úterý 17. září 2019

Letní těleso ve tvaru krychle ...

... aneb kam se poděly měsíce v kostce.


Z blondýny se stal během letních měsíců Dutohlav.
Prázdno, vykukáno, spotřebováno, tvůrčí krize, témata bez ladu a skladu, lenost, zvětralost, opotřebování. To vše cítil Dutohlav. Posedával, polehával, lelkoval a do větru pouštěl své větry, laxně popíjel chlazené prosecco, ani hradní mluvčí nevzbuzoval tolik opovržení jako ten chasník, který se ubytoval v mém nitru.
Po tolika letech blogování jsem si jako blondýna nastavila nějakou laťku, pod ní se nelze nenápadně plazit. Odbývat čtenáře obrázky bez osobního ohodnocení, trapasů, kritiky i pochvaly, to prostě nefunguje. Už jsem jen čekala, kdy si mne na svůj pomyslný kobereček pozve blogový král a já budu koktat něco o oddanosti, lásce až za hrob.
Léto, to sladké, krásné a horké uteklo jako voda v naší řece a já se všem, které jsem ochudila o pomyslné odkrajování roku, omlouvám.
Dutohlava jsem vyhnala klackem o dům dál a blondýna je připravená podělit se, postěžovat si, potěšit se a hlavně, občas něco napsat.






Když mi kdysi, před lety má kamarádka říkala, že s vnoučaty na dovolenou nejezdí, nechápala jsem.
Já lačná po každém okamžiku s milovaným vnoučetem, jsem letošní léto přehodnotila a hlavně, omluvila jsem se. Kamarádce !
Uvědomila jsem si důležitou skutečnost, nejsem Soptíčkův rodič, ale prarodič. Tři týdny intenzivního zajišťování servisu, hlídání, stresu, obav, to vše mne utvrdilo ve faktu, tohle mám už za sebou.
Při pobytu u moře, kde děti tančily na diskotéce, jsem si připustila, že je to v mém životě už po druhé.
Jsem víc unavená, jsem podstatně starší, už mne to nerozněžňuje, místy mi to leze na mozek.
Dětský řev, skákání, dupání, jo, prostě už mi není dvacet, že ...
Soptíčka miluji, ničí zubní kartáčky stejně jako já, prudí stejně jako já, je svéhlavá jako já, čistí si zuby a chodí po bytě jako já, je uzurpátor jako já.
Takže budu ráda babičkou, budu ráda hlídačkou, ovšem již jako prarodič. Ten totiž potřebuje klid, pohodu a pořádnou rockovou nálož místo Šly panenky silnicí. A kdykoliv může zasalutovat a odjet !




Důležité je mít v životě šikovného milence, skvělého kamaráda, tichého pozorovatele vašeho zoufalství, nepřehlédnutelného manekýna, rodilého mluvčího a co potřebuje blondýna ?
Pana Lorence !!!
Od konce května stavím ploty, tarasy, terénní úpravy pozemku. Nespím, přežírám se, dožírám se, v noci se budím s tabulkou čokolády v ruce, pláču, věším se v lese, trávím se prášky, bude to dřina, mám jen živočišné uhlí.
Už vím, co je to stavět, už vím, co je to zažít skutečné budování. Už vím, že firma CS beton dělá nejdražší a nejnekvalitnější zboží, které permanentně reklamuji. Místo měsíce, mám firmu na pozemku už čtvrtý měsíc.
Děkuji bohu, děkuji náhodě, ale mám skutečného pana Lorence, které nejenže vše umí, ví, ale naštěstí celou firmu vede. Kdyby nebyl on, nebyla bych už ani já. Tak pracovitého, houževnatého člověka mi seslalo samo nebe. A tak budu mít konečně krásné ploty, branky, vrata, ale i potok.
A nyní doják největší .... MÁM STAVEBNÍ POVOLENÍ na přestavbu chalupy.
Po dvou letech otírání klik, ponižování, hromady peněz, mne čeká na stavebním úřadě papír a já mohu začít konečně stavět.
S panem Lorencem.




