úterý 29. května 2018

Květen v kostce...

... měsíc lásky, hubičkování, láskování, randění, měsíc azalek, rododendronů, měsíc zahradnické a kutilské invaze v zahradnictvích, hobby marketech. Všichni sází, zdobí, keříky rajčat se prsí na záhoncích, truhlíky na okenních parapetech přetékají kaskádami květů, do naší přírody naskákaly svilušky, mšice / ty ve velkém / a není problém se setkat s klíšťaty.
I já jsem POPRVÉ v životě našla své klíště / Olda Kaiser to nebyl /, jsem z toho značně zklamaná, protože jsem se vždy a všude kafrala, že mé osobě nic takového nehrozí. Mám dar, že nechutnám ani komárům, ani klíšťatům. Má krev skupiny A je nechává chladnými.
Až letos, komické je, že tento první příživník se přisál na můj zadek, sklidila jsem potlesk, že i to klíště ví, kudy ...tak tudy !
Mám další cestovatelský zářez - Madrid, plný emocí, plný úžasného hardcore. Pojala jsem tento zájezd úplně jinak. Žádné galerie, ale přísun energie. Nejdříve jsem se nechala unášet dokonalou historií, cesta na El Escorial / královské hrobky španělských dynastií, neskutečná krása, která se nesmí fotit / , do Toleda, ze kterého minulost nestačila díky pokroku utéct, kde zůstal punc dávna, kdy má člověk pocit, že středověk neskončil, středověk trvá.
Napumpovala jsem do své jižanské krve nový kyslík, zažila jsem pravou španělskou koridu a velice komorní vystoupení flamenca / zaslouží si samostatný článek /. Madrid mne povozil na ocasu minulosti a dal mi několik neočekávaných emocí, za které mu srdečně děkuji.
Na zahradě je vše o měsíc dopředu a stav trávníku odpovídá zhruba konci srpna, přelomu září. Má chata u lesa, kde je mnoho jehličnanů, se obalila do žluta, může za to pylová invaze těchto stromů. Poprvé v životě jsem viděla žluté smrky.
Kosáčci si udělali z jezírka koupaliště a to co předvádějí na náplavce, lepší jak dvacet televizních seriálů.
Po osmi měsících stresu, depresí, nespaní stále nemám stavební firmu, která by se ujala stavby nového sezónního bydlení.
Vždy někdo přijede, zasněně si sedne, vypije kávu, řekne : Bože tady je kouzelně, ale stavět tu nebudeme. Je to moc složité. Toto místo miluji, je osudové, tudíž mi nezbývá než se zatnout a vydržet.
Po pěti měsících stresu, depresí, nespaní jsem sehnala firmu, která celý pozemek oplotí. Zde slavím úspěch nevšední, z deseti firem se jedna chytla a práci nezrušila, škoda, že jsem 99% abstinent, zlila bych se jako carský důstojník.
A poučení ... vždy to není o penězích, je to lidech, o překonání překážek.
Přátelé, kamarádi, v mém případě možná i o prvním infarktu, ale mám moravskou krev, já to dám, jednou budu stát před novým barákem.
Můj milovaný Soptíček roste jako z vody, líbí se mu dvakrát týdně ve školce a zahrnuje mne příběhy, škoda jen, že někdy nerozumím. Ale když mi to zopakuje, tak snad se japonština poddá.
Nepokrytě závidím všem, kteří mají svá vnoučata blízko a mohou k nim kdykoliv. Vzdálenost je neuvěřitelná kurva a já trpím jako pes u boudy bez vody a bez žrádla. Kdybych neřídila, byla by to duševní kalamita, právě to auto mi zkracuje tu srdeční vzdálenost. Soptíček je láska, Soptíček je životabudič.
Loučím se s měsícem, který rozhodně zvedne vyúčtování vody v příštím roce. / zalévání zahrady je denním chlebem /Mávám měsíci, ve kterém jsem se ujistila, že zloději nechodí po horách, ale odrbávají a hoblují i staré známé, právě běžím k právníkům, protože z toho bude jedno hodně dlouhé a nepříjemné soudní popotahování.
S úsměvem na tváři a pocitem štěstí jsem v květnu líbla a poblahopřála mému synovci k maturitě a když mi vyprávěl zážitky ze svého dne, okamžitě se mi vybavila ta moje, ten den, kdy jsem si připadala jako mistr světa a život se právě otevřel a vcucl mne do svého víru.
Těším se na červen, vyrazíme do světa za dovolenou, vyrazíme se rekreovat do českých luhů a hájů. Nadevírám měsíci novému a přeji nám méně spařené půlky, bez klíšťat, bez škůdců a bez domácích úkolů, bez poznámek ve škole a s pusou plnou jahod.
Krásný červen přeji všem !




