středa 23. května 2018

Čím blondýna fakt nebude ...

... aneb dejte mi pár facek, až přijdu zase s dobrým nápadem.
Absolutně nejhorší je, když se žena, potažmo blondýna v nejproduktivnějším přechodovém věku rozhodne,
že natrhne stáří prdel a začne se realizovat.
Když na můj blog chodilo celkem 23 lidí za měsíc, neměla jsem celkem potřebu se rozvíjet.
Když se počet maličko vylepšil, dostala blondýna další ze skvělých nápadů a přihlásila se na Kurz kreativního psaní.
Mé ambice byly nízké, hodně pod úroveň, ale na toto zjištění jsem přišla až záhy.
Blondýna se toužila zlepšit ve skladbě věty, hledat a spojovat slova, tvořit kouzelná souvětí.
Vše lehce, vše nejlépe v době záruky a rychle. Tykat si se slovesem, neopakovat sloveso v textu milionkrát, pomilovat se s českým jazykem a pak to bravurně spojit do úhledného, přijatelného a lákavého textu.
V den konání jsem vstala ve skvělé formě. Naleštila jsem si tělo, nikoliv ebenovou tyč.
Ošplíchala kožní póry milovaným Chanelem a stála u zrcadla a zvažovala, zda novou podprsenku ?
Ano nebo nééé ? Né, ta nová tlačí a měla by špatný vliv na mé myšlenky a převratnou tvorbu. / pro nechápající ... nemám mozek v podprsence, ale každá žena mi potvrdí, když tlačí podprsenka, hlava bere jen tento vjem, na ostatní není místo /
Blondýna dorazila do Pražského kreativního centra a již ve dveřích cítila, že tento kurz není jen o psaní, ale je to sjezd mezigalaktických sdružení mimozemšťanů.
Při úvodním představování jsem si byla naprosto jistá, jsem jediná, která nepíše miliardu textu do šuplíku, nemám rozpracovaný román O rytířích, jsem jediná hlupaňa, která píše jen blog. Trabant mezi samými mercedesy.
Popelka mezi samými carevnami.
Nu což, sním svačinu, vypiju kávičku a buď se to podá nebo odejdu.
Dívám se kolem sebe, pozoruji kolektiv, nasávám atmosféru ambiciozních spisovatelů, protože je jich plná místnost.
A že je to materiál velkého a nepřekonatelného formátu :
- Barbínka, celá v růžovém, s řasami až u obočí, vše růžové, vše cukrouškově růžovoučké, mňamky.. halenka, kabelka, botičky, šálička. Píše rozsáhlý román a když napíše text plný cukrkandlu, mám slepené i mozkové závity.
- Studentka žurnalistiky úderně celý den buší do klávesnice, nervozně ladí kurzor ve vteřinových hmatech, při pohledu na ní se obávám, že dostanu, co nevidět epileptický záchvat.
- Psychoterapeutka, které tikají obě oči, klepe se jí na střídačku levá či pravá noha, když hovoří, protáčí v afektu tak silně bulvy v očím důlku, že se bojím, že podtlak rozmlátí okenní tabulky.
- Krásná, dlouhovlasá brunetka vážící třicet kilo i s notesem, kam si zapisuje črty, které ještě nikdy a nikomu nepřečetla a jak sama tuší, ani nepřečte. / rozuměj, píše, ale zásadně nezveřejňuje text, nikdy a nikomu /
- Šmrncovní penzistka, které bude 80 let, miluje zemní plyn, miluje povídání o zemním plynu a každou třetí větu ukončí slovem Plyn. / Maličko podezřívám Innogy, že svého agenta implantovali do kurzu kreativity /
Babička neměla chybu, kurz nedokončila první, po obědě si dala pivo a během hodiny byla zlitá jako carský důstojník.
Když odcházela, nezapomněla se rozloučit a zdůraznit, že za vším hledej plyn.
Po polední pauze se tato věta blondýně okamžitě vyjevila. K obědu jsem si dala šišky s mákem, které spisovatelské střevo naplnily až po okraj, takže po zbytek kurzu jsem se kreativně vlnila, jsem se potila, potichoučku popoprdávala, měla zimnici, protáčela panenky, neb jsem se oprávněně domnívala, že šišky s mákem z mého zažívání udělaly Waterloo.
Bože, jak já se těšila domů.
Sečteno a podtrženo : NEBUDU SPISOVATEL
- protože se mám ráda, protože si věřím, jen tam, kde mě mají rádi
- protože nemám šuplík, do kterého bych psala
- protože než se trápit u textu, raději budu okopávat brambory
- protože si na novou podprsenku vydělám jinak, jak bestsellerem
- protože bych měla při sepisování větší deprese než Michal Viewegh
- protože nechci, aby mi tikalo oko, aby mi škubala noha, abych se celá třásla, že nenapíšu nic kloudného
- protože už budu psát stejně po zbytek svého žití ... pro radost, pro zvláštní pocit naplnění, pro úžasnou lehkost bytí.
Jo a navíc je dobré mít spotřebu plynu pod kontrolou a jako spisovatelka se blondýna spíše podobala kanonýru Jabůrkovi než Dostojevskému ...


