pondělí 15. června 2020

Jak se vytváří skvělá atmosféra ...



Červnový horký podvečer jsem měla jasně naplánovaný.
Osud rozdal karty v jiném gardu a já jsem se ocitla na dětské pohotovosti.
V žádném Zapadákově, v žádné Černé pri Čope, naopak na specializovaném oddělení krajské nemocnice.
V náručí se svou uplakanou vnučkou jsem dle orientační cedule poletovala než jsem konečně objevila místnost zvanou Příjem pacientů. Malých, dětských.
Dáma oblečená do růžové šifonové halenky, ze které se jí drala dvě nezbedná ňadra, na mne třikrát zamířila teploměrem.
Netušila jsem, zda se jedná o vysloužilou pracovnici E55 či zdravotní sestru ??
Polovina špitálu chodí v teplákové soupravě, druhá oblečená jako do bordelu.
Jak se má člověk orientovat ? Měří vám teplotu ředitelka nemocnice nebo hlavní sestra nebo blázen z ulice ?
Bez jmenovky, chápu, pořizovací cena šifonové krásy asi nebyla malá, tudíž není vhodné jí propíchnout označením funkce ve zdravotnickém  zařízení.
A copak od nás potřebujete ?
Vysvětluji problém týkající se mé vnučky. Sestra / asi sestra ? / zamíří teploměr tentokrát na vnučku.
Jsem šťastná, pochopila, kdo je zde pacient.
A kde jsou rodiče ?  Kde je matka nebo otec ?
Aha, jsem debil, kterého zbavili svéprávnosti a nemůže jako zákonný zástupce doprovodit svou vnučku k lékaři. V případě hospitalizace se musí rodiče okamžitě dostavit !!
Koktám, blekotám, jsem rozhozená z nepřátelského tónu, který vytrávím jako dospělý pacient, nikoliv jako doprovod malého dítěte.
Sestra opět zamíří teploměr na vyděšenou vnučku.
A jak se křestním jménem jmenuje dětská lékařka v místě bydliště ?
Jsem méněcenná, neznám jméno lékařky mé vnučky, musím volat vyděšenou matku.
Začínám se potit, uvnitř má nervozita graduje.
Sestra opět, již potřetí zamíří teploměrem na mou vnučku.
Jo, kartičku pojištěnce a občanský průkaz dítěte máte v mobilu, jo ?
Musím se šíleně, brutálně ovládat, abych nevystartovala.
Držím v náručí dítě mého dítěte, které je v naprosto cizím prostředí a bez mámy.
Už ten stres, co prožívá je skutečná mizérie a atmosféra v čekárně je k zalknutí.
Čím víc ta harpyje útočí, tím víc se mi malými pažemi stahuje prostor kolem krku.
Vzteky a bezmocí lapám po dechu. / již tuším, jak se cítí borec Krpálek v tzv. kravatě /
Po čtvrté měříme teplotu, bez jediného slova, bez jediné empatické větičky, která jako mávnutím proutku nechá roztát jarní ledové kry.
Já, která mám vyřídilku. Já, která bych se i porvala, já nemůžu.
Držím malé, uplakané dítě, já fakt nemůžu.
To, že jsem do kovidového dotazníku napsala totální nesmysly, to už je jen okrajová záležitost.
A tak jsme spolu seděly, já a má vnučka. Jako na trestné lavici.
Vždy, když se do čekárny rozlétly dveře, obě jsme se lekly.
Ani nevím, která víc.
Večer jsem nemohla hodně dlouho usnout. Přehazovala jsem se vedle spokojeně spící vnučky.
Kdepak asi scénáristé berou náměty na nekonečné Ordinace v růžové zahradě ?
Podle čeho natáčí světabolné díly Modrého kódu, kde na urgentním příjmu bojují o život či srdce každého pacienta ?
Pohádky, mýdlové operety a zase pohádky.
Mám doma v šuplíku maturitní vysvědčení všeobecné zdravotní sestry.
Mám doma hodně hluboko v červené krabičce uložený odznak Sloužím zdraví lidu.
To vše mám a tam uvnitř jsem stále na tuto nelehkou profesi pyšná.
Těším se z přítomnosti a nevynáším do nebes staré, lepší časy.
Přesto a nebo právě proto, si pamatuji, že zaměření na dětskou zdravotní sestru bylo prestižní, výběrové a nadstandardní.
Dětský pacient potřebuje cítit bezpečí, klid a rozvahu.
A o tom je právě ta skvělá atmosféra ...




