Závidím....

....závidím, když všichni umírají horkem a nadávají, kočičáci zpomalí, zleniví, ale jejich chůze je stále majestátní kožich nekožich.

....závidím, když ráno ve čtyři zvoní budík, jak rychle stojí připraveni u kuchyňské linky na snídani a stejně rychle se vracejí do svých pelíšků, na rozdíl od mého pochodu za živobytím.

....závidím, když mají hlad nebo mlsnou, zajdou k misce a nemusí do supermarketu.

....závidím, když se chtějí bavit, stačí jim k tomu jedna moucha nebo pavouček a je na dlouhé hodiny vystaráno, nepotřebují televizi ani kino, u knihy usínají daleko dřív než já a netlačí je u toho brýle.

....závidím , když dokážou celý den prospat, proválet, jsem od narození chronický nespavec, který neskutečně závidí, že usnou kdekoliv, načemkoliv, dokážou se labužnicky protahovat, zívat.

....závidím, když se prohlížejí v zrcadle, jsou ze sebe nadšení, když se dívám já, nadšení chybí.

.... a co jim závidím nejvíc...SEBE, mám je ráda láskou bez výhrad, rychle zapomínám na květníky s orchidejemi, které se válejí na zemi po Míšově útoku na mouchu, na Rozinčino řvaní v noci na měsíc / většinou kolem třetí ranní / a Edíkův odpor k hřebenu...

Lovecká sezona....

.....tak jo, je to tady...období, které bytostně nesnáším a pravděpodobně se mu každoročně nevyhnu. Když jsem se už srovnala s faktem, že muškáty po několika leteckých dnech nebudou vypadat jako ze žurnálu, přišla bouřka a padaly kroupy jako švestky velké, nu což není stále posvícení. A při pravidelném očumu vegetace vidím jednu díru, další díru, dál jen stonek a jsou tu pravidelní návštěvníci. Byť jsem byla ujištěna několikrát, že housenkám aromatické muškáty nechutnají, moje jim chutnají a ve velkém. Zelení, vypasení predátoři se vyvalují na spodních stranách listů , producírují se po stoncích, dělají díry jako vrata a už jen chybí, aby začali chrochtat.

....a tak jsem se vyzbrojila optikou, brýle jsem doplnila lupou, do rukou pinzetu a krabičku a začal lov ...jsem od přírody příšerně netrpělivá, každá housenka mi udělá obrovskou radost / tedy pokud jí najdu / , ale stejně si přeju, aby když je tam musím mít a nechci, aby byly třeba červené a zpívaly a moje lovecká sezona nebyla takovým utrpením.....

Letecký den....

....spíše už je lepší napsat letecké dny, tento kolorit se stává výstižnější. V rámci letošního nevyzpytatelného léta jsem se stala vlastníkem licence na létající truhlíky, takže nikoliv vrtulník či jiné menší letadlo, samozavlažovací truhlíky létají rychleji a stávají se zbraněmi hromadného ničení...mých nervů rozhodně.

K muškátům z minulého roku jsem si na jaře dokoupila od pěstitele z Liberce několik novinek, ze kterých se měla ohromnou radost, většinou jsem takové květy na našich tržnicích či obchodech neviděla. Ale radost netrvala dlouho, během bouřek se truhlíky rozhodly jinak než způsobně sedět na parapetu, takže ještěže mám souseda v důchodu, o truhlíky se vždy statečně postará....

Bulharsko včera a dnes....

....vše posuzováno a viděno očima pubertačky a zralé ženy, tedy náhled v rozmezí 34let...

Při mé první návštěvě mi bylo 14 let, tedy ukřivděný puberťák a občas taky na pěst, viděla jsem moře poprvé a zdálo se mi šíleně slané.Každé ráno jsme vydávali s bratrem na pobřeží a nacházeli obrovské mušle. Všude přítomná bulharská keramika, která se vozila jako prezent. Celé okolí bylo provoněné růžovým olejem a největší radost nám udělal táta nákupem námořnického trika. K večeři byly ryby, které jsem už nikdy nejedla, alespoň tak dobře upravené, no a jako bonus jsme získali výživný cestovatelský průjem, takže věrným přítelem byl Endiaron.

