Jen si tak trochu porodit...

....nepřipadám si ztracená a už vůbec né v pokroku, dávkuji si ho a pokud já sama se předávkuji, dám si pauzu nebo pokrok stopnu ...je mnoho odvětví, kde jsem za pokrok vděčná, nikdy bych už neměnila a porodnictví je jednoznačně hodně v popředí..

PÍŠE SE ROK 1989 ....čekám své docela první dítě. Osvěta minimální, konzervativní výchova bez sexuální výchovy ze strany rodiny i školy, viděla jsem poměrně dost porodů při praxi včetně několika klešťových, ale stejně...to dítě ve mě se hýbe mě a né rodičce na praxi. Za celé těhotenství jeden ultrazvuk, pár odběrů a břicho mi poslouchá sestra trubkou...to celé plus mínus...hlavně aby se nenarodil dement. Do porodnice odcházím s 35kg navíc, vysokým tlakem a vyděšená jako malé kotě....můj muž stojí stejně vyděšený na prahu porodnice, zamává a já jdu sama na věc. Sama mezi cizími ...tak úplně nééé, protože na porodnici slouží půlka mých spolubydlících ze svobodárny....šíleně se bojím, šíleně to bolí...ještěže tu jsou holky a drží mě za ruku...narodila se mi zdravá, krásná dcera a já jsem na to sama v ošklivé místnosti a bojím se, že mi jí upečou v inkubátoru / v červenci tenkrát bylo v noci 9st /. Jsme na pokoji tři, o spaní není možno týden pomyslet, jídlo je naprosto nechutné, v koupelně stojíme frontu celý den a o návštěvách na sebe s manželem hulákáme 6 pater z balkonu...vedle mě huláká dalších 30 rodiček, telefon je na chodbě, jenže kam volat, když telefon má jen máma v práci...toužím vidět manžela, toužím se pochlubit naším miminkem, ale není komu, na porodnici se nesmí. Trávím dlouhé hodiny pohledem na naši novou lásku a když je tma, koukám do stropu...na všechno sama. Po dlouhém týdnu odjíždíme jako rodina domů a otec poprvé vidí své už týden narozené dítě....

PÍŠE SE ROK 2015....moje dcera čeká své docela první dítě. Osvěta obrovská, internet, knihy a občas k dispozici i matka, každý měsíc ultrazvuk, včetně 3D, kde jsem byla také a byla jsem z toho totálně našrot, protože náš Soptíček se na nás smál, mával a dělal se nejsladší. Hromada odběrů, hromada sledování, hromada ultrazvuků a neustálá kontrola miminka.

Maminka chodila na plavání, chodila do přípravných kurzů a před porodem se přidal i tatínek. Ten byl u porodu přítomen, držel sebe, držel maminku a také nám babičkám hned z porodního sálu poslat fotečku. Byli spolu, byli od začátku rodina, nikdo nebyl sám. Prožívali tu bolest spolu, prožívali to zrození spolu , co víc si přát. Do porodnice se mohlo s kastrůlkem každý den / s tím jídlem je to stále stejné /, každý den jsem viděla svou dceru, svou vnučku a všichni spolu mohli být podle potřeby, fotek mi přišel milion.

Dvě ženy, dva porody a vše tak rozdílné....moc by mě zajímalo, která z dnešních maminek by si vybrala nehostinnou, sterilní a anonymní porodnici bez přistupu, bez kontaktu...tak doufejme, že náš Soptíček bude mít porod jako procházku rajskou zahradou....díky pokroku...

Na dřeň ....a podruhé...

...do soukromé pošty mi došlo pár podnětů, v nichž jste reagovali na první článek a možná nazrál čas se s tímto tématem ještě poprat a vysvětlit, proč jsem se vůbec rozhodla pro svoji radikální změnu...zhubnout...