Přeji vám příjemný a ničím nerušený týden. Přikládám foto, kde se již od malička holčičky učí se svými panenkami naladit tu správnou atmosféru, tak jen doufejme, že jim vydrží i v dospělosti ...
 

45 komentářů:

  1. Simi, to musí být strašná zkušenost. Držet nemocné dítě v náručí a kvůli birokracii tolik problémů.Ty by se snad měly řešit až po ošetření malého pacienta. Mám ale také jednu historku mého bratránka, který jako řidič-doprovod vezl v dubnu kamaráda se svým synem do nemocnice. Syn měl vyvrknutý kotník. Když tam přijeli, změřili všem teplotu a protože tatínek ji měl zvýšenou, pravděpodobně z vyhřátého auta, syna neošetřili, protože přítomného otce s teplotou nenechali podepsat souhlas k ošetření a poslali je domů.
    Ať přijedou jindy. Kdyby mi to nevyprávěl samotný bratránek-řidič, tak tomu neuvěřím. Usoudili, že příště se vyplatí zavolat si sanitku.
    Simčo, já jsem také stará škola ... a někdy se divím, co nás obsluhuje v obchodě. Prodavačky u pultu bez elánu, bez rychlosti... Ale to teď není podstatné.
    Co bylo Sofince a už je v poho?
    Přeji vám oběma krásné dny. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ani nešlo o byrokracii, ta k dnešní době bohužel patří.
      Spíše šlo o chování této ženy, která kromě nás ještě řvala na další maminku s týdenním miminkem.
      Já nemohla vystartovat, protože bych Sofinku ještě víc rozrušila.
      Za dob mého mládí k dětem chodili lidé, kteří s dětmi uměli pracovat, jinak byli odveleni mezi dospělé.
      Sofinka je už v kondici.
      To, co se dělá kvůli covidu je nafouknutá bublina, která mnoha lidem a vrstvám vyhovuje a odnese jí pak obyčejný člověk !!

      Vymazat
    2. Simi, omlouvám se za tu hrubku ve slově byrokracie, nějak jsem si to nestihla zkontrolovat. :o(

      Vymazat
  2. Co k tomu dodat((...člověk se stále jen diví, co ( a kdo) je kolem nás.Tak ať už je nepotřebujete!!!!
    P.S. a díky za milý narozeninový komentář))))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S přibývajícím věkem bohužel člověk zdravotnictví vyhledává a s dítětem je to to samé, celkem jsem ještě nezvrhla podat stížnost, protože přehlížet a zavírat oči je stejné. V dnešním zdravotnictví je mnoho kvalitních lidí, které vedou kvalitní lidé, ale i tam se najdou odborníci bez empatie, vystupování a přístupu hlavně k dětem.

      Vymazat
  3. Simonko, jsem v tomhle stará škola, nemohu si pomoci. Sestřičky byly v šatech a zástěře, čepečku, odznak, učenky oblečené jinak, doktoři v plášti a každý hned viděl, kdo je kdo.Také se mi líbí obsluha ve starých filmech, v cukrárně a kavárně, černé šaty a bílá zástěrka a čepeček z krajky. Dnes přijde kačena s dírama na riflích a žvejkačkou v puse a kývne na tebe. Ale mám i lepší zkušenosti.
    Třeba pod Bezdězem paní, nabízí vlastnoručně upečený borůvkový koláč přímo z plechu.
    Pomohli vám na pohotovosti a už je Sofince dobře? Má krásný kočárek a je očividně obětavá máma.Že by byla po babičce?
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Též zastávám tradice a uniforma pro mne není přežitek.
      Člověk pak skutečně ví, že hovoří s danou osobou, potažmo lékařem a nikoliv vrátným.
      Na pohotovosti nám pomohli a Sofinka je v mnoha ohledech mou věrnou kopií, k veliké radosti obou rodičů. :-)

      Vymazat
  4. Proto nemůžu ty přiblblé seriály odtržené od reality ani vystát.
    Pak nemají ty děti v nemocnici řvát, když jsou vyděšení i dospělí.
    Na Bulovce nerozeznám uklízečku od doktorky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Osobně obdivuji každého, kdo to sleduje, já snesu jen arogantního House.
      Když jsem ležela po operaci a přišla primářská vizita, netušila jsem , kdo je kdo, všichni byli v teplákách !!!

