sobota 9. ledna 2021

Pohádka o květinách, Blondýně, co trvá 10 let ...



Bylo ? Nebylo ?
Žádný hrad, žádný renesanční zámek, ani louka, na které tančí za ranního kuropění víly.
V neromantickém sídlištním bytě žila i byla vysloužilá rocková harcovnice, nutno dodat, řádně potetovaná.
Za rozbřesku, vstává holka jedna skutečně brzo, do nového dne skočí kovaná komunistka bez průkazky, rozdělí svůj den do přesného harmonogramu, tabulek a křivek. Ty pak volně pokračují do budovatelských pětiletek.
Večer do kanafasu ulehá květinová žínka s myšlenkami o volné lásce, míru, svobodě a otevřeném světě, v otrhaných džínách s korálky ve vlasech.
Svůj sen o veliké a krásně zelené planetě přenášela na parapety, na nichž jí rozkvétaly botanické orchideje Střední a Jižní Ameriky, prostě a jednoduše si ty mlžné pláně, kopce vykouzlila do panelákového bytu.
Toužila se o radost podělit a vnutila se do virtuálního světa blogu jako Beallara.
Nezkušená, neobratná se před monitorem trápila s ukládáním fotek, pokulhával pravopis a stále nepřijížděl fešný princ na bílém koni s pomocí nebo nabídkou kvalitního sexu.
Beallara neměla ambice pronikat či expandovat mezi ostatní blogery, mezi ostřílené spisovatele, kouzelníky slova, eskamotéry s city a náladami.
Děvče přes kytičky radilo, jak zasadit, jak neumořit či jinak neutýrat krásu botanických i hybridních orchidejí.
A přesto tam za rohem přešlapovala Blondýna. Prostořeká, temperamentní, zapálená, bez nedopalků, bořící mýty, co se může a nemůže psát. Co je důvěrné, co už nikoliv.
Vřítila se do blogového světa po hlavě, po citu, s otevřeným srdcem a hlavně bez brnění. 
Má tvář, kterou lidé znají a proto důvěřují.
Bylo ? Nebylo ?
Psát desátý bilanční článek je nesmírně těžké. Nejsem nijak statisticky zručná, čísla mne skutečně nebaví a jediné čím se mohu pochlubit je 868 / krásné kulaté číslo / článků.
Přemýšlela jsem, co vše se za těch deset let v mém životě odehrálo.
Stihla jsem se dvakrát zamilovat do stejného muže, netuším, co by na toto pravil doktor Plzák. 
Odhodila jsem 140 kostek másla v podobě špeků a vody, což z mé postavy udělalo koukatelnou a celkem schopnou figuru / když přidám stahovačky, o číslo hezčí :) /.
Procestovala jsem mnoho nádherných koutů světa i naší malé země, kromě cestovatelského průjmu jsem si přivezla skvostné zážitky.
Koupila jsem ornici, zvelebila jsem jí, postavila dům a zasadila mnoho zeleně a stromů, narodila se mi vnučka a další vnouče si zatím užívá teplou plodovou vodu.
A blog ? 
Píši ráda o životě, o nás lidech, o láskách, nenávisti a moc bych si přála, aby ta číše inspirace nikdy nevyschla, aby se ze mne nestal Dutohlav. Zatím jsem ještě nezačala vykrádat své články, zatím
mne tvoření a psaní baví. 
Svůj veselý i smutný život ukládám do kostek a dvě jsem vytáhla z archívu jako příklad, že jsem skutečně blondýna, která přes všechny překážky miluje život. / minulý, současný i budoucí, toto zjištění mne stálo stovky hodin u Chocholouška. /
Pohádky, ty květinové, ty veselé mají vždy dobrý konec.
Bylo ? Nebylo ? Tak doufejme, že ještě bude ...





