pondělí 30. září 2019

Září v kostce ....


Z melounové do dýňové, z žabek do ponožek, což já konkrétně velice špatně snáším. Z jasné oblohy plné roztomilých beránků do mlhavého rána, nu a my motoristi jsme poprvé škrabali a do ostřikovačů doplňovali nemrznoucí směs.
Přišel podzim. V jednom zábavném pořadu se dotazovali Čechů, co patří k podzimu. Kromě pouštění draků jsme evidentně bez tradic. Nikdo nevzpomněl hrabání napadaného listí, následné pálení včetně dokonalých pečených brambor, které chutnají nejlépe přehazované z jedné ruky do druhé.
Sbírání lesních plodů, ze kterých si děti vyrábějí domácí dekorace, maminky zdobí předsíně šípkovými větvičkami, v neposlední řadě rozsvícené svíčky, které světelnou pohody hodí o pár levelů výše. O kouzelných procházkách, kdy pod nohami šustí listí, nad hlavami poletují obarvené lístečky a sluníčko pohladí nabídnutou tvář s dotykem věrnosti, jen prostě vydržet.
Se Soptíčkem jsme si střihli dovolenou u moře a poprvé po dlouhé době jsme srovnali generační skóre a s mladšími ročníky jsme ve vzájemné shodě. Moře je kouzelná záležitost, ale musí být na ní věk. Soptíček má daleko větší radost na rybníce, kde je voda sladká, přiměřeně hluboká, necáká, nehoupe. Koupání v místním zařízení, kde rákos dovolí ubytovat kačky a husy, které jsou zpestřením, poezie pro malé dítě.
U moře to hučí, vlny nepůsobí nijak přitažlivě, no tak jsme si zaskákali alespoň my dospělí.
Nástup do školky proběhl bez větších problémů a sfouknutí čtvrté svíčky na dortu mi připomnělo, že děti stárnou a vějířky kolem mých očí se prohlubují i díky stavebním úpravám.
Romantika počátků stavebních úprav přerostla leckdy i v alergii. Uvědomila jsem si, že jsem letošní sezónu zamilovaného zahrádkáře nepodřizovala zahradním pracím, ale dělníkům. O víkendech, když nepracovali, jsem doháněla resty a vlastně odpočinek veškerý žádný. Klid, pohoda, grilování, posezení nebo jen lelkování prostě chybí a podepsalo se na tělesné schránce.
A největší deficit ... málo svištěly vzduchem korkové špunty od vychlazeného šampusu.
U firmy CS BETON jsem vedena jako nejnáročnější zákazník, který chce za své peníze, za statisíce, kvalitu. Vyžaduje, aby materiál nevhodně skladovaný, mizerně exportovaný a odfláknutě vyrobený, nebyl v médiích prezentován jako prvotřídní, dokonalý a perfektní.
Má náročnost je ověnčena čtyřmi reklamacemi a spojovatelka už mé číslo a stavebního mistra ani nebere. Škoda, že tady u nás v České republice nejedeme na kvalitu, z lidí se snažíme dělat submisivní trosky, které jsou vděčné za druhou, možná i třetí třídu kvality. A nemluvě o řemesle.
Loučím se s měsícem, který lehounce pohladil ochutnávkou babího léta. Za dveřmi ťuká nový, nadevírám a těším se, že opečený špekáček na ohni potěší nejednoho labužníka, vinobraní  a s ním košt burčáku, vařící dýňová polévka s opečeným chlebem a víte nač jsem zapomněla ?
Nejen brambory, ale i jablíčko opečené skvěle chutná a vzpomínky, kdy se s umolousanou pusou vracela malá, špinavá blondýna domů, vlastně proč by nemohla být velká, špinavá blondýna :-)
Krásný podzim.




Po sezóně

Jezdím po světě, objevuji krásy, no a naše vlast zůstává tak nějak neopečovaná, neochozená, prostě na ní kašlu. A kdy nejlépe nechat vsáknout pod kůži krásu krajiny, měst, krásu Česka ?
Jednoznačně po sezóně. Žádné dlouhé fronty, žádná narvaná náměstí, ucpané památky, ubrečené děti a kolabující důchodci.
Tentokrát to vyhrála Litomyšl, kouzelné české město. Tiché, bez zástupů, bez autobusů plných turistů. Klid, pohoda a neskutečné kulturní dědictví.
Máme tu skvostně, jen to tak nezní, lépe si říká ... byla jsem v Římě, v Madridu.