Den se krátí, světelná pohoda se úží, má jiný rozměr než dlouhé a vlahé letní měsíce.
Chodila jsem ranní rosou, plosky nohou vnímaly zem do morku kostí. Při ranním rozbřesku jsem za plotem, svým novým plotem, viděla stádo dvaceti krásných srnek.
Ochutnala jsem nemravně drahé šumivé víno, ale i obyčejnou vychlazenou sodovku z vody potoka, obé bystřilo mé smysly, jen rána byla po požití rozdílná.
Poznala jsem dvě životní bojovnice s nemocí, dvě blogerky, před kterými smekám.
Jiřinko, Věrko, bylo mi ctí vás obě poznat, budete mi navždy vzorem, protože když nejde o život, jde fakt o .....
A tak se loučím s létem, nadevírám měsícům, na které se těším. Otevřu konečně nějakou knihu, podívám se do kina, posbírám nějaký ten kaštan, pustím si film, u kterého jsem třikrát v létě usnula.
Odpovím na desítky emailů, okomentuji vaše blogy, přečtu si postřehy, prohlédnu krásné fotografie.
Loučí se Dutohlav, těší se na vás vaše blondýna.


43 komentářů:

  1. Simi, nejsi žádný dutohlav,jen léto si vyžádalo jiný režim. Obdivuji Tě, že jsi zvládla být tři týdny babičkou na plný úvazek. Souhlasím, už nám není dvacet a tak péče o děti daleko víc unaví.
    Gratuluji ke stavebnímu povolení a panu Lorencovi.
    Přeji krásné dny podzimu a těším se na další setkávání na Tvém blogu. Růža

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jenže tohle léto bylo skutečně úplně v jiném režimu, musela jsem se do spousty běžných aktivit nutit a to já nemám v naturelu :-)

      Smazat
  2. Naprosto chápu. V létě nejsem schopná jiné činnosti než té nejnutnější, i u mě šel blog stranou. Máme zde trochu jiná léta než vy, vedro je neustále.
    Teď začínáme konečně dýchat a pohybovat se nejen v časných nebo pozdních hodinách.
    Vnoučata zatím nemám, ale stačí mi ta drobotina v parku nebo v obchodech :-)
    Gratuluji jak k tvé výdrži o prázdninách tak k panu Lorenzovi a hlavně ke stavebnímu povolení!! :-))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ta naše léta se začínají podobat a my na to nejsme stavění. Skutečně je obrovský problém organismus naladit na teploty, které přesahují práh příjemného, nemáme na to pracovní dobu, vystavěné domácnosti, přizpůsobený život, v tom nejhorším pracujeme a to se proti jihu na naší fyzičce i psychičce silně odráží.

      Smazat
  3. Simi, to já jsem potěšena, že jsem osobně poznala tebe, Věrku, Martu / Slunečnici a ještě bych ráda jednou potkala Dášu F., život mi solí i cukruje - jak kdy.
    Hezký večer a prodleva, kdy jsi na blog moc nechodila, to se ti jen zdá. Babička i budovatelka jsi na jedničku.
    Jiřina z N.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ty jsi skutečný bojovník, mnohokrát si říkám, kolik síly do tebe napasovali !!!

      Smazat
  4. Simi, tak ať vyjdou všechny plány - na knihy, filmy, lenošení... Hezký podzim

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Těším se na dobu, kdy se zklidní život a bude klokotat v ustáleném rytmu a bude hlavně příjemně.

      Smazat
  5. V létě se musím víc nutit do práce než jindy, tak mě potěšilo, že je to asi normální :-). Každopádně gratuluji ke stavebnímu pokroku.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Však já si dobře pamatuji, jak blogový matador hledal sílu a tři oříšky inspirace..

      Smazat
  6. Simčo, gratuluji k s. Povolení. Jsi prostě statečná, odolávaš všem potížím a nástrahám. Měj se.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já moc děkuju, statečná nejsem, jen vytrvalá a zabejčená :-)

      Smazat
  7. Je to Simi, tak, jak jsi napsala! Vnoučata si máme užívat, potěšit se s nimi, pohlídat, ale svým způsobem dodržovat roli prarodiče.
    Jsem ráda, že máš konečně povolení na přestavbu letního sídla. Určitě je to pro Tebe úleva na duši. Je dobře, že víš, že se můžeš spolehnout na člověka, který bude mít stavbu na triku. Jsem zvědavá a těším se až bude dílo hotové.
    Jo a Dutohlav ? Vůbec ne!!! V létě prostě přichází okurková sezóna. Ale to slůvko se mi docela líbí :-)
    Tak se měj hezky a užívej si už téměř podzimních dní !
    Hanka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nikoliv svým způsobem, ale tak jak to příroda vymyslela, v mládí je člověk svěží a na pohodu, nyní prostě potřebuji načerpat energii, už se za noc nezregeneruju.