82 komentářů:

  1. Blondy, dobrá bilance a jsi opravdu pohledná “ bábuška”😊Bejt chlap tak neváhám...Bohužel dědouškové, tak málo stárnou do krásy👎🏻 Holt jsi jako Víno..., které věkem získává na kvalitě👍👍👍 Je jasné tvůj blog přežije i vymýcení planety C 19. Číslo 868 to napovídá! Dvě 8= 2x nekonečno!!!
    Těším se na další články od rockové babičky

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ba ne, stárneme všichni, to je jediná spravedlnost na tomto světě.
      Včera sem si na tváři našla svou první stařeckou skvrnu, fuj :)
      Doufám, že se nám planeta vrátí v plné kráse, když se tam vidím v Římě, letěla bych okamžitě, to byly nádherné časy !

      Smazat
  2. Simi, jsi neuvěřitelně energická a plná života. Čím jsi starší, tím jsi smyslnější, až na tu čokoládovou masku. Hi,hi. Na některých fotkách nevypadáš ani jako babička. A těch 35 kilo dole Ti moc sluší, nejen v tomto máš můj obdiv. Zahrádku máš vymazlenou, se Sofinkou jste úžasná dvojka a tvé příběhy se čtou jedním dechem. Jeden by řekl, že překypuješ štěstím, jen málo kdo ví, co za tím vším je starostí. Věřím ale, že to špatné už je za Tebou a před Tebou jen to dobré. Těším se na další Tvé vnouče, na dokončený domek na další Tvé příběhy.
    Tak do další desítky přeji jen to nej... D.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No už zase odhazuji kostky, ty covidové. Ty, které jsem nasbírala nenápadně minulý rok a nerada bych si je nesla do nového roku. Stále jsem se vymlouvala, že když máme tu pandemii, abych nebyla pak náchylná atd.
      Pravda je taková, že už se mi s kily navíc nežije pěkně a vadí mi, což je samozřejmě dobře.
      Děkuju, moc.

      Smazat
  3. (Dlažební) kostky jsou kostrou barikád.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Kostky bývají i vrženy ...

      Smazat
    2. Mnozí vrhají kostky do kávy - já dávám přednost kávě bez cukru.

      Smazat
    3. Také piji kávu pouze černou, bez cukru a bez mléka.
      Naposledy jsem si osladila jako těhotná, což j již dlouhých 32 let.
      Už si kávu jinak nevychutnám, než černou a nahatou.

      Smazat
  4. Některé ženy opravdu dovedou stárnou a jsou jako víno, čím starší, tím lepší. To je tvůj případ, šarmantní babička, za chvíli už dvojnásobná, plná energie, nápadů a šikovná zahradnice. Chodím sem ráda a doufám, že ještě dlouho chodit budu. Je celkem zajímavé, že dost blogů vzniklo v lednu. Já jsem začala také v lednu před šesti lety, ale rozhodně to nebylo novoroční předsevzetí, ale úplná náhoda. Zdravím ☺☺☺

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já jsem si předsevzetí dávala, když jsem kouřila. Každý rok stejně trapný rituál, který jsem vydržela do 1.ledna do večera. A kouřit jsem přestala v dubnu :)
      Můj blog skutečně vznikl jako úložiště fotek mých botanických orchidejí, větší ambice jsem v tom nepromítala.
      Ale člověk míní ...
      Děkuju.

      Smazat
  5. Simi jsi úžasná.. dokonalá.. těžko hledat písmenka která by tě vystihla.
    Obdivuji tě a těším se na další setkání s tebou. Z💙

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Do dokonalosti mi chybí mnoho aspektů, jsou jiní, kteří jsou reklamou na štěstí, pohodu či krásu.
      Já si to musela vždy tvrdě vyboxovat, ale o to víc všechna ta maličkatá vítězství pohladí.
      Děkuju.

      Smazat
  6. Blondýnko, obdivuji jak Ti to moc sluší, jak psaly holky přede mnou, zraješ jako víno. Safra, že by si toho nějaký pohledný a spolehlivý chlapík nevšiml?
    Těším se na další setkávání na Tvém blogu.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak nějak mi podvědomí říká, že tomu vždy pomohou odhozené kilogramy, člověk omládne jak fyzicky, tak psychicky, je takový celkově lehčí.
      Já když ztloustnu, připadám si těžká, hřmotná a hlavně nešťastná.
      Tam asi uvnitř bude někde ten recept.
      Děkuju.

