Devítka ...

Můj blogový koráb proplouvá světem už devět let.
Ráda bych s humorem, s nadhledem, možná i věcným zamyšlením těch devět let připodobnila k výchově dítěte.
A co by mělo v tomto věku umět, jaké dovednosti je potřeba mu předat, jak zacílit, aby se z něho stal poplatný člen nejen blogové společnosti, posuďte sami.

1.  Dívky a chlapci jsou si rovni. Respektuj je oba.

Respekt je kvalita, bez ohledu na pohlaví i věk.
Že jsou v blogovém světě muži sortiment omezený, tudíž hýčkaný je prostě svatá pravda. Mužský svět má přitažlivé odstíny a když je podán inteligentně, s vtipem, nadsázkou ... bonus nemalé hodnoty. Musíme si ty kluky občas pomazlit, aby neutekli jinam :-)
Co mne, ale už roky přitahuje ... neomezená věková rozmanitost obou pohlaví. Čtete příběhy, příspěvky starších se stejným zaujetím jako od dívky těsně po maturitě, hranice věku neexistuje.
Sdělení poplatná pro všechny generace, od mladých se učím porozumět znova mladým, od vrstevníků se dobíjím stejnými průšvihy a ještě si poradíme, jak se nezbláznit. Od starších přejímám vize, leckdy se bojím přijímat a hlavně přijmout, že tam prostě musíme všichni.

2. Neboj se dělat chyby, dělá je každý, poučme se z nich.

Začnu těmi pravopisnými. Mě x mně, inu přátelé, kalamita. Přečetla jsem si mnoho pouček, našla spoustu pomůcek a stále mám plný mobil taháků. A stále nevím, stále píši jako trumpetka.
Interpunkce mi dává zabrat ... bychom, by jsme ...  mne doslova ubíjí. Závidím každému talentovanému češtinářskému umělci, já trpím. Než vydám článek, hodinu si čtu to samé stále dokola, až mi můj článek leze krkem a to je čerstvý.
Porážka přestává být porážkou ve chvíli, když z ní vytěžíme ponaučení.
V jedno období jsem se stala mistrem a valila články denně. Stala jsem se otrokem, svým vlastním a přiznám se, že kvalita pokulhávala, kvantita dusila.
Ponaučila jsem se, píši daleko méně a chci do svých sdělení dát vždy kvalitu, která se ode mne očekává a taky kus sebe.

3. Nedělej věci jen proto, že je po tobě chtějí .

Seděla jsem u blogů, kde byl sněhobíle dokonalý desing, nikde ani smítko prachu, vše dotažené do posledního detailu a proklatě sterilní. Já taková nejsem, nejsem sněhobílá.
Trápilo mne, že se nemohu prezentovat otevřeně, bez příkras a cpu se do pózy, která mi nevyhovuje.
Já jsem barevný člověk, někdy smutný, jindy veselý a potřebuji o tom psát.
Začaly vznikat články ze života, otevřené, plné lásky, bolesti a upřímnosti
Vypreparovat morek od kosti, napsat natvrdo, že mi do života vstoupily drogy, alkohol, deprese, chce koule a já se přestala bát, o nich psát. / a odložila suspenzor /
Odešli lidé, kterým má syrovost, reálný pohled na život a vztahy nevyhovoval.
Popularita není ta nejdůležitější věc na světě, nelze se zalíbit druhým, ale dívat se dnes a denně na sebe v zrcadle a nelhat si, to je můj top.

4. Neboj se říct NE, když se ti něco skutečně nelíbí.

Mít někde domov, komunitu lidí a mnoho společného, je zavazující.
Opustit zázemí, zabydlenou adresu a vrhnout se do nových, neprobádaných míst se mnohdy jeví jako drzost, která se neodpouští. Jsem citlivka, obrečela jsem odchod.
Vám všem, kteří chcete změnit svou blogovou adresu, své působiště, nebojte se.
Lidé nechodí za adresou, je podružná, příznivci si vás vyšťourají z meziplanetární mlhoviny, protože prostě jim budete chybět. Když se mi do života, srdce zapíše člověk, nemohu ho zapudit pouze a jen kvůli nevhodnému působišti. Dostala jsem od něj dar, invenci a ta se neopouští.

5. Hlavní je znalost, ne známka.

Komentáře pod článkem jsou kořením, které dochutí, dosladí, zpestří, ale i okyselí článek.
Správná odezva autora povzbudí, počechrá mu ego, někdy sníží citlivost na minimum.
Dát do komentáře kus sebe, svůj postoj, ale i věcný  názor je meta největší.
Napsat pár nic neříkajících slov, věřte mi nebo né, to každý pozná. Daleko nejhorší na stupnici od nuly do deseti je fakt, že i z těch minimálních slov poznáte, že dotyčný ani článek nečetl, smutné, že ?
Mám ráda komentáře od srdce, se zkušeností, která obohatí.
A proto, prosím, nekomentujte, nepište, když nečtete.

6. Vždy řekni, když je ti špatně.

Sdílená i sdělená bolest, poloviční bolest ? Určitě.
Přesvědčila jsem se několikrát, jakou má slovo sílu, dopad na jednotlivce. Povzbudí, stejně jako za pár minut pošlape veškeré sebevědomí na minimum. Někoho potěšit ve vypjaté situaci nic nestojí, nejsou to body do pomyslného skóre, jen prostě a jednoduše vyhraje lidství.
Neztrácíme se v internetovém matrixu, kde je důležitý like.
Blogový svět mi dal tak pestrou paletu lidí do vínku, kteří mne inspirují, motivují a posouvají dál.
Jejich fotografie, články, výrobky, mnohdy i citová investice mají přesah přes virtuální pozadí, mají tvář, mají občanský průkaz a je s nimi fajn.
Jo a ještě jednou veliký dík za slova podpory v okamžicích, když jsem s Přemyslem Oráčem plužila v hlubokých brázdách svou hubou, vyčnívaly mi pouze ušní boltce a nevěděla jsem, zda tu orbu vůbec přežiju. Díky, slova mají sílu !

7. Važ si přírody, zvířat a světa kolem sebe.

Říká se, že k dobré povaze vede dobrá výchova. Vychovat z dítěte laskavého, milého a přívětivého člověka je fuška, která nás stojí mnohokrát rozjetou nervovou soustavu na plné obrátky.
Podobně je to i s mým devítiletým blogem.
Už dávno nenosí plenky, ale občas se smíchy počůrá. Zapomenuté a nechutné svačiny zahazuje za postel, aby je pak s fanfárami vydoloval, vytěžil a z prdu udělal kuličku.
Vnutit mu nový overal se rovná zkáze, protože ty staré vytahané tepláky hřejí a jsou pěkně pocintané od vanilkové zmrzliny. Rodičovské a pedagogické schůzky jsou zapovězeny, protože nejlépe se první cigareta kouří se spolužákem, první panák ochutnává se sousedovic Ančou a zvrací pak následně z okna. První polibky kradené za účelem nácviku lidové tvořivosti naberou na intenzitě, radost ubere pořádný beďar na nose.
Děkuji za krásných devět let, za inspiraci, za to, že jste !
Mává a zdraví Blondýna, za devítiletý blog. / puberta nám ťuká za rohem, máme se v dalších letech na co těšit /