sobota 20. července 2019

Jak se pase máma ....


První dějství

My všichni, co pracujeme v obchodech, nemáme potřebu vymetat provozovny a nakupovat.
Procházet mezi regály a kochat se barevnými plechovkami, každou zvlášť si prohlédnout, osahat, potěžkat, dívat se na ceny, kontrolovat online s ostatními, sdílet na síti a vyfotit se na instáč, kdepak.
Nakupuji rychle, účelně, mazlím se maximálně s flaškami šumivého vína.
Úložný prostor nafutruji taškami a většinou mi od úst odkapává tvarohový nanuk Míša, když v tom mne osloví žena.
Budeme jí říkat paní Karásková.
Dáma v letech, rozložité figury, která mne šišlavým, takřka dětským hláskem zdraví a upozorňuje na ceduli, kterou má připevněnou a řádně zatavenou nad prostorným poprsím.
Při čtení se mi roztéká nanuk a objevuje první slza. Text mi oznamuje, že paní Karáskovou postihla v minulých letech mrtvička a sužuje jí těžká cukrovka. Státní aparát selhal, systém také a ona se ocitla bez peněz.
Každá kačka, kterou dostane, jí pomůže přežít nespravedlnost.
Mohla by to být má máma, ach jo.
Chci zavřít kufr a ve stejném okamžiku se mi paní kácí vedle auta. Nesnáším resuscitaci na parkovišti. Jsem vyklepaná, ve špitále jsme měli k dispozici ambuvak, defibrilátor, napíchnutou kanylu s fyziologickým roztokem na stojanu a doktorem za zadkem.
Tady nemám nic a ještě mi tu chrochtá paní Karásková. Roztřeseným hlasem volám o pomoc a
nechápu, proč mi operátorka po několika sekundách přesně popisuje vzhled i sukni, co má zmiňovaná na sobě ???
Přijíždí  policejní auto, houká a ve vteřině vyskakuje těžká diabetička s lehkou mrtvičkou jako srnka.
Kdybych nebydlela, kde bydlím, vsadila bych se, že u marketu vyvěrá léčivý pramen a kyslík je vlhčený alpským ledovcem.
Paní Karásková nešišlá, nekolabuje, nešmajdá a automaticky vytahuje občanku a k ní si zapaluje cigáro. Labužnicky potahuje a já, stojím s otevřenou pusou.
Tahle živnost potřebuje pevné nervy, nácvik parakotoulů, silný žaludek a herecké umění. Podle strážců zákona  se při resuscitaci většinou ztratí peněženka, cenné věci, nejednou hodinky, náramek.

Druhé dějství

Nějaký pátek, nějaký měsíc utekl a já na dámu s těžkou cukrovkou skoro zapomněla.
Né skoro, úplně.
Nesouc celodenní tržbu do banky, nerozhlížím se, nečumím, neflirtuji, valím rychle a zběsile.
Když v tom na mne opět volá ten roztomilý, šišlavý hlas s prosbou o cigaretku.
Paní Karásková se nám přes léto krásně opálila, fešanda má novou sukni a je taková celá naleštěná a vyvoněná.
U marketů ji už všichni znají, tak svou živnost otevřela na schodech České národní banky.
Je mi šíleně líto všech, kteří na to skočí jako já.
Mladí lidé jí to žerou i s navijákem, staří se s ní dělí o svou mini penzi a blbci jako já u toho i brečí.
Pracujeme skoro vedle sebe, od rána do večera obě přesvědčujeme národ, že to myslíme dobře.
Já jen platím daně. Mám maličkaté korejské autíčko.
Paní Karásková jezdí do práce velkou bílou audinou, ze které jí obětavě pomáhá syn a večer jí zase spokojeně odveze domů.

To je tak, milí přátelé, když se pase máma ....


34 komentářů:

  1. Tak tohle jako vážně ???:o((( achjooo, nechápu kam až lidský hyenismus, drzost, sprostota může zajít.Nezbývá než si přát a věřit, že na každého takového jednou dojde, určitě...
    Simi a na závěr, tak snad jen, ať to v těch obchoďácích nějak dáme, neboj, těch běžících po x-hodinách je nás víc...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jako vážně a bohužel díky tomu mám všechny v jednom pytli, rozlišovací schopnost se potírá a člověk nemá šanci rozpoznat, že potřebný má hlad. A to je špatně, bohužel.