      Smazat
  7. Ze srdce ti přeji ať tě neutuchající energie neopouští ani v dalších letech. Tvoje články jsou balzám na duši.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. S roky se ta energie někdy musí vydolovat. Přesto na rozdíl od jiných, mám to přidělené jako dar už od mládí, občas je to na obtíž, protože to jiní, hlavně muži nezvládají :)

      Smazat
  8. Netuším, v jakém stádiu tvého blogu jsme tě objevila já, ale nikdy nezapomenu, že jsem si řekla, safra, tady je někdo naprosto výjimečný a ty adresy, které jsi tam měla, jako že k nim chodíš na návštěvu - mě zaujaly taky, a už jsme byla chycená.
    Takže jsem tvůj štamgast!
    Jenže, dlužno dodat, kam se hrabe blog na osobní setkání: rtuť, smršť, energie a vřelost, živočišnost - to jsou dojmy ze setkání s tebou.
    Ne, aby ses změnila....Jiřina z N.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Je to geneticky zakódované, někdo je jako rtuť, jiný jako leklá ryba.
      Zase kdybychom byli všichni stejně nastavení, byla by to kalamita :)
      Já se už nezměním, občas se musím přizpůsobit okolnostem či situaci, to je tak celé.
      Pamatuji si, tvůj původní blog a myslím, že jsi nyní podstatně spokojenější v kolektivu, který jsi postupem času našla a votom ani potom :))

      Smazat
  9. Simonko Tvoje psaní mě vždycky nadchne a těším se na každý další článek. Jsi součástí mých návštěv na stránkách přátel a ráda si Tvoje články čtu. Prožívám s Tebou Tvoje setkávání s vnučkou a také radostné očekávání dalšího vnoučátka, práci na zahradě, stavbu domku, práci na krásné zahradě někde blízko nádherného hradu Střekov. Jsi kočka a moc Ti to sluší. Přeji Ti hodně a hodně krásných a šťastných dní a těším se na další zajímavé články i fotografie.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, mnohokrát.
      Když jsem si prohlížela ty koláže, uvědomila jsem si, jak moc jsme si krásně a obyčejně žili a musela přijít pohroma, abychom si to dostatečně uvědomili.
      Jak mi chybí obyčejný bazén a zaplavat si v něm ...

      Smazat
  10. Simi, jsem opravdu moc ráda, že jsem před pár měsíci objevila tvůj báááječný blog. Vždycky si tvoje články ráda přečtu. Většinou jsou veselé, vtipné, optimistické, ale některé mě nutí k zamyšlení. Přeji ti spoustu spokojených návštěvníků, kteří se, stejně jako já, budou vracet, spoustu nápadů a inspirace, spoustu energie, ale hlavně hoooodně zdravíčka.💖😊

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Říkám si, že nejen to krásné a pohodové máme kolem sebe, občas je dobré se pobavit o těch smutnějších stránkách života.
      A když dojde optimismus, což je myslím normální, musíme nějaký zase vydolovat :)
      Děkuji, hlavně to zdraví, toho není nikdy dost.

      Smazat
  11. Milá Simi, je to skoro k neuvěření, ale skoro tři měsíce jsem nechodila na blogy. Prostě nebyla nálada a ani moc času. Rychle jsem prčetla všechny zmeškané články a konstatuji - ty píšeš fakt moc dobře. Už mi tohle chybělo. Obdivuje, co vše jsi dokázala, počínaje redukcí váhy a konče stavbou domu. Tak přeji, ať se v tohle roce daří.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No však jsem si říkala a mnohokrát, kdepak jsi, zda jsi zdravá, zda jsi v pořádku a nebo už nikdy nepřijdeš ? Což by mne upřímně mrzelo, mám moc ráda tvé komentáře, tvou přítomnost na blogu.
      Ale zároveň chápu, podzim byl skutečně výživný a také jsem měla leckdy problém chodit i do práce :)))
      Tak mi zase neuteč a občas se vrať, je bez tebe smutno !