Při mé druhé návštěvě mi bylo 48 let, tedy zralá žena a občas taky na pěst, viděla jsem moře nepočítaně a už se mi nezdálo tak šíleně slané. Brácha má taky o 34let více i o tolik kilo navíc a mušle sbírat nechce!!! Bulharská keramika už není na každém rohu a je problém ji sehnat, stejně tak námořnická trička z kvalitní bavlny už zmizela a prodávájí se nekvalitní napodobeniny. K večeři byly také ryby, které už nejím a jíst nebudu neb pangas má do ryby skutečně daleko a i ten bonus s Endiaronem se dostavil.

Takže co se změnilo...vlastně je to jako s prvním vztahem, prvním dítětem...byl to první let letadlem, první moře v životě. Bulharsko je pořád stejně krásné, pořád stejně pomalé, neuspěchané a lidé jsou stejně milí jako tenkrát.

....a přeci se něco podstatně změnilo, moje tělesná schránka. Tenkrát nám stačil krém na denní použití maximálně doplněný olivovým olejem, no a dnes bez ochranného faktoru nejméně 30 bych nevylezla ani před barák...

V zdravém těle zdravý duch.....

....tak nějak jsem si zdůvodnila přihlášení na kurz zážitkové jogy v Jeseníkách. V běžném týdnu docházím na power jogu, chi-toning a pilates, takže výběr kurzu byl jasný a navíc jsem nikdy nebyla v Jeseníkách, tudíž i velký kus zvědavosti. Souběžně jsme se sešli i s dalšími účastníky, kteří buď provozovali turistiku v okolí Kralického Sněžníku a nebo se pod vedením lektora učili malovat pravou hemisférou./ taky velice zajímavé, když jsem viděla obrázky a malby z prvního dne a posledního dne, ten rozdíl byl obrovský /.

Vzhledem k faktu, že jsme se sešli na zážitkové joze lidé různě zdatní a věkově rozdílní, lektorka se rozhodla pro spíše méně náročný, ale velice očistný a meditační průběh. Poprvé jsem zažila párové uvolňovací cvičení, poprvé jsem cvičila bosa v nedotčené přírodě, poprvé jsem si máchala nohy v potoku a nebála se, že budu mít " rýmičku ", poprvé jsem "kořenila" na obrovské louce, poprvé jsem si uvolnila mysl natolik, že jsem zapomněla na hektický život města.

A že těch poprvé bylo, inu bylo...jenže dnes se člověk bojí šlápnout holou nohou na trávu, že se potká s klíštětem, se zvířecím exkrementem nebo injekční stříkačkou. Také chápu, proč jsou v zahraničí podobná setkání povinná pro vedoucí pracovníky, protože výsledkem je totálně vyčištěná hlava, tedy na chvíli....a hurá do procesu.

...a kam se poděl můj orchidejový svět ? Vypověděla mi službu technika a nemám čím fotit právě kvetoucí rostlinky, budu doufat, že se oprava zadaří...

Na horách...

....vzduch je príma a to klíma na horách...

Když se podaří vypnout pracovní telefon, zaobstarat tři chlupaté Krakeny a nechat všední starosti doma, pak je vynikající si obout cvičební obuv " Jarmilky " / výborně se mi v nich řídí a mohu si vzpomenout na léta školní, ovšem když zapomenu se přezout, vzbuzuji hlavně u pánů úsměv, zrovna jednomu se moje obutí na benzínové pumpě tolik líbilo, že mě pochválil / a vyrazit si užít super víkend. Když se zadaří i luxusní počasí, pak jen zbývá proběhnout všechna oblíbená místa a na tachometru lýtkových svalů naskočí číslo kolem 25 km. Mám moc ráda Harrachov a několikrát ročně si ho musím oživit, tentokrát jsem si z něho i kousek přivezla. Na náletové louce jsem si posbírala mladé výhonky smrků a pak doma z nich po vylouhování uvařila medík, který chutná nesmírně luxusně a díky silicím krásně voní lesem.

Cestou domů jsem nemohla a ani nechtěla vynechat botanickou zahradu v Liberci, ikdyž se " účastníci zájezdu " bouřili, stěžovali si na bolavé nohy, je to povinnost zjistit,co nového kvete. A že toho bylo, orchidejí hlavně sbírkových coelogyní bylo neuvěřitelně nakvetlo, vůně i přes sklo šílená. Pro každého bylo něco na pokoukání a relax...

....tak zase na podzim , je třeba zkontrolovat to klíma....