45 komentářů:

  1. Blondýnko, myslím, že žádný kurz psaní nepotřebuješ. Vždycky se u čtení tvých příspěvků pobavím nebo se ráda dozvím něco nového. Živě jsem si představovala další účastnice kurzu. A ty šišky s mákem měly raketový účinek, na mně působí mák až druhý den.

    OdpovědětVymazat
  2. Piš jak píšeš, dá se to číst a něco nám to zajímavého dá. Jsem mezi těmi, kdo rádi ošoupávají práh tvýho blogu, protože svižné psaní mám ráda. Nemusí být o něčem, může být zhusta i o ničem, jen se to musí dát číst. Bez tiků

    OdpovědětVymazat
  3. Není třeba kurzů,vlastní hlava Ti stačí.

    OdpovědětVymazat
  4. Já jsem si říkala, že to takhle nějak dopadne, už když jsem prve četla, že se na nějaký takový kurz chystáš :)

    OdpovědětVymazat
  5. já ti říkala, že jestli něco nepotřebuješ, tak je to kurs kreativního psaní. Páč kreativní jsi neuvěřitelně. (Mně věř, však víš - mám FŽ UK... .) Ale vážně - píšeš báječně a těžko bys hledala kurs, který by Tvoji kreativitě mohl něco nabídnout. (Jo, to gramatika - ta by se dala zlepšit. .)

    OdpovědětVymazat
  6. Hemingway psal prý vestoje, tak proč ty bys nemohla psát při okopávání brambor?

    OdpovědětVymazat
  7. Skvělé, lehoučké, vtipné. Sečteno podtrženo: podívej se, jakým přínosem byla i jediná návštěva kursu.

    OdpovědětVymazat
  8. A ono je lepší nejít na kurz a psát si jak chceme

    OdpovědětVymazat
  9. Když už nic, dala jsi vydělat alespoň majiteli kurzu na živobytí. Možná mám špatný pohled na věc, ale moc tady těm kurzům nevěřím. To je samý kurz osobního rozvoje, konec prokrastinace, kreativní čmárání a kdoví co všechno. Stojí to často hromadu peněz a zázraky se nedějí (což člověk nečeká, ale když to popisu kurzu slibují...)

    OdpovědětVymazat
  10. Nemyslím, že bych prahla po nové Babičce či po Třech sestrách, na tvůj blog se chodím ráda pobavit, pokoukat a přečíst vtipné články, a to mi dáváš vrchovatě Ostatně babička jseš úžasná, třeba to jednou všechno sepíše Soptíček, geny jsou přece jenom geny a ne kostka ledu, která roztaje a zmizí     

    OdpovědětVymazat
  11. Já jsem si zrovna v pondělí na Tebe vzpomněla, chtěla jsem se na ten kurz zeptat, jestli to bylo k něčemu. Kdysi dávno jsem dostala pozvánku od jedné spisovatelky (o které jsem v životě neslyšela)...byla jsem dost nedůvěřivá, a jak koukám, tak právem...

    OdpovědětVymazat
  12. No kdyz oni i ti skutecni spisovatele obvykle tyto kurzy neabsolvovali..n

    OdpovědětVymazat
  13. Kdysi jsem vedl zajímavou debatu s několika lidmi, kteří takovými kurzy doslova žili, byli schopni několik dní řešit, jak má vypadat první věta jejich románu, protože nebude-li tato rozhodující věta dokonalá, nemá ani cenu psát dál. Díky těmto lidem jsem dokonce paradoxně dostal jakousi cenu za povídku jen proto, že jsem se pokusil jim natruc v jediné krátké povídce popřít všechna pravidla, která si oni přinesli z kurzu zapsaná s vykřičníky jako neporušitelná.

    OdpovědětVymazat
  14. Mám velké obavy, že na takovém kurzu by jen zkazili tvůj osobitý styl a to by byla velká, převeliká škoda!

    OdpovědětVymazat
  15. [1]: Vždy je co zlepšovat, ale šišky s mákem si už nikdy nedám, pokud budu muset mezi lidi

    OdpovědětVymazat
  16. uprimne slzy dojatia. Chechotom som zobudil moje dvorne damy a v palaci vypukol poplach, ze som v poslednom tazeni, pricom otazka nasledovnika je nevyriesena!