      Vymazat
  2. Blondýnko, no to je hnus fialovej! A já se přiznám, že já jsem naivní kráva, která na vše skočí. Letami jsem se trochu poučila, takže už hned naskáču na špek, ale téhle herečce bych teda uvěřila všechno. Měj se krásně a ať ji dlouho nepotkáš.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsme dvě krávy a věř, že s ostatními tvoříme obrovské stádo, které díky své empatii někdo rychle a bezpracně znásilní.

      Vymazat
  3. No, hezky zařízené to u nás máme... Budu opisovat slova Hanky, ale jiná mě prostě (krom těch sprostých) nenapadají. Sprostota a drzost zřejmě nemá mezí...
    Po něčem takovém se honem potřebuji utvrdit v tom, že dobří lidé stále žijí... A žijí, jsou to ti, kteří na to Karáskové skočí...
    Simi, měj hezký den s těmi správnými lidmi. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Správně, druhá strana mince se nabízí, jsme slušní, máme city, chceme pomoc a jsme zneužitelní, horší je to s první pomocí, nemohu překročit chroptící osobu, to je už přes limit.

      Vymazat
  4. Tuhle paní jsem v ÚL nepotkala, ale dosti často vídám sedět buď před Forem, nebo na pěší zóně paní, která slušně poprosí o 50 kč na azylák. No, poprvé jsem jí tu pajcku dala. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Před Forem máme nového maskota, mladého muže kolem 35 let, pobíhá v garážích, mezi regály a pak ho vidíš na Míráku, jak se baví s feťáky, komu má člověk věřit ?

      Vymazat
  5. nějak jsem se zapomněla podepsat:-D

    OdpovědětVymazat
  6. Tak jsem byl několikráte oklamán a napálen.
    Ale věřím v boží mlýny...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, i já věřím na mlýny, tak aby nás nesemlely .....

      Vymazat
  7. Simi, měla jsi štěstí, že se objevila policie. Já bych asi také paní věřila. Pokud má člověk špatnou zkušenost s takovou šejdířkou, tak se nemůžeme divit, že se třeba příště vyhne někomu, kdo pomoc opravdu potřebuje.
    Mám zkušenost s jednou paní, která chodí o berlích. Poprvé jsem ji potkala u Lidlu a chtěla jen na rohlík, že nemá peníze a čeká na důchod. To víš, že jsem jí dala víc. Po čase jsem ji potkala u nás v ulici a opakovala stejnou písničku. Dala jsem jí 10 korun. Potřetí už jsem jí řekla, ať se nezlobí, že nemám.
    Přeji pěknou neděli. růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak police přijela na žádost operátorky, která už za ten den měla kolapsů nahlášených skutečně mnoho a byla hodně nasraná !

      Vymazat
  8. Většinou bohužel skočím i na amatérštější výstupy. Pevně věřím, že aspoň ne víckrát za sebou tomu samému člověku. Zajímalo by mě, jestli jsou sami se sebou spokojeni, a jakou pohádku si vymysleli pro své svědomí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to projevem lidství, emocí a domnívám se, že i správné.
      Tragický na to celém je ten podtext, že někdo mámu ránu vyžene na žebrotu a večer si jí vyzvedne jako z rekreace...

      Vymazat
  9. Jen aby to tu paní nedoběhlo - ve smylsukdo čím zachází, tím také schází...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohužel, já bych paní Karáskovou asi přešla, což by mělo třeba v jejím věku fatální následky.

      Vymazat
  10. Když se začali po revoluci objevovat na ulicích Prahy žebráci, nebo mne někdo oslovil, ráda jsem se podělila. Dneska už krmím penězi jen pejsky v nichž je sbírka pro výcvik vodících psů, občas dám nějakému pouličnímu hudebníkovi, pokud mne to nějak osloví. Jinak jsou pro mne žebráci vzduch. Sice moc dobře vím, že dneska skončit na dlažbě není vůbec nic těžkého a ani to nemusí být vlastní vinou, věřím tomu, že mnoha bezdomovcům k tomu i pomohl stát.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přispívám ze svého platu každý měsíc na charitu už mnoho let a beru to jako samozřejmost. Jednorázové částky posílám na transparentní účty na útulky a tím můj dluh vůči společnosti, která nemá pro tyto, řeším. Víc ani korunu, při akcích věnovaných přírodě, zvířatům, pomohu, ale žebrákům v Praze nedám ani na rohlík.