      Smazat
  12. Chválím tě, život je dar, musí se prožít, ne přežít 🙂

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Abych nevyzněla jako mladý komsomolec, občas i přežívám :)

      Smazat
  13. Moc a moc gratuluji! Deset let je nesmírně úctyhodná doba, před kterou mi nezbývá, než smeknout :-) Blog ti dnes kvete tak krásně jako kdysi ty orchideje - sice jsem je u tebe na blogu nezažila, ale vzhledem k tvým zahradnickým schopnostem nemám ani stín pochybnosti :-) Tedy hojnost inspirace a hodně radosti z psaní i do dalších let! :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Vyrůstala jsem od malička obklopená zelení a podvědomě tak činím celý svůj život.
      Ještě než jsem měla zahradu, musela jsem toto realizovat v bytě, což bylo pro ostatní členy rodiny občas hodně náročné. Teď mám zahradu, tak řádím tam a už nikoho neopruzuju.
      A když člověk něco dělá, chce se podělit, že. Takže hrad Střekov zná každý na blogu a přitom ani nechce :)))
      Děkuji, nyní je tam inspirace skutečně hodně omezená životem, který žijeme.

      Smazat
  14. Milá Simi jsem moc ráda, že pan C tě již opustil a moc ti přeji, aby jsi potkala toho svého vysněného pána X. Ve dvou je veseleji a radostněji. Moc ti přeji, aby se ti v novém roce splnila všechna tvá přání - domeček už vypadá parádně - moc se těším na jeho dokončení. A hlavně gratuluji k novému vnoučátku. Ať to bude kluk nebo holka určitě ocení jakou mají skvělou babičku. Těším se na tvé další články i když občas nestíhám číst. Jinak se držím poučky - asi mne to vštěpila maminka - pěkné prádlo na sebe - co kdyby jsi se dostala do nemocnice. Jen nevím, jestli v mých letech by mne neslušely pěkné zimní bombarďáky. ♥ Iva

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. On mne vynechává / pan C /, zatím řádí stále kolem mne a intenzívně.
      Manžel mé kamarádky nedávno pravil, že žádný muž neskousne ženu, která postavila barák, tak to mi naděje moc nedává, že :)))
      Děkuji, nyní v zimě je zdraví a zadek v teple důležitější než nějaké erotické svádění, že. Hlavně když jsou bombarďáky čisté !

      Smazat
    2. Pokud má svůj... šance tu je ....možná...

      Smazat
    3. Ale já přesně vím, že tohle je veliký problém.
      Jenže kdybych čekala, až přijde obroditel, spala bych ve stanu.
      Osud mi poslal do života silného muže, dvakrát jsem se zamilovala, jenže on už baráky má dva a další nechce. A když dva nechtějí to samé, zákonitě tam pšenka neporoste. A nerostla.

      Smazat
    4. Mám asi štěstí, druhá polovina je v takovém zápřahu, že mu vyhovuje být jen nájemníkem, který svou vlastní nemovitost raději pronajal.

      Smazat
  15. Wow!!! Klobouk dolů za mnohé. Tvá otevřenost a upřímnost pomáhá mnohým, motivuje je, dodává jim sílu, odvahu. Dokážeš pobavit, rozesmát, někdy i rozplakat... prostě vzbudit emoce. A to je v dnešním světě velmi cenné. Užíváš si života naplno i když sama dobře víš, že to není vždy jen o vzletech, ale někdy i o pádech. O tom ale život je. Abychom se mohli radovat, musíme čas od času okusit i opak. Důležité je se ale otřepat, vstát a znovu se pustit do práce.
    Ať Ti to, Simí, dál tak hezky píše, buď zdravá, spokojená a hlavně šťastná!
    Katka
    PS: Ze srdce děkuji za slůvka zanechaná u mě... ♥

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já jsem to výše nepsala, ale blogování mne naučilo i obrovské trpělivosti, vnímání všech věkových kategorií, od mladý po staré, naučil mne mnoho.
      A hlavně, přijímat sebe samu i v situacích, o kterých se nemluví a přitom jsou tak lidské, obyčejné. A třeba vzbudí emoce.
      Vděčím blogu za mnoho, navíc jsem zde potkala mnoho lidí včetně tebe a někdy dostávám ten pořádný esprit i naději zde.
      Děkuji za krásná slova, vážím si jich a jsou pro mne jako pro člověka důležitá.