    OdpovědětVymazat
  17. [6]: skusil som a bol som rad, ked som si zse sadol!

    OdpovědětVymazat
  18. Simčo,  myslím, že ty žádný kurz psaní nepotřebuješ. U tvých příspěvků mám záruku, že mě vždycky pohladí a navíc pobaví.  Hele, občas se zasměju nahlas.... vyprsknu smíchy. Mně  se tvé články líbí moc.

    OdpovědětVymazat
  19. Mým dojmem a názorem je, že sama bys mohla takové kurzy pořádat. Tvoje psaní je skvělé a když jsem k tobě poprvé zavítala, dva dny jsem se při svém datlování svíjela závistí, jak je možné, že někdo může tak skvěle psát. Ale takových blogů je víc a tak trpím někdy jak zvíře, když se v jeden den sejdou články Petra, Míši a tvůj....

    OdpovědětVymazat
  20. Blondýnko, zbytečná skromnost. Píšeš zajímavě. Měj se krásně.

    OdpovědětVymazat
  21. Jak už bylo v prvním komentáři - ty kurz psaní opravdu, ale opravdu nepotřebuješ! Prostě piš dál a i tvoji autobiografickou knížku (a Padesátky taky)bych si určitě koupila. Prostě, buď někdo psát umí nebo ne. Jsi ten první případ. Krásné dny.

    OdpovědětVymazat
  22. To, jak píšeš, je Ti prostě dáno.

    OdpovědětVymazat
  23. Na tenhle článek jsem se fakt těšila, ale musím říct, že jsem co do obsahu kurzu byla hodně naivní Škoda, že to byl tak traumatický zážitek - přinejmenším je z toho ale vtipný článek A je dobře, že nemáš šuplík, blog je mnohem, mnohem lepší!

    OdpovědětVymazat
  24. Podle mého byť skromného úsudku kurz nepotřebuješ! Kdybys vydala knihu sestavenou z tvého povídání na blogu ráda bych si jí koupila Jak někde vidím nápis "kreativní" jsem podezíravá - většinou se jedná o něco už známého ale vysunutého trochu mimo. Mám zkušenost třeba s vařením) Kreativní jsou hlavně řeči toho, kdo kurz pořádá za účelem vytřískat ze všeho co nejvíc peněz.   

    OdpovědětVymazat
  25. [16]: Abych jen nehaněl: Před mnoha lety jsem se zúčastnil pozoruhodného workshopu v rámci soutěže jednoho literárního festivalu. Výborný lektor (sám ovšem nikoli spisovatel, ale literární kritik, historik a pedagog) pracoval cca dvě hodiny s kraťoučkou povídkou jednoho ze soutěžících (ne proto, aby dílko ztepal, ale aby na něm všem ukázal možnosti použité metody práce). Probíral text ze všech stran, ze všech úhlů pohledu, zkoušel, co na vyznění změní pouhá drobná změna slovosledu, co všechno lze vypustit jako zbytečnou slovní vatu (a kdy může mít tahle vata svůj dobrý účel), kdy má opakování slov účel a kdy působí hloupě, jak jde maličkou úpravou úplně změnit emoci, kterou věta ve čtenáři vyvolá, jak jdou vymyslet čtyři absolutně odlišné konce, z nichž každý zanechá čtenáře v úplně jiném rozpoložení. Vlastně na místě stvořil spoustu variant té povídky. Neříkal, která varianta je dobrá a která je špatná, ale u každého kroku říkal přesně, proč ho zkouší a čeho tím chce dosáhnout. Neříkal posluchačům, jak se má psát, ale ukazoval, jak subtilní věcí je emoce v napsaném textu a že záleží vždycky jen a jen na autorovi, jak tenhle svůj koktejl obsahu, formy a jazykových prostředků namíchá, a jak může procházet spletí různých slepých uliček, do kterých se logicky při svém hledání dostává. A co bylo nejdůležitější - ukázal, že každý se sám nad svým textem takhle může zamýšlet a na každé křižovatce vybírat svou vlastní cestu - ne podle toho, po čem touží jeho čtenáři, ne podle toho, co teorie hodnotí jako správné, ale podle toho co chce vyjádřit on sám. A bylo úplně jedno, že tu metodu předváděl na textu, který byl většině účastníků úplně cizí a skoro nikomu se nelíbil. Nešlo o to ukázat, že text je špatný, nešlo ani o to vytvořit text lepší. Šlo o to předvést, jak se s každým textem dá pracovat, jak se o něm dá přemýšlet a proč to má smysl.

