středa 28. listopadu 2018

Listopad v kostce ....


Mám na ruce vytetovaný text slavné rockové balady, že nic netrvá věčně, ani studený listopadový déšť. Začal takřka přepychově, ten smutný listopad. Svítilo sluníčko, dodávalo potřebnou energii, ale pak jako otočením vypínače a byla tu ta správná dušičková nálada. Ranní mlhy, sychravo a krátký den si vybral daň v osobní nepohodě,  kam se člověk vrtnul, vše bylo načichlé a nabobtnalé melancholií. Jojo, léto si nás rozmazlilo, podzim nám načechral sukničku tepelné a slunečné pohody. Musíme, chtě nechtě připustit, že i on je fešák, ten pan Listopad, že i on nás umí polaskat, ale přes naše nastavené klackování /  od podstatného slova být za každou cenu jako klacek !!/ , ho k sobě prostě nechceme a netoužíme pustit.



Blogování pro mne dostalo naprosto nový rozměr, stala jsem se lovcem fotografií. Ráno jsou na své pozici v článku, v poledne nikoliv a já trpím jako psisko u boudy. Vzdoruji nastavením, šermuji s webhostingy, připadám si jako úchyl, žebrám se o rady moudřejších. Neházím flintu do obilí, protože každé začátky jsou těžké a nějaké to zpestření se počítá, život by byl nudný a fádní.
Ale i já třeba budu mít své fotky na svých cvičebních značkách, chce to trpělivost, kterou si cvičím a cvičím. Co nemusím zvláště pilovat, tak to je poděkování všem, kteří se připojili k mé adventní výzvě a zapálíme první svíčku společně.
Setkávání mezi blogery jsou výjimečná a o to cennější. Tak si nějak sedíte za tím počítačem, snažíte se odhadnout člověka na druhé straně, někdy se to podaří a máte ho skoro přečteného, jindy se nestačíte divit.
A já se nestačila divit, byla jsem mile překvapena. Nejdříve jsem měla tu čest se setkat s Vendy a narazila jsem na člověka, který stejně jako já miluje vše zelené. Navštívily jsme spolu botanickou zahradu na Slupi, ve které právě probíhala výstava orchidejí. Ona fotila, já jsem se kochala a jely jsme spolu na stejné vlně nádherné euforie z kouzelného prostředí, z božích orchidejí a z kouzla okamžiku, kdy najdete stejně poťapaného člověka, zatíženého stejnou vášní.
A odpoledne jsme se u kávičky potkaly s Padesátkou . Opět jízda ve velice příjemné společnosti, téma muži, ženy, muži a děti, no a opět muži, nevyčerpatelná studnice. Kdybych nespěchala na vlak, sedíme a krafeme tam ještě nyní. ... a pak že virtuální svět není osobní, kecy, kecy, kecičky !
Zahradu jsem pozvolna uložila k zimnímu spánku, vše choulostivé odpočívá pod chvojím, traviny jsem svázala a připravila jsem lojové koule pro kosáčky. Vůbec netuším, proč to dělám, mám od nich zrytou zahradu takovým způsobem, že každý rok říkám ... a už nikdy více.
A stejně je pak krmím, jsem zoufale měkká.
Se Soptíčkem žijeme velice kulturně. Kromě kina jsme navštívily i divadlo s dětským představením o Maxipsovi Fíkovi a holčičce Áje. Nevadí, že Áje bylo skoro 40let, nevadí, že poskakovala jako po třech Lexaurinech, děti včetně Soptíčka byly nadšené, tleskaly, pískaly, zpívaly a divadlo Bez zábradlí se třáslo v základech. A já byla nadšená, plná emocí, smála jsem se, že bych se vracela do dětských let i bez stimulantů veselé mysli ?
O sobotách jsme nazuly taneční obuv a Stardance jsme už imaginárně nejméně pětkrát vyhrály.
Jenom naše kočky si tu taneční merendu nějak nepochvalují, prý moc víříme prach a emoce.
Na co si skutečně musím dávat pozor, je má bohatá slovní zásoba, Sofinka po příjezdu k rodičům několikrát opakovala ... a do prdele. Netuším, kde se k těmto vulgarismům holčička moje dostala, asi sousedi, že !!!
Na panelákovém parapetu mi kvete botanická orchidej Maxillaria variabilis, jejíž květ je maličkatý sotva 1cm, květinka z mlžných pralesů. O pár kilometrů dál mi na zahradě kvete plamínek a jeho překrásná barva v kontrastu s hnědým listím naznačuje, že tohle je skutečně poslední zamávání před dlouhou zimou. Dva kontrasty, dva projevy, že podzim má co nabídnout a potěšit i rozháranou duši.
Loučím se s měsícem dušičkovým, abych mohla pozvat ten poslední. Nadevírám polehoučku a skromně měsíci, který provoní naše příbytky vanilkovým luskem, rybízovou marmeládou, krémy našlehanými s vůní rumu, větvičkami chvoje a rozsvítí tisíce svíček a úsměvů na tvářích našich blízkých a milých. Přeji pohodu, hlavně klid, není důležité vyhrát, je důležité přežít a užít si vánoční čas.
A vězte, nic netrvá věčně, ani ten listopadový déšť, dnes sněžilo ..