      Smazat
  16. Pecka! Gratuluju! Deset let je fakt nádhera.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, za těch deset let jsme omládli i zestárli, doufám, že tu nádheru budeme zase někdy vnímat i v obyčejném životě, abychom měli zase o čem psát, abychom se měli kde inspirovat, protože doma na gauči a v práci toho člověk moc nezažije.

      Smazat
  17. Simi, deset let svědčí o výdrži, fantazii a spisovatelském střevu :). Tak ať ta číše inspirace nevysychá a ať si udržíš smysl por humor a nadhled. Bylo by bez tebe v blogovém světě smutněji.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ty začátky nebyly zase tak věhlasné, byly spíš tragické :)
      Nadhled vždy přítomen není, někdy mi přijde, že se odstěhoval s Hliníkem do Humpolce, ale vynasnažím se a popracuji na tom !

      Smazat
  18. To by si zasloužilo dort s 10 svíčkami :).
    Líbí se mně, jak to blogové plynutí času prolíná se životem. Podle mé choti to platí i naopak, protože když zvažuji, kam bychom se mohli vydat (a většinou jsou to velká města anebo hory), choť má průpovídky, že určitě tam je zase nějaká galerie s obrazem, který musím vidět, a/nebo za tím vidím příležitost k dalšímu blogovému článku :). Marně vysvětluji, že takové zájmy jsem měl i v předblogovém životě.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Oooo, dort, dala bych si. Redukuji covidové náplavy na své váze, mých denním chlebem je zelenina, zelenina, zelenina, takže nějaký dortík, mňam.
      Ale víš, že já se s tím setkávám také, když cestuji ve skupině, většinou to ostatní i v dobrém komentují slovy, hele, to by se hodilo na blog. Nebo ty si to nebudeš fotit na blog ?
      I já sama mnohdy uvažuji, že by to byl fajn článek, asi to tam uvnitř máme uložené, né, že néé :)

      Smazat
  19. Simči, nevím co bych napsala.Jsem ráda, že můžu zdílet s tebou dobré i zlé.Jseš prostě človíček mého gusta
    .Martina

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Přiznám se, že v tobě jsem našla skvělého souputníka, s obrovským srdcem, životní zkušeností a krásným slovem jako bonusem.
      Jsem za to nesmírně vděčná a když dlouho nechodíš, chybí mi tvá slova, tvé komentáře.
      Vy všichni, kteří nemáte blogy a přicházíte dobrovolně, vy jste takové třešničky na dortu.
      Děkuji za přízeň.

      Smazat
  20. Deset let je už kus života. Tvoje začátky na blogu jsem nesledovala, protože jsem do světa blogerek pronikla později. Zprvu jsem do něj jen nakukovala, občas jako anonymní komentovala.
    Když jsem objevila Tvůj blog, hned jsem věděla, že se k Tobě budu vracet. A abych byla úplně v obraze, prošla jsem si Tvůj blog celý, pěkně od začátku.
    Nebudu opakovat, co už bylo výše napsáno, prostě mne to u Tebe baví. Jsi prima !