RODINNÉ KOŘENY....jeden z nejdůležitějších aspektů, které rozhodly...moje máma, jestli jsem psala o svých 13.komnatách, moje máma je ta, o které nejsem schopna ještě psát, i když jsem podstoupila 6let intenzivní psychoterapie.

Moje máma, mamka, maminka....byla vždy velice silná, temperamentní, živelná, nesmírně společenská, dokázala, co nedokáže muž, byla neuvěřitelná...byla to mašina, kterou nešlo zastavit, poháněna byla jaderným reaktorem.

Někdy v mém současném věku / kolem 50 / se začalo všechno měnit, přišly problémy s přechodem, problémy zdravotní, které máma podcenila a to razantně. Během několika let se její váha razantně zvětšila a dosáhla morbidní obezity...175kg..

Z vitální ženské se stala troska fyzická i psychická, začala se stranit lidí, byla zoufalá ve své vlastní kůži, začala se nenávidět, začala nenávidět vše kolem sebe. Z bezmoci se stala závistost na okolí a nenávist vůči lidem obrovská. Máma umírala zaživa, nepohyblivá, sedící celý den, když si lehla, dusila se. Byla zlá, neskutečně zlá...posledních 10let života byl její očistec a pro nás také... když si jí vzala smrt bylo to vykoupení pro všechny...poslední roky ve své nemohoucnosti se propadala do tak ošklivého žití....a jediné co to celé zapříčinilo...nadváha, nadváha, nadváha...věřím, že kdyby s tím dokázala bojovat, byla by tu dnes s námi, radovala se z vnoučat, pravnoučat, radovala by se ze života tak, jak to uměla jen ona....

PUD SEBEZÁCHOVY....mám velice silně vyvinutý pud sebezáchovy...já se mám nesmírně ráda a zdravě se o sebe bojím. Dvakrát v životě mi tento pud pomohl zatočit se závislostmi...nejprve s CIGARETAMI...kdy jsem po operaci varixů ze dne na den přestala kouřit / kouřila jsem denně 40 cigaret , tedy dvě krabičky /... já jsem se prostě o sebe bála, vzala jsem krabičku cigaret, švihla s ní do odpadků a už jsem si 18let nezapálila.

Pokud se domníváte, že jsem vyhrála...já nikoliv...celý tento čas se mi zdají živé sny, kdy kouřím....jsem tedy abstinujícím kuřákem....a už několikrát jsem měla cigaretu u úst...zatím jsem vydržela.

....závislost na JÍDLE...přežírání, dojíždění, žádná disciplína, žádné omezování...no a co...tak jsem tlustá, mám gumy...mají je miliony lidí...a pak to přišlo...110kg prasečí váhy, špatné výsledky u lékaře a víte, co mě dostalo nejvíce....nejvíce mě ponížily LÉKY NA VYSOKÝ TLAK...to mě dostalo, to mě donutilo, říct jedno velké NE...následovalo krásné období odříkání , pevné vůle, zapálení, bylo to úžasné a s každým centimetrem rostlo sebevědomí, s každým kilem rostla naděje, že to dám...

Zde je odpověď..pomohl mi pud sebezáchovy a strach, že i já budu umírat zavalená do svého špeku, budu nenávidět svět a zemřu sama, zemřu bez lidí, protože už s nimi nebudu umět žít....

Své na dřeň zde neprezentuji, abych si dokazovala, jak jsem dobrá...pokud někdo z vás váhá, vymlouvá se, necítí se...zde máte moji cestu za lepším, krásnějším životem.....a držím palce každému, kdo se nebojí....

Blondýna a konopí...

....ve věku 47let ...nezesnula, ale začala blondýna chodit do autoškoly, né tak jako úplně, ale pouze na kondiční jízdy...ovšem když si uvědomí, že papíry dostala před 20lety, tak je to vlastně celá autoškola.

