Prosinec v kostce ....

Magický, kouzelný, úžasný, prozářený, provoněný by měl být poslední měsíc roku. Podezírám své rodiče, dva skrblíky, že před mým narozením kalendář v ruce nedrželi.
Mikulášská nadílka, svátek, vánoční nadílka a narozeniny, to vše jsem jako dítě měla najednou v jednom měsíci.
Jako dospělé mi chybí oslavy za dlouhých letních večerů, grilovačky do ranních hodin, opilecké slintání do právě spadlé rosy. Mé narozeniny nikdo nechce slavit, všichni jsou přepití, přežraní a přejuchaní. Až se znova narodím a já se určitě narodím, bude to v létě :-)
Pročítala jsem na začátku adventu příspěvky na některých blozích a doslova mne nakoply, nastartovaly a jsem za to nesmírně vděčná. Cítila jsem z nich smutek, beznaděj a touhu vánoce nějak přežít. Tolik lidské rezignace v pár řádcích, prostě já to tak nechtěla.
Zdobila jsem, čančala, svítila a především se radovala. Pustila jsem k sobě kouzlo vánoc, i když už nemám malé dítě, i když se spolu netulíme s žádným Pepíkem a já bych se tulila ! Nešlo o hmotné dary, spíše ta citová investice. Cítit kolem sebe lásku, pohodu, okyselit si den řádnou slovenskou kyselicou, zavdat si šnapsu pro radost, nafotit řádně ulítlé fotky a být se svými. Tyto vánoce měly jiskru, měly šťávu a já jsem za ně nesmírně ráda. Samozřejmě, mám kolem pasu tukový prstenec, jezdí vleže nahoru, vsedě dolů, to bude zase smutný leden o vodě a okurkách, ach jo.
Jako dítě jsem se projevovala jako stará mladá v důsledku absence elementu stejně starých jedinců, prostě vyrůstala jsem přemoudřele s dospělými.
Být malým človíčkem si dovoluji se Soptíčkem, chodíme spolu do kina na ryze dětské filmy / ledové království s Elzou a Annou, no pecka /, dojatě sleduji, když malými prstíky navléká korálky na bílého andílka, protože já bych se trefila jen s lupou. Zpěv koled, zapalování Františkových šmoudíků, věšení lojových koulí pro ptáčky a hektické rozbalování dárků, o tom všem je souznění generací, chtěla bych zastavit čas, když ona se těší, jak bude veliká. Jsme stylaři, vánoční merendu jsme ukončili neštovičkovými puchýřky.
Nostalgie, obrovská, mne přepadla, když jsem si na slovenském televizním kanále pustila mou zamilovanou pohádku Anděl páně 2. Z českého jazyka byla předabovaná do slovenského.
Spadla mi sánka, bože, jeden stát rozdělený na dva a už si dabujeme filmy, už si nerozumíme, už jsou naše slovanské jazyky překážkou. Narodila jsem se na Moravě, běžně má babička hovořila slovensky, děda maďarsky a celá rodina po moravsky, s krátkým zobákem. Kdopak by mi asi překládal, kdyby ještě všichni žili ? Pan Google, pan Vocásek, to je tak smutný.
Daleko smutno - veselá je anabáze projektová, na stavební úřad jsem s projektantem nesla projektovou dokumentaci, která ke dnešnímu dni váží 15 kg. Pokud budeme pokračovat v tomto tempu, zakoupím malý kufr s kolečky, kdo to má tahat ?
V současném správním kole jsem potřebovala stanovit radonový index pozemku, jistě, chci postavit sezonní bydlení, v dalším kole jistě bude třeba zjistit, zda mohu ještě dostavět maštali pro obrovského úřednické šimlíka.
Zahrada nevypadá vůbec zimně, naopak, mnoho rostlin obráží, začínají se objevovat první nenápadní poslové jara, cibuloviny prostě raší. Ryby v jezírku zmateně vyjíždějí nahoru a dolů, odpočinek jim letos příroda nenaservírovala.
Zima, typicky dle pana Lady nám asi nehrozí, ale vrací se nám slunce, posel života a světla.
Před lety mi vynikající profesorka psychologie vysvětlila, že má skutečná radost, mé veselení a jitření je neodmyslitelně spojené se světlem, se silou slunce a den slunovratu není pouze pohanská záležitost, je to čas, kdy všichni lidé jako já upínají své myšlenky k delšímu dni, ke světelné pohodě.
Všechny ty upíjející Lucie, hodinové Hromnice mi vpouštějí do žil energii, blíží se čas, kdy vyletím ze své ulity a poletím krajem, svobodná, šťastná, neb slunce mi dává sílu a naději.
Loučím se s měsícem, který uzavírá rok ... vzal mi klidné spaní, vryl do tváře mnoho vrásek, prožila jsem svíravou bolest, ale vstala jsem a jdu dál. Tlustá čára za minulým, naděje v novém ...
Každému z vás jsem napsala velice osobní přání k vánočním svátkům, tak jak vás vnímám, jak mne život s vámi baví, čím mi ho kořeníte, potěšíte či donutíte k zamyšlení. Děkuji za podporu, vážím si jí a vím, že každé dobře míněné slovo pohladí, kritika posílí a hulváti, no, vždy se nějaký najde, že.
 / těm posílám zvláštní pozdravení v podobě působivého selfie, má generálka by tento autoportrét nazvala lidově, vypadáš jako půl prdele za plotem /
Nadevírám novému měsíci, otevře rok. Až pozvednu sklenku s šumivým mokem, popřeji nám všem pevné zdraví, kus lásky, kus naděje a především zdravou a tolerantní společnost.
Hulvátství, aroganci a nabubřelost necháme zavřené na pevný zámek ve vánočních pohádkách a když začneme lamentovat .... JAKÝ SI TO UDĚLÁŠ, TAKOVÝ TO MÁŠ !
Mávám, zdravím a těším se v Novém roce .... vaše blondýna.