    Hanka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Je to oboustranné, u tebe mne těší tvá láska k divadlu, k vůni divadla a upřímně se těším, až nějaký ten pan Kašpárek zamává a já budu vědět, že svět, ten obyčejný je zase v pořádku.
      Děkuji

      Smazat
  21. Pěkné kulatiny. Našla jsem tě až po dost dlouhé době, nevím co mne zaujalo víc, jestli styl, vtipnost, kytičky, ale pamatuju si mou první otázku na tebe. Co je to za hrad na té fotce. To víš, pro Pražáka je nějaké Ústí už Balkán ;-) (ale to mi říká můj kamarád o mém nynějším bydlišti taky) navíc já už éru ježdění na lodi na Dolní Labe nezažila, tudíž pohled na Střekov neznám. Pak jsem ovšem s údivem zjistila, že zřejmě mám někde své alter ego, to které není takovej přizdisráč jako já, ale miluje stejné věci. To co jsem tak tušila se potvrdilo i při osobním setkání a jsem za to, že jsem k tobě zabloudila a že jsme se setkaly a poznaly i osobně, moc ráda. A budu věřit a těšit se na to, že se zas někdy sejdeme i s Míšou a zas si půjdeme sednout do Starbucksu nebo někam jinam a zas tam proberem život a chlapy ze všech stran. A slibuju, že tentokrát nenechám telefon doma ;-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Zdravím z Balkánu ! :)
      .. a já si přesně pamatuji první článek u tebe.
      Pojednával o tvém domácím problému a musím se přiznat, že po přečtení mi bylo fakt smutno.
      Váhala jsem, zda si vůbec mohu dovolit, ti napsat komentář. Bylo to tak niterné, psala jsi o svém vnitřním boji, o problémech s mužem, bože to byl poser.
      A napiš na tohle vůbec první komentář.
      Tak jsem se zbaběle stáhla.
      No a za dobu, co tě znám jsi mne tisíckrát překvapila. Má hubu nevymáchanou, drsnou, ale tam uvnitř je tolik citu a srdce. Jedno veliké.
      My dvě se hlavně pojedeme kochat kytkami a tam si mobil klidně vezmi :)))

      Smazat
  22. Určitě ještě bude :-)
    V dobré konce věřím i mimo pohádky...

    To tablo fotek se mi moc líbí.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já su tak naivní, já taky.
      Občas to fakt drhne, to když hubou ořu, ale pak se zvednu a zase věřím.

      Smazat
  23. Doufám, že bude))))
    Žiješ pestrý život a já se těším na tvoje úžasné psaní. Chodím ráda na virtuální návštěvu.
    Posílám palec nahoru za nádhernou fotokoláž.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Žiju hodně divoce, skutečně pestře.
      A přesto všechno, asi bych neměnila. Mám pak ten kus štěstí za odměnu.

      Smazat
  24. Hezky jsi to sesumírovala. Pobavilo mě těch 140 kostek másla, ale zároveň před tebou a nimi smekám. Já to co shodila, zase nabrala, po pár letech...
    Smekám taky před tvou schopností zrenovovat zahrádku se vším všudy. Už ken vyběhat povolení by mě zabilo.
    Líbila ses mi jako Beallara, líbíš se mi i jako Blondýna. A strašně se mi líbíš jako babi malé Sofinky. Musí tě zbožnovat ta rošťanda.
    Jsem ráda, že jsi.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mám jich trochu maličko, covidových zpátky a už zase odhazuji.
      Já už nemůžu být tučná, já jsem pak šíleně nešťastná. Necítím se ve své kůži a chci být ohebná, nastartovaná na život.
      Nedovedu si znova těch 110kg představit, navíc dělám to i kvůli stáří, chci se ho ve zdraví dožít, moje máma tu kliku neměla, tak jí nesmím prošvihnout.