49 komentářů:

  1. Máš pravdu, jdu si zapálit svíčky...:)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já přežívám na zářivce, která je původně na pěstování orchidejí a má přesně spektrum jako slunce, je to luxusní záležitost, mám to přes celé okno a lidé se mne ptají, čím svítím...

      Smazat
  2. Taky už jsem vytáhla aromalampu, kterou mám spojenou s chladnými dny. Zatím tedy jen v práci - doma jsem po vystěhování obýváku kvůli malování, novému koberci a novému nábytku svícny ani svíčky zatím nenašla :-) (ještě jsme ty krámy nenahrnuli zpátky)
    A s posezónními výlety souhlasím - letošní Loket v lednu, Štramberk a Horažďovice v květnu - ani na jednom místě to nebylo o ušlapání, ale pohodička (i když tedy v Horažďovicích možná "chcípl pes" i v červenci :-D)
    Hezký říjen

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky faktu, že nemám dítě školou povinné, jezdím a létám jen mimo sezónu a je to špička, neměnila bych.

      Smazat
  3. S výletováním po sezónně jednoznačně souhlasím! A podzim v české krajině je to, na co se každoročně těším. :) Nicméně ale nebudu provokovat, přece jen i já se těším na poslední teplé a slunečné dny, které s barevnými stromy tvoří nejlepší část podzimu, a ta je právě teď.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Však já si dobře pamatuji, že nejsi příznivec spařených půlek :-)

      Smazat
  4. Až na ten beton si měla moc krásné září!
    I my si dopřáváme ten luxus jezdit mimo sezónu a je to fakt nádhera. Nejen u moře, ale i u nás. Jsem ráda, že tě Litomyšl okouzlila. nemám to daleko a okouzluje mě pokaždé...
    Přeji krásný říjen, Simi!
    Helena

    PS: ta generační fotka je úžasná!!!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Generační fotka je o tom, že takhle přesně se občas cítím !

      Smazat
  5. Jako vždy zapracovala Tvoje bohatá slovní zásoba a zářijové zážitky jsi vměstnala do kostky s grácií Tobě vlastní. Jak to letí,čtyři svíčky už Sofinka na dortu měla.
    Souhlasím, že cestování po sezóně má svoje kouzlo. Litomyšlí jsem jen projížděla a jak vidím, město za návštěvu stojí.
    Hezký první říjnový den, Simi!
    Hanka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Hani, slovní zásoba se tenčí, je na mně vidět, že nečtu a velice těžce bojuji s písmenky, se slovesy, celkem při psaní textu trpím neb mi mozek atrofuje.

      Smazat
  6. Tak teď jsi mne namíchla Bloncko! Ty jseš v Litomyšli a nedáš vědět že se tu pohybuješ? Vždyť to je ode mne a ke mě 12 km.... Je to po Praze mé oblíbené město a navíc tam bydlí dcera s Bobulí. :-(

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. A já jsem vás podezřívala, že jste se sešly a mně to schválně zatajily...:-D
      Jsem lehce paranoidní...!

      Smazat
    2. Milá Vendy,
      měla jsem hodně náročných devět měsíců, možná nejhorších za celý svůj život, díky tomu, že jsem si hrála na všehoschopnou babičku, jsem neměla pořádné volno a já prostě a obyčejně potřebovala vypnout.
      Mluvit, když chci, brečet, když potřebuju a nebo jen čumět, lidsky ... na všechno se vysrat a nechat se unášet krásou. Mám roky velikou a spřízněnou duši, která bydlí v Pardubicích a Litomyšl byla jen náhodná volba, jak strávit v klidu a na pohodu dva dny.
      Toto město jsem měla spojené s tvou dcerou a po pravdě, já dodnes netušila kde bydlíš.
      Takže jsi na mne naprděná zbytečně, lidsky ... mám i já, Klára Zetkinová nějaké limity a musím se poslouchat.

      Smazat
    3. Míšo, konspiračně se pohybuji po celé ČR a brzy mne bude Miloš platit :-)

      Smazat
    4. Hele, budeš se divit, ale i já umím mlčet a jen se kochat a jde mi to vlastně nejlíp s lidma s kterýma si rozumím v mnoha ohledech ;-)

      Smazat
    5. Já jsem si také myslel, že jsi do Litomyšle jela za VendyW :).
      Je tam opravdu krásně a když jsem viděl ty sochy Olbrama Zoubka, hned mně bylo jasné, kam jsi zavítala.