      Vymazat
  5. Málokterá profese dokáže způsobit takové trauma jako právě zdravotníci - a myslím, že si to řada z nich uvědomuje daleko míň, než by měla. Někdy to tedy zvládne už sama ta nemoc nebo úraz, ale když se do toho přidá ještě nějaký ten slon v porcelánu, tak to už se člověku otevírá v kapse hotový švýcarský nůž.
    Nezbývá než přát hodně zdraví - abychom je potřebovali co nejméně. Ať je dobře! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. v dobách mého mládí bylo prestižní se dostat na zdravotní školu a když se dívka dostala na dětskou sestru, byla to pocta, skutečně.
      Zároveň, když se dotyčná nechovala k dětem s empatií, bylo jí doporučeno odejít z dětského oddělení.
      Dnes tuto práci dělat nikdo nechce, hodně to vystihuje stav společnost, hodně to vypovídá o nás lidech jako celku.

      Vymazat
  6. Tedy Simon, to je hrozné. Věřím Ti, že jsi z toho byla vynervovaná. Já nechápu, proč se nejdříve sepisují elaboráty a pak teprve řeší nemoc. Setkali jsme se s tím letos hned na Nový rok, kdy jsem doprovázela manžela (71 let) s horečkou 39,8°C na pohotovost. Doktor nám vynadal, proč jsme nešli k obvodnímu lékaři na Silvestra, že byl pracovní den. Vyslechli jsme si půlhodinové kázání o tom, že jsme měli jeho chřipku léčit hned, když začal kašlat...přestože horečky před tím neměl...Manžel usínal a bylo mu zle a doktor na kterého jsme hodinu čekali, nás další hodinu dusil v ordinaci a ještě hned druhý den musel manžel na další vyšetření do nemocnice a tak jsme tam museli jet znovu a pořád ještě s vysokými horečkami a zase i tam čekat další hodinu než se všechno sepsalo a došlo na další vyšetření...Nakonec pak když se uzdravil a byl na kontrolním vyšetření tak nám řekli, že měl zápal plic...Proto na ty hloupé lékařské seriály s dokonalými sestrami i lékaři raději nekoukám, protože tady dokonce chtěli nemocnici úplně zavřít a nejbližší je až v Děčíně. Liberec nás ošetřit odmítá a stejně tak jsou problémy v České Lípě, protože je to jiný kraj...TO je to naše kvalitní zdravotnictví!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I dříve se psali elaboráty, ale v jiném pořadí, nejdřív člověk a pak dlouhé sepisování. Dnes se každý už ode dveří jistí, aby právně nepochybil, což chápu, ale nemělo by to být přednostní.
      Podobné story jsem před lety zažívala s maminkou, když měla růži na noze a 40 st. teplotu. Ta bezmoc byla tragická, věřím, že jste si sáhli na dno.
      Bojím se jen si připustit, co zažívají lidé, kteří nikoho nemají a jsou odkázaní na společnost, hrůza.

      Vymazat
  7. Simi, někdy nám dobrá vyřídilka není nic platná, nejsme schopni slova. Chápu Tvůj strach o vnučku, cítíme za vnoučata daleko větší odpovědnost než když jsme měli své děti. Doufám, že to nebylo nic vážného a Sofinka je v pořádku. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono nejde ani o zodpovědnost, spíše o stav toho dítěte, které je bez mámy vystaveno takému tlaku. Já se umím bránit, ale je kontraproduktivní být hustá a přenášet to na dítě.
      Sofinka je už v kondici a já věřím, že už nikdy víc.

      Vymazat
  8. Blondýnko, ani nemám slova, která bych k tomuto napsala. S vnoučaty jsem toto nezažila, nicméně jímal mě děs už při tom čtení. Panebože, když je to nebaví a nemají empatii aspoň s dětmi, ať jdou dělat něco jiného. Holky, přeji vám co nejméně takových děsných zážitků.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Současná společnost vyvíjí tlak na výkon a lidskost se v tomto extrémním boji někam hluboko ztrácí. Mnoho lidí jejich práce nebaví, vidíme to v obchodě, ve zdravotnictví, ve školství, v zemědělství.
      A o penězích to není, vím, od svých kolegyň jejich honoráře.
      Je to o stavu společnosti, ta musí brát, co jí ulice nabízí.
      Potýkáme se s faktem, že konkrétně zdravotnictví není jako práce přitažlivé, směny, práce s lidmi a ve výsledku vyhoření.
      A když jsem viděla dívky ze zdrávky na praxi, nedávala jsem jim zde velikou šanci na uplatnění, nemají to v sobě.
      Práce to je těžká, navíc je to poslání.