      Smazat
  8. Velká gratulace ke konečnému splnění stavebního snu. Ten vysněný dům je nadosah a já ti to moc přeju.... léto je na odpočinek, a to se dělají jiné věci než bloguje. A pak, prostě zakňourat a zabékat si prostě člověk někdy musí. Sám to už někdy neunese

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Je úžasné, když se konečně po beznaději může člověk dotknout svého snu a bolelo to, bolelo ...

      Smazat
  9. Simi,
    prosím , prosím kdepak se shání takový pan Lórenc ? :-o
    U nás jsou nedostatkovým zbožím !
    Až bude u tebe hotov, prosím pošli ho do Orlických hor ;-)
    Máme tam pro něho práci na 52 leté stařičké chatičce.
    Jinak ty tvoje výhledy máš luxusní :-)
    Nezastírám, že občas by se mi takový babičkovský servis se vším všudy náramně hodil !Tak Ať se dílo podaří a ty si můžeš užívat bezstarostné dny !

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pan Lorenc je rarita, musí se maličko popostrčit, maličko brutálně zanadávat a výkony jsou pak velkolepé.
      Já rozumím, nikdy jsem žádný babičkovský servis nezažila, tudíž jsem za mlada hodně strádala.

      Smazat
  10. Velikou gratulaci posílám, ať stavba roste podle plánu a až se narodí, dej vědět! :-)

    OdpovědětSmazat
  11. Simi, krásně jsi to zase napsala. Jak s letním lenošením, tak s hlídáním vnoučat, tak se stavěním. Moc gratuluji k panu Lorencovi, ale hlavně k vysněnému stavebnímu povolení. Moc se těším, na tvé stavební úpravy.
    Měj prima podzimní dny. D.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To letošní léto jsem měla skutečně jako v oparu a bojovala s leností na všech frontách, jsem moc ráda, že se blíží podzim :-)

      Smazat
  12. Já znám hřiba dutonoha (https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C5%99ib_dutonoh%C3%BDiz https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C5%99ib_dutonoh%C3%BD)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. K duté hlavě přidat ještě duté nohy, no nazdar, třeba to inovuji na další léto :-)

      Smazat
  13. No tak vidíš, Simí! Na tomto základě můžeš stavět! Hernajs, jaká je to jen reklama? :-)

    Mimochodem, srnky nám taky chodí až k baráku - i proto to tu mám moc ráda. A je mi líto, že až jednou odejdu do důchodu, tenhle služební byt v tak nádherném prostředí budu muset přenechat někomu jinému. Ale to je ještě moc daleko - a to je dobře. :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Určitě nějaká banka nebo spořitelna, neptej se Dutohlava, reklama není moje doména.
      Je krásné, když se člověk probudí do příjemného prostředí, mnoho lidí tohle štěstí nemá, tak si ho budeme považovat.

      Smazat
  14. Blondýnko, ano babičkou nejde být na plný úvazek, už jsme byli rodiče. Cítím to naprosto stejně. Tak ať to s panem Lorencem jde hezky od ruky.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Opět mi toto poznání trvalo déle, ale věk prostě člověk neošidí a je třeba čerpat sil, protože k práci skutečně bez pardonu patří odpočinek.

      Smazat
  15. Tak to jed dobrá zpráva, jo úředníci, hlavně na stavebním, to je kapitola sama pro sebe.My naštěstí sháníme každý rok pouze kominíka a kotelníka na revizi,a i to je někdy problém. Jinak babičkou na částečný úvazek je někdy fuška, já už takto "jedu" sedmým rokem s nejmladším vnukem ADEHÁĎÁKEM , takže je to někdy trochu náročné.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Úředníci na stavebním velice dobře ví, že jsou odvětví, kam si člověk pokud něco potřebuje, nemůže jít stěžovat, ta větev by byla okamžitě podříznutá!!!
      Smekám a klaním se, sedm let je nesmírná dřina.

