Pražákům těm je tu hej....

...ty nikam nezablouděj,

s batohem na zádech sám

na strejdu Karla se ptám.

Tu Želivského, tam Celetná,

jak se v tom country teď vyznat mám,

Podolí, Strahov, Anděl o, jé

už mě tu víckrát neuviděj....

...na úvod jsem si vypůjčila text skupiny Pražský Výběr a stejný pocit jako Franta Ringo Čech, pobíhající po Praze s kozou, tak nějak se cítím, když přijedu do naší metropole.

.....mám pět kamarádek z celých Čech a jednou za měsíc se scházíme na pokec právě v Praze, je to pro nás všechny napůl cesty a nikdo není handikepovaný, že to má dál nebo blíž. Tuto adventní sobotu jsme se opět sešly, abychom probraly vše co se událo, co se děje a co se teprve stane, prostě řádný babinec.

Podívat se do Prahy a neočumit stromek, věřte nebo né, oželela bych to...přes ty šílené davy tomu chyběl smysl, poetika, místo vůně se linul smrad ze spálených klobás a lidi se cpali přes sebe, tlačili a z vánoční romantiky měli radost zloději a chmatáci, měli to pěkně na jedné hromadě a bez práce....

....mise byla splněna, probráno a snězeno, co šlo a hlavně nádherně strávené hodiny plné smíchu, pohody. Při procházce kolem Národního divadla jsme si koupily lístky na operu a tak mě to naše velkoměsto nemine.

Cestou na vlak jsem míjela muzeum a tato fotka mi utkvěla z celé soboty nejvíc...

Budiž světlo...

.... v tento požehnaný čas....nezbláznila jsem se, ale mám radost a šílenou...

Když jsem si před 9 lety přinesla svůj první bílý phal z květinářství, vůbec jsem nevěděla, jak to změní moje trávení volného času a jaký se z toho stane kůň, doslova Šemík. Přes narvané parapety phaly po pozvolné nakupování botaniky se vyvíjel vztah k těmto nádherným rostlinám, nevděčím jim jen za nádherná kvetení, ale naučily mne trpělivosti, která mě celý život velmi chyběla. Samozřejmě... hodně jsem jich utýrala velkou láskou a velkou péčí, hodně jsem se vyučila a dnes už nejsem takovým škodič a snažím se jim porozumnět. Moje malá sbírečka čítá kolem 90 rostlin.

Mým velkým snem bylo alespoň jedno okno rozsvítit, protože orchideje v zimním čase strádají nedostatkem slunce a krátkým dnem. Trpěla jsem pocitem zmaru, když mi poupata zežloutla nebo se vůbec kvůli nedostatku světla nevyvinula nebo opadala, což je u rostliny, která kvete jednou za rok smutný příběh.

Pro všechny neznalé, ikdyž by vám přišlo, že v dnešní době není nic problém, tak sehnat vhodné osvětlení, které má smysl, je skutečně oříšek, protože se tímto nikdo nezaobírá. Po dvou letech sbírání informací o vhodných parametrech zářivek / tímto velice děkuji panu Mílovi Jeřábkovi /, sestavení tělesa / koupeno v Bánské Bystrici /, až po celkovou realizaci včetně sekání elektrických rozvodů, jen na zářivková tělesa s účinným spektrem jsem čekala dva měsíce.

A tak svítím, okamžitě jsem pod světlo dala rostliny, kterým lezou květní stvoly, abych jim pomohla, protože u nás sluníčko nebylo už tři týdny a je neustále inverzní tma. Ještě zbývá vychytat vzdálenost rostlin, dobu svícení / hned druhý den po instalaci začal klackovat časový spínač /, ale to podstatné...svítím...

V záři první svíčky....

.....ano, včera jsme na adventním věnci rozsvítili první svíčku, tak nějak v očekávání dalších dní a týdnů, kdy si k tomu všemu rozsvítíme stromeček. Celý víkend byl provoněný vanilkou, skořicí a díky kočičákům máme mouku a moučkový cukr všude, ale když se peče, musí bez rozdílu všichni...

.....v adventní čas si každý rok slíbíme, jak to bude vše probíhat v pohodě a bez shonu, tak proč neosedlat vůz a neudělat si malý výlet. Na adventních trzích v Drážďanech jsem z celé rodiny nebyla jen já a tak jsme si s dcerou udělaly po celodenním pečení jen dámskou jízdu. U teplé kávičky a luxusní štoly člověk zapomene na shon a strkanice, vařící svařáček zahřeje a že tam byly davy....byly, ale lidé se k sobě chovali svátečně, usmívali se, atmosféra přenádherná....

....a tak Vám všem chci ze srdce osobně popřát, aby všechny čtyři týdny proběhly bez zbytečných nerváků, dřiny, stejně se uklízí pořád / zdravotní sestry to mají tendenci přehánět, viď Chudobko /, s pořádným mobilem a sešívačkou / viď, Kitty /, s pořádným upleteným svetrem a čepicí pro všechny milé / viď , Zdenko /, bez velkého přežíraní / ale blondýny netloustnou, že Meduňko/, u teplého čaje se vzpomínkami z mládí / že Libuško/, s nádherně umotanými věnci na dveřích / Evo, jsou moc pěkné/, občas taky nezapomenout, že si člověk může maličko přispat / ale jen chvilku, Intuice/, nenechat se nachytat a nekoupit si mizerného kapra / očekávám nějakou vhodnou recenzi od Míry/, no a jak jinak než si pořádně zashopovat / Verča díky recenzím na hrnečky, zvonečky nenechá žádnou ženskou bez odměny/ ,jestlipak si hlavní entomolog leští čočku na léto / třeba to už bude na knihu , Ajko/, u stromečku už čerstvá babička může svým blízkým koledu vymňoukat / pro Tebe Valin žádný stres/....a tak bych mohla pokračovat.....mějte se co nejlépe a nejklidněji, co advent dovolí...posílám jeden osobní promrzlý pozdrav...