      Vymazat
  9. Tohle je zážitek, který si žádná babička nezaslouží! Vlastně - nikdo si ho nezaslouží. Copak tihle zdravotníci přestali být lidmi?
    Simi, jsem ráda, že jste obě přežily ve zdraví a bez následků.
    Měj hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O mne nejde, jsem velikou holkou, která se srovná.
      Jde o to dítě, jak bude v kritických situacích přijímat lékaře a sestry.
      To jsou vjemy, které se zapíší a které si neseme celý život.

      Vymazat
  10. Sestra byla (a je) zřejmě hodně nespokojená sama se sebou, když si svoje problémy dokáže léčit na malých dětech. A ani ten "vohoz" jí zřejmě ke spokojenosti moc nepomohl. Ne každý je člověk na svém místě, ale věřím, že je to o lidech a jinde bys narazila na úplně jiný přístup. Jsem ráda, že jste to "přežily", zdravotně i psychicky a možná by stálo za to poslat Tvůj (nevadí, že tykám?) fejeton dotyčnému zdravotnímu středisku. Krásné, ničím a hlavně NIKÝM nerušené dny. K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem docela vážně a poprvé v životě zvažovala, že podám stížnost, skutečně. Nikoliv kvůli sobě, ale kvůli vnučce. Aby žádné další dítě nemuselo táhnout životem zátěž zamindrákované ženské.
      Ať si chodí třeba nahá, ale doma.
      Obdobně jako k nám se tam chovala k mladé mamince s týdenním miminkem a dědeček musel odejít ven, asi by se neovládl.
      A je fakt, že bych asi vedení krajské nemocnice nepřekvapila, nemá si z čeho vybírat.
      Tykaní je naprosto v pořádku, beru ho zde jako samozřejmost :-)

      Vymazat
  11. Myslím, že za vše mluví slova mého veterináře. Kdyby naše zdravotnictví fungovalo jako veterina. To by bylo všem nádherně. A má pravdu, když si vezmu přístup veterináře ke kterému přijedeš vyděšená se psem který ti doma ze zvracení omdlívá, na Silvestra deset minut před skončením ordinační doby a on s tebou jedná jako s královnou, díky operaci kterou okamžitě udělá je tam přes zavíračku, a ještě tě uklidní, že už bude všechno v pořádku. Na potřebný zákrok čekáš tak den, zatímco ty na zákrok u zubaře půl roku....jestli ono by to také nechtělo systém okamžitého placení (dneska už stejně pojišťovna hradí minimum) to by se asi všichni chovali jinak.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, na veterině jsou pacienti vítaní, opečovávaní, častokrát mne už napadlo, že bych chtěla být zvířetem. Nevím jak to vyřešit. Zrušit všechny vyžírkovací zdravotní pojišťovny a každý si zaplatí svou zdravotní péči?

      Vymazat
    2. I já souhlasím.
      Péče na veterinární klinice je placená, ale naprosto dokonalá.
      Já jsem dokonce dostala i dvakrát najíst.
      Zůstala jsem na infúze skoro celé odpoledne a bez jídla.
      Neskutečná sestra mi uvařila kávu, dala vodu, sušenky, rohlík a jablko, abych sebou nešvihla. Samozřejmě jsem se revanšovala, ale v daný okamžik mi huba spadla hodně dolů, tohle lidství totiž není povinné.

      Vymazat
    3. Přesně, platit si sám pojištění a pojišťovny zrušit. Když se člověk dívá na ty jejich obrovské paláce a množství úředníků, hned je jasné, proč nejsou peníze na to na co mají být.... taky jsem se po té co mi vet dostal Bobího do cajku všem revanšovala, stálo mi to za tu radost co mi udělali ale i za tu co jsem udělala já jim.

      Vymazat
  12. Simonko, asi veškerou ampatii vyčerpala na "korona".
    A to, že dnes člověk nikde nepozná kdo je sestra a kdo lékář, to mi vadí už dlouho!!!
    "Šaty už nedělají člověka".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro mne jako člověka byla úcta k bílému plášti hodně důležitá, dnes je to tepláková souprava. Určitě to nedělá člověka špatným či nekvalitním, ale ten respekt se nějak vytrácí.