Moje PRVNÍ VZPOMÍNKA na toto hodně veselé a hodně výživné období je peprná . Instruktora a zároveň majitele autoškoly blondýna hltala, protože nejenže byl borec, měl krásné dlouhé vlasy, ale měl i svatou trpělivost a jemu vděčím za skutečnost, že jsem dnes účastníkem dopravního provozu.

Večer před svou první kondiční jízdou jsem si byla zacvičit a to že jako pořádně, cvičila jsem na brazilu jako smyslů zbavená, jen abych nemusela myslet na skutečnost, že jde blondýna druhý den na popravu. Ráno jsem vstávala na třikrát, prostě a jednoduše jsem si napomohla záda...a co teď ?...přeci se neztrapním hláškou, že mě bolí záda....nic, namažu to KONOPNOU MASTÍ, jenže né jen tak nějakou, ale s příměsí pálivých papriček na prokrvení a lepší hojivost. Blondýna nešetřila, když konopí, tak pořádně, jsem rozený megaloman....natírám...mažu...po zádech se začíná projevovat příjemné teplíčko...určitě to pomůže. Tak a nyní jestě jednu vrstvu, abych vydržela, oblékám se a razím.

Cestou do autoškoly jsem v parku prošlápla hovno...pro štěstí...ještěže si nesu přezůvky / přátelé, já si nosila klasické bílé jarmilky, které zářily na kilometr dopředu /...zasedla jsem do vozu, upravila nezbytné včetně sedačky, zrcátek, desetkrát zkontrolovala a přískokem vpřed novým zítřkům. Čím víc se blondýna snažila, tím víc se potila, čím víc chtěla být dobrá, tím víc jí bylo horko.... A V TOM TO ZAČALO....začalo mi na záda svítit sluníčko, začalo mi zahřívat moji konopno- feferonkovou mast a mě začala záda hořet...natvrdo...kalamita. Opřít se o sedadlo bylo nemožné, takže jsem seděla namáčknutá jako kretén na volantu a čím více pralo slunce, tím víc mi ZÁDA HOŘELA / však jsem také nešetřila s vrstvami, že... /....po 15minutách jsem už objímala volant jako úchyl a během dalších 10 jsem plála a hořela jako Mistr Jan Hus v Kostnici....

Instruktor duševně nevydržel nejen mou spanilou jízdu, ale hlavně vůbec nechápal, proč se za volantem kroutím jako hadí žena, neopřu se, lepím se na volant, funím jako prase před porážkou a tečou mi krůpěje potu po rudém obličeji...zavelel zastavit a okamžitě vysvětlit...nu což, blondýna musela s pravdou ven..

To co následovalo v zápětí, se nevyrovná žádné cool párty, učitel se smál, učitel se válel smíchy, učitel nechápal a hlavně UČITEL NĚCO PODOBNÉHO JEŠTĚ NEZAŽIL... a to má praxi už pěkně dlouho. Nejdřív jsem se šíleně styděla, pak jsem se vlivem jeho nakažlivého smíchu odbourala také....a zbytek jízdy jsme strávili v družném smíchu na parkovišti...Blondýna ví, jak muže zaujmout, blondýna ví, jak na muže zapůsobit, aby nikdy nezapomněl...

A od té doby jsme se spolu loučili a on volal z okénka...TAK , SIMČO, PŘÍŠTĚ ZASE BEZ KONOPÍ....

.....fotografie plně vystihuje mé omamné období za volantem bez konopí...UŽ....

Stopaře, fakt, neberu...

....nepozván se procházel tento záhadný stopař po mé kapotě, na drzovku se protahoval, očumoval a vůbec se neměl k odchodu či odletu....a tak si ho fotila půlka nakupujících a vykládajích zboží z vozíčků, pak se prostřídali s lidmi z pošty a po deseti minutách a milionu fotek, jsem zavelela a dolů....blondýna udělala skandál, není ekolog, nechce čekat až se zelený frajer přestane vyvalovat na jejím autě....