      Vymazat
  11. Simčo od začátku čtení sem to čekala, stalo se mi něco podobného, ale bez toho omdlení. U branky zvonila mladá holka ukázala mi cedulku, že je bez práce a hluchoněmá a nemá z čeho žít. Poslala sem ji do příslušných míst. Tebe navíc baba vyděsila, asi bych ji jednu vrazila, kdybych viděla že ji nic není. Zvířatům ráda pomůžu, ale lidem se na rozdíl od zvířat nedá věřit, bohužel :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A pak v televizi běží reklama, ve které nás vybízí, abychom se zamysleli.
      Na zvířata se nebojíme dát, ale třeba na matky s dětmi ano.
      Jenže po takových zkušenostech prostě člověk na charitu nemá náladu a o penězích nemluvě.

      Vymazat
  12. Se žádosti o finanční částku jsem se už setkala-tady mne už život naučil a já jsem za lakomce, ale pokud by šlo o nahraný zdravotní problém u neznámého člověka, tak to nevím, zda bych odhadla co a jak. Asi bych naletěla.
    Pěknou neděli,Simi!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud má člověk v sobě vybudované svědomí, slušnost, vždy se snaží podat první pomoc, nemluvě, že i zákon to vyžaduje a v případě ignorace trestá a pak se člověk prostě nestačí divit, smutné.

      Vymazat
  13. V Praze se žebrá normálně...:-D. Nedám nikomu nic, každý měsíc dám jednu stravenku nějakému registrovanému prodejci Nového prostoru, teď jsem si vybrala starší paní ze Slovenska ve Františkánské zahradě. Z 80 korun máme teď stravenky 120 korun. Paní byla hezky potěšena. Jinak na všechny prcám, ať se snaží sami, já se taky snažím. Na Andělu hraje starý bezzubý cikán na tahací harmoniku, vždycky jsem mu dala dvacku, posledně pade, pro něho mám slabost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ti cikáni (bývá tam někdy celá kapela) na Andělu jsou výborní muzikanti. Ale ten s tou harmonikou tam je skoro pořád. jen střídá štafly.

      Vymazat
    2. No Praze už vůbec, když pak vidím dokumentární pořady, kolik si vydělají, ani zfetovaná.

      Vymazat
  14. Simi, to je strašné. Tito lidé ale svědomí nemají. Občas se setkávám se žebráním na parkovištích anebo zde někteří prodávají určité (nejspíš kradené) věci s tím, že nemají na autobus na cestu domů. Naučila jsem se být rázná a rychle odmítnout, hlavně se s nimi nepustit do řeči.
    Drzost nezná mezí a lidé z Tvého příběhu mají skvělé herecké dovednosti. Ale Boží mlejny ...
    Přeji krásné dny. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, parkoviště jsou další štací, minule v Děčíně málem pán takového přejel a ještě byl drzý. Chlap v autě se musel hodně ovládat, aby mu nerozbil hubu.

      Vymazat
  15. Je to smutné. A setkávám se s podobnými případy často. Není to tak dávno, co jsem byla na úřadu podat doklad na přídavek pro vnuka. Přestože jsem si řádně vzala číslo, paní vyvolávala samé cikány. Na můj dotaz, že jsem byla před nimi mi sdělila, že jí minule rozkopli dveře. Neměla jsem slov.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U nás je z tohoto důvodu prý na patře několik osob z ochranek, protože je to ústecká specialita, rozbít okna, dveře nebo napadnout referentku.

      Vymazat
  16. No to teda fuj, to je děs.
    Já - protože mám komu přispívat na "charitu", však víš, vlastní dcera - tak dávám jen peníze na slunečnicové kytičky na rakovinu...
    Jenže on nejen nějaký jednotlivec, ale zhusta i mnohé charity podvádějí. Je to těžké odhadnout.

    OdpovědětVymazat
  17. V Praze o takové lidi člověk zakopává prakticky doslova na každém kroku - byť tedy resuscitaci jsem ještě naštěstí nikdy nezažila. Velmi brzy jsem se naučila je ignorovat, protože kdybych měla dát pětník každému, za chvíli budu úplně švorc. Občas z toho mám trochu výčitky. Ale většinou ne - a tím spíš, když se dozvím o někom takovém...

    OdpovědětVymazat
  18. V Praze těch žebráků nevidím málo, ale tahle "herečka" mě teda fakt dostala. Ještě mám hubu otevřenou ☺

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.