      Smazat
  16. Léto je prostě léto... Nejsi Dutohlav, byla si je v letním nastavení a nebyla si sama.
    Gratuluji ke stavebnímu povolení, k vnučce, které má i tvé geny.
    Simi, měj hezké dny a ať se ti plány daří! Helena

    OdpovědětSmazat
  17. Letní Dutohlav je u mě též pravidelným návštěvníkem. I vnitřní prameny zkrátka v horkých dnech vysychají. O to víc se ale všichni těšíme na podzimní příval rozbouřených vod :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Přijde mi, že letos s touto krizí bojovalo daleko více autorů blogů než v jiných letech ... ale je to jen postřeh, třeba se mýlím.

      Smazat
  18. Tak hlavně, že je Dutohlav pryč! A co se týká dovolené s vnoučaty - mám naprosto stejný názor. Zásadně jezdím sama. Když spočítám věk, denně do večera v práci a únavu, výsledek je jasný. Vnuky miluji, hlídám celé víkendy, ale dovolenou si chci užívat. Asi tak.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. K určitému věku patří i poznatky a tento musel zákonitě přijít.
      Jsem daleko víc unavená než v letech předchozích, kdy jsem byla po dovolených jako nový akumulátor.
      Takže i já přehodnotila, týden ano a tím to končí.

      Smazat
  19. Pokud je to jen Dutohlav a není to Bolehlav či Beznadějehlav - jsi šťastná žena, to není žádná tragédie být dutohlavý, neboj, zase příjde tvé plodné období nejen na tvém blogu.
    Jen tak mimo mísu: Moje kolegyně v práci, mezi řečí se zmínila jak je všechno nyní smutné a stresující a dutohlavé a že to je taky tím podzimem.
    Inu, i tak to zkus brát, podzim nikdy není (v tvém případě třeba taky už není) na nějaké juchání. I když, tvůj blog je skutečný skvost mezi Deníčky a ty víš, že já Deníčky na Blogu cz., kde popisují blogerky ve svých Deníčcích kdy šly na pedikůru a kdy na masku na ksicht a nakoupit, skutečně nemusím.
    Tvůj Deníček mám ale skutečně ráda a ty to víš. :-)
    Tak se drž děvče, podzim pomine a bude ti zase hej.
    Ty se máš! :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Cukříku, špatně jsi si přečetla můj článek. Já nechci, aby podzim pominul, já se na něj těším, beru ho jako čas zklidnění, zastavení, budu mít víc času na odpočinek, na zábavu v klidu domova. Můj poslední odstavec podzimu velebí.
      Neberu svůj blog jako deníček, jsem vytížená a nemám čas se mu věnovat s takovou kadencí, jak deník vyžaduje. Píši o životě, nejen mém, o postřezích, o názorech i jiných. Tvé náklonnosti si vážím, velice.
      Ano, mám se, jsem zdravá, schopná a čelím občas rakovině, občas zlým lidem, někdy štěnicím, ale ano, mám se.

      Smazat
    2. Promiň mi to, máš pravdu, špatně jsem četla.
      Omlouvám se za to.

      Smazat
  20. S tím dutohlavem to u Tebe nebude tak horké. Já obdivuji energii, kterou máš v sobě a jsem moc ráda, že to vyšlo s tím stavebním povolením i když to jednoduché určitě nebylo. Pana Lorence hýčkej, takový se opravdu už těžko hledá. Zdravím ☺☺☺

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ale to víš, že jsem si pobrečela a že mi to bylo líto, že jsem nechápala, proč zrovna já mám toho pověstného dědka Peška. Učím se celý život trpělivosti, zase lekce, jak se z toho celého neposrat a vydržet :-)

      Smazat
  21. Tvé letní sídlo má krásnou polohu, vidět přímo na hrad Střekov je k nezaplacení.
    Do tvých pocitů stavebníka se dovedu vcítit, léto trávíme v domku v Bučovicích a stále ho vylepšujeme (jednodušší věci my, jinak najaté firmy) a z každé drobnosti mám radost. A letos jsem přistoupil k zásadní záležitosti, nechal opravit a naladit klavír. A po 31 letech nehraní se snažím učit, co jsem už dávno zapomněl.

    OdpovědětSmazat
  22. Tss...mně ty dva roky utekly jako voda. Dyť to bylo nedávno, co jsi psala o přestavbě...:-D

    OdpovědětSmazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.