Štěstíčko...

...podle lidové pravostiky červenec nese parna, krupobití a medovice, jest hojný na bouřky a vichřice...no a právě 13.červenec si vybral všeho vrchovatě. Ten den moje dcera slavila narozeniny a chtěla je prožít netradičně. A tak jsme vyrazili na zámek Kačina u Kutné Hory, kde se tento den konala zahradní slavnost hraběnky Chotkové. Program byl skutečně bohatý, sluníčko nás ani trochu nešidilo. Měla jsem možnost si prohlédnout i oranžerii plnou nádherných orchidejí / budování tohoto skleníku jsem měla možnost sledovat na orchidejovém foru /, kde pan Roman Kváč odvedl neuvěřitelný kus práce a mohl se prezentovat skutečnou nádherou v podobě studeného, temperovaného a teplého skleníku, kde si orchideje doslova a do písmene chrochtají spokojeností.

...zdravý životní přístup šel ten den taky stranou, všechny ty pouťové laskominy fakt nešlo ignovovat a celou estrádu jsem ukončila pěkně promaštěným langošem s nádechem česneku / mám zase vybráno na rok dopředu /. Ten jsme ale jedli v běhu, protože k večeru se zvedla vichřice, která rozvířila zámecké cesty a nebylo vidět na krok před sebe.

...a ten den jsem přišla i o další iluzi, spojenou s každou poutí nebo jinou podobnou atrakcí. Jako děti jsme si kupovaly nebo dostávaly na pouti tzv. Štěstíčka, většinou ta krabička obsahovala malý pouťový prstýnek a radost byla dokonalá. I já jsem chtěla své dceři udělat radost a dostát pouťové povinnosti, při otevření mi spadla čelist...vevnitř byl nacpaný nějaký umělohmotný nesmysl z Číny, kterého jsou plné výprodejové koše v marketech a je na jedno použití. A tak mi je dnešních malých i velkých slečen líto, protože si asi nikdy nenavléknout tu blýskavou parádu z pouti a budou o jednu krásnou vzpomínku chudší....