neděle 7. září 2014

BITTE SCHWEIGEN ......

....kousek za humny máme malé lázeňské městečko Bad Schandau. Tento víkend byl skutečně bohatý na sluneční paprsky a proč toho nevyužít. Pohodový den jsme začali procházkou po typických lázeňských uličkách, kde ikdyž pochodují zástupy lidí, je takový klídeček a v parcích je ticho, že má člověk škodolibou chuť to narušit a pořádně si zařvat..........po příjemné couračce nastal nejvyšší čas uložit tělo do vířivek, bazénu s protiproudem, nechat se hýčkat perličkami a největší zážitek byl bazén s mořskou vodou. Stačí se položit na hladinu, voda nadnaší tělo, do uší pod vodou hraje relaxační hudba a na stěnách to celé dokreslují barevné obrazce...zde skutečně není třeba hovořit, je to dokonalá nirvana...
.....po špičkové koupačce jsme cestou domů ještě zajeli na naši jednu z nejstarších upravených vyhlídek Belvedér, kde jsme si u vychlazeného moku užili ukázkový západ slunce...

úterý 2. září 2014

Ten se zase nadřel...

....a o kom že je řeč ?
O strážném andělu, o vyšší moci, o štěstí, o klice.....nevím, kdo ten den zaúřadoval. Když mi odpoledne zazvonil telefon a v něm jsem slyšela vzlykat svojí dceru, okamžitě mě polilo horko a okamžitě jsem věděla kolikátá bije. Věděla jsem, že jede autem domů a vždy mám nejraději, když sms zahlásí, že dorazila do cíle. No bylo to vše jinak, nejdůležitější ovšem pro mě byl fakt, že je dcera zdravá a živá.
A co že se vůbec stalo...banalita, která během pár vteřin udělala ze tří aut pojistné události...řidička, která jela za mojí dcerou skončila v našem autě a bohužel jela tak rychle, že ho ještě odmrštila nárazem do dalšího vozu s přívěsem. Na otázky policie nebyla schopná odpovědět, prostě nevěděla, co v daný okamžik dělala a čemu se věnovala.
A tak dceru mám živou a zdravou, na rok starém autě ještě nevybledla mašle a už je nemocné / škoda je odhadnutá na 100tisíc jen na na našem autě / a já se budu modlit, aby se řidič za mnou nehádal s manželkou, aby si řidička za mnou nelakovala nehty, netrhala obočí , nepsala zprávy na mobilu, nezapalovala cigaretu pod volantem a jiné a jiné...prostě abychom vždy dorazili do cíle celí....ikdyž nedávno ve vedlejším pruhu jel řidič kamionu, měl nohy nahoře na palubní desce obtočené kolem volantu a serfoval na tabletu....

sobota 30. srpna 2014

Dvoutýdenní adopce...

.....na dva týdny jsem se stala skoro-majitelkou pěti britských kocourů. K naši třem přibyli dva z bratrovi domácnosti, když se odjeli rekreovat na zbytek prázdnin. Naštěstí pro mou dobrou duševní stabilitu zůstal každý kočičí kolektiv ve svém přirozeném působišti a já jsem za svými adoptivními kočičáky dojížděla. Kočky byly vždy součástí naší domácnosti, no a když jsem před rokem dovezla posledního kočičího benjamínka Míšu, kruh se uzavřel, on doplnil dostatečně celou partu. V dnešní době je víc jak jedna kočka hodně drahý koníček, od nákladné veterinární péče po stravování, nepočítaje péči, které denně musím vyhradit nejméně hodinu a když se stříhají drápky, pudruje srst a vyčesává , tak daleko víc.
....a tak se mi péče zdvojnásobila, ke konci rekreačního období už bylo na mých dvou adoptivních kočičácích vidět, jak jim chybí přítomnost jejich rodiny, jak se jim stýská po ruchu soužití se svými páníčky a už to nezachránily ani pamlsky.
....obdivuji každého, kdo si pořídí víc koček a skutečně se jim věnuje a nemá je jen na parádu a chlubení. Já jsem předala na konec prázdnin své dva adoptivní, no a na rozloučenou jsem Rudu a Kubu vyfotila...tak zase za rok, klucíííí....

středa 27. srpna 2014

Phalaenopsis cornu-cervi var. flava " Unique "

