středa 17. května 2017

Zhulená řepkou...

... aneb když se rocková babička rozněžní...
Dostaly jsme se Soptíčkem flašku vody, hroznové víno a banán a vyexpedovali nás ven.
Ven do polí, do dlouhých lánů řepky, která milého Soptíčka knokautovala na dvě hodiny do tvrdého spánku spravedlivých.
A já zůstala sama, samotinká jen s kočárkem a myšlenkami.
Kolem mě projížděla mladá, nádherná děvčata na kolečkových bruslích, jejich postavy bez gramu tuku narvané do supemoderních sportovních hadérků, s prsy u brady nikoliv u pasu, jo, pas... tak ten byl vosí.
Kolem mě na kole projížděla starší děvčata na kole, tam už bylo tuku více, lehce se pohupoval kolem sedátka a prsíčka už přetékala, gravitace je kurva prodejná.
I pánové tu sportovali různí, mladí, pohlední a svěží i povadlejší strejdové, jejichž obličej brunátností doháněl čerstvou rajčatovou šťávu.
A pak kolem mě projel nádherný, neskutečně nádherný chlap. Projel kolem mě vleže, na takovém tom kole pro invalidní sportovce, které pohánějí místo nohama, tak rukama. Naše oči se v sekundě střetly a já byla tak šťastná, že je ta moje perspektiva je daleko vyšší než ta jeho.
Seděla jsem pod obrovskou lípou těsně u hřbitovní zdi. Všimli jste si, jak jsou tato místa hojně navštěvovaná ptactvem, jaký nádherný koncert nebožtíkům dopřávají, já tedy poprvé.
Lípa dávala nádherný stín, kde jsem si zula boty, Soptíček spal a já jen civěla.
Vdechovala jsem vůni polí, zpovzdálí sledovala to lidské pinožení, vnímala, jak rychle se zelenají klasy obilí.
Projel kolem mě opět na tom svém kole a já si uvědomila, jak jsem zhulená řepkou, jak jsem zhulená okamžikem, kdy se mohu kdykoliv zvednout a jít.
Jít se svojí vnučkou, kráčet po svých, být sama svým pánem, pánem svých nohou, které mě nesou.
Jedno obyčejné odpoledne složené ze žlutých odlesků pole, složené z drobných niancí, které skládají mozaiku lidského bytí a začneme je vnímat s pokorou až když vidíme bídu jiných...


22 komentářů:

  1. Geneticky upravená řepka. Chudáci včely.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Údajně se u nás GMO řepka nepěstuje, a to ani pokusně. http://www.mzp.cz/cz/aktualni_informace

    OdpovědětVymazat
  3. Dnes jsem odřídila necelých 300 km naší krásnou vlasti a zhulená řepkou jsem taky      Je to vážně paráda, když je člověk zdravý a kolikrát si toho neváží....

    OdpovědětVymazat
  4. Jsou okamžiky,kdy si uvědomíme, že to, co bereme jako samozřejmost u sebe, každý nemá. A teprve pak si toho začneme vážit.

    OdpovědětVymazat
  5. Když jedeme přes celou republiku,tak jsme zhulení všichni.Řepka,řepka,řepka (kachny,kachny,kachny)...Místo chmelu jen sloupy.Místo řepy,kukuřice,slunečnic a obilí jen řepka

    OdpovědětVymazat
  6. Člověk se potřebuje čas od času ztišit, uklidnit a vnímat krásu kolem sebe. Dobře jsi udělala.

    OdpovědětVymazat
  7. Máš pěkné zážitky, Simi, nebo si z nich to pěkné dokážeš vzít a předat dál.

    OdpovědětVymazat
  8. Velmi zajímavé povídání, povedený článeček!!

    OdpovědětVymazat
  9. Moc příjemné pohodové čtení.

    OdpovědětVymazat
  10. [6]: Když budeme při volbách podporovat pana Babiše, bude řepka i v našich hlavách, bohužel

    OdpovědětVymazat
  11. [11]: Jééé, jsem vašim čtenářem, chodím pravidelně, jen se asi musím přihlásit, abych mohla komentovat.

    OdpovědětVymazat
  12. To jste hodná... Zatím klídek, jsem na obou blozích; jen s tímhle mám furt nějaké technické problémy, takže až do budoucna se uvidí... A jistěže děkuji.

    OdpovědětVymazat
  13. Je moc fajn, že jsi zavnímala i jinou polohu života. Vím, že víš o čem život je, to krásně píšeš i v tomto článku. Někdy je ale potřeba se podívat na život i zespodu, jinak. Hned je člověku líp a tak nějak se uklidní a podpoří se, aniž by druhému přál něco špatného. Sluníčko a jasné barvy dělají teď divy   

    OdpovědětVymazat
  14. Jsem paní svých nohou jen s pomocí holí, hodně věcí, přírodních krás, divadlo, koncerty už neuvidím. Těším se s milými lidmi, květinami, ptáky v okolních zahradách, knihami, hudbou i internetem. Jen se nevzdávat a krásu hledat i v maličkostech.   

    OdpovědětVymazat
  15. Moc hezky napsáno, k zamyšlení Je pravda že dokud jsme zdraví, bereme to jako samozřejmost a někdy si ho i rádi ničíme Taky mě udivily ty lány řepky co se teď v Čechách pěstují - je opravdu tak skvělá? Tady se samozřejmě dává přednost oleji olivovému, řepkový je ten nejlevnější, ale možná si každý chválí to svoje..

    OdpovědětVymazat
  16. Tak to je opravdu krásné a dojemné vyprávění.

    OdpovědětVymazat
  17. Jsme rádi na světě. Jen si to někdy potřebujeme připomenout... Moc hezký článek.

    OdpovědětVymazat
  18. Když se rocková babička rozněžní, občas dostane po stěžni.

    OdpovědětVymazat
  19. Krásná chvíle s myšlenkou, která osvobodí, letmá setkání, která nám ukážou, jak jsme šťastní.....

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.