    OdpovědětVymazat
  26. [27]: Stejným způsobem nás učili v rádiu vytvářet zprávy. Bylo až pozoruhodné, co se dá z jedné prosté zprávy vytvořit, když si pohrajeme se slovy. A navíc - když s vámi pracuje výborný lektor. Jasně, že autor upravované zprávy se lehce styděl, ale změny stály za to. Takové workshopy anebo školení třeba od lidí, kteří pracovali i v zahraničí, mě obrovsky bavily. A to jsme se učili " jen" psát zprávy...

    OdpovědětVymazat
  27. U šišek s mákem bych měla také trauma z máku zasetého v zubech. Stačil by jeden úsměv. Zub - mák - zub - mák Ale zase: zkušenost dobrá...

    OdpovědětVymazat
  28. Naše společnost potřebuje papír na všechno a proto nás pořád někdo láká do kurzu na to, či na ono. Potřebujeme opravdu potvrzení na to, co nás těší a co nám jde? Nestačí nám jen ta radost z toho, co děláme a to, že tomu věříme? Vzpomeň si na Indiány, ti si nedávají jméno  hned po narození, ale až zjistí, co umí a čím mohou prospět druhým - takže, když se jedna prohlásí za švadlenu nebo třeba vykladačku snů, ostatní to respektují a nikdo se jich neptá, jestli na to mají kurz!

    OdpovědětVymazat
  29. Milá Simi, přiznej se, že Tys nedávala pozor?

    OdpovědětVymazat
  30. K čemu kurz, když to máš v krvi . Tyhle sedánky nemám ráda, většinou jsou tam opravdu mimozemšťané z jiné planety, možná i galaxie.

    OdpovědětVymazat
  31. Blondýno, já tě miluju. Ne, že nebudeš spisovatel, ty spisovatel jsi. Co napíšeš, to já živě vidím, jako ve filmu. Co napíšeš, to je humor....humor čistý, humor lidský, humor tragický,to když tě pronásledují šišky s mákem......

    OdpovědětVymazat
  32. Simi, vzpomínám si, že jsi se do tohoto kurzu přihlásila. Už tenkrát jsem si říkala "Proč"?. Vždyť tvé příspěvky jsou dokonalé, máš skvělou skladbu věty a co já vím co ještě, co já v životě nenapíšu, ale chápu, že se člověk chce stále zlepšovat. Věřím, že jsi stejně na kurzu byla nejlepší, tvé články se čtou jedna báseň, ať píšeš o Blondýně, zahradě, práci, cestování nebo o Soptíčkovi. Prostě mně bavíš, i bez kurzu. A byl vůbec k něčemu dobrý?

    OdpovědětVymazat
  33. [17]: Panovníku, dostal jsi mne, jsi gentleman, děkuji

    OdpovědětVymazat
  34. Píšeš moc hezky, rozhodně čtivě, nejsou to žádné bláboly o ničem, nuda nad nudy, články které bývají skoro denně na titulce Blogu cz. Chvály už tu bylo dost, takže..., jen tak dál!

    OdpovědětVymazat
  35. [24]: Nebyl to traumatizující zážitek, byla to zkušenost, která mi dala nakouknout do světa spisovatelů, do světa psaní a psavců, do toho, co nechci absolvovat, pro co nemám talent a hlavně chybí mi potřebně ambice.

    OdpovědětVymazat
  36. [27]: A tohle bych si já dala říct a tohle bych si já skutečně užila.

    OdpovědětVymazat
  37. [29]: Já jsem do sebe narvala ty šišky s takovou chutí, že bych si to zopakovala okamžitě, byla to luxusní pochoutka, zuby nezuby   

    OdpovědětVymazat
  38. Kolik ten spisovateslký kurz stál ?

    OdpovědětVymazat
  39. [39]: Shodou okolností jsem se před nedávnem rozhodl, že knížku přece jenom zkusím napsat a protože to míním vzít docela vážně, i kvůli tomu chystám pár bláznivých změn v zatím celkem nudném chodu svého života; tím spíš se ale nezúčastním žádné podobné šarády. Vím totiž už teď, že ať bude knížka o čemkoli, její děj rozhodně nebude gradovat ve dvou třetinách, bude-li vůbec kdy gradovat . A háčkovat nebudu chtít čtenáře ale sebe, protože bych především rád napsal to, co si s chutí a bez pocitu studu sám přečtu .

    OdpovědětVymazat
  40. Ty vážně vůbec žádný kurz nepotřebuješ     

    OdpovědětVymazat
  41. "Léta tvrdé džiny, odříkání a každodenní hlad"

    OdpovědětVymazat
  42. Myslím, že Kurs kreativního psaní nepotřebuješ. V hlavě máš myšlenek na psaní hodně, zážitků taky, píšeš, jak dýcháš, lačné čtenářky máš taky, tak co víc si přát?!

    OdpovědětVymazat
  43. Teda Blondy, asi se ještě dlouho budu řechtat jak kobyla       

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.