....tak konečně přibylo nějaké kvetení do orchidejové zahrádky a je to radost, protože se jedná o nekvěta. / slovo nekvět není moje, ale převzaté z orchidejové fora a vyjadřuje přesně, co rostlina z nějakého důvodu nedělá - nekvete. Je to přesazením, je to změnou místa a klimatu , je to špatnými kořeny , je to dlouhou adaptací, také to může být rostlinou samotnou a její všeobecnou neochotou kvést /. Já jsem na první moje kvetení čekala skoro dva roky.
Tento phal je botanický a jeho domovinou je jihovýchodní Asie, kde roste na stromech. Má rád polostín, ale nepohrdne sluníčkem. Já ho mám postavený na parapetu jižním směrem, musela jsem začít přistiňovat, protože sluníčko začíná být níž a bohužel mi spálilo dvě nakvétající vandy. Zasazený je do klasického substrátu s hrubou borovou kůrou, polystyrénem, příměsí rašeliníku na keramzitové drenáži. Květenství je postranní a květy vyrůstají jeden za druhým, nevoní jako ostatní botanické phaly, ale aby se mi odměnil za péči / koupu jednou týdně po vyschnutí v destilované vodě s hnojivem Orchimix /,vyhodil další květní stvol...

sobota 23. srpna 2014

Jak je důležité míti...

...Svitáka...divadelní hra anglického spisovatele Oscara Wildea " Jak je důležité míti Filipa " je lehkovážná komedie pro vážné lidi. Toto dílo charakterizují mistrné dialogy plné ironie a sarkasmu. A tak nějak podobně se to vyvíjelo s mým sousedem Svitákem. Bydlíme vedle sebe dlouhých 25let a naše sousedské vztahy byly díky našim temperamentním povahám hodně komplikované. Největší estrády probíhaly, když se soused vracel posilněn z restaurace a nebylo vše dle jeho představ.
Ale čas je moudřejší a dokáže obrousit ostré hrany svárů, asi jsme se začali vnímat jinak. Dnes už toho věčného cholerika vidím jinýma očima, jak jediný vymění prasklé žárovky, ostříhá přerostlé keře u domu a vymění zámek se zlomeným klíčem a není mu lhostejné, zda se uklízí či nikoliv. Absolutně nejvíc jsem si ho začala vážit, kdy se v důchodovém věku začal starat o malá vnoučata, od kterých utekla jejich máma.
....po posledním leteckém dnu mých muškátů jsem je zabezpečila, co to šlo. Bohužel vichřice byla zase o krok přede mnou a tak mě při příchodu čekal lísteček zasunutý do dveří...

neděle 17. srpna 2014

Štěstíčko...

...podle lidové pravostiky červenec nese parna, krupobití a medovice, jest hojný na bouřky a vichřice...no a právě 13.červenec si vybral všeho vrchovatě. Ten den moje dcera slavila narozeniny a chtěla je prožít netradičně. A tak jsme vyrazili na zámek Kačina u Kutné Hory, kde se tento den konala zahradní slavnost hraběnky Chotkové. Program byl skutečně bohatý, sluníčko nás ani trochu nešidilo. Měla jsem možnost si prohlédnout i oranžerii plnou nádherných orchidejí / budování tohoto skleníku jsem měla možnost sledovat na orchidejovém foru /, kde pan Roman Kváč odvedl neuvěřitelný kus práce a mohl se prezentovat skutečnou nádherou v podobě studeného, temperovaného a teplého skleníku, kde si orchideje doslova a do písmene chrochtají spokojeností.
...zdravý životní přístup šel ten den taky stranou, všechny ty pouťové laskominy fakt nešlo ignovovat a celou estrádu jsem ukončila pěkně promaštěným langošem s nádechem česneku / mám zase vybráno na rok dopředu /. Ten jsme ale jedli v běhu, protože k večeru se zvedla vichřice, která rozvířila zámecké cesty a nebylo vidět na krok před sebe.
...a ten den jsem přišla i o další iluzi, spojenou s každou poutí nebo jinou podobnou atrakcí. Jako děti jsme si kupovaly nebo dostávaly na pouti tzv. Štěstíčka, většinou ta krabička obsahovala malý pouťový prstýnek a radost byla dokonalá. I já jsem chtěla své dceři udělat radost a dostát pouťové povinnosti, při otevření mi spadla čelist...vevnitř byl nacpaný nějaký umělohmotný nesmysl z Číny, kterého jsou plné výprodejové koše v marketech a je na jedno použití. A tak mi je dnešních malých i velkých slečen líto, protože si asi nikdy nenavléknout tu blýskavou parádu z pouti a budou o jednu krásnou vzpomínku chudší....