      Vymazat
  13. Smutná zkušenost. Nejspíš jste té osobě ( pro mě to není zdravotní sestra) narušili kafíčkování nebo nedej bože tv seriál...Moc dobře vím, jak je člověk vystresovaný, když mu není dobře, natož malý prcek. Úsměv a vlídné slovo leckdy dokáží víc než léky...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já pevně věřím, že poslední.
      Chodila jsem celé dětství k jedné dětské lékařce a vždy jsem byla zvyklá na hodně vysoký standard, vystupování a chování.
      I sestra byla celou dobu stejná a byl to skutečně přístav klidu, pokoje a vzájemného respektu.
      Naprosto souhlasím, že už jenom to nepohodlí, že je člověku zle, je přes čáru a ještě skvělá atmosféra a je to v prdeli. Do slova a do písmene.

      Vymazat
  14. Asi budu hodně drsná, ale ta osoba zaslouží pověsit za prsa do průvanu!!!!!
    Nechápu, jak tohle můžu dělat svou práci.
    Stačí vlídné slovo, úsměv a malou kapku empatie a pacienti i jejich doprovod mi zobou z ruky a jak se s nima pak dobře spolupracuje (✿ ♡‿♡)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Víš, já se roky potýkám s problémem. Jsem vzdělaná v oboru, tudíž informovaná. Pak se hlavou honí skutečně všechno a člověk se klepe strachy.
      Osobně, taková kráva nemá u dětí, co dělat!!

      Vymazat
    2. Renčo, zapomněla jsem ... miluji tvůj temperament !!!

      Vymazat
  15. Být sestrou na dětském oddělení znamená být nejen profesionál ve zdravotnictví, ale také pedagog, psycholog a máma v jedné osobě. Která sestra tohle v sobě nemá, ta by na dětském oddělení neměla být. Ale pomůže si stěžovat? Budou se ohánět předpisy, budou mít plnou hubu, jak je málo sester. Já jsem dělala přijímačky na zdrávku na Vsetín a právě na obor dětská sestra. Jak já jsem těžce nesla, že jsem nebyla pro vysoký počet uchazečů přijata, i když jsem zkoušky udělala a oční lékař mi dětskou sestru dschválil. Ale byla tam tlačenka. Sladkosti a dobré pití přinesla i moje teta a sestřenice byla přijata. Byla přijata, aby následně za pár let zdrhla do Ameriky a tam zůstala celý život. Já dokážu trpět s každým bolavým bebíčkem dítěte...možná bych proto nebyla ta vhodná, protože bych všechno brala osobně. Přeji vám holky jen samé šťastné dny plné láskavé atmosfíry.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doba, tahle doba nahrává těmto situacím.
      Všechny profese se potýkají s nedostatkem lidí, přijímají nekvalitní, nedovzdělané jedince, protože prostě nic lepšího neseženou.
      Co dříve bylo hodno respektu, vysoké úrovni, to dnes balancuje na hraně.
      I mně stojí za pultem ženská, která by před dvaceti lety nebyla ani na umývání nádobí.
      Každé ráno se modlím, aby přišli do práce a výběr profesionálů není a nebude.

      Vymazat
  16. Blondýnko, to mě moc mrzí, že máš takovou zkušenost. Musím zaklepat, že se mi stalo jen jednou jedinkrát, kdy jsem se, stejně jako ty, nezmohla na slovo. Míša měl spálu a my museli k zaskakující doktorce, stáli jsme ještě ve dveřích a ona už pištěla, že má spálu a ať k ní nechodí. Jinak mám zkušenosti opačné, sestry i lékařky/lékaři ochotní a milí, díky Bohu za to.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také jsem měla třeba skvělou obvodní lékařku, s odstupem času tam sedí vyhořelá, otrávená ženská, kterou obtěžuješ.
      Když tam musím, mám osyp. Jenže já jsem dospělá, já to překousnu, u dítěte je to poser.

      Vymazat
  17. Renatka má pravdu! Vzpomněla jsem si na poděkování paní hasiči, který ji držel za ruku, když ji téměř 3/4 hodiny vystřihávali ze zdemolovaného auta. Všichni jsme ještě před pár dny děkovali zdravotníkům a obdivovali je. A stačí jedna blbka .... Jednou jsem se na LDNce zeptala sestřičky, jestli by chtěla, aby se o ní jednou starali tak, jak ona se stará o ty staroušky. Jestli ne, tak ať ten svůj přístup kouká rychle změnit. Moje babička vždycky říkala: Zlatě, když byly v nemocnicích řádové sestry. Ty se staraly jen o pacienty a pánaboha. A když to tu sestru nebaví, ať jde ke kravám. Když nebude s krávou dobře zacházet, ta ji nakopne a ona hned bude vědět, jak se má chovat.
    Simi, hlavně že je Sofinka vpořádku. Přeji krásné a spokojené dníky.