  

To jako fakt ?
Narodila jsem v překrásné oblasti, narodila jsem se na Hané.
Celým svým tělem jsem vnímala tuto hojnou a bohatou zem, oči tančily na dlouhých polích žlutých klasů, ruce se dotýkaly chrp načepýřených v lukách, sladce chutnaly třešně čerstvě natrhané ze stromu. Papriky svou nasládlou chutí, rajčata sluncem provoněná, květák jako obrovský talíř, vajíčka sebraná od slepic, mléko podojené a tvaroh nepředstavitelné chuti. Namazaný na čerstvém krajíci chleba se zlatou kůrkou. To byl venkov mého dětství, doba, kdy má ústa byla věčně červená od malin a špinavá od prachu cest.
Uprostřed návsi stály majestátní ořešáky a jejich plody chutnaly nejvíc ořechově, jak chutnat mohly.
Žiju na severu a v obchodech se dívám na ořechy z USA.
Kdepak jsou ty ořešáky, kde je ten plodný venkov, kde je ta soběstačná zem ?  

Vůně mého dětství nevyčichla a stále přenádherně voní ...  bohužel jen ve vzpomínkách.



43 komentářů:

  1. Listopad sis evidentně užila i před mlhy, melancholické počasi a nakonec i mrazíky posledních dnů. Kdo umí, tak umí :-).
    Nechci vypadat jako stařena, co říká, že za jejího mládí byla tráva zelenější, ale je fakt, že neumělohmotná rajčata aby člověk pohledal i v srpnu, slovenské papriky, co pálí, jsem za sezónu koupila přesně dvakrát (a lečo a plněné papriky by trochu pálit měly, marná sláva). Ořechy jsem dostala, ty jsou z ořešáku od Chotěboře....
    Měj se krásně

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. S rajčaty to skutečně není žádná sláva, v obchodech chutnají bakelitově a na zahradě byl letos problém je uzalívat, ale ta chuť skutečně stojí za to.

      Smazat
  2. Dobrý den,máte pravdu.včera jsem se rozčílila,když jsem při vaření kdoulového sirupu mrkla na etiketu obalu cukru(protože byl ve spodní části ztvrdlý)a zjistila,že je z Polska!!!!!!!!!!!!my,taková velmoc na pěstování a následné zpracování cukrovky dovážíme cukr z Polska?????????já vím,že už dávno není nic z toho co bývalo....můj manžel odejel začátkem podzimu na řepnou kampaň do Kojetína a vracel se na vánoce. ale darmo,všechno je jinak.....já sice bydlím na Moravském Slovácku,kde kraj není tak bohatý jako na Hané,ale i zde je hezky a můj domov má své kouzlo.také jsme mívali pusy od malin a špinavé od prachu cest....dnes si děti u počítačů ty pusy neumažou.ale těší mě,když vnučky chtějí,abych jim vyprávěla příběhy z mého mládí a je fajn,že dokážou naslouchat.i u mně vzpomínky voní a doufám,že ještě dlouho vonět budou.
    přeju hezké dny,Helena.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. I já jsem ještě zažila, když celá rodina, přátelé a kamarádi vyrazili na pole a osekávala se řepa srpem, byly to nádherné časy spojené se sounáležitostí a pocitem, rád tomu druhému pomohu.
      Osobně jsem alergická na tzv. farmářské trhy, protože jsou šíleným podvodem na lidi.
      Jak se může český farmář prezentovat brokolicí v únoru ? Kde jí vypěstoval ? Ve Velkoobchodě !
      Před dvěma roky jsem v Brně cítila po letech, jak skutečně VONÍ zelenina na trhu !

      Smazat
  3. Pestrý listopad jsi měla. Ořechy jsem měla slíbené od kamarádky. Pokud se urodí, společnými silami vyloupáváme a pak se podělíme. Bohužel, díky probíhajícím úpravám telefonní společnosti, o všechny ořechy přišla. Díky výsuvné plošince se pracovníci vůbec nestyděli a jejich strom rostoucí u plotu do posledního ořechu očesali. Nechce se mi kupovat ořechy z USA!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ježiši, to je ostuda, ale kradlo se a krást se bude.