      Smazat
  7. Simi a co podzim a dokonalé kaštany :o))? Bez nich podzim prostě nemůže být, aspoň ten můj...Opět skvěle napsáno a jen bych doplnila, ten Řím zní asi vážně tak nějak světově, ale zase schválně, kdo může říct, že byl v Litomyšli? Já možná jednou, jako malá. A vůbec, jaké si to uděláme, takové to máme, takže i v Litomyšli určitě může být lépe než v Římě a to i po sezoně :o). Jinak ať ti hlavně v září vyjde všechno v pohodě a bez reklamací.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ale jistě, dokonalé kaštany, já jsem je napsala jako lesní plody.
      Já jsem v tom Římě byla, doslova jsem si ho zamilovala a pevně věřím, že se tam podívám.
      Dle svého cítím, že hlavně po sezóně a skutečně je jedno, kde.

      Smazat
  8. Simi, Tvoje září bylo pracovní i krásně dovolenkové. Také raději navštěvuji krásná místa, když tam není moc lidí. Kaštany sbírám každý rok, dám si je jako dekoraci na mističku a pár jich nosím v kapse. Mají prý dodat sílu a energii, ochránit před špatnou náladou a nachlazením.
    V Litomyšli jsme byli před pár roky na výstavě panenek, jak jinak. A moc se mi tam líbilo.
    Přeji Ti krásné dny měsíce října.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Potřebovala bych kaštanů plný pytel, protože se mne nachlazení drží a nechce pustit, zde pomůže postel a čaj.

      Smazat
  9. Zní to velmi, velmi náročně - teď už se nedivím nedostatku inspirace přes léto, ani co by se za nehet vešlo. Věřím ale, že podzim ty šampusové zátky vynahradí a užiješ dost klidu, lelkování i pohody :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Posledních devět měsíců bylo skutečně nesmírně náročných a když máš hlavu prázdnou, já ze sebe nebudu potit něco z povinnosti.
      Sama jsem si stanovila náročnost, je ode mne očekávaná a nebudu cosi patlat, jen abych uspokojila. Je to koníček a i ten potřebuje svůj čas.

      Smazat
  10. V Litomyšli jsme už léta nebyli, je to pěkné město. My už léta "vandrujeme" jen v našich krajích, a je stále co objevovat. Chodíme po horách i dolinách, někdy nepotkáme živáčka a přitom je tu tak krásně. A to kolikrát nemusíme daleko, vždyť i ty pod Hradem možná zahlédneš i naše hora a dá se říct, že téměř "sedíš" na tvé krásné zahradě v Českém Středohoří :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Měla jsem neskutečné štěstí, protože stačí pouze slabých 10 minut a jsem někde úplně jinde, uprostřed přírody, nádhera. Jsem za to nesmírně vděčná.

      Smazat
  11. Moje děti, když byly malé, zase špatně snášely přechod z dlouhých rukávů na krátké. Oba kluci se snažili si ty pidirukávky stáhnout až k zápěstí, adaptace trvala tak týden :D.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. já nesmírně trpím, když si musím navléknout ponožky, proto chlapce chápu, že každá tato změna je šílená a deptá, zemřu než budu zase na boso :-)

      Smazat
  12. Ahoj Simí,

    tak já si minulý týden na druhé okno přivázala druhou nádhernou dřevěnou hvězdu... Tu svítící. :-) A přiznám se, že tu první jsem tu nechala CELÝ ROK. Sice jsem s ní nesvítila, ale bylo mi líto ji odvázat...

    A teď, teď už svítím. Oběma. :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ty jsi hvězda sama o sobě...!

      Smazat
    2. Já si zase minulý rok na Vánoce instalovala krásné vánoční vyzvánění na SMS. Tak si říkám, že teď, v říjnu, už to měnit nebudu :D.

      Smazat
    3. Mám lepší vychytávku. Pořídila jsem si na orchideje do kuchyně přes celé okno speciální zářivku. Mám ji zabudovanou a má sluneční spektrum, teplé, žluté. Je to v zimě dokonalé, lidé se zastavují, co to září. V bytě je pak nádherně a přívětivě, svítím celý podzim a zimu. A díky tomu slunci už nevyndávám hvězdy :-)

      Smazat
    4. Teď v říjnu je to skutečně zbytečné :-)

      Smazat
    5. Simí samozřejmě vede! Už vím, co je zač - je to... světluška! :-) Všechny 3 holky zdraví Hvězda. :-D

      Smazat
  13. U nás je moc krásně, jenom jsme byli po té nemožnosti vycestovat nadržení na poznávání jiných krajů. Je☺ to dobře, a ta možnost je moc fajn, ale jak se říká všude dobře, doma nejlépe, to určitě platí i v tomto případě. Máme tady toho na obdivování opravdu hodně a teď je ta nejlepší doba. Jo, a svíčky už také zapaluji ☺☺☺

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No, hlavně Evíku, když nepodpaluješ stoh slámy! ;-)

      Smazat
    2. Máš pravdu, nenasytně jsme se vrhli do světa a na to doma nějak zapomněli a přitom je tu božsky, jen ta Praha je rok od roku zoufalejší, přestává se mi tam líbit.