      Smazat
  25. Nu, blondýnko, psát bych to neměla někomu, kdo orchideje miluje... ale podařilo se mi zlikvidovat 40 orchideí. Je tedy pravda, že ne já, ale červci, ale myslím, že to je zrovna taková ťafka od vesmíru - pořád jsem na ně nadávala, až po několika letech jsou pryč i přes roční snahu o záchranu.
    Článek je zas moc krásný, fotografie odvážné a moc držím palce, ať máš stále dostatek optimismu i nových nápadů. A radost s vnoučaty .-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já jsem své také zlikvidovala, při společném koupání ve stejné vodě jsem si na sbírku roztáhla virózu, červci jsou proti tomu procházka rajskou zahradou.
      No, když máš málo dešťové vody, je problém hned.
      Odvážné fotografie, ale kdepak, dala jsem i veselejší :)))

      Smazat
  26. No ani neuvažuj, že by nebylo!
    Jsi naprosto nedílnou součástí této komunity, tvůj vtip a ostrý jazyk, emoce a schopnost nazývat věci pravými jmény, stejně jako tnout do živého, to se nesmí nikam ztratit.
    Moc gratuluji a doufám ve spoustu neméně plodných let.
    Simi, díky, že tu jsi!
    Helena

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To není o mně, spoustu aspektů rozhoduje.
      Když v hlavě nic není, nelze psát. Stalo se mi to v prosinci, moje hlava šla mimo mne, myšlenky nebyly, nápady nebyly a co potom zveřejnit.
      A tak člověk mlčí a občas je dobré odejít na výsluní, v tom nejlepším.
      Třeba hlava bude chtít :))
      Děkuji, mnohokrát.

      Smazat
    2. Bude chtít psát, vidíš, nedokončila jsem myšlenku :))

      Smazat
  27. Hezky sepsáno a moc zajímavé koláže, zvlášť ta druhá kde je pěkný kus tvého života. Dneska se díváme na fotky třeba jen z předloňska a zaráží nás ty houfy lidí , plné ulice... zkrátka normál! Fotku z Říma jsem zaregistrovala hned, jak jinak :-) a už se nemůžu dočkat, doufala jsem v podzim, ale zatím nesmíme mimo kraj. Až se zlepší počasí zkusíme alespoň Florencii, někam prostě musím 😉

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Houfy lidí, to byl život.
      Nedávno ukazovali Řím, místo, které se mi podařilo krásně nafotit, ukazovali, jak tam odchytávají řidiče. Musí vysvětlit, kam jedou a zda vůbec mohou vjet.
      Přišlo mi to, jak za války, když Němci kontrolovali, je to tak smutný.
      Firo tour, se kterým létám, krachuje, budu muset žádá pojišťovnu o peníze, tak Sicílie nebude ani na podzim.

      Smazat
  28. Co napsat ? Moc ráda Tě čtu ! M.

    OdpovědětSmazat
  29. Blondýnko, znala jsem i Beallaru a obě jsem měla a mám ráda. Měj se krásně a piš.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Paní Dietlová, děkuji, vynasnažím se, nezklamat !!

      Smazat
  30. Deset let je v každém vztahu příliš dlouhá doba na to, aby se to dalo svést jen na pouhé přechodné poblouznění :-). Držím ti tedy palce, aby všechna tvá s takovým gustem vkládaná energie i nadále přinášela chutné plody a ze všech zasazených různorodých semen vzešly krásné - byť často jen pomyslné květy.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, že náš vztah je trvalého rázu, navíc máme za sebou kritických 7 let a nedošlo k rozchodu.
      Psala jsem své kamarádce, že musím pár těch covidových kil odhodit a jak odhazuji, cítím se plná energie. Ona se mne zeptala, zda to ještě vůbec jde a zda je to zdravé :))
      Prostě ze mne asi leklá ryba nebude, děkuji a přání.

      Smazat
  31. I já se přidávám s gratulací, i já prosím "piš, piš, piš!". Díky, že nás necháváš nakukovat do svého světa, díky za Tvůj nenucený styl psaní, který se tak hezky čte, díky za tvůj blog. Krásné desáté výročí, milá Blondýno!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Kačko jedna, budu psát, pokud mi hlava bude sloužit.
      A na druhou stranu, ty zase budeš fotit, ano ??