V oboře...

....jedním z příjemných zastavení byla návštěva na zámku v Blatné. Protože jsem na zámku spala a moc se mi tam líbilo, bylo těžké vzít na milost další. Mě se víc než celý zámek, který byl plný loveckých trofejí / majitelé byli evidentně ve střelbě zdatní /, líbila obora.

.....hned za zámkem je vedena zámecká obora plná nádherných a zdravých zvířat, která se majestátně procházejí po pozemku, občas se mezi sebou poškádlí, občas se projdou mezi lidmi, zachroupají si nabízený suchý chléb a dál se věnují svému klidnému a nerušenému životu....

.......byl tam neuvěřitelný klid a pohoda, chvílemi mi připadalo, že se zastavil čas. Lidé se chovali tiše, možná byli fascinováni okamžikem jako já, moc často kolem mě neprochází pomalu stejně velký daněk jako já. Většinou jsem tato zvířata viděla pouze zavřená v zoologické zahradě nebo se mihnout u lesa...je to přesně to místo, které si člověk zapamatuje a rád by se vracel....

Podzimní mystika...

....na zámku Lnáře v okrese Strakonice. Minulý víkend jsme se s přáteli naposledy letos sešli na pokec a nějakou turistiku a alespoň já / ikdyž ostatní říkali to samé / jsem spala na zámku poprvé v životě. A že v tom kus mystiky byl, studené a nevytopené chodby s trofejemi z honů, na zdech erby různých šlechtických rodů, ovšem vše v naprosto dokonalém stavu. Každý pokoj byl zařízený jinak, jiné postele, jiné tapety, jiná světla, jídelna velká jako vstupní hala na nádraží s překrásným kazetovým stropem....a jak že se to povedlo, udržet takový velký objekt v tak nádherném stavu ? Velice jednoduchá odpověď...před revolucí toto sídlo vlastnila vláda a papaláši si to zde skutečně 20let hýčkali. Dnes má zámek 17 majitelů, no nechtěla bych být přítomna u nějakého rozhodnutí....

.....a zase jsem zažila nějaké to " poprvé "...v rámci pobytu jsme měli v programu zařízenou noční prohlídku zámku. Provázela nás místní paní učitelka, která byla naprosto dokonalá, její průvodcovství tak úžasné, neunavovala nás různými letopočty, zato nás tak parádně zapojila, že konec prohlídky mrzel. Podívejte se, v jaké nádheře si mohou nevěsty říci své ANO....

....v neděli se obloha smutně zatáhla a ukázala svou horší podobu, ale u kytary smutno rozhodně nebylo. Jen škoda, že jsem měla málo času na pořádný průzkum zahrad...

....na zámku je muzeum koček a já zarputilý kočkomil okouknula kočičáky ve všech možných i nemožných podobách...všechna sranda někdy končí, ze zámku hurá do paneláku, halt jsem se se zámeckými předky v zádech nenarodila...

Jak to asi voní v ráji...

....protože jsem v ráji zatím nikdy nebyla, moje představa je zkreslená a mlhavá. Televize se mi toto snaží zprostředkovat, já si k tomu vybavím vlahou vůni mořských dálek při dovolených a stejně zase nevím, odhaduji, hádám, představuji si a tápu a přeci....každé ráno při vstupu do jednoho našeho pokoje cítím nádhernou, atraktivní vůni, která vždy kolem poledne nabere na největší intenzitě, kam se hrabou všechny ty umělé vůně Glade a jak se to vše jmenuje.

Právě na parapetu kvete CYCNODES WINE DELIGHT...

.....jedná se o primární hybrid a díky dvěma teplomilným rodičům / nehledejte za tím nic než rostlinnou říši /, kterými jsou Mormodes a Cycnoches, lze tuto orchidej bez větších problémů pěstovat na parapetu každého okna, které má dostatek sluníčka. Pokud v zimě po odkvětu a opadu listí je zachován nulový pitný režim, na jaře rostlinka vyhodí novou pahlízu, která už vody potřebuje dostatek....

....celé léto musí být zálivka vyvážená, když se zalije moc, rostlině zahnívají kořeny, když se zalije málo, pahlíza je malá, orchidej stagnuje a nekvete. Tuto " vysokou dívčí " se roky snažím pochopit, jednou s úspěchem, jindy si pěstuju holé klacky. Letos jsem to vychytala tak napůl a odměnou mi jsou květy hluboké barvy červeného vína, na které se nedoporučuje sahat, aby se nezkrátila jejich živostnost...to bych ale doma nesměla mít tři parapetové tuláky./ všimněte si kočičích chlupů na fotografiích/

....a odpověď....v ráji to musí zaručeně vonět, protože co dokáží tři květy, je neuvěřitelné, škoda jen že ta barva nejde lépe zachytit...tak zavřete oči, posílám kousek ráje každému....