OTÁZKA MĚSÍCE ?

Mám ráda tu naši maličkou zemičku a z lásky k ní jsem se mnohokrát vyznala. I cestou z letadla ji nelze přehlédnout.
Je totiž celá žlutá. Všechny okolní státy jsou pestrobarevné, jen Česko se zahalilo do žluté.
No a když si pak člověk jako já jde koupit pravé české jahody, zaplatí za ně 129 kg za kilo.
Skutečně jsme to tak chtěli, skutečně nás to dělá šťastnými, že české zemědelství umírá a u nás to vypadá jako bojiště pro čmeláčky ?



Bonus na závěr ....trochu sněhu libo ?


27 komentářů:

  1. Mám rád jahodové období a na láci nehledím.

    OdpovědětVymazat
  2. Krásně sis užila květen. Každé babičce bych přála, aby vnoučata měla co nejblíže. Chápu, že se ti po Soptíčkovi stýská. Po dnešním, naprosto nesmyslném školení na GDPR, se už moc těším zítra do Maďarska. Přeji hezké dny a déšť, ať se vše zas zazelená.

    OdpovědětVymazat
  3. Ta řepka je skutečně dost ošklivé nadělení. Nezbývá než doufat, že se snad probereme dostatečně včas. Do stavění držím palce, snad se najde nějaká dobrá duše, která by se toho ujala!

    OdpovědětVymazat
  4. s tou firmou si mi úplně připomněla jak je těžké najít někoho kdo chce odpoví nezruší to a je spolehlivý

    OdpovědětVymazat
  5. Pokud tady bude strašit (a obávám se že hodně dlouho bude) Andy Bureš, té řepky se nezbavíme. I když už o ní zájem silně opadá, on se bude snažit stále držet svého a stále se bude snažit aby se jí pěstovalo co nejvíc. Klíšťata na mne také moc nejdou, nicméně když tak jsou velmi impertinentní a vybírají si velmi intimní místa na přisátí. A taky dobu, kdy jsem vždy na vytažení sama. Takže si dovedeš představit ty krkolomné pozice, když si taháš klíště schované mezi půlkami držím ti palce aby si svůj vysněný dům na své zahradě měla co nejdřív. Ještě by byla možnost zakoupit mobilheim (jsou tedy ke koupi velmi parádní) a případně okolo něj přidělat terasu či zastřešenu verandu, na to bys už možná nějakou firmu našla. Teď jsem dosekala trávu a počítám, že najedem na plnoletní provoz. Tedy sekání po čtrnácti dnech....kytky mi teprve v truhlících začínají nabírat síly, přeci jen jsem je kupovala později. A květen mi nabídl dva krásné výlety...

    OdpovědětVymazat
  6. U nás v okolí řepka už hodně vymizela, ale letos bylo hodně pilu z jehličnanů, byl to docela nářez Pěkné fotky, ale přece jenom opět vede blonďatá princezna     

    OdpovědětVymazat
  7. Bože, kde ty jahody kupuješ    , u nás jsou za 49 kč kilo Jinak moc pěkný květěn v kostce      Tu vzdálenost od vnoučete chápu....to moje ještě bydlí u bývalého, takže tam nejezdím, musí on ke mně a teď když mám volný víkend jen málokdy, už ho vidím hodně málo Ale minule mi říkal, že jsem nejzlobivější babička      , tak se mi zase až tolik nestýská     

    OdpovědětVymazat
  8. Nádhera, Španělsko miluju, kdysi jsem tam byla a musím říct, že to bylo super. JJ, nakupuji květiny v zahradnictví už od dubna, balkón kvete. Držím palce, aby baráček stál, co nejdříve v rámci možností.

