O usmíření, důležité otázce a docela jiných vánocích ....

Rok, co rok jsem na internetu našla nějakou působivou báseň, nejlépe velkého českého buditele.

S ním jsem popřála třaskavé a emotivní vánoční hodokvasy, doplnila fotografií a měla hotovo.

Tak nějak splněno. 

Letošní rok se mi " vydařil " po všech směrech i laureát literárních cen by to nevyjádřil lépe než můj pan učitel ze základní školy. Vyrazily jsme si se Soptíčkem do přírodního skanzenu v Zubrnicích, nasát atmosféru, pokochat se a vyrobit si něco pěkného v dílničkách.

Sluníčko nás mimořádně laskalo, když mne někdo jemně poťukal na rameno. Modré oči v lesku adventního svitu, za desítkami malých i velkých vrásek, milý úsměv a nahrbená záda.

Učitel, strohý, věcný za mlada, vyzrálý, jemný a korektní za švihácké penze.

Podal mi ruku, popřál bohaté a klidné vánoce a mezi řečí pošeptal :  " Chci tě požádat, odpustíš mi ? "

Nechápu, netuším, s otevřenými ústy natahuji studený prosincový vzduch, v očích mám otazníky.

" Odpustíš mi. Tolikrát jsi stála na hanbě, tolikrát jsem tě vykazoval ze třídy. Já se za to stydím.

Tvé oči byly jeden vzdor, tvá ústa nespolupracovala, ty jsi byla šílený rebel ! Odpustíš mi ?

A neměl bych ti vykat, když už jsi ta babička ? "

Čekala jsem, kdy ta otázka dorazí. Rodiče žijí už zase v páru, prarodiče žijí v páru, všichni jsou tak nějak do páru. Jen já mám velkou postel bez dědečka. Hele a tři kočky, to prý mají takové ty nafuněné paničky :-)

Ležíme se Soptíčkem v posteli a pouštíme si pejska a kočičku, jak dělali narozeninový dort. Vžívám se do fenomenálního hlasu pana Högera, když v tom slyším : " Babičko, kde ty máš svého dědečka ?"

A je to tady, co já řeknu ? Co odpovím ? 

Všichni rodiče a prarodiče čekají na vzletný dotaz, jak jsem přišel na svět a já musím odpovědět, jak jsem přišla o svého dědečka, ha.

Po tváři mne hladí malá ručka a slyším : " Nebuď smutná, babičko, dědeček si pohraje a zase se vrátí, má tady svoje hračky ! " 

Místo pečení a zadělávání vánočních těst, jsem jezdila na veterinární kliniku. Stávala na kopci, dívala se na nádhernou českou krajinu a upínala myšlenky jen k jednomu, ať má kočičí senior důstojný odchod.  Neodešel, je zdravý, spokojený a mohu ho hladit, ano, mohu ho hladit.

Nepekla jsem a mám upečeno. Jedna škatulka, druhá škatulka, jedna vánoční štola, třetí škatulka, já je všechny podezřívám, že mi k vánocům koupili ještě tepláky XXL.

Úklid jsem nepodcenila, i když mnoho hospodyněk mluví o Ježíškovi a chlévě, já jako správná blondýna jsem si zakoupila nový universální prostředek se sodou a marseilles mýdlem a voskem, bohužel jsem vynechala dovětek, pouze na dřevěné podlahy. / to je důsledek spojení žena x návod /

Rázem bylo v bytě kluzko, mám všude leštěnou dlažbu. Až tak zhruba po desátém vytření mohu směle říci, máme uklizeno.

Adventní čas došel naplnění, čas odpuštění, usmíření a velkorysých počinů. Mít více času, řekla bych panu učiteli, jak moc mne vzdor formoval, jak moc mi pomohl přežít a být silnou, nezapomenout však na to podstatné, být rebel s velkým srdcem a vyznávat lidství, naučit se pokoře. 

Vážení a milí přátelé, 

až zítra usednete ke stolu štědrovečernímu, přeji pohodu, klid a mír.

Víc než nákladné dary potěší škatulky od nejmilejších darované s láskou, víc než blýskavé šperky potěší moudra našich vnoučat, víc než dokonalá domácnost s dokonalým desingem nadchne již několikrát rozebraný vánoční stromeček od zdravých kočičáků.

Krásné vánoce, kouzelný čas, sílu a slunce nám vrátí slunovrat.

Vaše blondýna.