      Smazat
  32. Obdivuji Tě.
    Velmi!
    Když jsi kdysi napsala: "Budu se rvát jako lev" na svém blogu, pochopila jsem, že nejsi z těch Deníčkářek, které si stěžují na věci, které patří k normálnímu životu, ale že jsi skutečná Bojovnice s velkým B!
    Za tuto svou vlastnost vděčíš, však víš komu, ale věřím, nebo chci věřit, že tebe nepozastaví ani stáří, ani nemoce, prostě..., budeš bojovat pořád!
    Za to tě velmi obdivuji a skláním se před Tebou!
    Věk totiž nezastavíš a i když bojovat chceš, ono to už někdy nejde...,
    ale to se tě zatím netýká, takže...
    mnoho hezkých pozitivních článků do další desítky Ti ze srdce přeje ta, která má vždy jiné komentáře než ty, které tu jsou :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nemyslím si, že je to tak horké, naopak.
      Na světě je tolik lidí, před kterými musí člověk smeknout a udělají toho pro svět daleko více.
      Děkuji.

      Smazat
  33. Simí, velmi citlivě napsané. Odráží to - aspoň tak, jak jsem Tě prostřednictvím Tvých blogů poznala - všechny Tvé stránky. Jakože od potetované drsňačky rokerky, přes krásy fotící cestovatelku, po zahradnici až neuvěřitelně empatickou babičku.
    Díky za Tvé psaní.
    Zdravím do nového roku s přáním pohody a zdraví!!!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tygřice drahá, moc pěkně jsi napsala, co možná obráží můj svět.
      Vážím si tvých slov a přeji i tobě, jen a jen zdraví, nu a když se nám vrátí kus normálního žití, huráááá.

      Smazat
  34. Nechodím sem moc dlouho... cca rok, možná o chlup víc. Hltám každý článek (nové i ty staré jsem prošmejdila). A musím říct, že málokde se mi stane, že polykám slzy, nebo naopak vyprsknu smíchy. Díky za Vás, ráda se sem vracím. Sem tam hodím koment, ale není to často. Ale každý příspěvek si užívám. Díky za to. Blog ani sebe neměňte ;).
    p.s. to mi teda řekněte, jak jste dokázala vykázat ta másla!????? recept sem, šup :).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Je to všechno o hlavě, vždyť to víte.
      Když člověk skutečně chce, přestane kouřit. Kouřila jsem 40 denně a přestala jsem ze dne na den. Nekouřím už 22 let.
      A stejně je to s váhou, nebyla jsem jako tlustá spokojená a šťastná, navíc to nebylo nic pro zdraví.
      Navíc mám i vůli, která mne žene dopředu.
      Na začátku všeho je prostě ta hlava, když nespolupracuje, nezhubnu, nežiju, jen přežívám.

      Smazat
  35. Moc gratuluji k tomu krásnému číslu, zpětně se to zdá jako nic, ale kolik se toho v těch deseti letech odehrálo, jak v životě i na blogu. Z celého srdce přeji, aby Tě blog stále bavil a dařilo se Ti v osobním životě. Pavla :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Po desetiletém vztahu se přeci nebudeme rozcházet a pálit mosty, maximálně si dáme oraz. :)
      Děkuju.

      Smazat
  36. Milá Simi, chápeš, že mám z nekomentování Tvých článků tak špatné svědomí, že Tvým jménem oslovuju Pajdu?
    Nekomentuju Tě, ale čtu. Asi ne všechno, ale zato ráda.

    Nutíš mě přemýšlet a to je moc dobře.
    Gratuluju k desetinám. :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. "Pajda" to byl jezevčík z pohádky o Arabele. Hezké jméno pro pejska. :-)

      Smazat
    2. Kam ty jsi se poděla ? Nevidím tě, neslyším tě, až právě u Míši jsem zjistila, že jsi blogové činná, to jsem čuměla jako puk.
      Já tě nechci nutit, to zní šíleně :)))

      Smazat
  37. Simi, opět úžasně napsaný článek. 👍 Báječně jsi zhodnotila uplynulých 10 let na blogu, k čemuž ti upřímně gratuluji. 🌹🌹🌹
    Ta fotokoláž "jak šel čas" je prostě boží.

    OdpovědětSmazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.