    OdpovědětVymazat
  18. Simi, jak stále říkám - je to o lidech. Před několika lety jsem hlídala šestiletého vnuka. Večer ho moc bolelo bříško, po vyšetření na pohotovosti byl výsledek jasný - apendix. Samozřejmě jsem zůstala s vnukem v nemocnici. Sesrta mě uklidnila, že malý bude ze sálu za půl hodinky zpět. Po hodině a půl jsem propadla naprosté panice a donutila sestru, ať zavolá na sál a zjistí, co se děje. Naštěstí byl vnuk již po operaci a za chvilku ho přivezli. Také jsem musela v noci po telefonu s dcerou, která tak rychle ze vzdáleného města nemohla přijet, vypisovala papíry. Na osobní souhlas se čekat naštěstí nemohlo. Ta hodina a půl mi připadala nekonečná! Tak přeji zdraví, vše ostatní si zařídíš.

    OdpovědětVymazat
  19. Možná jen trpíš analogií syndromu bílého pláště - tzv. syndromem teplákové soupravy :-).

    OdpovědětVymazat
  20. Simi, místo aby uklidnili, jen víc znervózňují a nevzbuzují důvěru. Dřív stačily 4 roky zdravky a byla sestřička hotová. Dnes studují déle a pak je tohle výsledek.

    OdpovědětVymazat
  21. Nezáviděníhodný zážitek.. Ještě že to dobře dopadlo, navzdory všemu!!
    Nechápu to jednání ani úbor , tady mají v nemocnicích vše rozdělené , doktoři bílé pláště, zdravotní sestry (a bratři) jsou v modrém, radiologie žluté pásy na rukávech, uklízečky a pomocné síly v červeném . A nejhezčí jsou strakaté, barevné pláště na dětském oddělení 😊 Na chodbě plakát, kde jsou v mundůrech vyfocení, aby si je nepletli. Papírování taky spousta, ale přístup ve valné většině velmi lidský, i u obvodního doktora.
    Možná to bude trochu horší ve velkých městech, naštěstí jsem neměla čest vyzkoušet 🤞
    A děti jsou zde uctívání všude, (až moc, říkám já )😉
    Měla bys jednou vzít Sofinku sebou, z blonďatých holčiček se v Itálii můžou pominout 😁

    OdpovědětVymazat
  22. Odkedy dcéra - lekárka - musela behať so stopkami, aby poisťovne zistili, kde ešte sa dá viac zarábať a odkedy som kontroloval naše účty za prevedené ( a nprevedené!) lekárske úkony za moju mrtvicu a manželkinu operáciu je jasné, že medicínska industrie sa definitívne zmenila na továreň na výrobu príjmov. A tie dosahujú aastronomické výšky. Z takých výšiek na pacientov len serú, keď má zbytočné peniaze, tak ho vykuchajú, ináč sa môže pakovať. Preto je najlepšie oplácať rovnakou mincou - vysrať sa na lekársku starostlivosť, strčiť si cigaretu a zapiť to dobrám mokom...

    OdpovědětVymazat
  23. Uff to byl zážitek, je pravda, že pozitivních zážitků se zdravotnictvím mám také míň, než těch negativních. Ad levé, pravé křídlo, nebýt tam té vysvětlující věty, už bych se ptala :D

    OdpovědětVymazat
  24. Hrozný zážitek, nikdo si nezaslouží takové chování, malé dítě, vyděšené bolavé, nešťastné už vůbec ne. Proč tam jsou.... zažili jsme na pohotovosti na ORL Motol, prý táhnu 36 hodin, tak neřvi, dcera se neudržela a sdělila lékaři, zda ho tato práce nenaplňuje a obtěžuje ať jde hledat jinou...rušíme je, přeci z dlouhé chvíle tam nikdo normální nepoleze! Uf to nebyla hezká vzpomínka, a lítost, že se to děje všude.
    Mějme hezké dny. J.

    OdpovědětVymazat
  25. Karta pojištěnce je základ, kdo ji nemá, jako by nebyl :).
    Ale mnohdy se zdá, že je to jen podmínka nutná, nikoliv postačující. Nejhorší je chování ke starším (znám od rodičů manželky), to je už v duchu, co je ještě otravují?

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.