      Smazat
  4. A že letos těch ořechů bylo a oni prodávají ořechy z loňské sklizně a ještě za to chtějí takový majlant!.... Ale nerozumím jedné věci. Nějak se nám míchají kontinenty. Sklizeň USA a země původu Maďarsko????? Tomu říkám opravdu globální svět.....já mám letos loupané, české a za 200 Kč/kg. Takže ať se markety jdou vycpat. No listopad a únor jsou měsíce které nesnáším vůbec nejvíc. Jeden kvůlivá tý rozblemcanosti (letos mi v tomhle udělala radost, bylo jí minimálně) a druhý kvůli tomu, že za a) mám narozky a za b) i když je nejkratší utíká mi nejdýl.... a navíc mi ten listopad připomíná, že zas budu muset péct vánoční cukroví.... a to já moc nemusím. Až možná bude Bobule v takovém věku, že tu bude moct se mnou bejt a pomáhat, tak to pak snad bude zajímavější a zábavnější.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Okamžitě se mi vybavilo ... Proletáři všech zemí spojte se ... USA nebo Maďarsko, blbce z nás dělají celosvětově.
      S rozblemcaností se musí bojovat, já tento měsíc také nemusím, ale bojuji s tím a celkem úspěšně. Za měsíc se začne prodlužovat den a máme našlápnuto na dobré pocity.
      Já jako slepice popelivá peču moc ráda.

      Smazat
  5. A za to, že jsi si udělala na nás čas ti moc děkuju!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Hele, já nejsem Zeman, naštěstí, i když diář máme občas stejně plný.
      ráda jsem vás viděla a ráda si to zopakuji.

      Smazat
  6. Parádní pestrý listopad jsi měla!
    Ta cedulka pro rodiče nemá chybu! :D
    A ty ořechy, to je ještě dobrá cena, pamatuji, že loni byly minimálně o pajdu dražší. Ještě, že mám ořechy od maminky :).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ta cedule je boží, chodím kolem ní už nějaký ten pátek a plot, tak ten mají skutečně parádní !!

      Smazat
  7. Nějak si nemůžu zvyknout na chladné dny, jsem zimomřivá. Ale co nadělám, musím to přežít. Ořechů se letos urodilo hodně a tak máme české. Péct budu jen vanilkové rohlíčky a linecké, nechala jsem si poprvé cukroví napéct. V létě jsem objevila malou cukrárnu, kde paní peče výborné cukroví podle receptů babičky a maminky, už se těším.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Žádné přežít, užít ...život strašně utíká a na přežívání není čas, pak to všechno proteče mezi prsty a ten promarněný čas se už nevrátí zpět.

      Smazat
  8. Tak tomu říkám kompletní shrnutí jednoho měsíce ve výjimečném roce.
    Díky za milé počtění. Je skvělé, když si člověk dokáže všimnout obyčejného dne a hlavně si ho užít. Je skvělé mít určitě takovou babičku, kámošku, parťačku. Co si všimne, naučí, prožije a zaznamená...
    Tak ať ten poslední měsíc má dobrý start, pohodový průběh a skvělý a šťastný cíl...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Naučit se vnímat maličkosti a vtáhnout do sebe jejich kouzlo, tak na tom jsem makala celý život, spousta věcí mi utíkala a díky věku se je snažím vychutnat a užít ...tento rok už nikdy znova nebude , je třeba ho žít !

      Smazat
  9. Simi, jako vždy parádně zkompletovaný měsíc!
    Zaujala mě tvá setkání. I já mám už roky okruh bogerek, ženských, které bych jinak možná nikdy nepotkala a jsem ráda, že se s nimi mohu vídat a že je mám.
    Měj hezké dny, Helena

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že jsem osobní život spojila i s tím virtuálním, protože se v něm pohybují inspirativní lidé.

      Smazat
  10. Jéé, někam mi zmizel komentář :-D
    Moc pěkná listopadová koláž :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Komentáře jsou zde složitější, ale neobtěžuje SPAM, což je geniální.

      Smazat
  11. Ten nepříjemný měsíc je třeba si trochu přichutit a to jsi dokázala perfektně ☺
    Ořechy mám naštěstí od hodné sousedky z chaty,dneska jsem viděla prodávat vyloupané za 300/kg, tak nevím málo nebo moc?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ale jo, občas je třeba přichutit, jen nesmí pak pálit zadek !!!
      To jsou staršné ceny, ať se na mne nikdo nezlobí, hrůza !

