už je tabu a slovník bývá vytříbený. Jsou roztomilí, budu muset skončit se Soptíčkem a začít psát o Sofince, dávno už to není vzteklina vzteklá.
      Také raději peníze, bohužel tentokrát to byl přešlap.

      Vymazat
  22. Moc hezké povídání. Lidské. Děti miluji. S dospělými si občas nějak nerozumím :-( Faktem ale je, že ve stáří se opět stáváme tak trochu dětmi... Možná proto si tolik rozumí vnoučata s prarodiči :-)

    OdpovědětVymazat
  23. Navzájem si rozumíme, protože je to láska bez podmínek.
    Po vzájemném a láskyplném pobytu sbalíme pingl a jede se domů, to s vlastním dítětem nejde. Není tak tolik zodpovědnosti, která svazuje.

    OdpovědětVymazat
  24. Báječná jízda od začátku do konce, proud slov mě vtáhnul, strhnul, potěšil a pobavil. Děkuji. :)

    OdpovědětVymazat
  25. Říkala mi kamarádka, že pozorovala měsíc, jak se očividně rychle zvedal nad obzor a nechápala, jak je to možné. Vyusvětloval jsem jí, že se zeměkoule otáčí kolem své osy a měsíc navíc obíhá kolem Země, takže se ty rychlosti sčítají ... Nebo je to naopak??? ;-)

    OdpovědětVymazat
  26. To je tak jemný a dojemný povídání. Mám strach, že se své vnučky nikdy nedožiju.

    OdpovědětVymazat
  27. Moc krásně jsi to napsala. Ty kalhitky s proužkem mě vyřadily z provozu. A taky mě dostalo, že Soptíček už bude předškolačka. Jste úžasná dvojkaʘ‿ʘ (✷‿✷)

    OdpovědětVymazat
  28. Tři zamítnuté pokusy se mně podařily předevčírem. Zabýváme se další fází rekonstrukce našeho letního sídla, což znamená neustále platit nějaké zálohy na další práce a materiál a už podruhé to znamenalo použít k výběru mou i manželčinu kartu a já jsem se nabídl, že peníze vyberu za oba. Jenže ona má dost podobný PIN jako já, vybral jsem peníze na její kartu a pak na mou, ale u té mé jsem nebyl schopen zadat PIN přesně, vždy jsem tam něco pomotal a po třetí chybě vyjel lístek z bankomatu, že počet pokusů je vyčerpán. Hrozil jsem se, co budou za komplikace, řešit něco na přepážce druhý den, jednání na ústředí a snad vystavení nové karty, ale na webu jsem zjistil, že je možné to jít zkoušet znovu ještě stejný den a začne se zase od nuly. A pak jsem si správné číslo konečně vybavil a peníze vybral.
    Ale stejně se mně to zdá divné. Kdyby někdo kartu našel, pak v nejhorším 9999 pokusů by u PINu se 4 číslicemi stačilo k nalezení správné kombinace k výběru. To mně nepřipadne jako dobré zabezpečení vkladu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Předpokládám, že kdyby se tolikrát pokoušel, lidé by ho ukamenovali, byl by tam dlouho. Minulý týden se mi stalo, že mi vkladový automat " sežral " tržbu a napsal lísteček, že mi ji z bezpečnostních důvodů zabavil. Celý den mi trvalo než uznali reklamaci !

      Vymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.