Na dřeň....

....ZKUSME ZMĚNIT NÁZOR A POSTOJ...ten hlavně....

MINULOST....pocházím z rodiny, typicky české, se stravovacími návyky, které doba minulá podporovala. Velice těžko mohu dnešním mladým vysvětlovat, že jediné ovoce v zimě byla jablka a zelenina hodně skromně. Ale....každý den se u nás jedlo teplé jídlo, tudíž se vařilo a chleba s máslem k obědu nebyl.

Od malička jsem byla taková oplácanější, v různých časových obdobích jsem držela zaručené diety a váha šla nahoru a dolů.

Byla jsem typický produkt jojo efektu, co jsem zhubla, to jsem nabrala a pořád dokola. V nejlepších letech svého života jsem se dopracovala na váhu 110kg a začala jsem být šílená. V této době mi zemřela mamka a bohužel na důsledky morbidní obezity, kdy její váha dosahovala 175kg...takže rodinná dispozice ze všech stran...a ostrá.

Při jedné návštěvě lékařky jsem se v šoku dozvěděla, že mám metabolický rozvrat, vysoký cukr, vysoký tlak a psychiku totálně v hajzlu...tenkrát mě na ulici oslovila pracovnice NATURE HOUSE....a já začala měnit názor a hlavně život.

Za 10měsíců jsem se naučila jíst, žít, spát, pít....a zhubla jsem 35kg....zcela narovinu, stálo to jednu dovolenou, ale sama bych se v jojo efektech topila dodnes a co mě naučily ?

1. JÍST....dodržuji striktně stravování 5x denně, vždy alespoň jedno teplé jídlo denně, ovoce na obě svačiny, hodně bílkovin, hodně zeleniny a hlavně pestrost, nezabřednout do stereotypu.

2. PÍT...piju celý den a hodně...čaje, vodu a tekutiny tělu dodávám i ve smoothie, polévkách či pyré.

3. POHYB.... v zimě cvičím jogu, pilates, brazil, posiluji, v létě makám na zahradě jako bulhar, takže tělocvična nehrozí.

4.NEVÁŽÍM SE....zásadně se nevážím a tím pádem se nestresuji. Váhu doma nemám, mít nebudu. Pokud cítím na oblečení rozdíl, uberu plyn. Váží mě pouze lékařka a vždy dostanu vynadáno, že jsem ještě zhubla.

SOUČASNOST...váhový úbytek 35kg si držím už 4roky. Dnes už mi nedělá žádný problém jezdit na dovolené, vždy se dokážu najíst bez problémů. Po letech už nemusím rodině ani přátelům vysvětlovat, co mohu či nikoliv, přijali mě a mám všude připravené hodně zeleniny či ovoce. Dokážu už rozumně hřešit, dát si sladké, ale bez přežírání, vím, co je můj limit.

Kamarádka Lenka díky těmto návykům už shodila 12kg, kamarádka Edita 8kg a obě přiznávají, že tentokrát to ani nebolelo.

Moje lékařka mi vysadila léky na vysoký tlak, metabolismus mám již v normě včetně normálního cholesterolu a z vaječníků mi zmizely mnohonásobné cysty, díky nimž mi hrozila operace.

BUDOUCNOST....už vím, jak chutná nákupní horečka, co si budeme povídat, když si kupujete oblečení 5x XXXL nebaví vás kupovat si pytle od brambor či neforemné stany. Když si poprvé koupíte normální velikost a prodavačka na vás nekouká jako

na obtížný hmyz, chcete to opakovat stále a neustále. Už vím, když se za vámi otočí muž a pomlaskne si a není to, že jsou mu nechutné vaše renesanční pneumatiky.

ZMĚNILA JSEM NÁZOR....ALE I POSTOJ....což je to nejdůležitější, nedržím stupidní diety,ráda a hodně jím, ale už si vybírám, snažím se aktivně žít a hýbat...změnila jsem životní postoj a jsem konečně to, co jím....a ráda bych u toho zůstala do konce svých dní....zkuste to i vy, pokud právě bojujete...