      Smazat
  12. Ty si to prostě užít umíš, což je fajn. A jaká náhoda...malý princ už taky řekl své první sprosté slovo. Montoval cosi s tatínkem a když tátovi upadl šroubek, mrňous prohlásil " A je v prdeli!". Táta si holt bude muset dávat pozor, co před prckem říká :-))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Občas je slovo rychlejší než myšlenka, což je samozřejmě u těch malých tvorečků skutečně hodně chytlavé.

      Smazat
  13. A já se dívám na ořechovici z Čech...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pila jsem v létě domácí ořechovici a byla skvostná !

      Smazat
  14. Předpokládám, že "a do prdele" zní z té malé pusinky sladce...:) To je prostě malá daň za milující babičku.
    Varovná cedule je skvělá...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Z úst malého človíčka to celé zní jako laskonka, jenže rodiče a kantoři to vidí jinak, že. Musím přestat klít, nedá se nic dělat !

      Smazat
  15. Odpovědi
    1. No měli by si dávat pozor na ústa, to je jednoduché, že !

      Smazat
  16. "kde je ten plodný venkov" ...Voli ho vypili a lepšolidi sežrali.
    A proč to všechno je, tak jak to je? Nechci rýpat, ale Karel Marx se asi v hrobě vrtí...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nejhorší je, že to vše byla naše svobodná volba, nikoliv cizí. Nu a bohužel následky si ponesou generace po nás.

      Smazat
  17. Shrnutí měsíce jako vždy krásně čtivé. Ani jsem letos zatím cenu ořechů nezaregistrovala. Dostala jsem od kamarádky plnou tašku našich českých. Je zvláštní jak ti malí si hned osvojí slovíčko, které velkému z úst jen tak mimochodem vyletí :-). A dokáží to vyslovit naprosto přesně, jadrně. Rodiče nejásají- to je jasné, ale možná kdyby si vzpomněli :-))).
    Klidný víkend, Simi !
    Hanka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Rodiče nejásají, ale zase vidí, že to vykompenzuji kulturním zážitkem, že !

      Smazat
  18. Já mám naštěstí moc milou paní v důchodu, která mi každý rok vlašské ořechy přinese. Jsou nasbírané u nich na zahradě a po večerech vyloupané. Té bych ráda ty dvě stovky za ně dala. Supermarketu za americké nikoliv.
    Listopadová kostka byla velmi pestrá, až se člověk diví, co se dá v jednom měsíci stihnout:-).
    Přeji Ti neméně plodný prosinec a hezký advent.
    Jindra

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Vidíš a mně připadá, že se člověk utlumí tmou a ono to pak na venek vypadá, že nejsem takový jezevec.

      Smazat
  19. Čerstvá sklizeň USA, země původu Maďarsko. No, to mne také pobavilo. Ale celý podzimní příběh je krásný, se Soptíčkem se fakt užíváte, to je skvělé a kytičky Ti krásně kvetou. Každé roční období má něco do sebe a zima, pokud je bílá, je nádherná, ale to už bývá málokdy, takže se těším na jaro. Ale i na advent a na Vánoce se těším, jen ta dětská očička mi tu chybí.
    Simčo přeji vám se Soptíčkem kouzelný adventní čas... a už bulím. Pa D.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tenhle čas je skutečně tak emotivní, dětská očička chybí. Mám Sofinku, ale tohle je už jiný příběh, sice krásný, ale píše ho má dcera.
      A já vzpomínám, stejně jako ty, když zářily oči našich dětí. Prostě to tak je, ale s tím nic člověk nezmůže.

      Smazat
  20. chcel by som byt "podzim" a tiez Ti "načechrat sukničku". Ba možno aj trochu viac...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pro tato milá načechrání je dobré zapomenout spodní prádlo, že, panovníku ....

      Smazat
  21. Lákavá vidina. Krásnu nedeľu prajem...

    OdpovědětSmazat
  22. Nejen, že si užiješ, ale poutavě o tom napíšeš, díky. Ráda čtu. Jo a dnes jdu kolem botanické a lákají na vánoční výstavu :o), bohužel plán byl jiný, nezašla jsem.
    Měj se prima. J.

    OdpovědětSmazat
  23. Je neuvěřitelné, jak děti dokážou okamžitě odhalit, jaká slova jsou vulgarismy, a naprosto neomylně je začít používat. To jsou ta slova opravdu tak barvitá? Nebo je to ten emocionální náboj? Těžko říct. Ale funguje to bezchybně! :-D

    OdpovědětSmazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.