      Smazat
  14. Simčo, až dostavíš, budou korkové špunty zase létat. Stavba je opravdu hodně náročné období a když ještě není vše v pořádku, jsou to další nervy a starosti navíc. Ale dočkáš se a pak si budeš užívat nádherné bydlení na nádherném místě, s úžasným výhledem.
    Fotky jsou parádní a ta od moře, jak jste na ní všechny tři je dokonalá. :o)
    Měj pohodové dny. D.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Stavba všeho v Čechách včetně řemeslných prací je o život, kdybych potom skutečně netoužila, mít pěkné stáří, utekla bych od toho.

      Smazat
  15. Jo řemeslníci. Učí se ještě někde zedníci a jiná řemesla? Mám dojem, že všichni chtějí být manažeři a chodit s notebookem a šlajfkou na krku. Už dávno neplatí, že řemeslo má zlaté dno. ale ty jsi zatím plná elánu a nedáš se. Stojí to nervy, ale až to bude, budeš ten nejšťastnější člověk na světě. Soptíček už má č. roky, to to letí.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Řemeslo je ještě víc zlaté dno než bylo, na zedníka se u nás čeká až půl roku, taková koupelna je na čekačku.
      V dobách mého mládí šli na vysokou skutečně ti nejlepší, tři nebo čtyři z pěti tříd. Bylo to za odměnu, byli nejlepší. Nyní studuje každý a rukama nedělá nikdo.
      U nás si hodinový manžel účtuje taxu 500 kč za hodinu a 200kč za dopravu.

      Smazat
  16. Blondýnko, chce to prokládat práci těmi špunty. My, když jsme renovovali tchyni byt, jsme žili jen na šampaňském, abychom to přežili. Přeji ti pevné nervy a ať ty nervy brzy skončí.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Skvělá rada, bohužel pro mne nereálná.
      Jak jsem hektická, neumím nic na půl, jak začnu pít, nevím, kdy mám dost a u bublin jsem jako nevázaná :-)

      Smazat
  17. Všechno je relativní, pro mě je exotická ta Litomyšl :-)) Vůbec bych se ráda podívala třeba na Moravu, ale jsem v Česku vždy krátce a stačí to jen na Prahu. Máš pravdu, ta už není co bývalo (a nemluvím o dávných, temných dobách), pomalu mizí vše co bylo opravdu české. :-((

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Praha začala postrádat kouzlo okamžiku, ztratila příjemná zákoutí, kde mohl člověk relaxovat a nemít v zádech skupinu japonských turistů. Pouze brzo ráno, když všichni spí, jde jít a být normální, jinak mne to přestává bavit se proplétat a hlídat si kabelku.
      Litomyšl mi nabídla nevídané, klid, pohodu a nádheru, nedivím se, že nad tím vším dlí UNESCO, je to luxusní podívaná.

      Smazat
  18. S kvalitou to jde v ČR z kopce...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. ... a my obyčejní lezeme do kopce jako oslové ...

      Smazat
  19. V Litomyšli jsme byli v nádherné hotelu, Modrá Hvězda, prvorepubliková rekonstrukce celého hotelu dopadla na výtečnou a zde si člověk fakt přišel jako hvězda, milá Hvězdo.

    OdpovědětSmazat
  20. Dostal som z tohoto hlad a chute! Super!!!

    OdpovědětSmazat
  21. Stavebníci jsou už trochu rozmazlení, myslím, že se blížíme do doby, kdy melouchář byl pán.
    My ale my náhodnou máme velmi dobré zkušenosti se zedníkem a současně obkladačem. V zimě, kdy má volno, mu od chalupy necháme klíče a on, jak má čas, pracuje sám. Horší je to se stolařem, dělal nám kuchyň v Brně i na chalupě (a chtělo to od nás velkou trpělivost), ještě bychom po něm chtěli nějaké skříně do pokoje, ale je to nekonečné telefonování, přijede, všechno si vyměří a když ho urgujeme, už zase neví, co jsme po něm chtěli, že se někdy staví, a tak je to pořád.

    OdpovědětSmazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.