    OdpovědětVymazat
  9. Já mám řepku spojenou s dědou. Kdykoli jsme jeli kolem pole s řepkou, tak mi říkal: " Vidíš, Zdenko, řepka! A jakou má krásnou barvu."

    OdpovědětVymazat
  10. Tak květen máme skoro za sebou hurá do června! Jen s tím počasím nevím, kam až se ty teploty hodlají vyšplhat?

    OdpovědětVymazat
  11. Ona řepka zabírá asi 15 procent pudy a je druhou nejpestovanejsi plodinou po psenici...je to o dst vic než by bylo žádoucí z zhlediska obnovy pudy. Ale je to méně než by si člověk myslel..zdání klame...

    OdpovědětVymazat
  12. zosmutnel som. Tolkokrat bol v Spanielsku, ale ani zlomok z tvojich zazitkov nestihol. To iste by som povedal o "zeme ceske - tot domov tvuj"!

    OdpovědětVymazat
  13. Ty si to prostě umíš užít na plný kule

    OdpovědětVymazat
  14. [1]: Také mám jahody ráda a cena mne překvapila

    OdpovědětVymazat
  15. [7]: Jahody kupuji v našem krásném městě a cena je prý vůči Praze ještě přijatelná   

    OdpovědětVymazat
  16. Pestrý květen, jen co je pravda! Řepka mi smrdí, oči mi z ní pláčou, nikdo jí nechce, tak proč? To se neptám na tom správném místě, že...

    OdpovědětVymazat
  17. Tvůj květen byl opravdu pestrý. Moc bych Ti přála vysněný domek na Tvoji krásnou zahradu, snad se zadaří najít tu správnou firmu.

    OdpovědětVymazat
  18. To je...květnová smršť! Může toho vůbec jeden člověk tolik zažít za jeden měsíc? Jak je vidět, tak asi jo. Jahody naštěstí po tom, co jsem je zabezpečila před nálety nenažraných špačků, kupovat nemusím. Moc ti přeji, aby vzdálenost mezi dvěma světy(vnučky a babiččiným) se do budoucna stále více zkracovala.

    OdpovědětVymazat
  19. Tolik zážitků v jednom měsíci Překvapilo mě že nemůžeš sehnat řemeslníky, myslela jsem že to bývávalo kdysi dávno když ti je posílalo OPBH.😂

    OdpovědětVymazat
  20. Koukám květen plný zážitků. Krásné fotky, kochala jsem se. A ano, když už žlutá, tak jedině ze slunečnic, tohle je děs.

    OdpovědětVymazat
  21. Květen je měsíc neomezených možností a krásy. Ty jsi jej využila plně. S tou japonštinou jsme na tom s malým princem podobně. Hodně se rozmluvil, je plný nadšení a já jsem šťastná, když jsem s ním. Leč někdy mám problém některá sdělení pochopit na poprvé, ba i na podruhé

    OdpovědětVymazat
  22. .. tož tam jsem ho teda ještě nikdy neměla.. španělsko.. na páni.. to musela být nádhera.. :) a upřímně.. taky mě děsí to, že včely vymírají.. podle mě by to mělo vzít úplně z jiného konce, protože jinak se dovedeme do záhuby.. už jsem i přemýšlela nad tím, že bych si pořídila úl.. protože vidět u nás nějakou včelu je docela zázrak... mám z toho upřímně hrůzu..

    OdpovědětVymazat
  23. Pamatuji časy, kdy fotografové byli z lánu řepky nadšeni a sjížděli ze k němu ze širokého okolí. Dnes se před řepkou snaží schovat za komín v bláhovém domnění, že je tam řepka nenajde .

    OdpovědětVymazat
  24. [17]: ale tie klieste mi nedaju spat - tie musia byt predsaa vytiahnute, jedno, kde su!!!

    OdpovědětVymazat
  25. [26]: Neboj, už ho mám dávno venku

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.