Blondýna a pěna dní....kudy z nudy...

...PARKETY....nééé nadarmo se říká...KOMU NENÍ SHŮRY DÁNO, V APATYCE NEKOUPÍ...přesvědčila se o tom blondýna na vlastní kůži. Sofinka je právě v období, kdy potřebuje neustále zaměstnávat, neustále vymýšlet totální ptákoviny a to babička prostě umí... posadila jsem Soptíčka do koše na prádlo, vozila tam a zpátky...tam a zpátky....zatočila doprava, zatočila doleva, malá se řehtala jako kobylka až jí tekly slzičky, řehtala se jako kobyla i babička...než ...než se podívala na nově vybroušené, nalakované parkety, které voněly novotou...na parketách byly dlouhé škrábance od nezačistěného plastu prádelního koše. Pět minut mi trvalo než došla myšlenka k mozku a ve vteřině bych si nakopala, nafackovala, spáchala harakiri...bylo mi to tak šíleně líto, že jsem mladým zničila parkety...přátelé a to jsou momenty, kdy bych chtěla být jezevec, zalézt do nory a vylézt za půl roku...jeden známý mi řekl, že budu mít se Sofinkou pěknou vzpomínku, jak jsme se užily...no nevím, jestli si to bude myslet i pan zeťák, až to zjistí...dcera mi snad už odpustila...

...PÍTKO...každá správná zahrada, která podporuje floru a faunu má mít pítko pro ptáčky a hmyz...blondýna se rozhodla, že tak také učiní a jala se shánět na internetu...vůbec nevadí, že se ptactvo šplíchá v jezírku, bude mít svůj prostor, svoje teritorium...opět jsem terčem posměchu...kolik ptáků dorazí na občerstvení...já se nevzdávám, jednou budu vybírat vstupné, jací pěkní ptáci si budou chodit osvěžovat zobáček a vytřu zrak posměváčkům...a když nééé, ten pocit je úžasný, dělám něco pro přírodu....

....KLÍČE...mám milion klíčů, nesnáším klíče, protože jsem rozlítaná blondýna, která shání svůj milion klíčů vždy a všude, nejsem schopna žádného systému, žádného návyku...klíče honím pořád.

Naše parta přátel kamení vyrazila za dobrým tipem na sběr...za městem se bude stavět nové satelitní městečko a z neznámých končin dovezli suť a kamení...kameny nebývalé krásy, protkané stříbrnými žilkami a do růžova.

Dorazili jsme na pole vybaveni krumpáči, lopatkami, rukavicemi....ve vteřině se mi odkrvila hlava, zapomněla jsem na všechny křivdy a začala lítat jako pošuk z jedné hromady na druhou hromadu....leží tam miliarda kouzelných kamenů a já potřebuju všechny....jééé, ten je boží.....wow, ten by se hodil....ohmatávám kameny, stavím kameny a jako šílenec běhám po poli....když v ten moment....kde mám klíče od auta ???....vynikající dotaz...jen kdybych si neuvědomovala, že jsem na tunách sutě ve stejné barvě jako je klíč mého auta...klid...někde tu přeci bude....to jo, ale to bych nemohla být, tam kde jsem a nebo by mi klíč mohl zazpívat....do hlavy se mi hrne krev, chce se mi brečet, chce se mi umřít...když tu vidím mého nejlepšího, nejsladšího kamaráda, jak číhá za hromadou suti.....a má v ruce moje klíče....poučení...žádné...dnes jsem sháněla klíče už třikrát....

....to byla blondýna a pěna dní i s nánosy...někdo koupil modrého a červeného Mauricia za 100milionů...nenechte se mýlit...my dvě se Soptíčkem to tentokrát nebyly....